Zachovejme zdravý selský rozum
Novela malých rozpočtových pravidel sotva potěší většinu starostů, zastupitelů i účetních. Sice přináší institut opatření k nápravě, ale naopak se po 19. únoru musí každá obec při poskytování dotací či návratných finančních výpomocí vyrovnat s novými formalizovanými postupy.
Poslední dobou se snaží různá ministerstva stůj co stůj měnit fungující věci na obcích, upravovat a vynucovat nové povinnosti pod nejrůznějšími sankcemi. Jako komunální politik pamatuji obnovení obcí v devadesátých letech, kdy měly soukromoprávní charakter, ale nyní zaznamenávám opět jejich postátňování. Stát si z obcí tvoří prodlouženou ruku a postupně omezuje jejich samosprávnou působnost.
Tímto pohledem je inspirována také novela malých rozpočtových pravidel, předložená v zájmu „vyšší transparentnosti“ při poskytování dotací. Výsledkem je nadměrná byrokracie. Osobně jsem v rámci svých poslaneckých možností učinil ve spolupráci se Svazem měst a obcí maximum pro zjemnění původně navrhovaných požadavků.
Vládní návrh předpokládal zveřejňování smluv již od 10 tisíc korun. Extenzivní výklad textu mohl vést k požadavku zveřejňovat záměr schválení každé dotace. Proto jsme společně s poslancem Jiřím Zemánkem připravili komplexnější pozměňovací návrh, který nakonec prošel rozpočtovým výborem a posléze i Poslaneckou sněmovnou. Pro zúžení původně hodně tvrdých povinností bylo i ministerstvo financí. Výsledný text sice přináší nejrůznější otázky, ale dle mého názoru jsou překonatelné. Nehledejme v textu věci, které tam nejsou. Pokud chtějí malé obce či města poskytnout dotaci hasičům, sportovcům či dalším spolkům, nemusejí vypisovat grantové programy. Poskytování tzv. individuálních dotací je plně na místě v těch obcích, které v minulosti žádné grantové či jiné programy nevyhlašovaly. Nenechme se přesvědčovat, že tyto dotace by měly být výjimkou, protože „zákonodárce byl veden myšlenkou většího informování veřejnosti o možnosti žádat dotace z obecních rozpočtů“.
Nikoho netěší povinnost uzavírat na každou dotaci veřejnoprávní smlouvu ani vyplňovat podrobné žádosti. Požadavek uzavírání veřejnoprávní smlouvy vzešel z legislativní rady vlády. Snažil jsem se prosadit i odklad účinnosti zákona o 6 měsíců, jak posléze navrhoval také Senát – bohužel žádný z určených senátorů se na jednání Poslanecké sněmovny nedostavil a Ministerstvo financí odklad odmítlo s poukazem na stanovisko Evropské unie, která včasným schválením této novely „údajně“ podmínila čerpání evropských prostředků. Nakonec se kompromisem na 1. červenec alespoň odložila účinnost zveřejňování smluv.
Vládní koalice prosadila změnu jednacího řádu, který vede k dalším časovým průtahům při projednávání zákonů. Pravdou je, že ke zpoždění dochází také kvůli neprofesionalitě některých ministrů či poslanců. Dochází tak k situacím, že poslanecká sněmovna hlasuje o zákonech, které již měly vejít v účinnost. To je příklad i této novely malých rozpočtových pravidel. Protože obsahuje některá sporná ustanovení, je třeba při její aplikaci zapojit zdravý selský rozum.