V souvislosti s rozvojem ICT se vynořují otázky, které by nás před lety ani nenapadly

říká v rozhovoru Veřejné správy online Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů. Vedle názorů na pozitivní i negativní dopady informatizace společnosti se zamýšlí i nad elektronickými platformami, umělou inteligencí i budoucí Společností 4.0.

Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Jaký je váš názor na implementaci moderních informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě a v životě vůbec?

Z mého pohledu jsou tady dvě věci. První je přehnaná zátěž, která se pomocí nových technologií do života úředníků přenáší. Obávám se jedné věci, a to, že nás technologie překročí do té míry, že nebudeme mít čas na kontakt s naším klientem, v tomto případě občanem. Myslím si, že v některých případech to již dosahuje maxima a vím ze zkušeností, že lidé, kteří zpracovávají data a poté je vkládají do různých kompatibilních či nekompatibilních systémů, jsou pod ohromným administrativním tlakem. Jejich jedinou motivací je, že to možná někdy někdo vyhodnotí nebo použije. Samozřejmě jsou zde lidé, kteří to chtějí využít. Nerad bych použil slovo zneužít, protože to je subjektivní, ale není to asi úplná výjimka.

Kdybyste měl uvést, co vám při elektronizaci veřejné správy vadí, co vás napadne jako první?

Vidím tady jednu záležitost, kterou bych možná nazval nezodpovědnou, a to že se většina projektů musí z logiky věci soutěžit. V mnoha případech se soutěží na nejnižší cenu, což samozřejmě přináší riziko nižší kvality. Je v tom také jistý alibismus, málokdo by chtěl být stíhán za nějaké napadnutelné rozhodnutí, takže raději zvolí nejnižší cenu než efektivitu nebo výhodný poměr ceny a výkonu. V tom vidím velký problém.

Kdybych měl stručně shrnout další připomínky – snaha o využívání technologií – záměrně neříkám plná elektronizace – je naprosto logický a správný krok a bez něj by to rozhodně nešlo. Druhá věc je, kde to logiku má a kde to již logiku ztrácí. A za třetí, nikdy nesmíme zapomenout na to, že naším klientem je občan a s ním musíme pracovat. Není to IT oddělení, není to hodnotitel projektu, náš klient je ten, kdo to platí. Z tohoto pohledu je jasné, že musíme dávat pozor na to, abychom pod pláštíkem, že vše musí být transparentní, nenarazili na to, že transparentní nebudeme. Právě třeba z toho titulu, že používáme nástroj nejnižší ceny.

Co vy z výsledků práce moderních technologií využíváte nejčastěji?

Poměrně často využívám různé žebříčky a analýzy, velmi rád pracuji s aplikacemi, jako jsou nabídky pracovních míst nebo některé veřejné studie, materiály vysokých škol, evropských úřadů, OECD či mezinárodních organizací práce. Jsou to výsledky elektronizace, sdílení dat v tomto případě je naprosto na místě a i pro státní správu jsou velmi potřebné. Líbí se mi také některé projekty měst a obcí v rámci konceptu „Chytrých měst“ a samozřejmě řešení, která podporují transparentnost veřejné správy, jako jsou například elektronické výstupy z jednání orgánů a zastupitelstev či různé formy komunikace s občany. Myslím, že tady se udělal v poslední době velký kus práce. Trochu se obávám, abychom nezapomínali na tu infrastrukturu, která by to měla vše přenášet. A mělo by to být za rozumné finanční prostředky, aby to stále ještě bylo užitečné a efektivní.

Můžete zmínit nějaký negativní příklad?

Jde například o digitalizaci televizního vysílání, ale určitě by se daly najít i další. Krátce poté, co se analogové vysílání změnilo na digitální, o kterém jsme si mysleli, že už tady bude na věčnost, přichází DBV-T2 a opětovně jsme nuceni podporovat změnu technologií a výrobce a přimět lidi, aby investovali do nových zařízení. To podle mého soudu není ta správná cesta a jde jen o prostředek, jak využít lidi ke generování dalších zisků.

Co dalšího se vám v současné stále digitalizovanější společnosti nezamlouvá?

Hodně opatrný bych byl v případě jakéhokoli obchodování s daty. Nemyslím si, že by měla být volná a hlavně skoro neošetřena. Spousta lidí si ani neuvědomí, jak velké množství osobních dat dávají k dispozici. Pro někoho to může mít až fatální důsledky a krádeže identity i různé podvody právě za pomoci relativně snadno dostupných dat jsou poměrně časté. Když jsme se před léty dívaly na filmy typu „Síť“, usmívali jsme se a považovali ji za pěknou kriminálku, ale trochu sci-fi. A vidíte, realita dnes tyto filmy bez problémů předčí. Takže při jakémkoli projektu elektronizace by bylo dobré na to myslet, a to nejen s ohledem na bezpečnost aplikace, systému či státu, ale i občana jako takového.

Napadá vás ještě něco dalšího?

Jednou z oblastí, které mě úplně nenaplňují nadšením, jsou třeba různé elektronické platformy. Některé společnosti, které je provozují, ani nemají sídlo v ČR, peníze posílají domů, neplatí daně, jsou nepostižitelné, ale tváří se jako přátelské služby. A přitom přátelské nijak nejsou. Způsobují i nerovnost na podnikatelské úrovni, protože místní řádně evidovaný a daně platící subjekt je značným způsobem znevýhodněn. Ekonomika a její vývoj jsou hodně dynamické, ale tady bychom měli být víc než obezřetní. Není to ale jen náš problém, takové Dánsko již zakázalo službu Uber na svém území, hodně se diskutuje o AirBnB a dalších. Myslím si, že regulace by zde byla naprosto na místě. Stát by neměl akceptovat to, že přichází zbytečně o peníze, a občané to, že to může postihnout i jejich peněženky.

Zdá se, že co se týká technologií, jste poměrně opatrný a kladete si řadu otázek, které běžného člověka ani nenapadnou…

V žádném případě ale nejsem nepřítel technologií, naopak. Baví mě, rád je využívám a jsem zvědavý na to, co všechno budeme moci brzy ovládat za pomoci některých aplikací a nástrojů. Za mimořádnou považuji například aplikaci Záchranka, kde vývojáři odvedli skvělý kus práce, nebo některé dopravní aplikace, které pomáhají řidičům nebo lidem na cestách. Jsou tady ale věci, o kterých se příliš často nemluví, jako například otázka etických kodexů ve vztahu k technologiím. Taková umělá inteligence už není jenom ve filmech, ale stává se stále častěji realitou. Nemusí to být jen chytrý software v autech, ale třeba inteligentní program pro hráče pokeru, který umí protihráče spolehlivě obelhat. Je otázkou, jak s tím budeme nakládat a jakou bude mít umělá inteligence identitu. Je to trochu podobné, jako když začne být nahrazován člověk robotem – na jedné straně je to pozitivní vývoj, ale zároveň se vynoří takové otázky, jako například zda se za něj bude platit sociální pojištění – někdo přece bude muset na důchody přispívat i v budoucnosti. I proto jsme jako odbory přišli nedávno s termínem „Společnost 4.0“, protože je důležité vědět, jak bude společnost vypadat celkově, neřešit jen dílčí sekvence jako průmysl, práce, vzdělávání. Podle současných studií je v oblasti průmyslu díky robotizaci ohroženo více než 50 % míst. Digitalizace života může přinést různé paradoxy a nezbývá se než zamyslet nad tím, za co si budou lidé kupovat věci, kterých se vyrábí stále víc a víc, když na ně nebudou mít. V souvislosti s rozvojem technologií se tak vynořují i otázky, které by nás před pár lety ani nenapadly. Ale klást si je musíme!

Děkuji za rozhovor.

Prokop Konopa