Správa místních poplatků IV.

(Místní poplatky 11.)

Následující příspěvek představuje čtvrtou a závěrečnou část pojednání o správě místních poplatků. Zopakujme, že právní úprava místních poplatků je obsažena v zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“), jenž ovšem ve své procesní části obsahuje pouze některé instituty, které souvisejí se správou místních poplatků.

Další postupy správce místních poplatků (obecního úřadu) jsou upraveny zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.

Odvolání proti rozhodnutí

Odvolací řízení upravuje daňový řád v § 109 až § 116. Odvolání v poplatkovém řízení představuje řádný opravný prostředek směřující proti rozhodnutí o stanovení místního poplatku (platební výměr, hromadný předpisný seznam), které dosud nenabylo právní moci. O odvolání rozhoduje krajský úřad ve druhém stupni poplatkového řízení.

Odvolání nelze uplatnit jestliže:

• marně uplynula odvolací lhůta,
• odvolání bylo podáno, bylo o něm rozhodnuto a rozhodnutí bylo oznámeno,
• odvolání není přípustné.

Odvolat se může pouze příjemce rozhodnutí. Příjemce rozhodnutí se může vzdát svého práva na odvolání až do uplynutí odvolací lhůty. Odvolání se podává u správce místního poplatku (obecního úřadu), který napadené rozhodnutí vydal. Lhůta pro podání odvolání činí třicet dní ode dne jeho doručení. Odvolání je nepřípustné, směřuje-li jenom proti odůvodnění rozhodnutí.

Náležitosti odvolání

Daňový řád v § 112 stanoví náležitosti, které musí odvolání obsahovat v taxativním výčtu; konkrétně jde o tyto náležitosti odvolání:

• označení správce místního poplatku, který napadené rozhodnutí vydal a dále označení odvolatele,
• číslo jednací, popřípadě číslo nebo jinou jednoznačnou identifikaci rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje,
• uvedení důvodů, v nichž jsou spatřovány nesprávnosti nebo nezákonnosti napadeného rozhodnutí,
• označení důkazních prostředků k tvrzením o skutkovém stavu, která jsou uvedena v odvolání,
• návrh na změnu nebo zrušení rozhodnutí.

Obsahuje-li podané odvolání vady, které brání řádnému projednání věci, je správce místního poplatku povinen vyzvat odvolatele k doplnění odvolání s poučením, v jakém směru musí být doplněno, a stanoví pro to přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dnů. Jestliže odvolatel odstraní vady, které brání řádnému projednání věci, platí, že odvolání bylo podáno řádně a včas. V opačném případě správce místního poplatku odvolací řízení zastaví.

Správce místního poplatku musí při posuzování náležitostí odvolání vždy rozlišovat, zda v odvolání postrádá základní náležitostí, které brání řádnému projednání věci, nebo že se jedná pouze o nedostatek formálních náležitostí, které dalšímu řízení nebrání. Důvody pro zastavení řízení jsou dány pouze v případě, kdy chybí náležitosti rozhodné pro řádné projednání věci.

Základem odvolání je především uvedení důvodů, v nichž odvolatel spatřuje nesprávnost nebo nezákonnost rozhodnutí prvního stupně. Vytýkány mohou být jak vady skutkové, tak vady právní. Přestože formulace ustanovení o důvodech odvolání hovoří pouze o vadách rozhodnutí, je zřejmé, že lze namítat i vady řízení, jež vydání rozhodnutí předcházely, musí však jít o vady, které měly vliv na zákonnost rozhodnutí. Pouze takové vady mohou mít za následek změnu rozhodnutí či jeho zrušení. Odvolacími důvody odvolatel vymezuje rozsah přezkumu, kterým se odvolací orgán musí zabývat.

Autoremedura

Správce místního poplatku, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno:

• rozhodne o odvolání sám, pokud mu v plném rozsahu vyhoví a toto rozhodnutí není v rozporu s vyjádřením příjemců rozhodnutí (jde o tzv. autoremeduru),
• rozhodne o odvolání sám, pokud mu vyhoví pouze částečně a ve zbytku je zamítne a toto rozhodnutí není v rozporu s vyjádřením příjemců rozhodnutí (jde o tzv. autoremeduru), nebo
• odvolání zamítne a zastaví odvolací řízení, pokud je podané odvolání nepřípustné nebo bylo podáno po lhůtě.

Nemůže-li správce místního poplatku, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno, posoudit všechny údaje uvedené v odvolání z výsledků již provedeného řízení, řízení doplní o nezbytné úkony. Pokud správce místního poplatku, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno, o odvolání nerozhodne sám, postoupí odvolání odvolacímu orgánu.

Odvolací orgán (krajský úřad)

Odvolací orgán, kterým je příslušný krajský úřad

• je povinen se zabývat všemi důvody, které odvolatel v odvolání a jeho případných doplňcích namítal, a se svými závěry ke všem odvolacím důvodům se musí vypořádat v odůvodnění rozhodnutí (minimální rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí je tedy vymezen odvolacími důvody),
• není vázán návrhy odvolatele, a to ani v případě, že v odvolání neuplatněné skutečnosti ovlivní rozhodnutí v neprospěch odvolatele (ve svém rozhodnutí se může odchýlit a rozhodnout jinak, než požaduje odvolatel),
• prověří odvolatelem neuplatněné nesprávnosti nebo nezákonnosti, vyjdou-li při přezkoumávání najevo a mohou mít vliv na výrok rozhodnutí o odvolání.

Nové skutečnosti mohou svědčit ve prospěch i neprospěch odvolatele. Odvolací orgán je povinen přihlížet ke všem skutečnostem, které vyjdou v odvolacím řízení najevo, a provádět dokazování ke zjištění zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí, i když takové vady rozhodnutí, popř. i vady řízení odvolatel nenamítal. Zjištění odvolacího orgánu může vést k tomu, že výsledné rozhodnutí bude pro odvolatele méně příznivé než rozhodnutí, které odvoláním napadl. Z povinnosti odvolacího orgánu zohlednit nové skutečnosti však zároveň vyplývá, že odvolací orgán je povinen přihlížet i k těm skutečnostem, které svědčí pro vydání příznivějšího rozhodnutí pro odvolatele.

Odvolací řízení

V rámci odvolacího řízení může odvolací orgán provádět dokazování k doplnění podkladů pro rozhodnutí nebo k odstranění vad řízení, anebo toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci místního poplatku, který napadené rozhodnutí vydal, se stanovením přiměřené lhůty.

Provádí-li odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování

• seznámí před vydáním rozhodnutí o odvolání odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a
• umožní mu, aby se k nim ve stanovené lhůtě (nesmí být delší 15 dnů) vyjádřil, popřípadě navrhl provedení dalších důkazních prostředků.

Obdobně postupuje odvolací orgán i v případě, kdy dospěje k odlišnému právnímu názoru, než správce místního poplatku, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele.

Odvolací orgán (§ 116 daňového řádu):

• napadené rozhodnutí změní,
• napadené rozhodnutí zruší a zastaví řízení, nebo
• odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí.

V odůvodnění rozhodnutí o odvolání musí být vypořádány všechny důvody, v nichž odvolatel spatřuje nesprávnosti nebo nezákonnosti napadeného rozhodnutí.

Zjistí-li odvolací orgán, že jsou u správce místního poplatku prvního stupně splněny podmínky pro rozhodnutí správce místního poplatku, jehož rozhodnutí bylo odvoláním napadeno, může vrátit věc k rozhodnutí s odůvodněním a pokyny pro další řízení tomuto správci místního poplatku s tím, že je vázán právním názorem odvolacího orgánu. Jinak o odvolání rozhodne odvolací orgán sám. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu se nelze dále odvolat.

Způsoby vymáhání nedoplatku

Zákon o místních poplatcích neobsahuje procesní ustanovení k problematice vymáhání nedoplatku na místním poplatku. Na vymáhání nedoplatku na místním poplatku se vztahují ustanovení § 175 až § 232 daňového řádu. Daňový řád dále předpokládá subsidiární použití zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, tj. v případě, kdy daňový řád nestanoví něco jiného, použije se občanský soudní řád.

V souladu s daňovým řádem lze vymáhání nedoplatku na místním poplatku uskutečnit způsobem daňové exekuce, vymáháním nedoplatku prostřednictvím soudního exekutora, uplatněním pohledávky v insolvenčním řízení nebo přihlášením nedoplatku do veřejné dražby.

Správce místního poplatku má možnost volby, tj. může zvolit postup označený jako daňová exekuce nebo požádat o vymožení nedoplatku soudního exekutora. Obecné zmocnění pro správce místního poplatku k tomu, aby uplatnil daňovou pohledávku v řízení realizovaném podle právní úpravy, která řeší bankrotové právo, nebo přihlášením nedoplatku do veřejné dražby, je způsobem vymáhání určeným pro zvláštní případy, které v oblasti vymáhání nedoplatků na místních poplatcích bude zřejmě přicházet v úvahu jen v málo případech.

Pojem „vymáhání“ je pojmem širším, než je pojem „daňová exekuce“. Daňová exekuce je samostatně upravena v daňovém řádu a představuje postup správce místního poplatku jako exekučního orgánu. Daňovou exekuci zahajuje správce místního poplatku vždy z úřední moci.

Exekuční titul

Exekuční titul je základním předpokladem pro vymáhání v daňové exekuci. Neexistence exekučního titulu, jakož i nedostatek jeho vykonatelnosti (formální či materiální) má za následek, že exekuce nemůže být nařízena, a pokud již by nařízena byla, musí být zastavena.

Správce místního poplatku v roli exekučního orgánu je exekučním titulem vázán, tj. není oprávněn přezkoumávat oprávněnost exekučním titulem uloženého plnění, ani to, zda v řízení předcházejícím vydání exekučního titulu nedošlo k vadám, jež mohly ovlivnit správnost exekučního titulu, apod. Účelem exekučního řízení je pouze nucená realizace peněžitého plnění uloženého dlužníku, které dobrovolně nesplnil.

Exekučním titulem je podle § 176 daňového řádu výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence místních poplatků, vykonatelné rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění nebo vykonatelný zajišťovací příkaz.

Výkaz nedoplatků musí obsahovat označení správce místního poplatku, který výkaz nedoplatků vydal, číslo jednací, označení poplatkového subjektu, který neuhradil nedoplatek a také údaje o jednotlivých nedoplatcích. Dále musí obsahovat podpis úřední osoby s uvedením jména, příjmení a pracovního zařazení a otisk úředního razítka; tuto náležitost lze nahradit uznávaným elektronickým podpisem úřední osoby. Musí též obsahovat potvrzení o vykonatelnosti a den, k němuž je výkaz nedoplatků sestaven.

Vykonatelný platební výměr

Vykonatelnost rozhodnutí představuje možnost vynucení splnění rozhodnutím uložené povinnosti prostřednictvím donucení, a to i proti vůli toho, komu byla povinnost uložena.

Platební výměr, kterým správce místního poplatku vyměřil místní poplatek, je v právní moci, jestliže je účinný a současně se nelze proti němu odvolat. Vůči příjemci, poplatkovému subjektu, je platební výměr účinný okamžikem jeho oznámení (doručení nebo jiný zaprotokolovaný způsob seznámení příjemce s jeho obsahem).

Rozhodnutí je vykonatelné, pokud uplynula lhůta k plnění (v případě odkladného účinku odvolání se lhůta k plnění počítá až od právní moci rozhodnutí). Není-li lhůta k plnění stanovena, je rozhodnutí vykonatelné dnem nabytí účinnosti (nemá-li odvolání odkladný účinek) nebo dnem právní moci (má-li odvolání odkladný účinek). Správce místního poplatku na žádost příjemce rozhodnutí vyznačí na vyhotovení rozhodnutí doložku právní moci, popřípadě vykonatelnosti.

Vzhledem k tomu, že zákon o místních poplatcích obsahuje ve vztahu k daňovému řádu speciální ustanovení týkající se problematiky vyměřování místních poplatků (§ 11), platí pro vykonatelnost platebního výměru určité zvláštnosti. Důvodem je skutečnost, že na rozdíl od daní je v oblasti místních poplatků primární zaplacení místního poplatku poplatníkem (plátcem) a nalézací rovina řízení, tj. zjištění a stanovení místního poplatku správcem místního poplatku se uplatňuje teprve v případě, kdy místní poplatek nebyl zaplacen včas nebo ve správné výši.

Vymáhání způsobem daňové exekuce

Vymáhání nedoplatku způsobem daňové exekuce přísluší provádět správci místního poplatku. Obecně platí, že pokud nestanoví daňový řád něco jiného, postupuje se při daňové exekuci podle občanského soudního řádu, který především upravuje práva a povinnosti dlužníka (subjekt, který neuhradil nedoplatek) a poddlužníka (osoba, vůči které má dlužník pohledávku). Ustanovení občanského soudního řádu upravující postavení oprávněného se obdobně použijí v případech, kdy správce místního poplatku vystupuje jako oprávněný z exekučního titulu.

Pravomoci správce místního poplatku jako exekučního orgánu upravuje výlučně daňový řád.

Způsoby provedení daňové exekuce

Daňovou exekuci lze provést způsoby stanovenými daňovým řádem (§ 178 odst. 5 daňového řádu), a to

• postižením majetkových práv, tj.
  • srážkami ze mzdy,
  • přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb,
  • přikázáním jiné peněžité pohledávky,
  • postižením jiných majetkových práv,
• prodejem movitých věcí,
• prodejem nemovitých věcí.

V oblasti vymáhání nedoplatků na místních poplatcích postupují správci místních poplatků nejčastěji postižením majetkových práv, a to zejména srážkami ze mzdy nebo přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb.

Mgr. Jan Břeň

© 2022 Triada, spol. s r. o., Praha, spolupráce: Webhouse, s. r. o.