Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
(Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci 6.)
Datum: 12. 11. 2019,
zdroj: OF 4/2019,
rubrika: Legislativa
Následující pokračování popisu odpovědnosti obce za škodu způsobenou při
výkonu veřejné moci v intencích zákona č. 82/1998 Sb.,
o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, se bude týkat
odpovědnosti za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí.
Nezákonné rozhodnutí
Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí
představuje svým způsobem nejvýznamnější část zákona o odpovědnosti za
škodu, neboť právě vydáním (meritorního) rozhodnutí orgánem veřejné moci se
nejvýrazněji zasahuje do právních poměrů jeho adresáta [bez ohledu na to, zda jím
bylo (ne)přiznáno veřejné subjektivní právo, anebo uložena povinnost].
Rozhodnutím, na které dopadá působnost zákona o odpovědnosti za škodu, se
rozumí výhradně rozhodnutí v podobě individuálního právního aktu,
který se týká určité (konkrétně vymezené) věci a konkrétních (jmenovitě
určených) osob.
V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že zákon o odpovědnosti za
škodu se vztahuje nejen na rozhodnutí ve věci (tj. meritorní
rozhodnutí), ale i na rozhodnutí procesního charakteru, jímž
byla způsobena škoda (a to vzhledem k tomu, že zákon o odpovědnosti za
škodu neobsahuje žádný negativní výčet rozhodnutí, které by případně
vylučoval ze své věcné působnosti).
Právní úprava
Odpovědností za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí se zákon
o odpovědnosti za škodu zabývá na více místech, přičemž mezi „obecná“
ustanovení této problematiky lze zařadit zejména následující:
- § 5 písm. a) – „stát odpovídá za podmínek stanovených
tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno
v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle
soudního řádu správního nebo v řízení trestním“;
- § 7 – upravuje aktivní legitimaci k uplatnění nároku na náhradu
škody, tj. vymezení osoby-poškozeného (konkrétně jde o účastníka řízení),
která má právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím;
- § 8 – blíže upravuje základní podmínky (předpoklady) objektivní
odpovědnosti státu za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí;
- § 19 písm. a) – v souladu s tímto ustanovením územní
samosprávné celky (obce, kraje, hlavní město Praha) v samostatné působnosti
odpovídají za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy nezákonným
rozhodnutím;
- § 20 – v tomto ustanovení je blíže upravena odpovědnost územních
samosprávných celků za vydaná správní rozhodnutí v samostatné působnosti,
přičemž je rozlišeno, zda toto správní rozhodnutí v samostatné působnosti
bylo vydáno podle správního řádu, anebo postupem, který není stanoven správním
řádem;
- § 21 – toto ustanovení má v odstavci 1 povahu odkazové
právní normy, neboť pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným
rozhodnutím územního samosprávného celku v samostatné působnosti vydaným
v řízení, na něž se vztahuje správní řád, odkazuje na obdobné použití
§ 8.
Mezi specifická ustanovení zákona o odpovědnosti za škodu
týkající se odpovědnosti za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, která
se však vztahují výlučně k odpovědnosti státu (jde o zvláštní
kategorii rozhodnutí vydaných v trestním řízení), lze zařadit:
- § 9 – právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě;
- § 10 – právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu
(taxativní výčet druhů trestů stanoví § 52 zákona č. 40/2009 Sb.,
trestní zákoník;
- § 11 – právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o ochranném
opatření (taxativní výčet druhů ochranných opatření stanoví § 98
trestního zákoníku);
- § 12 – vymezuje případy, kdy právo na náhradu škody ve věcech
rozhodnutí o vazbě, odsouzení nebo uložení ochranného opatření nevznikne.
Souvisejícími ustanoveními vztahujícími se k problematice
odpovědností za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí jsou např.
následující:
- § 6 – vymezuje úřad jednající jménem státu ve věcech náhrady škody
(ministerstva a jiné ústřední správní úřady);
- § 16 – nárok státu na regresní úhradu vůči úředním osobám a
územním samosprávným celkům v přenesené působnosti (tj. při výkonu státní
správy);
- § 23 – nárok územního samosprávného celku na regresní úhradu
vůči státu či kraji [při vydání rozhodnutí v samostatné působnosti např.
obce, kdy se tato při jeho vydání řídila nesprávným právním názorem
příslušného orgánu (zpravidla krajského úřadu), který zrušil v řízení
původní zákonné rozhodnutí obce v samostatné působnosti].
Aktivní legitimace
Ustanovení § 7 zákona o odpovědnosti za škodu vymezuje okruh osob
(poškozených), které jsou aktivně legitimovány k uplatnění nároku na náhradu
škody. Zákon o odpovědnosti za škodu v uvedeném ustanovení přiznává
aktivní legitimaci k uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným
rozhodnutím účastníkům řízení, kteří vystupovali v řízení, ve kterém
bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Zákon o odpovědnosti
za škodu účastníka řízení blíže nevymezuje, a proto je nutné k jeho
definici vycházet z příslušného procesního předpisu.
V případě odpovědnosti obce za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
vydáním nezákonného rozhodnutí bude tímto procesním předpisem správní řád,
popř. daňový řád.
Správní řád vymezuje účastníky řízení v § 27. Účastníky
řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu (tzv. „hlavní“
účastníci) jsou v řízení o žádosti žadatel a další dotčené
osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí
vztahovat rozhodnutí správního orgánu; v řízení z moci úřední
dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo
povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají. Účastníky
řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu (tzv. „vedlejší“
účastníci) jsou další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo
dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.
Účastníky řízení podle § 27 odst. 3 správního řádu (tzv. účastníci
ze zákona) jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon.
Daňový řád místo pojmu účastník řízení používá pojem daňový
subjekt, kterým podle § 20 odst. 1 daňového řádu je osoba, kterou
za daňový subjekt označuje zákon, jakož i osoba, kterou zákon označuje jako
poplatníka nebo jako plátce daně.
Podle § 7 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu má právo
na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem
řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být
mělo.
Mgr. Jan Břeň
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 31. 10. 2018
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 21. 1. 2019
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 20. 3. 2019
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 3. 6. 2019
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 26. 8. 2019
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 12. 11. 2019 (právě čtete)
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 10. 2. 2020
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 7. 5. 2020
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 21. 10. 2020
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 5. 11. 2020
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 18. 11. 2020
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 2. 2. 2021
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 29. 4. 2021
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 2. 9. 2021
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 15. 9. 2021
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 29. 11. 2021
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 7. 2. 2022
- Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, 17. 5. 2022