Veřejná i soukromá zeleň vesnic

22. 10. 2020 OF 2–3/2020 Regiony

V minulém díle seriálu jsme uvedli příklady zdařilých i varovných realizací veřejných budov v současném období. V tomto pokračování sledujeme vývoj významné součásti venkovského prostředí, jakým je veřejná i soukromá zeleň.

Vesnická zeleň je součástí krajiny, která má kulturní charakter, utvářený přírodními podmínkami i prací generací obyvatel. Vztahy občanů ke krajině, k svému regionu i k obci zobrazují jejich osobní vazby k domovu a tradicím, ke své příslušnosti, identitě. Vypovídají o nich lidové písně s bohatou škálou sdělení, životních pocitů, poezie a krásy. Písně o přírodě, o vesnicích a o zahrádečkách voní láskou, touhou, okouzlením.

Zeleň dodává obcím osobitou tvář, je obohacením životního prostředí a součástí genia loci. Je zřejmá na první pohled, ovlivňuje prvotní úsudek o obci. Její estetická hodnota těší jak místní občany, tak i návštěvníky. Veřejná zeleň, údržba a koncepce její výsadby je úkolem vedení obcí. V obecném zájmu je dodržování původního charakteru kraje, s jeho jedinečností a půvabem. Exotická zeleň by měla doplňovat náš venkov jen úměrně, nečinit z něj Andalusii či Kalábrii. Názory obyvatel, vkus a vztah k zeleni se vyvíjí. Měli by je citlivě ovlivňovat odborníci a jejich zahradnické firmy.

Dominantou venkovských měst a obcí bývá kostel, obklopený vzrostlými košatými stromy, zvýrazňující z dálkových pohledů jejich panorama. Také menší sakrální objekty, kaple, Boží muka a kříže doprovází stromoví, zeleň, květiny. Tato pietní, esteticky působivá místa obohacují obec o duchovní rozměr. Dětství prožité na vesnici bývá plodné; pozitivně ovlivňuje povahu lidí a projevuje se celoživotně.

Vesnice byly zakládány na vodním zdroji. Rybníky, obklopené zelenými plochami bývaly jejich malebnou součástí. Sloužily nejen k chování vodní drůbeže, plavení koní a k radosti dětí, ale též k hasebním účelům. Jejich přeměna na požární nádrže s betonovými stěnami a ocelovým zábradlím změnily tuto přirozenou součást vesnického prostředí. Jejich obnova je v období klimatických změn aktuální.

Součástí odpovědnosti vedení obce při péči o životní prostředí je dosázení, úprava a údržba veřejné zeleně. Ta je také chloubou a vizitkou obce. Hodnocení této činnosti v soutěži Vesnice roku je oceňováno Zelenou stuhou, kterou v roce 2019 získala obec Dobrochov v Olomouckém kraji, a bude reprezentovat Českou republiku v mezinárodní soutěži Entente Floral Europe v roce 2020.

Úprava návsi byla podmíněna rekonstrukcí a dostavbou inženýrských sítí, včetně dopravního řešení. To umožnilo koncepční řešení veřejné zeleně, zvýraznění sakrálních objektů i začlenění nových výtvarných děl. Uspořádání předzahrádek bylo ponecháno individální péči. Výsledkem je esteticky působivé prostředí, které si zachovává svůj tradiční ráz. Proto obec zvítězila v soutěži Vesnice roku v Jihomoravském kraji.

K základní obživě obyvatel patřilo ovoce a sadařství i ovocnářství se učilo se už ve školních zahrádkách. Ovocné stromy byly vysazovány v krajině, v sadech, v alejích. Také se pěstovaly na návsích a na zahradách rodinných domů. Při kolektivizaci a sjednocování pozemků byly vykáceny tisíce ovocných stromů, zanikly stovky sušáren ovoce. Snížila se produkce a spotřeba ovoce, zavařenin, povidel a křížal.

Předzahrádky našich babiček zářily nejen barvami květin, ale bývaly zde léčivé byliny, zelenina či řepa. Plůtek býval dřevěný, mnohde vítalo loubí porostlé popínavými růžemi či vinnou révou. K pobesedování zvala sousedy dřevěná lavička. Snahou bylo pěstovat pěknou zahrádku, těšící rodinu i kolemjdoucí. Foto: Jarmila Kocourková

Z ovocných stromů padalo listí, květiny vyžadovaly trvalou péči a vývoj šel směrem k zmenšování pracnosti údržby. Začalo vysazování koniferů, smrků, nejlíp stříbrných, zakrslých borovic, plazivých jehličnanů, hřbitovních thují a poléhavých jalovců. Dodávají je školky, obchodní řetězce a zahradnictví s odborným poradenstvím. Většinou však dle vkusu objednatele.

Kdo chce žít na vesnici, měl by se stát vesničanem. Měl by se stýkat se svými spoluobčany, posílat děti do místní školy, měl by být členem živého vesnického společenství. Pokud se od sousedů izoluje, staví kamenné ohradní zdi, viditelně o přímé styky nestojí. K souladu svého domu s prostředím a rázem vesnice vědomě nepřispívá. Pak lze říci, že svoje peníze investoval na nesprávném místě.

Přestavba usedlosti chtěla přinést něco nového, neobvyklého, moderního. Zatímco průčelí domu je průměrným stavařským dílem, v předzahrádce se to povedlo. Do úrodné země, v níž kámen chybí, bylo dopraveno kamenivo, včetně jednoho menhiru. Místa vedle zídkou ohraničené zahrádky byla vydlážděna. Zvýšenou teplotu ovzduší nad tímto zadušeným prostorem má asi kompenzovat tůňka a odborně osazené keříky.

Soudobé architektonické dílo vytváří svůj specifický svět, kam patří exotická předzahrádka. Vedle záměru mít ji bezúdržbovou, s půdou dušenou geotextilií, bylo cílem vytvořit též místo pro duchovní meditaci. Avšak soustředěně meditovat ve veřejném prostoru a vedle komunikace bude asi obtížné. Krátkodechost a výjimečnost záměru prověří čas. Občané to budou sledovat. Foto: Helena Beránková

Jan Kruml

Seriál Vesničko má, přestavovaná

Lidová architektura, 15. 4. 2019
Venkovské stavby, 20. 8. 2019
Vesnice v letech 1948–1990, 12. 9. 2019
Vesnice po roce 1990, 26. 11. 2019
Nešvary v rodinných domech po roce 1990, 7. 2. 2020
Občanská vybavenost po roce 1990, 4. 6. 2020
Veřejná i soukromá zeleň vesnic, 22. 10. 2020 (právě čtete)
Čekárny, 4. 11. 2020
Soudobá architektura venkova, 5. 10. 2021