Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Uherskohradišťsko
Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy 5.
Pátý díl seriálu o stavebním vývoji jihomoravského venkova se věnuje
rozsáhlému území Uherskohradišťska. To se nalézá především v údolní
nivě řeky Moravy a vede jak k Veselsku, tak i k Hané, do vesnic
v Chřibech i směrem k Uherskému Brodu a luhačovickému Zálesí.
Na návsi v Polešovicích byly na místě původních domů postaveny v roce
1998 dva domy. Na č. p. 756 stojí rodinný dům paní Marie Kaláčkové,
v sousedním domě je zubní ordinace MUDr. Zdeňka Venclíka. Oba domy mají
stejné tvarosloví. Jsou přízemní, mají nevtíravé podkroví v sedlové
střeše. Soudobé architektonické řešení působí příznivě, úměrně a lze je
posuzovat jako příkladné.Jde o oblast s historickým osídlením, v němž období Velké Moravy,
s pravděpodobným centrem Veligradem (snad ve Starém Městě), má základní
celostátní význam. Archeologické památky z doby dávných Slovanů jsou už
nyní početné, ale přesto se vyskytují stále nové.
Naším zájmem je ovšem sledovat, jaké výsledky zde přináší současný
stavební vývoj, a s ním i nové technologie a zvyšující se standard
života na venkově. Zaměřujeme se převážně na historická jádra vesnic a
dokumentujeme jejich citlivou a příznivou přestavbu, ale také tu méně citlivou,
která původní ráz a obraz obcí narušuje. Přinášíme ukázky lidového kulturního
dědictví a jeho další vývoj. Rádi poukazujeme na novou venkovskou architekturu, jež
v sobě nese obohacení, a nikoliv narušení prostého, harmonického vesnického
prostředí. Na architekturu, jež se vesnickému celku přizpůsobuje, přejímá jeho
velikost, tvary i zákonitosti. V takových domech jsou též lidé odjinud
snadněji přijímáni do živého vesnického společenství. A právě život
v tomto společenství je hlavním důvodem bydlení na venkově, viďte.
Selská usedlost v Topolné č. p. 93 patří k nejstarším
dochovalým stavbám; již v roce 1640 zde hospodařili Martin a Pavel
Turečkovi a od roku 1755 zde žil rod Hrdinů – Záhumenských. Spolu s domem
č. p. 90 jsou památkami lidového stavitelství. Jsou majetkem Slováckého
muzea a tvoří Muzeum v přírodě. Je v nich expozice lidového bydlení,
zemědělského nářadí a kovářství.
Selská usedlost rodiny Ottů na domě č. p. 29 v Nedakonicích byla
vedena již v roce 1820. Přestavba původního stavení byla provedena začátkem
20. století a je zachována dodnes. Měkká líčená omítka má plastická okenní
a dveřní ostění, výraznou okenní a korunovou římsu. Asbestová krytina byla
položena po válce, okna byla vyměněna za plastová. V předzahrádce rodí dvě
hrušky. Dům je obýván panem Antonínem Čagánkem a je již ojedinělým dokladem
stavení minulé zemědělské vesnice.
Původní zemědělská usedlost rodiny Šáchovy č. p. 55 v Podolí je
od devadesátých let hospodou U Tomáša. Pan Tomáš Nový zde úspěšně
provozuje hospodu v sousedském duchu. Dům je z nepálených cihel, zbouráním
příčky byl získán sál, vestavěno bylo sociální zařízení. Průčelí
i interiéry jsou původní a vytváří teplé lidovové kouzlo.
Zemědělské usedlosti v Babicích stojí na širokých parcelách, takže jejich
přestavby nevyžadují budování podkrovních místností; tím je zachován jejich
původní přízemní charakter. Dům č. p. 273 byl postaven z kotovic
v roce 1896. Plány provedl Josef Tabara – mistr stavitelský
z Napajedel. V 50. až 70. letech byly provedeny vnitřní úpravy.
Současná podoba představující vložení širokých plastovýchá oken, zateplení,
položení betonové krytiny a představeného zádveří je z roku 1996.
Na návsi v Polešovicích byly na místě původních domů postaveny v roce
1998 dva domy. Na č. p. 756 stojí rodinný dům paní Marie Kaláčkové,
v sousedním domě je zubní ordinace MUDr. Zdeňka Venclíka. Oba domy mají
stejné tvarosloví. Jsou přízemní, mají nevtíravé podkroví v sedlové
střeše. Soudobé architektonické řešení působí příznivě, úměrně a lze je
posuzovat jako příkladné.
V Modré byl v roce 2007 otevřen hotel, který svým pojetím navazuje na
historické stavby Archeologického skanzenu. Hřeben střech má stejnou výškovou
úroveň. Došková krytina pokrývá všechny části hotelu a vytváří mu
charakteristiku i osobitost. Realizace prokazuje, že i soudobý hotelový
provoz může mít historizující ráz s přírodními materiály.
V obci známé svým folklorním životem stojí v původní řadové
vesnické zástavbě dům, jehož záměrem je odlišit se. Je to zřejmé ze
zvýrazněného vstupu s půlkruhovým zádveřím, nad nímž je řečnická terasa
s barokním zábradlím, dále z kamenného obkladu průčelí
i z japonské kamenné předzahrádky.
Je známé, že se představy o bydlení v průběhu života mění. Při
novostavbě by s tím měl stavebník počítat. Odpovědnost za úměrné a
dlouhodobě platné a úspěšné architektonické dílo však má odborník –
projektant. To, co se mnohdy zdá avantgardní, oslňující, inspirující, nemusí mít
dlouhé trvání. A zpočátku oceňovaný projektant nemusí být po čase
stavebníkem milován.
Řadová zástavba původních zemědělských domů je kvalitně přestavována
soudobými technologiemi. Zachována byla původní velikost domu, vjezd i vstup,
korunní římsa, sklon střechy. Vložena jsou plastová okna, dveře a vrata, zateplení
a vikýřová okna v podkroví. Novinkou je výtvarná výzdoba průčelí. Tu
nabízí stavební firmy, které se inspirovaly při zateplování paneláků. Zdá se,
že tato výtvarná pojetí budou přenášena na vesnici častěji.
Nová výstavba rodinných domů na okraji obce je sice řadová a venkovsky vlídná,
ale není vzájemně koordinovaná. Každý dům je sám o sobě pěkný a
příjemný, avšak vzájemně jsou si cizí, stejnorodý celek nevytváří – a to
je při invenci projektantů škoda. Disharmonie se projevuje především v pojetí,
rozměrech, tvarech a materiálech střech. Prostřední dům, který je architektonickým
dílem, se svou strohostí a materiály ze skupiny zcela vymyká.
Usedlosti v nivě Moravy šetřily ornou půdu a proto byly stavěny
v sevřené, řadové zástavbě. Vybourání poměrně širokého selského domu
z návsi a postavení nového obydlí v pozadí sice umožnilo položení
trávníku a parkoviště v předzahrádce, ale zcela narušilo historickou strukturu
obce. Nepřineslo ani příjemnou, novou, podnětnou vesnickou architekturu. Tyto
zásadní chyby se mohly stávat v minulém režimu, ale dnes?
Medlovice. V úrodném nížinném kraji, kde je kámen přivezeným materiálem,
má nyní jeho obliba stoupající tendenci. Kámen je navážen do předzahrádek tam,
kde bývaly květiny a ovocené stromy. Někdy jsou dokonce získány skály velikosti
menhiru a mezi ně sázeny konifery a sukulenty, potřebující minimum vody. Vývoj
pokročil i v oplocení. Nevidět na sousedy, učinit hradbu z kamení nebo
alespoň z hřbitovních tújí – to se usídluje v našem malovaném
kraji stále častěji.
***
Seriál byl publikován v národopisném a vlastivědném časopise Malovaný kraj,
který vychází od roku 1946 a uchovává a rozvíjí kulturní tradice folklorního
regionu Slovácka.
Ing. Jan Kruml
- Seriál Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy
-
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Horňácko, 2. 2. 2017
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Strážnicko a Veselsko, 17. 5. 2017
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Kyjovsko, 7. 8. 2017
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Podluží, 11. 9. 2017
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Uherskohradišťsko, 21. 11. 2017 (právě čtete)
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Uherskobrodsko, 1. 2. 2018
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Luhačovické Zálesí, 20. 4. 2018
- Přestavba vesnic jihovýchodní Moravy – Hanácké Slovácko, 19. 6. 2018