Starostové jsou divná chasa
Pod titulkem "Starostové měst a obcí jsou divná chasa" byl v moravské regionální příloze MfD 17. 10. 2001 zveřejněn článek s mým názorem na kolegy ze samosprávy. Je pravdou, že tento pohled se nesetkal mezi představiteli samospráv s žádným nadšením, spíše naopak, na čemž mi pramálo zaleželo a záleží. V uvedeném názoru kritizuji volební systém poměrného zastoupení a jeho plody v podobě představitelů samosprávy, kteří potom nejsou schopni tvořit sami, oponovat nebo mnohdy jen odmítat velmi ujeté nápady byrokratů z Prahy, týkajících se samosprávy.
Již mnohem dříve jsem pojmenoval a požadoval to, o čem píše pan Jan Kasl v článku Přímá volba nestačí (OBEC a finance č. 5/2003). Mých názorů na samosprávu bylo za poslední čtyři až pět let zveřejněno dost. Nikdy jsem neměl větší problém vyjádřit vlastní mínění, aniž by mě musel metodicky vést centrální úředník. Naše obec například, snad jediná, podala ústavní stížnost na porušení ustanovení osmého článku Ústavy ČR, ve věci výkonu státní správy samosprávou (reforma veřejné správy v podání ministerských úředníků).
Koncepční návrhy
V textu "Otvíráme diskusi" (opět OF č. 5/2003) se neadresně píše o mém vystoupení na VIII. Sněmu Svazu měst a obcí. Neřešil jsem tam problémy naší obce, popřípadě dotazy typu jak poprosit některé z našich zbytečných ministerstev o finanční prostředky, které by měly plynout do obecních pokladen automaticky, bez ponižujícího se doprošování představitelů samosprávy u centrálního byrokrata. Navrhoval jsem koncepčně záležitosti, týkající se samosprávy obecně:
- docílení finanční soběstačnosti obcí navýšením podílu na sdílených daních a zrušením diskriminačních koeficientů při rozdělování jejich výnosů
- přímá volba starostů , primátorů a hejtmanů a
- odstupné pro představitele samospráv po určitém počtu opakovaných funkčních období obdobně, jako je tomu u ústavních činitelů hrazené ze státního rozpočtu (zákon č. 236/1995 Sb.).
Uvedené návrhy jsem na VIII. Sněmu SMO přednesl jako návrh usnesení a odjel v domnění, že o návrhu se bude v pátek po diskusi hlasovat. (Krátce k mé páteční nepřítomnosti: Naše obec je nejvíc postižena zamýšleným průchodem dálnice D47 a já měl domluveno setkání v Ostravě s ministrem dopravy Šimonovským, ve věci řešení tohoto, pro naší obec existenčního, problému).
Jsem za léta ve funkci starosty zvyklý na vše, a ani mě moc nepřekvapilo, jak dopadlo páteční jednání za mé nepřítomnosti. Vím z doslechu, že předsedající, chytří a opatrní kolegové pátečního jednání nenechali o mých návrzích usnesení hlasovat s odůvodněním, že nejsem přítomen a údajně jsem nepředal svůj návrh písemně příslušné komisi. Kdo byl na místě ví, že písemná podoba mých návrhů byla dlouho promítána na velkoplošném plátně a já sám jsem své vystoupení uvedl, že předkládám návrh usnesení. I přes neochotu předsedajících nechat o mém návrhu hlasovat (čert ví čím motivovanou), stačilo, aby v pátek kterýkoliv z přítomných kolegů přednesl tento návrh, jako svůj. Podotýkám, že uvedené návrhy jsem poprvé přednesl na krajském setkání před VIII.Sněmem SMO a poté jsem se snažil dostat přes kancelář svazu tyto otázky do oficiálního programu. Předsednictvo svazu to zamítlo.
Úředník musí naslouchat
Stává se často, že své návrhy ve prospěch samosprávy její představitelé na takovýchto setkáních prosazují nikoli svým kolegům, kteří problematice rozumí, ale s odpuštěním přitroublým centrálním, nevoleným byrokratům. Těm, kteří se samosprávou manipulují, za našeho němého přihlížení, jak se jim zamane. (Viz například nástin Ministerstva vnitra, jaký má záměr s malými obcemi -- zpět integrovat -- na str. 26 již uvedeného č. 5 Obce a finance Problematika malých obcí). Velmi často mi přijde, že řada kolegů se vyžívá ve "schůzovací turistice" a cítí se jako ryba ve vodě, když může jezdit po jednáních s ministerskými úředníky. Je poctěna jenom tím, že se s nimi může setkat. Jako jde na moři vlna za vlnou, jde jedna konference za druhou, popřípadě je střídaná nějakým sněmem.
Je také velmi scestné, jak se hodně kolegů upíná nekriticky k Evropské unii, kde bude opět byrokrat rozdělovat finanční prostředky, které mu tam pošleme. S tím rozdílem, že na ně nedosáhneme už vůbec.
V čele samospráv krajů, měst a obcí je málo těch, kteří si uvědomují význam subsidiarity, což znamená, že nevolený úředník či představitel vlády musí naslouchat nám, představitelům samospráv. Naše celorepubliková setkání se nekonají proto, aby nám přišli přednést zdravici a poučovali nás o něčem, čemu buď nerozumí nebo rozumět nechtějí (viz vystoupení Stanislava Grosse na VIII. Sněmu SMO ČR).
Jsme před rokem 1989?
Kreativní, nekompromisní a sebevědomé vystupování v podobě jasně formulovaných požadavků, takových je málo. A díky těm ostatním se samospráva nachází tam, kde je. Nebudu vulgární a proto spolu s Janem Kaslem konstatuji, a navíc vznáším obvinění. Dopustili jsme, aby se vrátil stav z před rok 1989, kdy obce řídil stát prostřednictvím svých úředníků na okresních národních výborech. Pokud to tak půjde dál, přijde velmi brzy doba, kdy nad změnou volebního systému starostů nebudeme muset vůbec diskutovat.
Nebude nás totiž třeba, obce zase povedou nevolení tajemníci a budou dělat jen to, na co jim z centra přidělí peníze. Možná, že to byl jeden z motivů, proč se mé návrhy včetně přímé volby starostů nedostaly na program jednání VIII.Sněmu SMO a následně do usnesení tohoto "našeho" setkání.
Proč si dělat problémy s velkými, koncepčními otázkami? Je daleko jednodušší soutěžit o vesnice roku a scházet se za účelem, jak přechytračit úředníka s jeho formuláři a dotazníky, jak dostat od státu finance pro svůj rozvoj, které bychom měly mít automaticky.
Snad už na stovky se dají počítat nejrůznější pracovní skupiny a komise k řešení čehokoliv. Stejně jsme a budeme o koňskou délku za neuvěřitelnými nápady ministerských úředníků, kterými negativně a protiústavně působí na samosprávu. Na stovky se dají také počítat různé programy na podporu čehokoliv, které sice zaměstnávají zástupy úředníků, ale ve kterých je tak málo peněz, že je ztrátou času se o tyto prostředky ucházet.
Omlouvám se těm, kterých se můj názor případně nepříjemně dotkne, ale stejně jako píši na začátku: pramálo mi na tom záleží.