Přechod státního majetku na obce z pohledu judikatury

Obecní majetek – historické základy ekonomické podstaty obcí 3.

Historický pohled na ekonomickou podstatu obecního zřízení pokračuje třetí částí. Zánik soustavy národních výborů po více než čtyřiceti letech její existence a vznik obecní samosprávy v listopadu roku 1990 znamenal mj. znovuobnovení kategorie obecního majetku. Ústava mimo jiné nově stanovila, že obec "má vlastní majetek, s nímž samostatně hospodaří".

Česká národní rada byla zmocněna k přijetí zákona stanovujícího, které věci z majetku České republiky jsou vlastnictvím obcí. Konkrétním dopadem tohoto ústavního zmocnění bylo přijetí zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, který nabyl účinnosti dnem 24. května 1991. Zákon je právním předpisem "privatizačně-restitučním". "Privatizační" část zákona zahrnuje taková ustanovení, která upravují proces odstátnění majetku jeho přechodem na nestátní subjekty, tj. obce, přičemž rozlišuje dvojí způsob přechodu. Některé věci přešly přímo ze zákona (ex lege), a to dnem 24. května 1991. Další skupinu pak představovaly věci, které do vlastnictví obcí přešly na základě rozhodnutí příslušného státního orgánu (např. okresního úřadu).

Druhá – "restituční" – část zákona se týká tzv. historického majetku, tj. takového majetku, který se nacházel ve vlastnictví obcí ke dni 31. prosince 1949 a jenž podle § 2 zákona č. 172/1991 Sb. přešel do vlastnictví obcí dnem 24. května 1991.

Některé aspekty zákona

Podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. přešly do vlastnictví obcí dnem 24. května 1991 věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce, pokud obce s těmito věcmi ke dni 24. května 1991 hospodařily.

V souladu s § 1 odst. 2 zákona přešly do vlastnictví obcí dále věci z vlastnictví ČR, s nimiž začaly obce hospodařit po 23. listopadu 1990 způsobem obdobným právu hospodaření, jestliže s nimi takto hospodařily ke dni 24. května 1991. Ke splnění podmínek ustanovení § 1 odst. 2 zákona je nezbytné, aby obec hospodařila s věcmi z vlastnictví České republiky právem, tedy že na obec muselo přejít právo hospodaření např. na základě smlouvy či jiného právního aktu.

Jak zdůraznil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. července 2000 (sp. zn. 30 Cdo 1206/99), pro přechod některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí podle zákona č. 172/1991 Sb. musí být splněny kumulativně tři podmínky, že musí jít o majetek, který ve stanovené době náležel České republice, ke stanovenému dni k němu měl právo hospodaření právní předchůdce obce a konečně, že s tímto majetkem tento předchůdce také hospodařil. Jinak řečeno, že právo hospodaření bylo také realizováno (viz též nález Ústavního soudu ze dne 29. listopadu 1996 (sp. zn. IV. ÚS 185/96). Právo hospodaření ve smyslu zákona v sobě nezahrnovalo případy hospodaření s věcí prostřednictvím jiné osoby.

Právo hospodaření

K pojmu "právo hospodaření" se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. listopadu 2002 (sp. zn. 28 Cdo 1301/2001), podle něhož "právo hospodaření" je pojmem, který byl v hospodářském zákoníku (zákon č. 109/1964 Sb.) a ve vyhlášce č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, použit v obdobném významu, jako původní pojem "správa". Z toho plyne, že při výkladu pojmu "hospodaření" je třeba vycházet ze shora citovaných předpisů, které ukládají hospodařit s péčí řádného hospodáře. Požadavek, aby obce s věcmi uvedenými v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. hospodařily, je nutno ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2000 (sp. zn. 29 Cdo 962/99), chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, a nakládá tedy s nimi způsobem, naplňujícím toto právo hospodaření. Nejedná se tedy jen o hospodaření ve "faktickém (fyzickém)" smyslu, tj. například výkon zemědělské činnosti, ale též ve smyslu právním zahrnujícím například možnost věci pronajmout.

K aplikaci ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. zaujímal Ústavní soud ustálený názor, že obec nemůže své vlastnické právo odvozovat podle zákona č. 172/1991 Sb., pokud předmětné nemovitosti v tomto ustanovení uvedené nepředstavují tzv. historické vlastnictví obce (viz usnesení ze dne 22. března 2007, sp. zn. III. ÚS 630/06). Muselo jít vždy o majetek, který obec vlastnila ke dni 31. prosince 1949. Podle § 2 odst. 1 zákona přešly do vlastnictví obcí dnem 24. května 1991 některé nemovitosti, které obce vlastnily ke dni 31. prosince 1949 (šlo např. o nezastavěné pozemky, pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví fyzických osob či stavby s pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek).

Pojem stavba

Při posouzení zastavěnosti pozemku k datu 24. května 1991, bylo třeba vycházet z toho, že o zastavěný pozemek šlo i v případě, že na něm nestála pouze nemovitá stavba, ale i tzv. drobná stavba podle tehdy platné vyhlášky č. 85/1976 Sb. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2001 (sp. zn. 25 Cdo 287/2001), totiž nešlo ztotožňovat pojem stavebního pozemku s pojmem zastavěného, resp. nezastavěného pozemku, jak by bylo možné dovozovat z ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb.

S ohledem na to, že v § 2 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. se vyskytují pojmy jako např. pozemky zastavěné stavbami či stavby s pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek, musela se soudní judikatura zabývat i pojmem stavba, resp. souvisejícími záležitostmi. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 1998 (sp. zn. 3 Cdon 1305/96), je dovozováno, že v případě, kdy občanskoprávní předpisy používají pojem "stavba", nelze obsah tohoto pojmu vykládat jen podle stavebních předpisů. Stavební předpisy chápou pojem "stavba" dynamicky, tedy jako činnost, směřující k uskutečnění díla (někdy ovšem i jako toto dílo samotné). Pro účely občanského práva je pojem "stavba" nutno vykládat staticky, jako věc v právním smyslu. Stavba, která není věcí podle § 119 občanského zákoníku, je součástí pozemku. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2004 (sp. zn. 28 Cdo 288/2004), zatrubnění potoka jako vodní dílo vedené pod povrchem pozemku – zastavěné plochy, na níž stojí obytný dům – není jako stavba součástí pozemku, ale je samostatným předmětem vlastnictví (samostatnou věcí). Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. května 1998 (sp. zn. 2 Cdon 1192/97), není ve smyslu občanskoprávním rybník samostatnou věcí, se kterou by mohlo být nakládáno odděleně od pozemků tvořících jeho dno a břehy, a proto nemůže být ani stavbou.

Právní nástupce

V případě, že obec v období od 1. ledna 1950 do 24. května 1991 z nejrůznějších důvodů zanikla (např. se sloučila s jinou obcí), tak podle § 2 odst. 3 zákona č. 172/1991 Sb., platí, že je-li právním nástupcem obce zaniklé po 31. prosinci 1949 jediná obec, přechází věc do jejího vlastnictví. Je-li právních nástupců více, přechází věc do jejich podílového spoluvlastnictví rovným dílem, což rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2006 (sp. zn. 28 Cdo 184/2006) vyložil tak, že pro restituci majetku obcí v popisovaném případě není rozhodný územní princip. Má-li obec více právních nástupců, přecházejí nemovitosti do jejich podílového spoluvlastnictví bez ohledu na to, na území kterého z nich nemovitosti nyní leží.

Do vlastnictví obcí dnem 24. května 1991 přešly obytné domy a pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek, jestliže byly v jejich katastrálních územích, byly ve vlastnictví ČR a právo hospodaření k nim náleželo organizacím, u nichž na obce přešla funkce jejich zakladatele nebo pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace. Pro posouzení, zda se jedná o obytný dům, je podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2001 (sp. zn. 30 Cdo 950/2000) rozhodující jeho právní stav daný příslušným rozhodnutím stavebního úřadu, nikoli skutečnost, že je jako obytný dům fakticky užíván. Stanovení účelu stavby přísluší výlučně příslušnému stavebnímu úřadu.

Dnem 1. ledna 1993 přešly do vlastnictví obcí z vlastnictví ČR rovněž objekty komplexní bytové výstavby rozestavěné k 31. prosinci 1992 a pozemky, tvořící s nimi jeden funkční celek, jestliže byly v jejich katastrálních územích, a jejich investory byly ke dni účinnosti tohoto zákona okresní úřady, hlavní město Praha nebo města Brno, Plzeň a Ostrava. K danému ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud (rozhodnutí ze dne 19. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 1026/96), když vyložil, že pojmem "pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek" je třeba rozumět stavební pozemek, popřípadě pozemek zastavěný stavbou, o niž jde, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří s tímto pozemkem souvislý celek bez přerušení.

Mimo restituce

Soudy se nejednou vyjadřovaly k § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb., podle něhož do vlastnictví obcí nepřecházejí (rovněž) věci z vlastnictví ČR, k jejichž vydání uplatní nárok oprávněná osoba podle zvláštního předpisu. Například podle nálezu Ústavního soudu ze dne 29. srpna 2000 (sp. zn. I. ÚS 653/99), jde o ustanovení obecně platné, vztahující se na zvláštní předpisy již vydané, ale též na předpisy následné, tj. obecně jde o všechny restituční předpisy. Nejen ty, které jsou např. uvedeny v poznámce pod čarou č. 9 (zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd), ale jde rovněž např. o zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě, který nabyl účinnosti později než zákon č. 172/1991 Sb.

Podle § 8 zákona č. 172/1991 Sb. byly obce povinny do jednoho roku po nabytí vlastnictví k nemovitým věcem podle tohoto zákona učinit návrh na zápis těchto nemovitých věcí do evidence nemovitostí, přičemž tato lhůta je v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2008 (sp. zn. 28 Cdo 2486/2008), pouze lhůtou pořádkovou a vlastní zápis vlastnického práva dnes do katastru nemovitostí, k jehož přechodu na obce došlo ex lege k uvedenému dni, má tedy účinky deklaratorní.

Závěrem k vybrané judikatuře k zákonu č. 172/1991 Sb. lze např. konstatovat, že nález Ústavního soudu ze dne 7. dubna 1997, sp. zn. IV. ÚS 147/96, dovodil, že pokud na základě zákona č. 172/1991 Sb. došlo k přechodu určitého majetku do vlastnictví obcí ex lege, nebylo možné následně provádět privatizaci takového majetku podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby.

Mgr. Jan Břeň

Seriál Obecní majetek – historické základy ekonomické podstaty obcí

1. Obecní majetek – historické základy ekonomické podstaty obcí, 29. 6. 2009
2. Obecní majetek – historické základy ekonomické podstaty obcí, 14. 9. 2009
3. Přechod státního majetku na obce z pohledu judikatury, 26. 11. 2009 (právě čtete)
4. Hospodaření obce, 10. 2. 2010