Trendy v participaci pro rok 2026
Zhruba před deseti lety začaly pokrokovější samosprávy využívat participativní rozpočty. Od té doby se situace a trh dramaticky proměnily. Metod, jak zapojit občany či konkrétní cílové skupiny do rozhodování existuje bezpočetně víc, stejně jako nástrojů na efektivní komunikaci s nimi. Participativní procesy nepoužívají jen kraje, města a obce, několik vlaštovek najdeme i mezi celostátními institucemi či soukromými investory a také to má vliv na vývoj oboru a trhu. Kam se posune v tomto roce a jaké novinky můžeme očekávat?
Hlavní trendy popisuje Tomáš Rákos, CEO společnosti Participation Factory, která realizuje a konzultuje participativní procesy v tuzemsku i zahraničí. Přínosný pohled do tématu vnáší i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
1. Rozvoj e-participace
„Orgány státní správy, kraje i obce budou v rostoucí míře využívat digitální nástroje pro systematické zapojování cílových skupin, a to jak široké veřejnosti, tak specifických platforem stakeholderů. Lze očekávat další růst trhu – nejen vznik nových českých řešení, ale také vstup zavedených evropských hráčů, zejména z Německa, Belgie a skandinávských zemí. Tento trend se již projevuje,“ říká Tomáš Rákos. S tím bude souviset rozvoj sofistikovaného sběru dat, posílení mechanismů verifikace a autentifikace uživatelů a rozšíření pokročilých forem digitální komunikace s občany. Zároveň se budou častěji využívat nástroje založené na otevřeném softwaru (open source), v tom Česká republika dosud zaostává za západní Evropou.
2. Výraznější zapojení ministerstev do participace
V posledních dvou letech se začínají objevovat první pozitivní signály v podobě metodicky ukotveného, participativně pojatého zpracování veřejných a národních politik. Tento přístup se zpravidla opírá o systematickou práci s experty, stakeholdery i širokou veřejností. Na úrovni ministerstev to znamená zejména posílení interních kapacit, rozvoj odborných kompetencí při přípravě a zadávání veřejných zakázek a důraz na to, aby celý proces tvorby politik probíhal kvalitně, transparentně a metodicky konzistentně.
Fungování specializovaných participačních týmů při parlamentech i dalších státních institucích je v zemích západní Evropy již zcela běžné. V České republice je průkopníkem participace např. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které do ní systematicky zapojuje mladé občany. „Participace je prostředek, který mladým lidem umožňuje ovlivňovat věci v jejich okolí ve státní, krajské i obecní rovině,“ uvádí Zdeňka Mašková, členka Pracovní skupiny pro mládež Rady EU, z Oddělení politiky mládeže MŠMT.
3. Participation washing
V kontextu rostoucího trhu lze očekávat častější výskyt tzv. „participace naoko“ (participation washing). Jednotlivé aktivity se budou formálně prezentovat jako participativní procesy, avšak bez naplnění jejich základních principů, metodických standardů a kvality. V praxi tak půjde spíše o nástroj public relations než o skutečnou, smysluplnou participaci založenou na jasně definovaných pravidlech a ověřených postupech. Atraktivita a růst trhu vytvářejí prostor pro komercializaci participačních služeb, i proto lze předpokládat vstup nových aktérů – zejména komunikačních agentur a dalších subjektů, které dosud neměly s realizací participačních procesů zkušenosti – což s sebou přinese riziko nekvalitního/formálního pojetí participace.
4. První občanské shromáždění
Podle Tomáše Rákose pravděpodobně dojde k plánování či realizaci tzv. občanského shromáždění (citizen assemblies), jehož účastníci získávají strukturované a odborně podložené informace k vysoce komplexním tématům (zpravidla v horizontu 6–18 měsíců). „Na základě tohoto procesu následně formulují kvalifikovanou zpětnou vazbu a doporučení pro politické představitele či jiné zadavatele. V západní Evropě se jedná nyní o jeden z nejrychleji se rozšiřujících participačních konceptů. Využívaný zejména při řešení sociálních otázek, energetické soběstačnosti a dalších strategických agend. Lze jej přirovnat k nástupu participativních rozpočtů v České republice před zhruba deseti lety,“ komentuje Tomáš Rákos. Nejde však o univerzální nástroj, nýbrž o jeden z celé škály participačních přístupů využitelných jak na úrovni samospráv, tak celostátních institucí. Vzhledem k jeho finanční náročnosti byl veřejný sektor dosud k širší aplikaci této metody spíše zdrženlivý.
Formou občanského shromáždění je svým způsobem i Panel mládeže MŠMT složený z dvaceti mladých lidí z celé ČR, vybraných z více než 500 uchazečů. Panel zajišťuje pravidelný dialog mezi mladými lidmi a státní správou a umožňuje, aby jejich podněty vstupovaly přímo do politik ministerstva. „Cílem Panelu je umožnit mladým lidem ze širokého spektra české společnosti přispívat k tvorbě, monitorování a vyhodnocování politiky mládeže. Každý názor má svoji váhu,“ říká Zdeňka Mašková z MŠMT. Významnou součástí fungování Panelu je také konkrétní zpětná vazba, kterou členům poskytuje ministerstvo – tzv. feedback loop – ten je podle odborníků klíčem k prevenci formálního zapojení bez skutečného dopadu. Panel mládeže se stal inspirací i pro další ministerstva. MŠMT organizuje meziresortní kulaté stoly, kde předává zkušenosti a podporuje vznik obdobných poradních platforem i v jiných resortech.
5. Systematická participace ve veřejném sektoru
Tomáš Rákos upozorňuje také na rostoucí důraz na systematické pojetí participace, zejména ve veřejném sektoru, a to především na úrovni krajů, měst a ústředních orgánů státní správy. Systematizace participace znamená existenci promyšleného a metodicky propracovaného plánu participativních projektů v horizontu přibližně tří let, zajištění dedikovaného a odborně vyškoleného realizačního týmu a zároveň navýšení počtu kvalifikovaných koordinátorů participace napříč organizací.
6. Monitoring a evaluace
Do popředí se dostává potřeba systematicky měřit kvalitu participačních procesů, včetně posunů v postojích a znalostech účastníků, míry transparentnosti a celkové integrity realizovaných postupů. V této oblasti dosud v českém prostředí chybí jednotné rámce a ustálené metodiky. „Rozvoj monitoringu a evaluace úzce souvisí se širším tlakem na zvyšování kvality veřejných služeb, stejně jako s rostoucími požadavky z EU,“ dodává Tomáš Rákos.
Zapojování veřejnosti do rozhodovacích procesů, se stává stále důležitějším prvkem moderní správy obcí a státu. Umožňuje občanům nejen vyjadřovat své názory, ale také spoluutvářet prostředí, ve kterém žijí. Kvalitní participace zvyšuje důvěru mezi lidmi a institucemi a zlepšuje kvalitu života. Cílem participace není jen „zeptat se lidí“, ale vytvořit podmínky pro smysluplný dialog. Díky tomu se projekty připravují efektivněji, mají větší podporu veřejnosti a často vedou i k úsporám veřejných prostředků.