Soutěž Zlatý erb očima předsedy celostátní poroty Tomáše Holendy
Představovat soutěž Zlatý erb v časopise, určeném veřejné a státní správě, je bezpochyby oním pověstným nošením sov do Athén. Nicméně alespoň v krátkosti – jedná se o klání, ve kterém se letos již šestnáctým rokem utkají webové stránky a elektronické služby měst a obcí České republiky. Jaká je historie soutěže, jak probíhá a jak se za celý čas změnila? Nejen to se dozvíte z pohledu a pera Ing. Tomáše Holendy, předsedy celostátní poroty Zlatého erbu.
Nápad uspořádat soutěž, ve které by se porovnávaly weby obcí a měst, vznikl na konci minulého století v hlavě Jana Savického a impulzem byla především živelnost, ve které webové stránky na svém prvopočátku vznikaly. Pamětníci si vybaví, že například vzplanul boj o domény, spekulativní prodeje domén plnily stránky novin (Jihlava a další), weby se rodily často jen díky nadšencům z řad informatiků a jejich kvalita byla velmi nevyrovnaná.
Myšlenka ocenit nejlepší a poskytnout ostatním vzory k následování se přímo nabízela. V roce 1999 byl proto vyhlášen první ročník Zlatého erbu. Přihlásilo se několik desítek měst a obcí, (dnes se počty pohybují ve stovkách). Počet soutěžících každým rokem rostl a bylo třeba nalézt vhodný mechanizmus hodnocení, nejlépe dvoukolového. Někdy v té době vzniká sdružení Zlatý erb, kde k otcům zakladatelům patří také František Dohnal (starosta Jihlavy, následně hejtman kraje Vysočina a ještě později prezident NKÚ, zemřel v loňském roce) a Tomáš Renčín, známý nejen z firmy Triada (SW pro města a obce), ale především jako organizátor konferencí pro uživatele ICT ve veřejné správě – například Dnů malých obcí a konference ISSS, kde jsou každoročně Zlaté erby udělovány (v Hradci Králové, zpravidla v dubnu každého roku).
S dvoukolovým hodnocením byla od počátku trochu potíž. Zkoušel se předvýběr pomocí studentů (ročník 2000), několik let (od 2001) prováděli nominace do hlavního kola dokonce samotní soutěžící udělením svých hlasů ostatním soutěžícím. Se vznikem krajů se však ukázalo jako přirozené řešení pořádání krajských kol. V roce 2003 byla proto zorganizována pilotní krajská kola na Vysočině a v Plzeňském kraji a od roku 2004 pak probíhají krajská kola na všech krajích (nebo na většině krajů).
Současný trend v některých krajích krajská kola nepořádat mne jako předsedu celostátní poroty netěší, ale rozhodnutí kraje nezbývá než respektovat. A pokud se v území nenajde několik dobrovolníků, kteří cosi jako krajské kolo zorganizují, na centrální úrovni zatím nemáme kapacity, jak takovou situaci rozumně vyřešit. Porotci totiž zpravidla pracují bez nároků na jakoukoli odměnu a ve svém volném čase – alespoň tak je tomu od počátku soutěže na celostátní úrovni. Přitom svědomité vyhodnocení jednoho kritéria jedním porotcem je práce na několik hodin a protože každý porotce hodnotí minimálně dvě kritéria, zpravidla ale tři a více, jedná se v součtu o několik desítek hodin, strávených prohlížením soutěžních webů. Smekám před všemi, kdo nám každoročně s hodnocením na krajských kolech i na celostátní úrovni pomáhají. Je zde vynaloženo velké množství lidské práce.
Velké změny během let
Oproti začátkům obecních webů se webové stránky měst a obcí výrazně profesionalizovaly (byť samozřejmě víme o webech, kde se o ně stále ještě stará například někdo z rodiny někoho z radnice, pracovně tomu říkáme „syn pana starosty“). Mnoho obcí již používá kvalitní redakční systémy, které vytvářejí dobré i velmi dobré stránky. Obsah roste tam, kde jej čtenáři vyžadují. Je ale třeba zdůraznit, že to, že mám dobrý redakční systém, ještě neznamená, že mám správně například úřední desku. Obecní web je živý a mnohdy velmi složitý „organismus“, kterému se musí někdo na úřadu pravidelně a svědomitě věnovat, stránky aktualizovat a kontrolovat. Je za tím obrovské množství práce mnohdy bezejmenných úředníků, díky kterým jsou obecní weby nyní na takové úrovni, která jejich uživatelům v naprosté většině velmi dobře slouží.
Samozřejmě je mi jasné, že v kvalitě jednotlivých webů i na velikostně srovnatelných obcích jsou mnohdy nemalé rozdíly. A být třeba finalistou v soutěži Zlatý erb ještě není záruka kvality. Mnohdy se v běžné praxi setkáme s webem, který v soutěži nebyl a v určitém kritériu třeba i předčí mnohé finalisty. Ale i to patří k životu. Pokud se do soutěže nepřihlásím, nemohu vyhrát.
Systém hodnocení
Jedním z nejdůležitějších aspektů soutěže je její nezávislost, transparentnost a vyváženost. Poroty krajských kol si proto ustanovují samotné krajské úřady a porota celostátního kola je složena ze známých odborníků. Vzhledem k rozsahu hodnocených webů a služeb, které reprezentují obce a města velikostí od několika desítek až po statisíce obyvatel, byla stanovena a je průběžně upravována metodika hodnocení tak, aby pokud možno nikdo nebyl zvýhodněn či naopak nezvýhodněn, např. kvůli své velikosti (kupříkladu hlasy veřejnosti jsou vztaženy k počtu obyvatel a přepočítávány tak, aby každý měl stejnou šanci).
Metodika hodnocení poměrně přesně definuje jednotlivé kategorie a pro ně příslušná hodnotící kritéria. V průběhu tvorby hodnotících kritérií v čase jsme se bohužel vždycky neshodli a tak někdy velmi zdatné ICT osobnosti v porotě přestaly působit, protože se z jejich pohledu domnívaly, že je rozsáhlá metodika hodnocení příliš svazuje. Ale pokud někdo hodnotí například bezbariérovou přístupnost webu, neměl by být ovlivněn tím, jak jsou současně zpracovány například povinné informace, které na každém webu musejí být ze zákona. Proto jsme časem dospěli k nynější velmi detailní metodice, jejíž rámec všichni současní porotci respektují.
Dlouhodobě spolupracujeme například s panem Oldřichem Kužílkem, spoluautorem zákona o svobodném přístupu k informacím, který se svým týmem hodnotí povinné informace. Bezbariérovost hodnotí Tyflocentrum Brno a přímo nevidomí uživatelé. Poslední novinkou bylo zavedení kritéria technologického, kdy vyhodnocujeme ve spolupráci s CZ.NIC i použití DNSSEC a IPv6.
Kraje si ustavují vlastní odbornou porotu a hejtman jmenuje jejího předsedu. Zpravidla se jednotliví porotci jak na krajské úrovni, tak na celostátní úrovni specializují na kritéria, kde se cítí dobře a v problematice se orientují (například funkčnost webu v různých prohlížečích nejde vyhodnotit jen tak „od pasu“, k tomu si porotce také musí vytvořit určitou metodiku, aby jeho hodnocení bylo pokud možno objektivní). V celostátním kole byl například položen vyšší důraz na objektivizaci kritérií hodnocení webových stránek ve formě uživatelského testu rychlosti vyhledání vybraných informací a podrobného testu bezbariérové přístupnosti.
Hodnotí se dále například obsažnost, inovativnost řešení a výtvarné zpracování (poslední neobjektivizované kritérium). U nejlepší elektronické služby se hodnotí přínos pro uživatele a inovativnost řešení (například objednávací systémy k úředním přepážkám jsou užitečné, ale nepříliš inovativní).
Hodnocení je vždy podloženo konkrétními výsledky z jednotlivých kritérií a v posledních ročnících se nám daří, že každé kritérium hodnotí minimálně tři porotci (krom speciálních, jak již jsem zmiňoval například povinné informace, bezbariérovou dostupnost, uživatelský test).
Z přechozího plyne, že zorganizovat takovou dvoukolovou celostátní soutěž není nic jednoduchého ani ve virtuálním prostoru. V tom reálném prostoru je třeba přípravným i realizačním pracím věnovat nemalé úsilí. V době založení soutěže vedl Jan Savický společnost Česká vydavatelská pro internet, která se zabývala tvorbou webů pro veřejnou správu. Tato společnost byla sdružením Zlatý erb pověřena organizací soutěže, a v tomto úkolu pokračuje po svém přejmenování na WEBHOUSE i po předčasném úmrtí zakladatele společnosti a tvůrce soutěže na podzim roku 2011.
Hlavní rolí organizátora je technické zajištění soutěže (web soutěže, přihlašovací formuláře, nástroje pro porotce), společně s krajskými úřady zajištění ceremoniálů krajských kol a společně s organizátory konference ISSS zajištění ceremoniálu celostátního kola (zde je na místě nutno zdůraznit, že organizátor nijak nemůže ovlivnit činnost jednotlivých porot). K objektivizaci hodnocení také patří, že jednotliví porotci neznají hodnocení ostatních porotců, každý hodnotí jen za sebe. Celkové výsledky spočítá aplikace a až následně se všichni na webu dozví, jak to celé dopadlo a jak kdo hodnotil. Všechny výsledky jsou nakonec dostupné na webu.
Překvapující momenty soutěže
V téměř každém ročníku se najde téma, které přinese určité oživení. Například v minulém ročníku bylo velmi živým tématem, zda na webu má či nemá být dostupný také plat starosty. Co si myslíte vy?
Ve vzdálené minulosti bylo asi nejvíce řešeným tématem, zda, když někdo vymyslí něco dobrého, zda ho ostatní mohou okopírovat (například rozdělení stránky pro uživatele na „občan, turista, podnikatel“, se kterým přišli v Plzni). Téma se táhlo několik ročníků, než jsme se sjednotili na tom, že pokud si „vynálezce“ dobrého řešení nedá svůj nápad standardním způsobem patentovat, může ho bez problémů použít každý. To velmi pomáhá k tomu, že každoroční přehlídka soutěžních webů je vynikající inspirací pro ty, kdo své stránky chtějí zlepšit.
Pokud bych mohl zmínit jednu perličku z historie Zlatého erbu, před mnoha lety jsme musili čelit obvinění, že když se jedná o soutěž, jak je možné, že v hodnocení nepostupujeme podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Byla to asi nejméně příjemná komunikace, kterou jsme za celou dobu soutěže měli, a stěžující si paní starostku jsme stejně nepřesvědčili. Slibovaná žaloba však nakonec podána nebyla.
Může se soutěž ještě rozvíjet?
Jistě nám někdo může i nyní vytknout, že na hodnocení Zlatého erbu pohlížíme příliš optimisticky, zaujatě a neobjektivně. Za sebe jsem ale přesvědčen, že nastavený systém hodnocení a sestavování porot jakékoli ovlivňování výsledků zvenčí prakticky vylučuje a výběr odborných porotců je vysokou zárukou kvality a nezávislosti hodnocení. Například v posledních ročnících se více zaměřujeme i na vyplnění poznámek a komentářů porotců. Když něco nějak hodnotím, měl bych vědět proč, tak to poznamenám, aby si autor mohl v případě zájmu přečíst v poznámce, proč jsem konkrétní ohodnocení udělil.
Z titulu funkce předsedy jsem již několik porotců také požádal o vysvětlení, pokud je jeho individuální hodnocení rozdílné o dva a více bodů od průměru hodnocení daného kritéria v konkrétní obci ostatními porotci v kritériu. Pokud porotce vysvětlí svoje hodnocení (třeba si všiml něčeho, co ostatní porotci přehlédli), pak je v tabulce jeho hodnocení bez dalšího ponecháno. Pokud by tak významně rozdílné hodnocení porotce nevysvětlil, požádal bych ho, aby se k hodnocení příslušné obce v daném kritériu ještě vrátil (což se naštěstí ještě nestalo).
Jistě je i zde co zdokonalovat. Samotného mne zajímá například jakási matematická „normalizace“, která se používá například v hodnocení soutěží v letecké akrobacii. Ta spočívá v porovnávání výsledků dle jednotlivých rozhodčí způsobem, který umožní eliminovat rozdílnost tzv. „úvodního nasazení“. Někdo třeba nejlepšímu soutěžícímu dá plný počet 5 bodů a nejhoršímu soutěžícímu ve stejném kritériu v konkrétní obci 3 body, ale jiný porotce tomu nejlepšímu dá jen tři body a nejhoršímu jeden bod. Tedy „trend“ vyhodnotili stejně (rozdíl mezi nejlepším a nejhorším je dva body), byť se v „úvodním nasazení“ lišili o dva body. Bohužel na takovou třešničku na dortu zatím nezbyl čas.
Dobré jméno soutěže je pro nás velmi sledovanou metou a těší nás, že soutěž v její minulosti zaštítily i významné osobnosti veřejného života. Přesto, pokud kdokoli přijde s nápadem na ještě vyšší objektivizaci hodnocení nebo vyšší průhlednost celé soutěže, jsme připraveni se o jakémkoli konstruktivním podnětu bavit.
Již se těším se na letošní ročník. Kam se weby za minulý rok posunuly, jaké bude letošní nosné téma, které život sám přinese?
- Ing. Tomáš Holenda
- Narodil se 23. 10. 1956 v Havlíčkově Brodě, kde dosud s rodinou žije a kde je lokálním patriotem. Absolvent Střední průmyslové školy strojní v Jihlavě, promoval v roce 1984 na ČVUT v Praze, fakulta strojní, katedra letadel. Po vysoké škole a základní vojenské službě zaměstnán v Aero Vodochody na vývojové zkušebně, pevnostní zkoušky. Propuštěn po podpisu petice Několik vět. Po roce 1989 se dal do veřejného života, v letech 1990–94 byl starostou v Havlíčkově Brodě, v letech 1994–1998 tamtéž místostarostou. Od roku 1999 ředitel odboru informatizace veřejné správy ministerstva vnitra, kde působil téměř 11 let (evidence obyvatel, občanské průkazy, cestovní doklady, vozidla, úspěšné projekty například informatizace krajských úřadů, biometrické cestovní doklady). Od roku 2010 až dosud je vedoucím projektu RÚIAN na ČÚZK.
- Je podruhé ženatý, má dva dospělé syny. K jeho koníčkům patří létání v Aeroklubu HB, cestování, astronomie.