Seriál Základní principy hospodaření obce
Základní principy obecního hospodaření vycházejí
z ústavního rámce uvedeného v čl. 101 odst. 3 Ústavy České republiky
(ústavní zákon č. 1/1993 Sb.), podle něhož jsou územní samosprávné
celky (obce a kraje) veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a
hospodaří podle vlastního rozpočtu. Otázkou řádného hospodaření obce se
podrobněji zabývá několik právních předpisů.
V
předchozím článku byla věnována pozornost jednomu ze
základních principů hospodaření obce, kterým je povinnost obce využívat svůj
majetek účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly
vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti (tj. jde o princip hospodárného
a účelného využívání obecního majetku).
Tento článek pokračuje s popisem základních principů
obecního hospodaření, které mají výslovnou oporu v zákoně
č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších
předpisů. V
minulých číslech byly popsány principy uvedené v § 38
odst. 1 obecního zřízení (princip hospodárného a účelného využívání
obecního majetku, princip péče o zachování a rozvoj obecního majetku a princip
vedení evidence obecního majetku).
Pokračujeme v našem seriálu článků o základních
principech hospodaření obce. K dalším základním principům obecního
hospodaření, jež jsou výslovně zakotveny v zákoně č. 128/2000 Sb.,
o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, lze řadit ty,
které jsou uvedeny v § 38 odst. 6 obecního zřízení.
Mezi základní principy hospodaření obce patří ustanovení § 38 odst. 7
obecního zřízení. Podle něj je obec povinna trvale sledovat, zda dlužníci včas a
řádně plní své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku
z nich vyplývajících práv. V případě plnění této povinnosti se tedy
jedná výlučně o nehmotný majetek obce.
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění
pozdějších předpisů, v § 39 odst. 2 stanoví jeden ze základních
principů obecního hospodaření, kterým je povinnost obce sjednat při úplatném
převodu majetku cenu zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase
obvyklá (nejde-li o cenu regulovanou státem), přičemž případné odchýlení od
ceny obvyklé musí zdůvodnit.
