Figury v obecních znacích – odkaz k historii území
Obecní znaky 6.
Obecní znaky, klíčový prvek grafické symboliky území, mají v komunální sféře nezastupitelnou pozici. Jsou (resp. by měly být) reprezentantem obce, spojujícím článkem jejích obyvatel i elementem posilujícím lokální identitu, ale především jsou jedinečným symbolem obce, jejím obrazem i odrazem.
Tyto role však plní jen vhodně koncipované znaky s promyšlenou, nadčasovou symbolikou a pochopitelnou sémantikou, znaky vysoké estetické i heraldické kvality a výpovědní hodnoty. Jejich nedílnou součástí se stávají figury, protože právě ty mohou nejpřesvědčivěji postihnout specifika prezentované lokality.
Typům a využití těchto heraldických prvků byla v obecné rovině věnována pozornost v minulých dílech seriálu článků věnovaných obecním znakům, především ve třetím článku (Sémantika a symbolika obecního znaku: Co lze vyčíst a dozvědět se o obci z jejího znaku, Obec & finance, 4/2015, s. 62–63). Při odkazu na tento příspěvek se chci čtenářům i obyvatelům dotčených obcí omluvit za dvě mylné informace. V ilustračním obrázku byly lyže ve znaku Bedřichova označeny z nepochopitelných důvodů jako jehličky a v textu byly mylně smíseny sklářské symboly ve znacích, takže jsem Polevsku „vsunul“ do znaku sklářskou pec z Pěnčína místo červených klíčů, atributu patrona sklářů sv. Petra (obr. 1). Obě publikované chyby mě moc mrzí.
Následující příspěvky se budou figurám objevujícím se v obecních znacích věnovat v konkrétnější rovině. Na příkladu znaků obcí Libereckého kraje se zaměří na analýzu míry, efektivity i vhodnosti užití jednotlivých figur. Vždy v jejich sepětí s jedním tématem, odrážejícím se v komunálních symbolech obcí vybraného regionu. K 1. lednu 2016 v Libereckém kraji užívá obecní znak 174 z 215 obcí. Historických (tj. užívaných před rokem 1990) je 36 registrovaných znaků. Všechny ostatní jsou novodobé (poslední dva byly přijaty v prosinci 2015). Každý znak disponuje alespoň jednou figurou, celkem jich ale lze analyzovat 468 (běžné jsou dvě až tři, setkáme se však i s osmi figurami v jednom znaku). Tematicky i graficky jsou jednotlivé figury značně variabilní, s některými se setkáváme opakovaně, jiné jsou jedinečné a často velmi osobité, některé mají jednoznačný, jiné víceznačný význam. Jejich třídění a klasifikace jsou proto velmi ošidné a nikdy nemohou být zcela přesné.
Odkaz majitelů a zakladatelů, erbovní znamení
Je obdivuhodné, že i přesto (nebo právě proto), že velká část území Libereckého kraje byla ve 20. století postižena výraznou obměnou obyvatelstva a tedy i ztrátou kolektivní paměti v území, novodobé obecní znaky velmi často odkazují k historii území (i k té „německé“).
V obecních znacích Libereckého kraje jsou figury odkazující k minulosti zastoupeny dokonce nejčetněji (132). V 90 znacích se objevují tzv. erbovní figury, většinou bez úprav přejaté z původních šlechtických erbů, výjimečně stylizované nebo nově utvořené, např. v podobě praporce z rodových barev (Čtveřín). Jejich prostřednictvím se nejčastěji setkáváme s odkazy na první majitele panství a zakladatele obce, v Libereckém kraji většinou na rody, které zdejší území kolonizovaly ve 13. století.
Ve znacích na Frýdlantsku a Liberecku se proto desetkrát objevuje stočený červený jelení paroh, erbovní figura Biberštejnů (např. Dětřichov, Jindřichovice pod Smrkem, Kunratice), na Českolipsku a Novoborsku jsou v 11 znacích zkřížené ostrve Ronovců (Cvikov, Okna, Zákupy ad.). V obecních znacích Libereckého kraje je jedenáctkrát zastoupena i markvartická lvice (Rynoltice, Světlá p. J., Syřenov) a od ní odvozený valdštejnský lev (Pěnčín, Svijany, Bukovina u Čisté). Lev či lvice jsou vůbec nejčastější „historickou“ figurou vyskytující se ve sledovaných znacích. Setkáváme se s ní ve 27 případech, bohužel není vždy správně stylizována nebo užita v blasonu (lvice s korunkou – Svijany, dvouocasý vlevo hledící český lev s mečem – Držkov) a mylný bývá i její ikonografický výklad (např. český lev ve znaku Turnova je někdy prezentován jako markvartická lvice).
Lev/lvice nejsou vždy jen rodovým znamením (Markvartici, Valdštejnové, Michalovici, Pachtové z Rájova, páni ze Svojkova, z Levína) či královským znakem, připomínajícím příslušnost obce ke Koruně (Tachov, Turnov, Bezděz). Někde lev odkazuje k erbovní historii nepřímo (štítonoš rohanského erbu – Čtveřín), jinde má evokovat současný přínos obce (český lev jako symbol nadnárodně známých výrobků – Kamenický Šenov).
Z erbovních znamení je v Libereckém kraji také časté užití redernovského vozového kola (Bílý Potok p. S., Nové Město p. S., Bedřichov, Liberec, Nová Ves, Stráž n. N. i krajský znak), dokládající nejen zakladatelské aktivity rodu, ale i jeho mimořádný přínos regionu (městská práva Liberci, humanismus; obr. 2).
Zastoupena jsou i erbovní znamení dalších držitelů, ev. nájemců obcí (manů), vždy však max. ve třech případech. Lekna připomínají rod Kouniců (Chlum, Jestřebí, Sosnová), srdce klenot z erbu Vartemberků (Noviny p. R.), tři půlměsíce erb Rakwitzů (Černousy), šesticípé hvězdy pány z Ilburka (Volfartice), lipové listy v paroží Maxeny (Bulovka). Rytíř ve zbroji nebo součást zbroje odkazují k manské držbě Heřmanic, Lomnice n. P. či Velenic (Pancíři ze Smojna), šachovnice připomíná vladyku ze Mžan (Kruh), panna a stříbrný paroh Doníny (Chotyně, Křižany), červený paroh Gallasy (Křižany), gryf Oppersdorfy i pány ze Železnice (Osečná, Železný Brod), červená krokev a zlaté hvězdy Des Foursy (Bozkov, Záhoří).
K úplnému výčtu je třeba přidat ještě erbovní figury psa (Zásada), draka (Líšný), ryb (Nová Ves), orlího křídla (Hrubá Skála) i pštrosích per (Horní Branná, Harrachov). Ojedinělý je znak Hrádku n. N., který odkazuje nejen k Jiřímu Mehlovi ze Střelic (lilie, labuť), ale i k erbům obou jeho manželek (trubka, orobinec). Čtyři obce dokonce převzaly do svého znaku kompletní erb původní vrchnosti (např. Nový Oldřichov, Vrchovany).
Jiné figury připomínají původní církevní vlastnictví obce: doksanský klášter, ve znacích připomínaný dvěma věžemi či křížem, byl majitelem obcí Luka i Horní Police, Blíževedly a Stvolínky drželi litoměřičtí biskupové (biskupský klobouk, zlatá hvězda na modrém poli). Zlatá korunka ve znaku Pertoltic zdůrazňuje, že ves bývala korunním statkem.
Výpovědní hodnota erbovních figur
Výčet erbovních znamení v komunální symbolice nepřímo dokládá dobu osídlení jednotlivých částí kraje. Zatímco v oblastech osídlených již ve 12. a 13. století (Turnovsko, Českodubsko, Frýdlantsko, Českolipsko) jsou erbovní odkazy k založení časté, v později osídlených oblastech (Jablonecko, Železnobrodsko, Tanvaldsko) jsou spíše výjimečné (pět znaků).
Z hlediska „výmluvnosti“ lze jistě hodnotit užití erbovních figur převážně pozitivně. Odkaz ke slavné minulosti pramení z historické paměti lokality a tu zároveň posiluje. Je nesporné, že v případě připomínky významných držitelů panství (Ronovci, Markvartici, Biberštejnové, Redernové) je figura z jejich erbu užitá v obecním znaku jasně „čitelná“ a dobře přijímaná obyvateli i návštěvníky obcí, diskutabilnější je ale užití erbovních znamení nižší šlechty či manů, jejichž jména a erby nic neříkají ani těm, kdo v současnosti žijí v lokalitách, s nimiž jsou tito lidé historicky spjati. Pokud k takovýmto osobnostem neodkazují další prvky v obci (archeologické památky, místní názvy, připomínky na propagačních materiálech apod.), význam užití jejich znamení v obecním znaku slábne, nebývá pochopen a pozitivně přijat a ve svém důsledku „čitelnost“ znaku a jeho přijetí „za svůj“ spíše oslabuje.
Odkaz obecních pečetí
Historickou obecní správu připomínají ve znacích také figury vycházející z dochovaných obecních pečetí, např. smrk (Bohatice), laň (Rovensko pod Troskami), panna a lipový věnec (Kruh), zkřížené meče (Roztoky u Jilemnice), personifikovaná spravedlnost (Studenec) nebo jelení hlava (Benecko). I v jejich případě je však přijetí takového symbolu často problematické a bez náležité osvěty obtížné. Figura z obecní pečeti nebývá pro obyvatele jasná a její symbolika je hůře pochopitelná i proto, že ani odborníci dnes nedokáží vysvětlit důvody, které vedly naše předky k jejímu užívání. Na tom bohužel nic nemění ani doporučení heraldické komise inspirovat se při tvorbě návrhu nového znaku právě tradičními pečetěmi.
Odkaz dominanty místa
Mnohem lépe jsou přijímány figury připomínající původní tvrze a hrady (v Libereckém kraji osmero hradní cimbuří a devatera hradní věž), při nichž vyrůstaly poddanské vsi. Pozůstatky těchto staveb bývají i v současnosti dominantou obce, a proto je jejich „odraz“ ve znaku jasný a dobře přijímaný. Takto je připomínán např. královský hrad Bezděz čnící nad obcemi Bezděz a Doksy, Děvín nad obcí Hamr na Jezeře, hrad Starý Bernštejn u Vrchovan, tvrze v Kunraticích, Blatcích nebo na Vyskři. V obecních znacích stejnojmenných obcí najdeme i odkaz na hrady Košťálov, Frýdštejn a Hrubou Skálu, Kumburk a Bradlec v katastru obce Syřenov, Levín u Levínské Olešnice nebo Grabštejn v Chotyni (obr. 3).
Odkaz městských práv
V 17 historických městských znacích se setkáme s figurami městských bran a hradeb (využity byly i v nových znacích Blíževedel a Kravař, jež status města ztratily). Městské znaky jsou koncipovány „tradičním způsobem“, připomínají právo užívat městský znak i udělení městských privilegií. Vedle uvedených základních figur najdeme v městských znacích (většinou ve štítku nad branou) i specifické symboly, zdůrazňující jedinečnost obce, např. erb zakladatele (Česká Lípa, Frýdlant, Železný Brod, Liberec), připomínku lokace (Jablonné v P.), hornickou tradici (Chrastava), odkaz k původním vsím (Raspenava) nebo k vzácné památce (Nový Bor). Nemají-li města hradební zeď či bránu přímo ve znaku, mají nad štítem umístěnu tzv. hradební korunu (Smržovka, Tanvald, Jablonec n. N., Rychnov u Jablonce n. N., Rokytnice), podobně jsou označeny i městyse (Janov n. N., Osečná).
Odkaz významné události, pověsti či osobnosti
Výjimečné, ale o to cennější jsou figury odkazující ve znaku na konkrétní historické události či jedinečnosti. Archeologický nález slovanských seker inspiroval základní figuru obecního znaku Velenic, plamen ve znaku Ždírce připomíná, že prostor pro založení vsi vznikl žďářením, sekery v Proseči odkazují k „prosekání“ (klučení) místa, kde ves vznikla. Desná dokonce prezentuje (v rozporu s heraldickými pravidly) ve svém znaku letopočet založení.
Ojedinělé jsou vhodně volené odkazy na známé pověsti či osobnosti spjaté s obcí. Pověst o nalezení léčivých pramenů připomíná figura kohouta ve znaku Lázní Libverda, na pověst o tatarském zvědovi a statečném rytíři reaguje znak Lomnice nad Popelkou. Obětavého jízdního posla Martinitze, odměněného držbou vsi, evokuje figura koně ve znaku Martinic v Krkonoších. Medvěd připomíná statečného Havlase Pavlatu, zvítězivšího podle pověsti ze 14. století nad nebezpečnou šelmou (Vysoké n. J.) i útok medvěda na knížete Břetislava (Hodkovice n. M.; obr. 4).
Kontroverzní osobnost odbojného kováře Andrease Stelziga evokuje figura kovářských kleští ve znaku Dolní Řasnice, spisovatelku Karolinu Světlou, resp. její pomník, stojící pod lipami na návsi Světlé p. J., připomínají v obecním znaku lipové listy (bez ikonografického výkladu je však tato figura „nečitelná“).
Vícevýznamové figury s historickou tematikou
Závěrem je třeba zmínit ještě víceznačné figury, spojující odkaz k historii s dalším významem. Jejich umístění ve znaku je účelné, a pokud je provázeno jasnou ikonografií a skutečně vychází ze známých specifik lokality, patří k nejsilnějším grafickým prvkům znaku. Jako příklad lze uvést figuru plamene ve Ždírci, odkazující nejen ke žďáření, ale plnící i úlohu mluvícího znamení (vztah k názvu obce). Stejný je význam figury rytíře Herimanna (Heřmanice), hradby s gotickou branou ve Frýdštejně, pštrosích per v Harrachově, lipového věnce v Kruhu, sekyr v Proseči i zlaté vidlice ve znaku Jablonného v P. (soutok potoků a Gabel, něm. vidlice) nebo škrabek ve znaku Chrastavy (Kratzau, něm. škrabky).
Kolo v Bedřichově (chybně interpretované jako nástroj útrpného práva) odkazuje k rodu Redernů i k zakladateli osady Bedřichovi, ve Stráži n. N. k zakladatelům i k patronce kostela.
Přestože uvedený výčet figur, odkazujících k bohaté minulosti obcí Libereckého kraje, zdaleka není úplný (tímto se omlouvám těm obcím, na něž se v článku „nedostalo“), je jistě dokladem bohaté škály možností, jak v obecním znaku odkázat k historii lokality, jak ji zdůraznit a využít pro současnou prezentaci obce.
Příspěvek vznikl v souvislosti s řešením grantových projektů GA ČR č. P410/12/G113 „Výzkumné centrum historické geografie“ a GA UK č. 1090214 „Význam grafických symbolů v procesu formování regionu, územních identit a mocenských vztahů v území: příklad Libereckého kraje“.
- Seriál Obecní znaky
-
- Obecní znak – symbol obce, 17. 8. 2015
- Příběh vzniku obecního grafického symbolu, 17. 9. 2015
- Sémantika a symbolika obecního znaku: Co lze vyčíst a dozvědět se o obci z jejího znaku?, 7. 12. 2015
- Význam obecního znaku, 16. 2. 2016
- Vztah obyvatel k obecnímu znaku, 17. 5. 2016
- Figury v obecních znacích – odkaz k historii území, 20. 7. 2016 (právě čtete)
- Figury v obecních znacích – krajinná a přírodní symbolika, 26. 9. 2016
- Figury v obecních znacích – církevní a správní symbolika, 9. 1. 2017
- Figury v obecních znacích – hospodářské a kulturní tradice, mluvící znamení, 8. 2. 2017