Řízení rizik – základ moderního řízení obce

Základní filozofii zákona č. 231/2025 Sb., o řízení a kontrole veřejných financí, který od 1. ledna 2027 nahradí dosavadní zákon o finanční kontrole, jsme se věnovali v textu Změna systému finanční kontroly. V první části seriálu článků jsme si ukázali, že nejde pouze o změnu kontrolních postupů, ale především o změnu přístupu k řízení veřejných institucí.

Jedním z nejvýznamnějších pilířů nové právní úpravy je systematické řízení rizik. Právě této oblasti bude v následujících letech věnována mimořádná pozornost, protože představuje základní předpoklad pro efektivní fungování systému řízení a kontroly veřejných financí.

Pojem řízení rizik není ve veřejné správě nový. V různých metodických materiálech Ministerstva financí, Nejvyššího kontrolního úřadu nebo profesních organizací se objevuje již řadu let. V praxi však býval často spojován především s interním auditem nebo s přípravou formálních registrů rizik. Nový zákon tento pohled zásadně mění. Řízení rizik se stává součástí každodenního řízení organizace a odpovědnost za něj přechází především na vedoucí zaměstnance.

Co je vlastně riziko?

Ve veřejné správě bývá pojem riziko někdy vnímán příliš úzce. Často je spojován pouze s možností vzniku finanční škody, porušením rozpočtové kázně nebo negativním výsledkem kontroly. Takové pojetí je však nedostatečné.

Rizikem je každá okolnost, která může ohrozit dosažení stanovených cílů organizace. Nejde tedy pouze o hospodaření s veřejnými prostředky, ale o všechny činnosti, které obec vykonává. Rizikem může být neúspěšná veřejná zakázka, výpadek informačního systému, nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, soudní spor, nesplnění podmínek dotačního programu nebo opožděná realizace investice. Stejně tak může riziko představovat změna legislativy, mimořádná klimatická událost nebo kybernetický útok.

Společným znakem všech těchto situací je skutečnost, že tyto situace mohou významně ovlivnit schopnost obce plnit její úkoly.

Řízení rizik není registr rizik

Jednou z nejčastějších chyb při zavádění systému řízení rizik je přesvědčení, že postačí vytvořit seznam rizik a jednou ročně jej aktualizovat. Takový postup sice může splnit formální požadavky, skutečný přínos však bývá minimální.

Řízení rizik není dokument. Je to proces, který začíná stanovením cílů organizace. Teprve ve vztahu ke konkrétním cílům lze identifikovat okolnosti, které mohou jejich dosažení ohrozit. Následuje posouzení pravděpodobnosti jejich vzniku a závažnosti možných dopadů. Výsledkem by mělo být rozhodnutí, jakým způsobem bude organizace na dané riziko reagovat. Některá rizika lze odstranit změnou procesu, jiná lze omezit vhodnými kontrolními mechanismy, další je možné přenést například prostřednictvím pojištění nebo smluvních ujednání. Existují však i rizika, která je účelné vědomě přijmout, protože náklady na jejich odstranění by byly vyšší než jejich potenciální dopad.

Smyslem řízení rizik tedy není vytvořit co nejobsáhlejší databázi možných problémů. Smyslem je podpořit kvalitnější rozhodování.

Jaká rizika řeší obce nejčastěji?

Při diskusích o řízení rizik bývá pozornost často soustředěna na finanční oblast. Zkušenosti z praxe však ukazují, že významná část problémů vzniká mimo účetnictví nebo rozpočet.

Jedním z nejčastějších rizik je personální závislost. Na mnoha obecních úřadech existují agendy, které dlouhodobě zajišťuje jediný zaměstnanec. Týká se to zejména specializovaných ekonomických činností, dotační agendy, veřejných zakázek nebo informačních systémů. Odchod zkušeného pracovníka, jeho dlouhodobá nemoc nebo neočekávaná nepřítomnost může výrazně narušit chod úřadu, přestože všechny kontrolní mechanismy fungují správně.

Významnou oblast představují také investiční projekty. Riziko zde nespočívá pouze v samotném čerpání finančních prostředků, ale již v přípravě projektu. Nedostatečně zpracovaná projektová dokumentace, nevhodně nastavené smluvní podmínky nebo podcenění budoucích provozních nákladů mohou mít na hospodaření obce mnohem větší dopad než jednotlivé chyby při účetním zpracování.

Stále větší význam získávají také rizika spojená s digitalizací veřejné správy. Výpadek ekonomického informačního systému, kybernetický incident nebo ztráta dat mohou ochromit fungování úřadu na několik dní a způsobit škody, které nelze odstranit běžnou finanční kontrolou.

Vedle těchto oblastí nelze opomenout ani legislativní rizika. Obce jsou stále častěji konfrontovány s rozsáhlými změnami právních předpisů, jejichž implementace vyžaduje nové procesy, školení zaměstnanců i úpravy informačních systémů. I zde platí, že včasná identifikace rizik umožňuje lépe plánovat potřebná opatření.

Řízení rizik musí být součástí běžného řízení

Jedním z hlavních cílů nové právní úpravy je začlenění řízení rizik do každodenní práce vedoucích zaměstnanců. Nejde o činnost, kterou by bylo možné jednou ročně delegovat na interní audit nebo ekonomický odbor.

Vedoucí zaměstnanci znají nejlépe procesy ve svých útvarech, vědí, kde vznikají slabá místa, jaké činnosti jsou personálně poddimenzované nebo které projekty představují zvýšené riziko. Právě proto budou hrát při identifikaci a řízení rizik klíčovou roli.

To současně znamená, že řízení rizik bude muset být pravidelně projednáváno na poradách vedení, promítat se do plánování činnosti jednotlivých odborů i do přípravy významných rozhodnutí. Rizika nelze účinně řídit pouze prostřednictvím směrnic. Musí se stát součástí manažerského rozhodování.

Přiměřenost je důležitější než dokonalost

Nový zákon nevychází z předpokladu, že všechny organizace budou vytvářet stejně rozsáhlé systémy řízení rizik. Naopak respektuje princip přiměřenosti.

Malá obec s několika zaměstnanci nebude potřebovat stejný rozsah procesů jako statutární město nebo krajský úřad. Rozsah řízení rizik by měl vždy odpovídat velikosti organizace, složitosti její činnosti i objemu spravovaných veřejných prostředků.

Stejně tak není účelné věnovat stejnou pozornost všem rizikům. Smyslem je zaměřit se především na ta, která mohou mít významný dopad na hospodaření, poskytované služby nebo plnění zákonných povinností.

Právě schopnost správně určit priority bude jedním z hlavních předpokladů úspěšné implementace nové právní úpravy.

Co by měly obce udělat již nyní?

Přestože účinnost zákona nastane až od 1. ledna 2027, příprava by neměla začínat až přijetím nových vnitřních předpisů. Mnohem důležitější je porozumět vlastním procesům a identifikovat oblasti, které představují největší riziko.

Praktickým prvním krokem může být společná diskuse vedení obce nad několika základními otázkami. Které činnosti jsou pro fungování úřadu klíčové? Kde jsme závislí na jediném zaměstnanci? Jaké investiční nebo dotační projekty představují největší riziko? Jsou kontrolní mechanismy nastaveny přiměřeně významu jednotlivých operací? Má vedení obce dostatek informací pro včasné rozhodování?

Odpovědi na tyto otázky bývají často přínosnější než vytvoření rozsáhlého registru rizik bez návaznosti na každodenní řízení.

Závěrem

Řízení rizik představuje jeden z nejvýznamnějších prvků nového zákona o řízení a kontrole veřejných financí. Jeho smyslem není vytvářet další administrativní povinnosti, ale umožnit veřejným institucím lépe předvídat problémy a přijímat informovanější rozhodnutí.

Úspěch nové právní úpravy nebude záviset na počtu identifikovaných rizik ani na rozsahu zpracovaných tabulek. Rozhodující bude, zda se podaří vytvořit prostředí, ve kterém budou vedoucí zaměstnanci o rizicích pravidelně diskutovat, vyhodnocovat jejich význam a přijímat opatření odpovídající jejich skutečné závažnosti.

Právě schopnost propojit řízení rizik s každodenním řízením organizace bude jedním z hlavních znaků moderní veřejné správy.

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M., vedoucí odboru ekonomiky, statutární město Chomutov

V příštím pokračování se zaměříme na změnu rolí jednotlivých aktérů systému řízení a kontroly. Podrobněji se podíváme na odpovědnost vedoucích zaměstnanců, postavení správce rozpočtu, hlavního účetního i interního auditu a na to, jak se jejich role změní po nabytí účinnosti nového zákona.