Dostupnost bydlení a státní dluh
Češi míří tento týden k volbám a zdá se, že cenová dostupnost bydlení bude tentokrát jedním z hlavních témat. A není divu. Na pořízení standardního vlastnického bydlení v Česku podle srovnávací studie Deloitte vynaložíte 13,3 násobek roční mzdy, v Praze je to 15násobek. V obou případech jde o globálně jedny z nejhorších výsledků na světě.
Problém není jen vlastnické bydlení, ale i rozumný nájem. Celorepublikově sice nájemné víceméně kopíruje průměrnou mzdu (v posledních letech 6–7 % růst ročně) – domácnosti v nájmu už si často nemohou dovolit dát za bydlení o moc větší část svých příjmů. V nejžádanějších lokalitách v čele s Prahou však podle zpráv realitních kanceláří výrazně zhoršuje dostupnost nájemního bydlení – o jeden byt se přetahuje násobně více zájemců než na začátku volebního období (viz např. Ceny nájmů 2025: Nájemní bydlení stále zdražuje, ale zájemců je méně).
- Q1 2025, Odchylka od dlouhodobého průměru, ve směrodatných odchylkách
- Zdroj: Patria/ČSOB s použitím OECD
Pokud se nic nezmění, růst nájmů může do budoucna ve velkých metropolích v čele Prahou překonávat růst průměrné mzdy a vést k přílivu těch „co na to mají“ a odlivu „těch co ne“. To by vedlo k ještě výraznější koncentraci vysokopříjmových skupin v klíčových metropolích, a to zejména na úkor klasické „střední třídy“. Pravděpodobně nic, co by bylo z celospolečenského pohledu žádoucí.
Jak z toho ven?
Problém je na první pohled v nedostatečné nabídce ať už vlastnického nebo nájemního bydlení v místech, kde lidé chtějí bydlet – zejména větší centra s atraktivními pracovními příležitostmi (Praha, Brno, Hradec Králové). Většina řešení vedoucích k rozpohybování nabídky (nové výstavby) však bohužel není příliš rychlá a jednoduchá, a proto je politici buď nechávají ležet stranou, a nebo si na nich v horším případě „vylámou zuby“ – ať se jedná o rychlejší stavební řízení, digitalizaci státní správy, kvalitnější územní plánování, rozvoj dopravní infrastruktury nebo reformu daně z nemovitostí. Konkrétní doporučení nám v tomto směru více či méně dávají i mezinárodní instituce – naposledy jen pár týdnů nazpátek OECD
Častokrát však při neschopnosti řešit problém na straně „nabídky“ politici sklouznou k jednoduché podpoře poptávky – například skrze dotované půjčky domácnostem (což je vidět i v řadě letošních předvolebních programů). Tato rychlá řešení bohužel mohou nadělat více škody než užitku. Potíž je v tom, že domácnosti vybavené dotacemi mohou šroubovat ceny bytů i nájmů ještě výše a jediné, co se změní nebude „dostupnost bydlení“, ale velikost státního dluhu.