Témata unijní judikatury, kvalifikace, digitalizace a kyberbezpečnosti zakončila Májovou konferenci

V Brně skončila dvoudenní Májová konference o veřejných zakázkách. Na akci přednášeli kromě odborníků ÚOHS, Asociace pro veřejné zakázky, Evropské komise, advokátních kanceláří, také soudci nebo zástupci Ministerstva pro místní rozvoj. Program se věnoval evropské judikatuře, kvalifikaci ve veřejných zakázkách a také elektronizaci, digitalizaci a kybernetické bezpečnosti.

První blok se týkal nových případů veřejných zakázek posuzovaných Soudním dvorem Evropské unie. Ředitelka Odboru druhostupňového rozhodování ÚOHS Iveta Pospíšilíková zmínila tři předběžné otázky. Na příkladu z Portugalska rozebírala, zda je využití dceřiné společnosti v rámci tendru „využitím kapacit jiného subjektu“. Podle aktuálního rozsudku rozhoduje právní subjektivita, a ne ekonomická jednota. Využití kapacit v rámci koncernu je tedy možné, což posiluje flexibilitu uchazečů. Firmy díky tomu mohou efektivně využívat skupinové struktury. Řešila se i otázka konce doby plnění u veřejných zakázek. Podle Generálního advokáta končí splněním plnění dodavatelem a jeho převzetím zadavatelem. Nezaplacení faktury tedy neprodlužuje dobu trvání smlouvy. O této otázce bude ale SDEU teprve rozhodovat 4. června.

Druhým členem panelu byla Vítězslava Fričová z Evropské komise. Ta mluvila také o třech případech. První z nich se týkal sociálních kritérií při zadávání veřejných zakázek. Zadavatel v Baskicku přidával dodavatelům body v tendru za to, že by svým zaměstnancům zaplatili více peněz. SDEU řešil vhodnost zvýšení mzdových nákladů pro určení ekonomicky nejvýhodnější nabídky s výsledkem, že to možné je. „Hlavní otázka ale je, zda je tu souvislost s předmětem zakázky,“ uvedla Fričová. Jednoduše řečeno, pokud lidé dostanou vyšší odměnu, tak to bude mít vliv na kvalitu, kontinuitu a dostupnost péče.

Druhý dnešní blok se věnoval kvalifikaci ve veřejných zakázkách. Petr Jedlička z Odboru druhostupňového rozhodování ÚOHS na úvod vyznačil „tlustou čáru“ mezi stanovením zadávacích podmínek a jejich aplikací. „Jakmile skončí lhůta pro změny v zadávacích podmínkách, tak se na ně už nesahá,“ uvedl Jedlička. U zadávacích podmínek je podstatné, aby byly pro dodavatele jednoznačné. Pokud existuje více výkladových variant, bere Úřad v potaz tu, která je výhodnější pro dodavatele. Zadavatel nese odpovědnost za formulaci zadávacích podmínek a musí zvážit možný variantní výklad kvalifikačních kritérií. Zadavatel musí posoudit, zda respektuje zákonné a odborné pojmy a jestli nemá z trhu indicie, že určitý pojem se používá jinak, než jak je chápán v oficiálních pramenech.

V bloku dál vystoupil Tomáš Machurek za Asociaci pro veřejné zakázky, který se zabýval otázkou reference získané ve sdružení a Marcela Káňová z Rowan Legal. Jejím tématem bylo prokazování kvalifikace poddodavatelem, zabývala se například otázkou, kdy je vhodnější vyžádat si referenční zakázky a kdy naopak zkušenosti členů odborného týmu.

Poslední blok se věnoval elektronizaci, digitalizaci a kybernetické bezpečnosti. ÚOHS před několika dny zveřejnil rozhodnutí týkající se ČSÚ, které v panelu zmínil Petr Vévoda. Z něj vyplývá, že u zakázek souvisejících s kyberbezpečností je přípustné i částečné omezení soutěže, tento krok ale musí být dostatečně odůvodněný. Podle Vévody v podstatě každá zadávací podmínka svým způsobem omezuje hospodářskou soutěž. „Zásada zákazu diskriminace po zadavateli nevyžaduje, aby do soutěže pustil absolutně každého, ale aby uměl případné omezení soutěže legitimně zdůvodnit,“ uvedl Vévoda. Spolu s ním v panelu vystupoval Jan Hénik z NÚKIB, Petr Kohout z Krajského úřadu Středočeského kraje a Radmila Outlá z Ministerstva pro místní rozvoj.

Hénik z NÚKIB zdůraznil rostoucí závislost na digitálním světě. „Všichni pracují s daty a zpracovávají je v informačních systémech. Přichází nové technologie, což generuje nový vektor útoku, přes který se dá dostat k datům,“ uvedl Hénik. Podle něj roste trend kyberkriminality, která byla v roce 2025 třetí největší ekonomikou světa.

Hénik popsal bezpečnostní opatření, která mají za cíl zvýšit resilienci organizace. Patří k nim i řízení dodavatelů, což souvisí i se zadáváním veřejných zakázek. Hénik zdůraznil nutnost řídit tyto tzv. „významné dodavatele“. „Regulace je nastavená tak, jestli jste správně řídili rizika u významných dodavatelů,“ uvedl Hénik směrem k zadavatelům zakázek. Zákon o kybernetické bezpečnosti a zákon o zadávání veřejných zakázek podle něj nestojí proti sobě. Hénik také vysvětloval, jak pracovat s varováním NÚKIB v rámci zadávacích řízení. Konkrétní postup vždy závisí na fázi, v jaké se tendr nachází.

Zástupkyně MMR se věnovala zejména probíhající digitalizaci systémů souvisejících se zadáváním veřejných zakázek, zejména ekosystém modulů navázaných na Registr veřejných zakázek, a představila jejich plánovaný rozvoj.

Petr Kohout na závěr demonstroval možnosti využívání umělé inteligence v procesu přípravy a zadávání veřejných zakázek, upozornil na silná i slabá místa využívání AI i potenciální dopady do přezkumu zakázek, například v podobě sporů vyplývajících z algoritmického hodnocení.