Praktický návod pro obec

Umělá inteligence (AI) se na radnice nedostala rozhodnutím zastupitelstva. Nikdo na ni nemusel vypsat výběrové řízení, vytvořit pracovní místo ani uvolnit kancelář. Prostě se objevila v počítačích a telefonech starostů, místostarostů i úředníků. Někde zatím jen jako lepší vyhledávač, jinde už jako každodenní pracovní nástroj.

A právě v tom je určitý problém. Rozdíl mezi obcí, která umělou inteligenci skutečně používá, a obcí, která si s ní pouze občas „povídá“, může být překvapivě velký. Starosta nepotřebuje rozumět neuronovým sítím, jazykovým modelům ani tomu, jak přesně vzniká odpověď na obrazovce. Stejně jako nemusí znát konstrukci motoru služebního automobilu. Potřebuje vědět něco jiného: Co může nástroji svěřit, jak mu úkol zadat, jak výsledek zkontrolovat a kdy mu naopak nevěřit.

To už není otázka informatiky. Je to otázka řízení obce.

Nezačínejte otázkou, začněte úkolem

Nejčastější chyba při používání AI je překvapivě prostá. Uživatel se jí ptá podobně, jako by zadával heslo do internetového vyhledávače: „Napiš něco o rozpočtu obce.“ Výsledek tomu odpovídá. Dostaneme několik odstavců obecného textu, který není vyloženě špatný, ale prakticky k ničemu není.

Starosta by měl AI zadávat práci stejně, jako ji zadává schopnému kolegovi. Místo obecného požadavku může napsat: „Jsem starosta obce se 4500 obyvateli. Připravuji úvodní slovo k návrhu rozpočtu na rok 2027 pro jednání zastupitelstva. Rozpočet je schodkový o 18 milionů korun, schodek ale vzniká výhradně kvůli investicím do školy a kanalizace a bude kryt z přebytků minulých let. Připrav mi vystoupení přibližně na tři minuty. Piš srozumitelně pro veřejnost, ale věcně. Vysvětli, proč schodkový rozpočet v tomto případě neznamená špatné hospodaření.“

Najednou nejde o otázku. Jde o zadání práce. A zde leží první pravidlo efektivního využívání AI na radnici: Čím více kontextu dostane, tím méně obecnou odpověď vrátí. Dobré zadání by proto mělo zpravidla obsahovat alespoň informaci, kdo úkol zadává, čeho chce dosáhnout, komu je výstup určen, z jakých podkladů má AI vycházet a v jaké podobě má výsledek připravit.

První použití: starostova druhá hlava

Starosta během jediného dne přechází mezi desítkami témat. Ráno řeší rozpočet školy, potom opravu komunikace, následně smlouvu s dodavatelem, stížnost občana, dotaci sportovnímu klubu a večer má vystoupit na veřejném jednání. Právě zde má AI mimořádnou hodnotu. Nikoli jako ten, kdo rozhoduje, ale jako druhá hlava před rozhodnutím.

• Před jednáním se například lze zeptat: „Zítra budu jednat s provozovatelem svozu odpadu o nové ceně služby. Připrav mi deset otázek, které bych měl položit. Zaměř se na strukturu ceny, meziroční růst nákladů, cenu za tunu, četnost svozu, valorizaci a možnosti snížení nákladů.“
• Ještě zajímavější je obrátit role: „Představ si, že jsi ředitel svozové společnosti a snažíš se obhájit desetiprocentní zvýšení ceny. Jaké argumenty proti mým námitkám pravděpodobně použiješ?“

Starosta tím získává možnost projít si jednání ještě předtím, než do zasedací místnosti vstoupí skutečný protějšek.

AI je v tomto směru velmi dobrým sparingpartnerem. Může hledat slabiny argumentace, formulovat protiargumenty, porovnávat varianty nebo simulovat nepříjemné otázky zastupitelů. Nemusí mít pravdu. Její úlohou v této chvíli není mít pravdu. Její úlohou je přimět starostu, aby před rozhodnutím přemýšlel z více stran.

Druhé použití: z padesáti stran udělat dvě

Veřejná správa netrpí nedostatkem dokumentů. Spíše naopak. Důvodové zprávy, smlouvy, rozpočtové materiály, dotační podmínky, metodiky, zápisy, analýzy nebo právní stanoviska mohou mít desítky stran. Starosta přitom často nepotřebuje znát každou větu. Potřebuje pochopit, co je podstatné pro jeho rozhodnutí.

• AI lze například předložit rozsáhlý dokument a požádat: „Připrav mi manažerské shrnutí tohoto materiálu maximálně na jednu stranu. Uveď, co se navrhuje, kolik to bude obec stát, jaké závazky obci vznikají, jaká jsou hlavní rizika a o čem konkrétně má rozhodnout rada.“
• Ještě lepší bývá následný dotaz: „Co bych se měl jako starosta před hlasováním zeptat předkladatele?“ Tím se z pouhého shrnování stává podpora rozhodování.

Podobně lze porovnávat dvě smlouvy, dvě nabídky nebo několik variant projektu. Starosta může požadovat tabulku rozdílů, identifikaci změněných ustanovení nebo seznam potenciálních rizik.

Zásadní podmínkou však je, aby AI skutečně pracovala s předloženým dokumentem. Pokud se jí pouze zeptáme, co asi určitá smlouva obsahuje, dostáváme obecnou znalost. Pokud jí smlouvu předložíme, můžeme požadovat analýzu konkrétního textu.

Třetí použití: připravte se na zastupitelstvo

Jednou z nejpraktičtějších funkcí AI je příprava na jednání rady nebo zastupitelstva. Představme si investiční materiál týkající se rekonstrukce kulturního domu za 80 milionů korun.

• Starosta může AI zadat: „Přečti tento materiál. Představ si, že jsi opoziční zastupitel. Připrav deset kritických otázek, které můžeš položit starostovi. Zaměř se na cenu, způsob financování, budoucí provozní náklady, veřejnou zakázku a ekonomickou návratnost.“
• A následně: „Ke každé otázce připrav stručnou věcnou odpověď starosty. Nevymýšlej údaje, které nejsou v materiálu. Pokud informace chybí, výslovně to napiš.“

Takové použití může mít větší cenu než vytvoření samotného textu důvodové zprávy. Starosta si před jednáním vyzkouší argumentaci a současně zjistí, kde má materiál slabá místa. AI se tak nestává autorem rozhodnutí. Stává se simulátorem diskuse, která rozhodnutí předchází.

Čtvrté použití: komunikace s veřejností

Občan napsal tři stránky, ale na co se vlastně ptá? Komunikace s veřejností zabírá značnou část práce vedení obce. Některé podněty jsou stručné, jiné velmi rozsáhlé a emocionální. Také v tomto případě může být AI nápomocná.

• Dlouhý podnět občana lze nejprve nechat strukturovat: „Shrň tento podnět. Odděl skutková tvrzení, konkrétní požadavky občana a otázky, na které očekává odpověď. Zatím žádnou odpověď nevytvářej.“ To poslední je důležité.
• Teprve poté lze připravovat reakci: „Navrhni odpověď starosty. Má být slušná, věcná a srozumitelná. Nepřiznávej skutečnosti, které z podkladů nevyplývají. U bodů, které musí prověřit úřad, napiš, že budou předány příslušnému odboru.“

Umělá inteligence zde dokáže velmi dobře odstranit emoce z komunikace a vytvořit základ profesionální odpovědi. Finální odpověď by však stále měl posoudit člověk.

Páté použití: vysvětlete složitou věc normálně

Starosta stojí na rozhraní dvou jazyků. Uvnitř úřadu se hovoří jazykem paragrafů, rozpočtových položek, závazných ukazatelů a správních postupů. Občan chce zpravidla znát jednoduché sdělení: proč se něco mění, kolik ho to bude stát a co z toho bude mít. Překlad mezi těmito dvěma světy patří k úlohám, v nichž jsou jazykové modely velmi silné.

• Starosta může zadat: „Z tohoto odborného materiálu připrav vysvětlení pro občany. Nepoužívej právnické formulace, pokud nejsou nezbytné. Text musí odpovědět na čtyři otázky: co se mění, proč se to mění, od kdy změna platí a co to znamená pro běžného občana.“

Z jednoho podkladu pak lze připravit článek do radničních novin, text na web, příspěvek na sociální sítě nebo podklady pro veřejné vystoupení. Tady už začíná být úspora času velmi konkrétní.

Šesté použití: nechte AI hledat chyby, ne pouze psát

Možná největší nevyužitý potenciál AI nespočívá ve vytváření nových textů. Důležité je kritické posouzení předložených textů.

• Má-li starosta před sebou návrh důvodové zprávy, nemusí zadávat „vylepši tento text“. Mnohem užitečnější může být: „Najdi v tomto materiálu pět nejslabších míst. Hledej vnitřní rozpory, chybějící údaje, nepodložená tvrzení, nejasné formulace a otázky, které může položit zastupitel.“
• Nebo: „Zkontroluj, zda částky uvedené v textu odpovídají částkám v přiložené tabulce.“
• Případně: „Představ si, že tento materiál kontroluje velmi kritický člen finančního výboru. Co mu bude vadit?“

To je podstatná změna způsobu práce. Umělá inteligence přestává být elektronickým písařem a stává se oponentem. A dobrý oponent bývá pro starostu často cennější než další autor.

Sedmé použití: AI jako osobní analytik

Pokročilejší práce začíná ve chvíli, kdy starosta neposkytne pouze text, ale také data. Rozpočet, tabulku skutečného čerpání, vývoj nákladů organizace nebo několik let hospodaření.

• Místo požadavku „zhodnoť hospodaření“ lze zadat: „Analyzuj vývoj za posledních pět let. Nezajímají mě pouze absolutní částky. Hledej změny trendu, neobvyklé meziroční výkyvy a položky rostoucí rychleji než celkové výdaje. Vyber maximálně pět zjištění, která jsou důležitá pro vedení obce.“
• A potom přijde nejdůležitější otázka: „Jaké další údaje potřebuješ, abys mohl posoudit, proč k těmto změnám došlo?“

Tím se z umělé inteligence nestává kouzelná kalkulačka, ale analytický partner. Pořád však platí staré pravidlo ekonomů: špatná vstupní data vytvoří špatný výsledek.

Osmé použití: jedna práce, několik rolí

Velmi účinnou technikou je nechat jeden materiál posoudit několikrát z různých pohledů.

• Například: „Posuď tento projekt jako ekonom obce.“
• Potom: „Nyní stejný projekt posuď jako právník.“
• A nakonec: „Posuď jej jako občan, který je přesvědčen, že obec utrácí příliš mnoho peněz.“

Každá role odhalí něco jiného. Stejným způsobem lze simulovat auditora, zastupitele, novináře, podnikatele, ředitele příspěvkové organizace nebo rodiče dítěte navštěvujícího místní školu.

Právě zde AI dokáže částečně odstranit jednu z přirozených slabin rozhodování. Člověk se totiž velmi snadno zamiluje do vlastního návrhu. Počítač zatím tuto vlastnost nemá.

Důležitá hranice

Čím více umělá inteligence pomáhá, tím důležitější je vědět, co jí nesvěřit.

Starosta by měl být velmi opatrný při práci s osobními údaji, neveřejnými informacemi, obchodním tajemstvím, citlivými smluvními informacemi nebo dokumenty obsahujícími údaje, které obec nemůže bez dalšího předávat externímu poskytovateli služby. Rozhodující je konkrétní nástroj, smluvní režim, způsob zpracování dat a pravidla, která má obec nastavena.

Druhou hranicí je právní jistota. Umělá inteligence umí vytvořit mimořádně přesvědčivou právní odpověď, která může být současně nesprávná. Může zaměnit právní úpravu, pracovat se starým zněním zákona nebo dokonce uvést neexistující judikaturu.

Proto by nikdy neměla platit rovnice: AI to napsala = je to správně.

• U právního problému má být požadavek jiný: „Uveď právní předpisy a konkrétní ustanovení, z nichž vycházíš. U judikatury uveď soud, datum a spisovou značku. Odděl, co vyplývá přímo z právního předpisu, a co je tvoje interpretace.“

A potom zdroje skutečně ověřit.

Stejně opatrně je třeba přistupovat k číslům. Umělá inteligence může velmi dobře vysvětlit tabulku, ale není důvod slepě věřit každému jejímu výpočtu. U významných finančních rozhodnutí musí zůstat kontrola na člověku.

Naučte se jednu větu: „Nevymýšlej si“

Na radnici bych doporučil několik slov používat v zadáních téměř automaticky: „Pokud informaci z podkladů neznáš, nevymýšlej ji. Napiš, že ji nelze z dostupných údajů určit.“ Není to stoprocentní pojistka. Je to však velmi užitečný pracovní návyk.

Podobně účinné jsou pokyny:

• „Odděl fakta od předpokladů.“
• „Uveď, z kterého dokumentu tvrzení čerpáš.“
• „Pokud si nejsi jistý, označ to.“
• „Nevytvářej chybějící čísla.“
• „Před konečným závěrem zkontroluj, zda si jednotlivé části podkladů neodporují.“

Právě takové drobnosti oddělují nahodilé používání AI od skutečné pracovní metodiky.

Nedávejte AI úkol, zadejte jí postup

Ještě lepší výsledky vznikají tehdy, když starosta neurčí pouze požadovaný výstup, ale také způsob práce.

• Například: „Nejprve dokument shrň. Potom identifikuj pět hlavních problémů. Následně napiš, jaké informace chybějí. Teprve potom navrhni tři varianty řešení. U každé uveď výhody, nevýhody, finanční dopad a rizika. Nakonec doporuč variantu, kterou považuješ za nejvhodnější, a vysvětli proč. “

Takové zadání je výrazně silnější než věta „Co s tím máme dělat?“ Umělá inteligence totiž velmi dobře funguje tam, kde dostane strukturu práce.

Deset minut ráno může změnit celý den

Praktický začátek nemusí být nijak revoluční.

• Starosta může ráno vzít svůj program a napsat: „Dnes mám tato jednání… U každého mi napiš, na co bych se měl připravit, jaké rozhodnutí ode mě pravděpodobně bude potřeba a jaké tři otázky bych měl položit.“
• Před důležitým jednáním může přiložit materiál.
• Po jednání může z poznámek vytvořit seznam úkolů.
• Před zastupitelstvem může nechat simulovat kritické otázky.
• Před rozhovorem s novinářem si může vyzkoušet nepříjemné dotazy.
• Při cestě z práce si může nechat vysvětlit odborný materiál, ke kterému se jinak dostane až večer.

Jednotlivě jde o úsporu několika minut. V součtu může jít o hodiny týdně. Ale možná ještě důležitější, než úspora času je zvýšení kvality přípravy.

Největší chyba? Používat AI pouze k psaní

Pokud starosta využívá umělou inteligenci pouze k tomu, aby mu napsala vánoční přání, úvodník do radničních novin a příspěvek na Facebook, používá velmi výkonný nástroj jako poněkud dražší psací stroj.

Skutečná hodnota je jinde – Nechat si vysvětlit složitý materiál. Porovnat varianty. Hledat rizika. Připravit otázky. Simulovat protistranu. Analyzovat čísla. Oponovat vlastnímu návrhu. Převést odborný jazyk do srozumitelné podoby. Najít v padesátistránkovém dokumentu tři věci, které skutečně vyžadují pozornost vedení města.

A především pokládat další otázky. Protože jedna z největších výhod současných nástrojů AI spočívá v tom, že práce nekončí první odpovědí.

• „Proč si to myslíš?“
• „Co jsem přehlédl?“
• „Jaký je nejsilnější argument proti tomuto řešení?“
• „Co bys potřeboval vědět, než bys doporučení považoval za spolehlivé?“
• „Které tvrzení ve své předchozí odpovědi považuješ za nejméně jisté?“

To jsou mnohdy užitečnější otázky než původní zadání.

Starosta zůstává starostou

Umělá inteligence může připravit návrh projevu, ale nevystoupí před rozhněvanými občany. Může porovnat investiční varianty, ale nebude za jednu z nich hlasovat. Může upozornit na riziko smlouvy, ale nenese za její podpis odpovědnost. Může doporučit zvýšení místního poplatku, ale nebude lidem vysvětlovat, proč mají od ledna platit více.

To je možná nejdůležitější pravidlo celého návodu: Umělá inteligence může převzít část práce. Nemůže převzít odpovědnost.

Dobře vedená obec proto nebude ani obcí, která AI zakazuje ze strachu, ani obcí, která jí bez kontroly svěří všechno. Bude obcí, která si stanoví pravidla, naučí své lidi nové nástroje používat a zároveň přesně ví, kde musí zůstat člověk.

Za několik let možná nebude hlavní rozdíl mezi starosty v tom, kdo umělou inteligenci používá a kdo ne. Používat ji bude téměř každý. Rozdíl bude v něčem jiném. Někteří starostové se jí budou ptát. Ti druzí s ní budou pracovat. A právě ti druzí z ní pravděpodobně získají nejvíc.

Ing. Jan Mareš, MPA, LL.M., vedoucí odboru ekonomiky, statutární město Chomutov

Seriál Umělá inteligence na radnici

1. Praktický návod pro obec, 26. 10. 2026 (právě čtete)
2. Dvacet promptů pro starostu, 29. 10. 2026
3. Největším rizikem AI je člověk, 3. 11. 2026
4. Enter ještě nemačkejte, 5. 11. 2026