Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci 18.
Následující text se zabývá společnými ustanoveními o regresní úhradě, která jsou obsažena v § 18 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Společná ustanovení o regresní úhradě se obecně vztahují k nárokům na regresní úhradu, které jsou upraveny v následujících ustanoveních zákona o odpovědnosti za škodu:
- § 16 – upravuje nárok státu na regresní úhradu vůči úředním osobám a územním samosprávným celkům při výkonu přenesené působnosti, pokud škodu způsobily,
- § 17 – zakotvuje nárok státu na regresní úhradu vůči fyzickým osobám, které se podílely na vzniku škody,
- § 25 – upravuje obdobné použití vybraných ustanovení o nárocích státu i v oblasti odpovědnosti územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti.
Regresní úhrada a zavinění
Podle zákona o odpovědnosti za škodu (§ 18) právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti. Zavinění je povinen prokázat ten, kdo uplatňuje nárok na úhradu.
Na rozdíl od odpovědnosti za škodu, která je založena na objektivním principu bez možnosti liberace, regresní úhrada představuje takový vztah odpovědnosti, který vždy obsahuje prvek zavinění; nárok na regresní úhradu zákon zakládá pouze tedy, pokud škoda byla způsobena zaviněným porušením právní povinnosti.
Porušením právní povinnosti je nutno rozumět objektivně vzniklý stav, který představuje rozpor mezi tím, jak osoba v právním slova smyslu jednala (případně opomenula jednat tam, kde měla povinnost jednat), a tím, jak jednat měla, aby tak dostála povinnosti plynoucí z právních předpisů.
Zavinění je subjektivní vztah osoby k předpokládaným nebo možným následkům nebo zakázanosti jejího jednání, jímž je někomu způsobena újma či je jiným způsobem v rozporu s právem. Zavinění tedy představuje vnitřní psychický vztah dané osoby (škůdce) k jejímu protiprávnímu jednání a k výsledku tohoto jednání (vzniku škody).
Vzhledem k tomu, že zákon o odpovědnosti za škodu a ani občanský zákoník neupravují pojem zavinění, je nutno vycházet z příslušné trestněprávní úpravy obsažené v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (obdobně zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky). Občanský zákoník se o zavinění zmiňuje v § 2895 („škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem“) a dále v § 2909 až § 2912 v souvislosti s povinností nahradit škodu.
Formy zavinění
V trestním a přestupkovém právu se rozlišují následující formy zavinění:
- úmyslné (úmysl přímý a úmysl nepřímý či eventuální),
- nedbalostní (nedbalost vědomá, nedbalost nevědomá).
Úmysl přímý spočívá v tom, že pachatel chtěl způsobem uvedeným v zákoně porušit nebo ohrozit zákonem chráněný zájem (například úředník jednající jménem správního orgánu vydal vědomě nezákonné rozhodnutí, u kterého věděl, že tímto účastníkovi řízení způsobí škodu; tuto škodu mu chtěl způsobit).
Úmysl nepřímý (eventuální) spočívá v tom, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zákonem chráněného zájmu, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (například úředník jednající jménem správního orgánu vydal vědomě nezákonné rozhodnutí, kterým sice nechtěl účastníkovi řízení způsobit škodu, ale věděl, že v obdobných případech škoda jiným účastníkům řízení obvykle nastala). Na rozdíl od přímého úmyslu zde nebylo způsobení škody hlavním cílem.
Nedbalost vědomá spočívá v tom, že pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí (například úředník jednající jménem správního orgánu vydal opožděné rozhodnutí, které způsobí účastníkovi řízení škodu, již sice úředník způsobit nechtěl, ale vědomě ji svým postupem riskoval).
Nedbalost nevědomá spočívá v tom, že pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl (například úředník jednající jménem správního orgánu vydal opožděné rozhodnutí, u kterého však nevěděl, že toto opožděné vydání rozhodnutí způsobí účastníkovi řízení škodu, ač to vzhledem k okolnostem daného případu a ke svým osobním zkušenostem ze své správní praxe vědět měl a mohl). Problém může být v tom, že nemusí být vždy objektivně dáno, co pachatel (úředník) vědět měl a mohl. Jednoznačněji lze posuzovat například znalost právních, či jiných předpisů, pokud k výkonu nějaké činnosti je jejich znalost předepsána (problém však může nastat např. při výkladu některých právních předpisů – existuje-li v dané věci rozporná judikatura).
Vyvinění a snížení úhrady
Zbavení se odpovědnosti za způsobený soukromoprávní delikt, tedy zprostit se zavinění tam, kde je předem předpokládáno (presumováno), je obecně možné vyviněním (exkulpací). V těchto případech totiž poškozený prokazuje naplnění všech zákonných předpokladů odpovědnosti za způsobenou újmu, kromě zavinění, a je na škůdci, zda se své odpovědnosti zbaví tím, že prokáže, že způsobenou újmu nezavinil. Uvedené obecné konstatování o exkulpaci se však neuplatní u nároku na regresní úhradu, a to s ohledem na § 18 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu, podle něhož je zavinění povinen prokázat výlučně ten, kdo uplatňuje nárok na regresní úhradu (tedy poškozený musí v tomto specifickém případě prokázat i zavinění příslušné osoby, která způsobila škodu).
Byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti více osob, jsou povinny zaplatit regresní úhradu podle své účasti na způsobení škody (v odůvodněných případech může soud rozhodnout, že odpovídají společně a nerozdílně).
Soud může regresní úhradu přiměřeně snížit zejména s přihlédnutím k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila (jde o tzv. Moderační právo soudu). Snížení však nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.
Uplatnění námitek
Ten, proti němuž byl uplatněn nárok na regresní úhradu, má proti subjektu, který po něm regresní úhradu požaduje, právo uplatnit všechny námitky, které tento subjekt mohl uplatnit vůči poškozenému v řízení o náhradě škody.
- Seriál Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
-
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 31. 10. 2018
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 21. 1. 2019
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 20. 3. 2019
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 3. 6. 2019
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 26. 8. 2019
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 12. 11. 2019
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 10. 2. 2020
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 7. 5. 2020
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 21. 10. 2020
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 5. 11. 2020
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 18. 11. 2020
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 2. 2. 2021
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 29. 4. 2021
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 2. 9. 2021
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 15. 9. 2021
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 29. 11. 2021
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 7. 2. 2022
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 17. 5. 2022 (právě čtete)
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 25. 10. 2022
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 31. 10. 2022
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 31. 1. 2023
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 23. 3. 2023