Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Hanácké Slovácko
Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy 8.
Osmá a závěrečná část pořadu o stavebním vývoji vesnic v malebném
kraji se týká Hanáckého Slovácka. Jak již národopisný, ale vžitý název říká,
jde o přechodnou oblast mezi Hanou a Slováckem, ležící mezi Hustopečí, obcemi
Kloboucka, Ždánicka a Podlužím, krajem se svébytnou lidovou kulturou, a osobnostmi,
jakými byli bratři Mrštíkové, Jan Herben i Tomáš Garrigue Masaryk.
Tak jako každá slovácká oblast má také Hanácké Slovácko svůj folklorní
festival, zvaný Kraj beze stínu, který se pořádá v Krumvíři. Na něm se
prokazuje, že lidové umění, spojené s mladou generací, je živé a plodné.
Obce Hanáckého Slovácka věnují velkou pozornost své historii, autenticitě,
původnosti i svým rodákům a osobnostem, což dokládá velké množství muzeí.
Nejstarším je Vlastivědné muzeum v Kloboukách, odborně je vedeno Muzeum a
galerie města Hustopeče, v roce 1946 bylo založeno Vrbasovo muzeum v zámku
ve Ždánicích, významnou tradici poutí k Panně Marii Žarošské dokumentuje muzeum
v Žarošicích, rozsáhlou národopisnou sbírku má muzeum v Kobylí, místní
muzeum mají Dambořice, Spolek pro muzeum založil výchovnou činnost v místním
muzeu v Krumvíři, Muzeum vinařství a venkova vzniklo v Terezíně,
Památník bratří Mrštíků je v Divákách, Muzeum T. G. Masaryka je
v Čejkovicích, legendárnímu pilotu Františku Peřinovi je věnováno muzeum
v rodných Morkůvkách, na Jana Herbena navazuje knižní nakladatelství Carpe Diem
v Brumovicích, a vinařská expedice je ve Velkých Pavlovicích.
Krajina Hanáckého Slovácka je pestrá, od nížin Podluží se zvedá pahorkatina
Hustopečska, Kloboucka až k Ždánickému lesu. V úrodných nížinách se
daří vinohradnictví a sadařství, na zalesněných kopcích je 22 chráněných
krajinných území. V zelené, malebné krajině jsou zasazeny vesnice jako perly.
Jejich panorama narušují areály bývalých JZD, ale i soudobé průmyslové stavby
a sklady, zatím bez prstenců ochranné a milosrdné zeleně. Zemědělská vesnice je
minulostí, většina obydlí je již přestavěna, aby vyhovovala soudobým standardům
bydlení a je doplněna novostavbami na okraji obcí.
V našem seriálu jsme si všímali stavebních úprav a přestaveb většinou
v historických jádrech obcí, jejichž místní ráz a urbanistická struktura by
měly být zachovávány. Oceňovali jsme péči o historické dědictví a
ohleduplné příklady začlenění staveb do prostředí vesnice. K mnohým
přestavbám a novostavbám jsme měli výhrady, ale vítali jsme kultivovaná sourodá
řešení. Není to postoj staromilský; opíráme se o evropské chápání významu
venkova, které se projevuje úctou k tradicím a citlivostí soudobých staveb.
Ostatně to si může každý návštěvou rakouských, bavorských či švýcarských
vesnic ověřit. Doufáme, že výběr realizací a úsporný komentář přispěl
k zamyšlení i ovlivnění názorů zastupitelů obcí, ale i projektantů
a stavebních úřadů.
Lidový dům čp. 43 ve Velkých Hostěrádkách je zakreslen již na mapě
stabilního katastru z roku 1836. Na jeho štítu je vročení 1882, kdy byl zřejmě
přestavěn do současné podoby. Je z nepálených cihel a má dřevěné trámové
stropy. Vše zůstalo zachováno, jen krytina byla nově položena pálená. Patřil
rodině Pažebřuchové, zdědila jej rodina Navrátilova, která se snaží své
dědictví „udržet v původním vzhledu, tak jak nás to naučili naši
rodiče“.
Jediným původním stavením mezi bývalými selskými usedlostmi v ulici Drahy
v Krumvíři je dům čp. 213, který byl vybudován po roce 1896 rodinou
Hanákových. Obec jej zakoupila v roce 2013 a dnes se zde nachází místní muzeum.
O budovu pečuje občanské sdružení Spolek pro muzeum. O budovu pečuje
občanské sdružení Spolek pro muzeum. Na potřebných opravách budovy se podílí
i mládež, která se takto učí tradičním řemeslům. V roce 2015 byl dům
prohlášen kulturní památkou.
Domek postavený v Čejkovicích v první polovině 19. století je
památný – v letech 1856 až 1862 tady vyrůstal Tomáš Garrigue Masaryk.
V minulém období byl dům neudržovaný, ale naštěstí tuto nelehkou dobu
přestál díky umístění modlitebny Československé církve husitské v jedné
jeho části. Druhou část budovy v roce 1990 čejkovičtí občané
rekonstruovali – do objektu byly vloženy nové dřevěné stropy a nová podlaha,
původní hrbatá omítka byla otlučena a natažena nová. Vzniklé muzeum TGM tak stále
voní novotou. V nedávné době sem byla vsazena čtvercová plastová okna.
Zemědělský dům čp. 237 vznikl na začátku 20. století v řadové
zástavbě tvořící návesní ulici Brumovic. V 50. letech byl přestavěn do
současné podoby. Majitel Antonín Líznar v 90. letech obnovil průčelí, vyměnil
dřevěná okna, položil pálenou krytinu. Pořídil také pro Slovácko příznačnou
lidovou malbu.
V místě původní široké selské usedlosti čp. 430 v Brumovicích
postavila v roce 1998 svou prodejnu Ivana Blanářová. Nový dům je proporcemi
i tvaroslovím původní budově blízký a je do návesní ulice zasazen
přirozeně. V obchodě se prodávají látky a materiály k výrobě lidových
krojů. Vztah k lidovému dědictví je tedy projeven jak stavbou, tak sortimentem
prodejny.
Novostavba v místě bývalého selského domku má výšku římsy
i hřebene navázánu na sousední budovy. Avšak dvojice oken tří podkrovních
místností vystupující ze střechy vnáší tímto novotvarem do poklidné ulice
neklid. Rovněž trojice kovových sloupů zdobících vstup do domu a černá krytina
nejsou ve vesnicích Slovácka užívány.
Novostavba v řadové zástavbě je architektonickým projektem. Na sousední
zástavbu nenavazuje, naopak se od ní vědomě izoluje úzkými prostory. Patrový dům
s plochou střechou, velkým oknem v přízemí a brutální barevností
postrádá citlivost k venkovskému prostředí.
Novostavby haciendového pojetí, vznikající na okrajích obcí, nenavazují na
tradiční ráz vesnic. Mnohé jejich předzahrádky jdou s dobou: zeleň, květiny a
ovocné stromy nahrazují dovezené štěrky určené pro bezúdržbovou plochu se sporou
zelení.
Ideou rakouského malíře a architekta Friedensreicha Hundertwassera bylo spojení
člověka s přírodou. Jelikož se v přírodě rovná čára nevyskytuje, jsou
jeho díla oblá, zakřivená, pohyblivá, zářivě barevná, doplněná zelení. Jsou
také inspirativní – jak je zřejmé z úpravy běžných řadových domů,
které byly doplněny stromy a výtvarnými motivy. Štukové doplňky přinesly na
fádní průčelí humor a oživení.
Obdiv a vztah k sochařskému umění jsou žádoucími vlastnostmi. Sochařská
díla byla spojována s architekturou již od dávných kultur, vzorově zejména
v antice. Uplatnění výtvarných prací ve venkovském prostředí lze dnes jen
uvítat. Je však třeba mít míru a vkus. A také schopnost rozeznat, co je umění
a co je již kýč.
Domov Arkénie je zařízením pro mentálně postižené osoby, postavený Diakonií
Českobratrské církve evangelické v Brumovicích. Novostavba má půdorys do tvaru
L, s vnitřním dvorem a zahradou. Do řadové zástavby v páteřní ulici obce
je začleněna příkladně. Na sousední objekty navazuje svou velikostí, tvarem a
sedlovou střechou. Architektonické řešení je soudobé, avšak střízlivé a
citlivé.
Stavba hotelu, který má svou monumentalitou ovlivňovat panorama obce a krajiny, je
složitou úlohou. Zejména je to obtížné v Kurdějově, proslaveném gotickým
pevnostním kostelem sv. Jana Křtitele. Pro investora nemá být primárním
hlediskem úspora peněz za projekt, ale estetický účinek díla a jeho začlenění do
obrazu vesnice. Zde můžeme zvažovat, zda k historické dominantě kostela
vytvoří druhou dominantu působivá architektura, či nesourodé, necitlivé,
eklektické stavební dílo.
***
Seriál byl publikován v národopisném a vlastivědném časopise Malovaný kraj,
který vychází od roku 1946 a uchovává a rozvíjí kulturní tradice folklorního
regionu Slovácka.
Ing. Jan Kruml
- Seriál Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy
-
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Horňácko, 2. 2. 2017
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Strážnicko a Veselsko, 17. 5. 2017
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Kyjovsko, 7. 8. 2017
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Podluží, 11. 9. 2017
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Uherskohradišťsko, 21. 11. 2017
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Uherskobrodsko, 1. 2. 2018
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Luhačovické Zálesí, 20. 4. 2018
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Hanácké Slovácko, 19. 6. 2018 (právě čtete)