Oldřich Kužílek o Zlatém erbu: hledání základních informací je někdy detektivní práce

Oldřich Kužílek

Co jsou povinně zveřejňované informace?

Jde o informace, které jsou povinné subjekty na základě nějakého zákona povinny na svých webových stránkách zveřejnit. Je několik skupin takových povinných informací: hlavní jsou podle zákona o svobodě informací, ostatní pak podle dalších zákonů. Je to zákon o ochraně osobních údajů, stavební zákon a další zákony, které mohou existovat, být nově přijímány, a které ukládají různým typům povinných subjektů v souvislosti s různými agendami povinnost některé informace zveřejnit na webu. Úplný přehled takových úprav (pokud vím) není zatím k disposici.

Proč tyto informace zveřejňovat?

Vedle toho, že jde o právní povinnost, jsou i jiné dobré důvody. U skupiny základních povinných informací podle Infozákona jde o prvotní orientaci občana v tom „s kým má tu čest“. Taky jde o to zajistit, že důležité informace opravdu občan najde. Například registr honebních společenstev umožní zjistit, zda vám po zahradě smějí běhat myslivci za jelenem.

Jaký je užitek ze správného zveřejnění PZI?

Nelze předpokládat, že se občané orientují tak, jako zkušení úředníci a funkcionáři, kterým mnoho věcí již přijde zcela samozřejmé. Ale zkuste se v hospodě přeptat, zda lidé rozlišují státní správu a samosprávu, zda vědí, jak se řídí obec, zda primátor rozhoduje i v městských částech. Anebo dokonce zda obec má svůj majetek, anebo je to „státní“. Takže zveřejnění a srozumitelné informování o těchto základních věcech zlepšuje komunikaci a pochopení veřejnosti, co vlastně veřejná správa dělá.

Jaká je povinnost z legislativy?

Stručně: u Infozákona jde nejprve o § 5 odst. 1 a 2. K této skupině informací vydalo Ministerstvo informatiky Vyhlášku, která stanovuje strukturu a obsah těchto informací. V zásadě jde o obdobu dříve dobře známého Standardu ISVS, je však rozšířen o informace dle nového odst. 2, tj. o povinné zveřejnění všech právních předpisů (například vyhlášky a nařízení v plném znění) a seznam hlavních dokumentů. Ten představuje jednoduchou metainformaci, tedy informaci o tom, jaké nejdůležitější dokumenty o činnosti úřadu po něm občané mohou žádat. Bude to například rozpočet či strategický plán rozvoje.

Pasáž povinně zveřejňovaných návodů k řešení životních situací je také podrobně upravena a rozvedena uvedenou vyhláškou. Lze využívat odkaz na webové stránky Portálu veřejné správy a Ministerstva vnitra, kde tyto popisy jsou již zpracovány.

Součástí této skupiny je také Výroční zpráva o poskytování informací. V ní je třeba uvádět také všechny výdaje na vedené soudní spory o poskytování informací, a to nejen na externí právní zastoupení anebo v případě prohry náklady protistrany, ale také náklady na vlastní zaměstnance, kteří se vedení sporu věnovali.

Pak je tu – a uvedená vyhláška se o tom nezmiňuje – specifická povinnost podle § 5 odst. 3: povinné subjekty musejí na svém webu zveřejňovat informace, které poskytly individuálním žadatelům na jejich žádost, a to do 15 dnů od jejich poskytnutí žadateli. Je třeba zveřejnit také znění žádosti o informace, avšak bez uvedení osobních údajů (tj. např. bez data narození, přesné adresy, telefonu či e-mailové adresy).

Stejně tak leží mimo vyhlášku i povinnost podle § 5 odst. 5 zveřejnit na svém webu celý veřejně přístupný obsah všech rejstříků, registrů, evidencí a seznamů, které obce vedou a které jsou podle zákona veřejně přístupné. Půjde tedy obvykle (u obcí a krajů) o živnostenský rejstřík, rejstřík honebních společenstev. Může jít i o další registry či evidence, které splňují podmínku, že jsou podle zákona veřejně přístupné.

A pak máme informace povinně zveřejňované podle dalších zákonů.

Zaprvé: podle zákona o ochraně osobních údajů musejí povinné subjekty zveřejnit informace o tom, jaká zpracování osobních údajů provádějí (typ, okruh údajů, okruh příjemců, okruh osob, o nichž se údaje zpracovávají ad.). U některých zpracování, která nevyplývají ze zákonného zmocnění (např. evidence badatelů místního muzea), však tato zpracování musejí oznámit a registrovat přímo u Úřadu pro ochranu osobních údajů, kde budou zveřejněna v Centrálním registru zpracování osobních údajů.

Zadruhé: podle stavebního zákona (§ 165 odst. 2) musí pořizovatel (zpravidla obec či kraj) zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje o vydaném územním plánu, regulačním plánu a místech, kde je možné do této územně plánovací dokumentace a do její dokladové dokumentace nahlížet. Pořizovatel rovněž zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup zastupitelstvem obce schválenou zprávu o uplatňování územního plánu.

Zatřetí: podle zákona o ovzduší č. 201/2012 Sb. aktivně zpřístupňovat veřejnosti informace o podaných žádostech o závazná stanoviska. (Od 1. 9. 2012 byla uložena tato povinnost orgánům ochrany ovzduší, kterým jsou též některé úřady obcí a městských částí.)

Existují nějaké sankce?

Sankce pro tento typ povinnosti nejsou zavedeny. Znám jen případy, kdy tvrdohlavý žadatel podává žádosti o informace, jimiž se ptá, kde (na jaké webové adrese) je tato povinnost splněna. Než mu psát, že splněna není, je asi lepší povinnost splnit a poslat žadateli odkaz.

Jaká je vaše role ve Zlatém erbu?

Již více než deset let hodnotíme, jak soutěžící splnili své povinnosti zveřejnit uvedené povinné informace. Vytvořili jsme metodiku, která zohledňuje, že ne všechny položky požadované zákonem lze jednak skutečně zkontrolovat, jednak se jejich splnění může mezi různými typy obcí natolik lišit, že nemá cenu je srovnávat. Na druhé straně jsme mezi položky zařadili i ty, které vyplývají z jiných zákonů, nejen z Infozákona a uvedené vyhlášky. A konečně jsme se nedávno rozhodli do kritérií pro posuzování zařadit i dvě, která vlastně nejsou v pravém smyslu „povinnými informacemi“, ale úzce s nimi souvisejí: jednak je to otázka, zda povinný subjekt vůbec má zveřejněnu strukturu povinných informací, pomocí které (například pomocí odkazů) pak nabízí jednotlivé položky, jako je například rozpočet. Bez takové struktury je totiž hledání základních informací někdy docela detektivní práce. A za druhé – hodnotíme také, zda povinné subjekty porušují povinnost zveřejňovat všechny informace v textově čitelném formátu, nikoli tedy například zveřejnit rozpočet jako obrázek vytištěné stránky s tabulkou.

Jaký byl vývoj vaší účasti?

Od počátku hodnotíme týmově – alespoň ve dvou, někdy ve třech. Výsledky pak porovnáme a kde jsou přílišné rozdíly, kontrolujeme znovu. Ke každému nálezu si uděláme poznámku, abychom pak mohli soutěžícím upřesnit, o co šlo.

Co ve Zlatém erbu konkrétně hodnotíte?

Hodnotíme hlavně přítomnost povinných informací. U některých z nich ale také hodnotíme, zda jejich obsah skutečně nese předpokládaný obsah, tedy určitou kvalitu informací. Například rozpočet neuznáme, pokud nejde o lidsky srozumitelné položky, ale jen o účetnicko-rozpočtářskou hantýrku. Podrobně se každý na naši metodiku včetně kompletní sestavy hodnocených položek může podívat (Metodika 2014 pro Zlatý erb).

Sledujete ve Zlatém erbu nějaké trendy?

Od roku 2007 se chybovost snížila a existují i překvapivé výchylky, jak ukazuje graf (ukazuje hodnoty zohledňující váhu jednotlivých položek, nejde tedy jen o počet chyb). Jsem zvědavý, zda letošek potvrdí zlepšující se trend. Musíme ale započítat, že jsme postupně přidali uvedené dvě položky, které mohou trend zkreslovat (bez nich by výsledky byly v posledních letech trochu lepší).

Graf 1. Vývoj hodnocení OS (hodnota chyb)

Nejčastější a nejvážnější chyby ve Zlatém erbu?

Nejčastějšími chybami jsou stále položky „Příjem žádostí a dalších podání“ a „Opravné prostředky“. Kdysi totiž vznikl omyl, že se tyto položky mají týkat jen poskytování informací. Není to tak – vztahují se na všechny agendy, které obec řeší. A ačkoliv na to roky upozorňujeme a uvádíme příklady dobré praxe, chyba přetrvává. Velkou chybou také je publikování v testově nečitelném formátu. Četnost chyb v roce 2013 ukazuje graf.

Graf 2. Četnost chyb

Chystáte do soutěže nějaké změny?

Změny nechystáme, loni zavedená nová položka – vlastní existence struktury povinných informací na webu – na nějakou dobu stačí. Ovšem celkově musím říci, že samotný systém povinných informací, jak je v ČR zaveden podle § 5 Infozákona, se dávno přežil. Bylo by vhodné nahradit ho modernějším systém publikačních schémat podle britského vzoru, kdy si povinný subjekt může upravit své povinně zveřejněné informace do určité míry sám podle svých zvláštností. Pokud k tomu dojde, vytvoříme nový systém hodnocení.

Otevřená společnost, o. p. s. – program Otevřete.cz