Budoucnost autoprůmyslu
Následující řádky se týkají globálního byznysu, kde Evropa soupeří s Čínou o budoucnost svého autoprůmyslu. V Česku je produkce automobilů podstatnou částí ekonomiky, i když v rámci světové konkurence jsme jen menší částí evropského hospodářství.
Evropský automobilový průmysl zažívá těžké časy. K sérii negativních šoků se nyní přidává agresivní nástup Číny, která se z někdejšího odbytiště pro evropské automobilky proměnila v jejich nejvážnějšího konkurenta. Čína se během několika málo let stala největším globálním vývozcem automobilů. Ještě v roce 2021 země vyvážela méně než 1 milion automobilů, v letošním roce je to již 8,8 milionů – tedy více než dvojnásobek oproti druhému Japonsku.
Dva šoky najednou
Evropský automobilový sektor čelí hned dvěma čínským šokům najednou.
První se odehrává na čínském trhu, který byl pro evropské automobilky dlouho klíčový z hlediska prodejů a ziskovosti. Čínská auto-revoluce ale zásadně překreslila tržní mapu: zatímco v roce 2019 měly čínské značky zhruba 38 % trhu, v roce 2026 už ovládají téměř čtyři pětiny.
Druhý šok je pro Evropu ještě vážnější, protože čínští výrobci začínají agresivně vstupovat na evropský trh. Jen pro ilustraci: v letošním roce již čínské značky představují 10 % podíl na prodejích, v případě hybridů je to ale více než dvě pětiny – v roce 2024 to bylo méně než 3 %.
Tři hlavní faktory
Co stojí za úspěchem čínských automobilek? Tři hlavní faktory. Zaprvé významná produkční nadkapacita a mimořádně tvrdá domácí konkurence, která tlačí ceny automobilů dolů. Zadruhé rychlejší inovace v elektromobilitě, bateriích a softwaru. A zatřetí silný dodavatelský ekosystém, především v oblasti baterií a klíčových komponent.
To ale není vše. Čínský úspěch není pouze výsledkem vyšší efektivity nebo přirozené komparativní výhody, ale také důsledek tvrdé průmyslové politiky a štědrých vládních subvencí: od levnějšího kapitálu, daňových úlev přes veřejné zakázky až po přímé dotace.
Evropské automobilky tak nesoutěží pouze s čínskými výrobci. Nepřímo soutěží i s čínským průmyslovým modelem. A ten je založen na neo-merkantilistických politikách: Čína vehementně podporuje vlastní exporty, ale cíleně tlumí dovozy aut ze zbytku světa.
Účinná reakce
na čínský tlak? Jednak chránit evropský trh před neférovou konkurencí, ale zároveň obnovit nákladovou/technologickou konkurenceschopnost a snížit strategickou závislost Evropy na Číně.
Z pohledu Evropy je nutné přitvrdit v ochraně vlastní průmyslové základny a vystupovat asertivněji vůči čínské konkurenci, která těží ze státní podpory, rozsáhlých nadkapacit a asymetrického přístupu na trh. Diskutovaná anti-subvenční cla jsou v tomto ohledu legitimní součástí odpovědi.
Sama cla ale evropský automotive nezachrání. Dlouhodobě nelze nahradit konkurenceschopnost ochranou trhu, zvlášť když čínští výrobci začínají budovat výrobní kapacity přímo v Evropě. Klíčová bude – i za pomocí aktivnější průmyslové politiky – schopnost evropských automobilek znovu vyrábět technologicky atraktivní, softwarově vyspělé a cenově dostupné vozy ve velkém rozsahu.
Tentokrát jde o opravdu hodně. Evropský automobilový průmysl je zodpovědný za přibližně 7 % evropského HDP a zajišťuje přibližně 13 milionů pracovních míst. Jde proto o klíčové odvětví, jehož budoucnost není jen ekonomickou otázkou, ale při riziku masivního propouštění stále více také politickou. O to důležitější je jednotná, včasná a razantní odpověď evropských politiků.