Mají obíhat data, nikoli lidé: proč bez sdílení údajů nebude digitální stát fungovat

Jedna z nejčastěji citovaných principů digitalizace veřejné správy je jednoduchá myšlenka: Mají obíhat data, nikoli lidé. Tato myšlenka vystihuje podstatu moderního digitálního státu. Občan by neměl opakovaně vyplňovat stejné údaje, nosit potvrzení mezi úřady nebo dokládat informace, které veřejná správa již má.

Realita je ale složitější. Aby mohla data skutečně obíhat, musí existovat infrastruktura pro jejich sdílení, jasně definovaná oprávnění a standardizovaný popis údajů. A právě zde se ukazuje, že digitalizace není jen o formulářích nebo portálech, ale především o práci s daty.

Propojený datový fond: základ sdílení údajů

Základním principem sdílení údajů ve veřejné správě je Propojený datový fond (PPDF).

Ten představuje koncept, kdy jednotlivé informační systémy veřejné správy nevytvářejí izolované databáze, ale sdílejí data prostřednictvím standardizovaného prostředí.

Smyslem PPDF není vytvořit jednu centrální databázi, ale zajistit, aby údaje byly:

• evidované pouze jednou,
• sdílené mezi oprávněnými orgány,
• využívané v různých agendách,
• a poskytované bezpečným a kontrolovatelným způsobem.

Právě PPDF umožňuje naplnit princip „Only Once“ – tedy že občan nebo podnikatel poskytne údaj pouze jednou a veřejná správa si jej následně předává sama.

Bez tohoto principu se digitalizace rychle mění jen na elektronizaci formulářů.

ISSS: technická infrastruktura pro sdílení dat

Součástí propojeného datového fondu je Informační systém sdílených služeb (ISSS). Ten slouží jako technická infrastruktura, která umožňuje bezpečné sdílení údajů mezi jednotlivými orgány veřejné správy.

ISSS poskytuje standardní rozhraní pro:

• publikování dat,
• čtení údajů,
• řízení oprávnění,
• a audit přístupů k údajům.

Díky tomu je možné sdílet údaje bezpečně a transparentně. Každý přístup k údajům má být zdůvodnitelný, dohledatelný a vázaný na konkrétní agendu. To je zásadní pro ochranu osobních údajů i pro důvěru v digitální stát.

Kontexty: jak data správně popsat

Aby bylo možné data sdílet, nestačí je pouze technicky zpřístupnit. Je nutné je také správně popsat.

K tomu slouží datové kontexty. Kontext určuje, jaký údaj je sdílen, v jakém významu, v jaké kvalitě a pro jaký účel.

Bez kontextů by hrozilo, že stejné údaje budou vedeny různými způsoby, pod různými názvy a v různých strukturách. Výsledkem by byly duplicity, nejasnosti a chyby.

Kontexty proto zajišťují:

• jednotné definice údajů,
• srozumitelnost mezi systémy,
• eliminaci duplicit,
• a dlouhodobou udržitelnost datového prostředí.

Je to důležitá, ale současně poměrně náročná část celé architektury.

RPP: oprávnění k práci s daty

Další důležitou součástí sdílení údajů je Registr práv a povinností (RPP). Ten určuje, kdo má k jakým údajům přístup a pro jakou agendu.

Nestačí tedy, že data existují a jsou technicky dostupná. Úřad musí mít také právní a procesní oprávnění k jejich využití.

To je důležité z hlediska ochrany údajů i transparentnosti. Pokud by tato pravidla neexistovala, hrozilo by, že se k údajům dostane neoprávněná osoba nebo že budou údaje používány bez jasného účelu.

Robustnost tohoto systému je proto nezbytná. Digitální stát musí být nejen pohodlný, ale také bezpečný a důvěryhodný.

Složitost jako hlavní překážka

Tento model je logický a správný. Zajišťuje bezpečnost, konzistenci i dlouhodobou udržitelnost. Má ale i svou odvrácenou stranu: je poměrně složitý.

V praxi to znamená, že zveřejňování dat a jejich čtení není jednoduchý proces. Vyžaduje znalost kontextů, práci s RPP, koordinaci mezi institucemi a technické nastavení.

I když existují specializované týmy a metodická podpora, postup je často pomalý. Zpřístupňování údajů trvá dlouho a pro menší orgány veřejné moci je často obtížně dosažitelné.

Výsledkem je paradoxní situace. Máme kvalitní infrastrukturu, robustní metodiku a zkušené odborníky. Přesto se data zpřístupňují pomalu a digitalizace postupuje pomaleji, než by odpovídalo očekávání.

Zapomínáme na úředníky

Velká pozornost se dnes věnuje uživatelsky přívětivým digitálním službám. Snažíme se, aby byly jednoduché pro občany. To je správné.

Současně ale často zapomínáme na druhou stranu – na úředníky a správce agend. Ti musí zvládnout poměrně složitý proces zveřejnění dat, definování kontextů a nastavení oprávnění. I jednoduché údaje tak mohou vyžadovat poměrně vysokou odbornou znalost. Z úředníků se tak často stávají datoví specialisté, což není vždy realistické ani efektivní.

Pokud chceme, aby data skutečně obíhala, musí být práce s daty jednodušší nejen pro občany, ale i pro samotné úřady.

Skvělá architektura nestačí

Česká republika má v oblasti sdílení dat velmi kvalitní architekturu. Propojený datový fond, ISSS, kontexty i RPP tvoří robustní a bezpečný systém., To je velká výhoda.

Současně se ale ukazuje, že samotná architektura nestačí. Pokud je proces příliš složitý, data se zpřístupňují pomalu a digitalizace naráží na praktické limity.

A pak se znovu vracíme k původní myšlence. Mají obíhat data, nikoli lidé.

Dokud ale nebude sdílení údajů jednodušší a dostupnější, budou stále obíhat spíše lidé než data. A digitální stát zůstane jen částečně naplněnou vizí.