Sledování pohledávek a vymáhání dluhu

Základní principy hospodaření obce 5.

Mezi základní principy hospodaření obce patří ustanovení § 38 odst. 7 obecního zřízení. Podle něj je obec povinna trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplývajících práv. V případě plnění této povinnosti se tedy jedná výlučně o nehmotný majetek obce.

S ohledem na skutečnost, že princip obecního hospodaření uvedený v § 38 odst. 7 obecního zřízení má úzkou vazbu na obecnou problematiku závazkových vztahů, je užitečné provést stručnou a zjednodušenou charakteristiku závazků (závazkových právních vztahů).

Podle § 488 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů) platí, že závazkovým vztahem je právní vztah, z něhož věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek (dluh). Obdobně jako u jakýchkoliv jiných právních vztahů, lze i u závazkových právních vztahů provést analýzu jeho struktury, kterou tvoří tři prvky (subjekt, předmět a obsah).

Subjekt (strana) závazkového vztahu

Závazkový právní vztah je vztahem nejméně dvou či více stran, přičemž na každé jeho straně může vystupovat jeden nebo více subjektů (účastníků). Například jednou stranou závazkového vztahu mohou být manželé (např. v pozici těch, kteří kupují obecní nemovitost); strana kupujících tak bude mít v tomto případě dva subjekty (účastníky), zatímco strana prodávajících bude "reprezentována" jen jedním subjektem (obcí).

Podle toho, zda v závazkovém právním vztahu vystupuje na jedné či více stranách jeden či více subjektů, lze závazkové vztahy dělit na jednoduché (na každé straně vztahu vystupuje pouze jeden subjekt) a společné (alespoň na jedné straně je tzv. pluralita subjektů). Pluralita subjektů může být aktivní (tj. na straně věřitelské) nebo pasivní (tj. na straně dlužnické).

Předmět závazkového vztahu

Podle předmětu plnění se rozlišují

• závazky peněžité a nepeněžité (zda předmětem plnění jsou či nejsou peníze ve formě zákonných platidel),
• závazky úplatné a neúplatné (zda si strany plněním z daného závazku poskytují ekonomicky ekvivalentní plnění navzájem nebo zda plnění poskytovaná stranami nejsou ve vztahu ekonomické ekvivalence nebo dokonce jde o plnění poskytovaná bez jakéhokoliv protiplnění),
• závazky s plněním jednotlivě určeným (předmětem plnění je konkrétní individualizovaná věc – např. originální obraz konkrétního malíře), druhově určeným (předmětem plnění je věc nebo činnost určené druhem, jakostí a množství – např. 10 kg brambor příslušné odrůdy) a alternativně určeným (dlužník je oprávněn si vybrat z několika plnění, která byla dána dohodou s věřitelem na možnost výběru),
• závazky s plněním jednorázovým (plnění se uskutečňuje najednou), částečným (i když mělo být poskytnuto celé plnění, je plněna pouze část dluhu), ve splátkách (bývá zpravidla předem dohodnuto nebo vzniká následně dohodou stran či rozhodnutím orgánu veřejné moci), opětujícím se (charakteristické pro trvající závazek vzniklý z jedné právní skutečnosti – např. dlouhodobý nájemní vztah) a trvajícím (např. povinnost nerušit druhou stranu závazku ve výkonu určitých činností po stanovenou dobu).

Obsah závazkového vztahu

Obsah závazkového vztahu je tvořen subjektivními právy (pohledávka) a subjektivními povinnostmi (dluh).

Oprávnění věřitele (pohledávka) je zásadně vybaveno nárokem, tj. věřitel je oprávněn pro získání plnění použít prostředků státního donucení (žalobní právo věřitele je obsaženo v předpisech občanského práva procesního).

Závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv (závazky ex contractu), jakož i ze způsobené škody (závazky ex delicto), z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

Uplatňování pohledávek

Na základě § 38 odst. 7 obecního zřízení je obec povinna trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky. Obdobnou povinnost mají i organizační složky státu (ve vztahu k majetku státu), která je stanovena v § 14 odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, podle kterého příslušná organizační složka průběžně sleduje, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky.

Ze zákonné povinnosti obce trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, nelze dovodit, že obec má nějakou konkrétní (zákonnou) lhůtu či lhůty, ve kterých má sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky. Jde zejména o to, že obec má vytvořit efektivní a přehledný systém, který jí umožní průběžně sledovat chování svých dlužníků. Půjde především o požadavek dostatečného vybavení z hlediska technického (např. vhodný informační systém splňující příslušné požadavky účetních předpisů) i personálního (počet účetních či jiných osob sledujících daný typ nehmotného majetku obce se samozřejmě bude odvíjet od velikosti příslušné obce a rozsahu jednotlivých závazkových vztahů, do kterých obec vstupuje). Plnění popisované zákonné povinnosti bude mít svůj dopad i ve zvolení vhodných organizačních opatření v dané obci (obecním úřadu), aby nedocházelo například k tomu, že některé pohledávky budou paralelně sledovány více osobami a některé zase vůbec.

Ustanovení § 38 odst. 7 obecního úřadu tedy klade důraz zejména na kvalitní práci rady obce (starosty) a následně i obecního úřadu s cílem vytvoření takového mechanismu, kterým obec dostojí své povinnosti trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky vůči obci.

Splatnost pohledávky

Pro splnění povinnosti obce trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky vůči obci, je nutné se vypořádat s otázkou splatnosti pohledávky, neboť právě splatnost pohledávky je základním předpokladem, který obci umožňuje požadovat její zaplacení. Konkrétní doba splatnosti jednotlivých pohledávek je samozřejmé různá a je odvislá od charakteru toho kterého právního úkonu. Doba splatnosti pohledávky je zpravidla věcí dohody v rámci příslušného právního úkonu, na jehož základě pohledávka vznikla. Splatnost pohledávky však může stanovit i právní předpis nebo může vyplynout z rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci.

Podle § 563 občanského zákoníku platí, že pokud není doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) danou záležitost upravuje v § 340, podle něhož je dlužník povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě a pokud nebyla doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán.

V souladu s § 565 občanského zákoníku, v případě plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Věřitel je však podle § 566 občanského zákoníku povinen přijmout i částečné plnění, neodporuje-li to dohodě nebo povaze pohledávky.

Plnění pohledávky (dluhu)

Dluh se na základě § 567 občanského zákoníku plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění takto určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka. Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, je dluh splněn připsáním částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele, není-li dohodnuto jinak. Plní-li dlužník peněžitý dluh poštovním poukazem, je dluh splněn připsáním částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti, není-li dohodnuto jinak.

Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají v souladu § 568 občanského zákoníku účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy. Vynaložené nutné náklady s tím spojené nese věřitel.

S odkazem na § 569 občanského zákoníku je věřitel povinen vydat dlužníkovi na jeho požádání písemné potvrzení o tom, že dluh byl zcela nebo zčásti splněn. Dlužník je oprávněn plnění odepřít, nevydá-li mu věřitel zároveň potvrzení.

Vymáhání pohledávek

Pohledávky lze vymáhat různými formami. Častou formou vymáhání (splatných) pohledávek je vymáhání vlastními silami. Pokud vlastní síly na vymožení pohledávky z nejrůznějších důvodů nestačí (např. nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců), nezbude obci nic jiného, než své pohledávky vymáhat ve spolupráci např. s advokáty anebo prostřednictvím orgánů veřejné moci (soudy). Byť z principu obecního hospodaření regulovaného v § 38 odst. 7 obecního zřízení lze zřejmě dovodit, že je povinností obce vymáhat všechny splatné pohledávky, je otázkou, zda tato povinnost nekoliduje se zásadou účelného a hospodárného využívání majetku obce (viz § 38 odst. 1 obecního zřízení). Ne vždy bude totiž pro obec ekonomicky výhodné, aby některé pohledávky (zejména ty, které dosahují velmi nízkých hodnot) byly vymáhány (náklady na vymáhání pohledávky mohou být vyšší, než je hodnota vymáhané pohledávky). Na druhou stranu by však automatické "odpouštění" některých pohledávek ze strany obce mohlo mít obecně negativní vliv na platební morálku některých dlužníků. Lze tak dojít k závěru, že přílišná benevolence u vymáhání pohledávek by zpravidla byla pro obec "kontraproduktivní".

Vzniknou-li obci pohledávky po jejich splatnosti, je nutné "neotálet" a začít s nimi rychle pracovat. Obec by měla zkrátit dobu, ve které je v praxi obvyklé dlužníka upomínat (a nečekat třeba na uplynutí několika týdnů nebo dokonce měsíců od splatnosti pohledávky). Pokud obec zkrátí popisovanou dobu a začne s upomínáním operativně například již několik dní po splatnosti pohledávky, přinese to obci výhodnější postavení vůči dlužníkovi (dlužníci zpravidla nejdříve uspokojují ty věřitele, kteří se aktivně, soustavně a dostatečně důrazně "zajímají" o stav svých pohledávek). Pokud se systém upomínání pohledávek stane běžnou (rutinní) činností obce (obecního úřadu), napomůže to bezpochyby k efektivnějšímu vymáhání. Obecně je tedy nezbytné být ve stálém kontaktu s dlužníky a projevovat skutečný zájem na rychlém vyřízení věci, tj. zaplacení pohledávky v plné výši, včetně případných úroků z prodlení (nebo jiných příslušenství pohledávky).

Co se týče úroků z prodlení, je vhodné poukázat na § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.

Promlčení nebo prekluze práv

Podle § 38 odst. 7 obecního zřízení je obec povinna dále zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku práv vyplývajících z příslušných závazků (dluhů).

Promlčení znamená zánik vymahatelnosti určitého oprávnění. Promlčením sice právo nezaniká, ale nebylo-li v zákonem stanovené lhůtě uplatněno u soudu, nemůže být věřiteli takové právo přiznáno, jestliže dlužník vznese námitku promlčení. Pokud se dlužník s věřitelem dohodnou i do zákonem stanovené promlčecí lhůtě na plnění anebo pokud dlužník nevznese námitku promlčení u soudu, nepůjde u věřitele o bezdůvodné obohacení. Podle § 100 odst. 2 občanského zákoníku se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického (zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka). Obecná občanskoprávní promlčecí doba je podle § 101 občanského zákoníku tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. V rámci obchodních závazkových vztahů činí obecná promlčecí doba čtyři roky (§ 397 obchodního zákoníku). Vedle obecných promlčecích dob stanovených občanským a obchodním zákoníkem, existují i zvláštní promlčecí doby, které jsou buď kratší, anebo naopak delší než obecné promlčecí doby.

Vedle lhůt promlčecích zná právní řád ještě tzv. prekluzivní lhůty. Prekluze je způsob zániku práva, k němuž dochází, nebylo-li právo uplatněno v zákonem stanovené lhůtě. Jelikož při prekluzi právo zaniká, přihlíží k prekluzi soud z úřední povinnosti. Pokud by po uplynutí prekluzivní lhůty dlužník plnil věřiteli, věřitel by byl bezdůvodně obohacen.

Mgr. Jan Břeň

Seriál Základní principy hospodaření obce

1. Základní principy hospodaření obce 1., 10. 6. 2010
2. Základní principy hospodaření obce 2., 20. 7. 2010
3. Základní principy hospodaření obce 3., 22. 9. 2010
4. Základní principy hospodaření obce 4., 13. 12. 2010
5. Sledování pohledávek a vymáhání dluhu, 23. 2. 2011 (právě čtete)
6. Úplatný převod majetku a podmínky platnosti právního úkonu, 26. 4. 2011