Svazkové školy jsou optimální, ale…

Svazkové školy 1.

Tento článek si rozhodně neklade za cíl být fundovanou analýzou, týkající se tolik diskutované reformy regionálního školství. Pouze se snaží sdělit pohled na ekonomickou problematiku venkovských škol z pozice jejího vedení, kterému se jako optimální jeví zřízení svazkové školy. Ale…

ZŠ Mšec pořádá tzv. tvořivá dopoledne pro žáky z okolních škol

Pracujeme na malé vesnické škole, která čítá v letošním školním roce 123 žáků, z čehož vyplývá, že se jedná o tzv. školu na výjimku, kterou jí její zřizovatel uděluje již několik let. Již delší dobu se společně s ředitelkou školy neustále snažíme o hledání finančních rezerv a celkovou optimalizaci hospodaření.

Jako většina vesnických škol, i my sídlíme ve staré budově. Část naší školy je ještě v druhém objektu, který býval zámkem. Takže je víc než zřejmé, jak vysoké náklady na provoz obou budov nás zatěžují – padnou na ně víc jak dvě třetiny příspěvku od zřizovatele. Se zbytkem už vyjdeme jen stěží.

Nechceme jen naříkat na nedostatek peněz, takže se prostě snažíme. Počet provozních zaměstnanců jsme omezili na nezbytně nutné minimum. Sloučili jsme různé pozice (např. účetní, mzdová účetní, vedoucí školní jídelny v jedné osobě, školník a uklízečka taktéž). Nechali jsme si udělat audit hospodaření, revizi všech uzavřených smluv (ty nevýhodné jsme vypověděli a uzavřeli nové) a našli tak rezervy. Zavedli jsme nový systém veškerých nákupů, abychom opravdu nikde zbytečně neutráceli.

V rámci projektu OP VK Inovace vzdělávací oblasti Člověk a svět práce byla zrekonstruována a vybavena školní dílna, ve které probíhají také akce pro okolní školy

Pustili jsme se do nejrůznějších projektů za účelem získat pro školu další finance na tak nezbytnou obnovu vybavení. Administrace spojená s projekty je časově velmi náročná, škola si pochopitelně nemůže dovolit zaměstnat projektového manažera, který by se o toto staral, takže se občas stává, že tyto aktivity jdou chtě nechtě na úkor naší vlastní pedagogické činnosti, což nepovažujeme za správné. Ale budiž, s nadšením a nasazením se to dá zvládnout. Nicméně to pořád neřeší vše.

Svazkové školství – příliš mnoho překážek

V rámci diskuzí o reformě financování regionálního školství panuje snad všeobecná shoda na tom, že rušení venkovských škol není cesta. Koneckonců se ukazuje, že i malý boom dětí, který momentálně zažíváme, je pro městské školy nezvládnutelný a malé obce, které vlastní školu nezřizují, mají problém své děti „udat“.

Naše vlastní zkušenosti a kontakty s kolegy v zahraničí ukázaly, že se v některých evropských státech osvědčil systém podobný tzv. svazkovému školství. Velmi zjednodušeně řečeno jde o to, že několik škol v regionu tvoří jeden subjekt a společně hospodaří, což i z pohledu neekonoma musí na první pohled znamenat úspory v provozních nákladech.

Začali jsme tedy pátrat, abychom nakonec zjistili, že u nás v České republice podobně úspěšně fungují dvě (slovy pouze dvě) školy. Jedná se o svazkovou školu ZŠ a MŠ Údolí Desné a ZŠ a MŠ Regionu Karlovarský venkov. Rozjeli jsme se tedy nejprve do Rapotína, poté do Otovic – jejich čísla po několika letech fungování mluví jasnou řečí. Svazkové školství považujeme, nejen z ekonomického hlediska, za jedno z nejlepších řešení pro mimoměstské školy.

Víme, že můžeme změnit formu z příspěvkové organizace na školskou právnickou osobu (uzákoněno již od roku 2004) – to bychom snad jako škola sami zvládli. (Mimochodem, školská právnická osoba se zdá být pro školu mnohem výhodnější než forma příspěvkové organizace. Proč ji tak málo škol, potažmo zřizovatelů, využívá?)

Naše úvahy o vzniku svazkové školy – v našem regionu by pro ni byly dobré podmínky – narážejí na řadu úskalí a nejasných otázek:

Čím vlastně začít? Jak docílit toho, aby naše argumenty byly pro zřizovatele přesvědčivé? Jak je přesvědčit o tom, aby vytvořili svazek obcí za účelem zřízení svazkové školy? Kdo to vlastně fakticky zařídí a provede? Ředitelka a zástupkyně? Je na koho se obrátit o radu? Požádat výše jmenované dvě školy o pomoc? To je sice možné, určitě by nám pomohly, kdo ale zaplatí minimálně cestovné (Otovice jsou daleko, o Rapotínu ani nemluvě)? My to z našeho rozpočtu nezvládneme.

Ano, existují již předpřipravené právní podklady (ke stažení na webu MŠMT), ale stále vyvstává otázka různých poplatků a plateb s tím spojená. I brožura o svazkovém školství vydaná ministerstvem, která se nám dostala do rukou, radí, aby se o vše postaral „nadšený manažer“. Toho bychom sice měli, ale bude to pro nás dělat zadarmo? Jsme si jistí, že ne. Výsledkem těchto úvah je, že se vedení školy (zřejmě jakékoliv) raději rozhodne, pokračovat současnou cestou, protože překážek (hlavně finančních) je jednoduše moc.

Vize plná ideálů

Umíme si představit situaci, kdy budou vytvořeny podmínky a podpůrná opatření, která budou motivovat zřizovatele a vedení škol k tomu, aby se do náročné transformace pustili. Berte další řádky jako jakousi zidealizovanou vizi…

1. Existuje, říkejme mu třeba národní poradenské centrum pro svazkové školství (koneckonců je svazkové školství jednou z priorit MŠMT pro příští programové období), na které se škola jako je naše společně se svým zřizovatelem obrátí se svým záměrem vytvořit svazkovou školu.
2. Centrum provede analýzu regionu a shodne se na optimálním řešení (tzn., která školská zařízení budou pod svazkovou školu spadat).
3. Ve spolupráci s “hlavní“ školou kontaktuje dotčené zřizovatele a zahájí sérii jednání, na kterých předloží starostům a zastupitelům jasné argumenty, které dokládají, že tato cesta je ekonomicky výhodná i pro ně coby zřizovatele.
4. Pomůže vysvětlit i celkové zvýšení úrovně vzdělávání (i to dokazují výsledky již existujících dvou svazkových škol).
5. Budoucí svazek bude moci požádat o finanční příspěvek na pokrytí nákladů spojených s celým procesem (tím se jednoznačně zvýší motivace zřizovatelů a bude moci být zaplacen manažer, který bude celou transformaci řídit).
6. Centrum poskytne legislativní oporu a pomůže řešit případné potíže, které v průběhu transformace nastanou.
7. Jeho dalším úkolem je mapovat regiony a nacházet vhodné školní obvody, kde by bylo zřízení svazkové školy výhodné.

Také si umíme představit, že by centrum nemuselo být personálně nijak naddimenzované.

Shrnutí závěrem

Z našeho pohledu „zespoda“ jsou tedy pro zavedení svazkového školství zásadní následující tři body:

• Výhody svazkového školství je třeba aktivně propagovat. Informace se musí dostat ke všem ředitelům mimoměstských škol.
• Snahu založit svazek zřizující svazkovou školu je nutné finančně podpořit.
• Školy a obce musí mít partnera (již zmíněné centrum), které jim poskytne podporu a pomoc v průběhu transformace na svazkovou školu.

Výsledek by pak z našeho laického ekonomického i odborného pedagogického pohledu musel být jednoznačný: Optimální využití vynakládaných provozních příspěvků zřizovatelů spojené se zvýšenou kvalitou vzdělávání v mimoměstských školách.

Šárka Vondrová, zástupkyně ředitelky ZŠ Mšec (okres Rakovník); Miroslav Vrána, člen České komory autorizovaných inženýrů a techniků

Seriál Svazkové školy

1. Svazkové školy jsou optimální, ale…, 10. 6. 2013 (právě čtete)
2. Svazkové školy – ledy se hnuly, 27. 11. 2013
3. Třetí svazková škola brzy zahájí činnost, 21. 1. 2014
4. Svazkové školy jsou řešením…, 25. 3. 2014
5. Školy a školská zařízení zřizované dobrovolnými svazky obcí, 20. 5. 2014
6. Poznatky se zaváděním školské právnické osoby také z pohledu účetnictví, 29. 5. 2014