Zdanění bytů a dostupnost bydlení

Investovat do rezidenčních nemovitostí patří z hlediska výnosu, rizika a likvidity k nejlepším investicím. Navíc jde o dostupné zajištění na stáří. Není proto divu, že stále více lidí využívá volné prostředky právě k nákupu bytu.

Stát však nyní stále hlasitě zvažuje, že tyto zodpovědné lidi starající se o vlastní ekonomickou situaci potrestá. Premiér i ministryně financí stále častěji mluví o zvýšení daně za takzvané investiční byty.

Zvýšená daň zhorší dostupnost bydlení

Toto řešení by zásadním způsobem zhoršilo už tak velmi špatnou dostupnost bydlení. Zvýšenou daň by totiž zaplatili nájemníci. Zatím jde jen o takzvané vypouštění balónků, kdy politici podobnými prohlášeními testují, co na to veřejnost. Neznáme proto žádné podrobnosti o tom, jak by takové opatření mělo vůbec vypadat. Jak vysoká by byla vyšší daň, koho přesně by se týkala? Šlo by jen o volné byty, zatímco pronajatých bytů by se to netýkalo? Nebo by vyšší daň zasáhla hlavně velké firmy s desítkami až stovkami nájemních bytů? Jasný plán ještě veřejnost neviděla.

Přesto je nutné podobné úvahy utnout hned v samém počátku. Ať už by vyšší daň vypadala jakkoliv, problém s dostupností bydlení nevyřeší. Naopak ho ještě zhorší. Vyšší daň totiž majitelé bytů promítnou do výše nájemného, doplácet tak bude nájemník.

Stát na bytové výstavbě vydělává

Návrh navíc zbytečně stigmatizuje majitele bytů a dělá z nich zlé hejly, které je nutné obrat o co nejvíce peněz. Přitom jen díky soukromým vlastníkům mají stovky tisíc domácností kde bydlet. Stát spolu s obcemi se totiž v minulosti vlastních bytů hromadně zbavil a nyní je v jeho vlastnictví jen malý zlomek bytového fondu. Bytovou politiku proto nyní suplují soukromníci a obce často nemají ani dostatek bytů pro sociální případy či potřebné profese.

Stát přitom už nyní na bytové výstavbě velmi vydělává. Pokud vezmeme v potaz všechny daně a odvody, získají veřejné rozpočty zhruba pětinu celkové ceny bytu. U bytu za pět milionů korun to znamená milion korun, v případě bytu s cenovkou deset milionů korun jde o dva miliony korun. Ročně tak stát získá 25 až 35 miliard korun.

Daň z nemovitostí

Musím také připomenout, že daň z nemovitých věcí je daní nespravedlivou. Jedná se totiž o typický příklad dvojího zdanění. Stát v tomto případě daní majetek, který si jeho občan pořídil z příjmů, které už zdaněny byly. Pokud nemovitost pořídil jako investiční a dále ji pronajímá, platí navíc také daň z příjmu. Tak evidentní příklad souběhu více daní jen tak nenajdeme.

Daň z nemovitých věcí by se tak nejenže neměla zvyšovat, ale měla by se naopak jako feudální přežitek zrušit. Nejen u takzvaných investičních bytů, ale u všech rezidenčních nemovitostí. Stát na tom nijak neprodělá, protože čtyři miliony majitelů nemovitostí tyto ušetřené peníze utratí za jiné zdaněné zboží a služby. Navíc se díky tomu o něco zlepší dostupnost bydlení.

RNDr. Evžen Korec, CSc., generální ředitel a předseda představenstva, EKOSPOL, a. s.

Převzato z webu kurzy.cz