Den daňové svobody

Letošní Den daňové svobody je o čtyři dny dříve než loni. Po 13. červnu 2023 již začneme vydělávat na sebe. Do té doby, celých 163 dní, pracujeme pouze pro stát. Metodikou a výpočtem Dne daňové svobody se u nás dlouhodobě zabývá pražský Liberální institut.

Den daňové svobody představuje pomyslnou hranici, jež rozděluje kalendářní rok do dvou období – v části roku do Dne daňové svobody je třeba vydělat na pokrytí výdajů státních a veřejných institucí. Toto virtuální období 100 % zdanění končí Dnem daňové svobody, od kterého vyděláváme sami pro sebe a o vydělaných penězích si rozhodujeme podle vlastního uvážení. Za každých 20 tisíc Kč, které si necháme na vlastní spotřebu, stát přerozdělí dodatečných 16 153 Kč.

Zdroj: dendanovesvobody.cz

Liberální institut je nezávislý think-tank založený v únoru 1990, jehož cílem je rozvíjet a aplikovat myšlenky klasického liberalismu – svobodu jednotlivce, volný obchod, minimální stát a mír – a to především prostřednictvím vzdělávacích projektů a publikací v České republice i zahraničí. Liberální institut pro výpočet Dne daňové svobody používá metodiku zaměřenou na výdajovou stranu veřejných financí. Jsou to totiž právě výdaje, které je nutné financovat daňovými příjmy a které, v případě deficitních rozpočtů, determinují i nutnost splácet v budoucnu dluh.

„Ve dvou letech koronavirové pandemie zažila Česká republika dva daňově nejméně svobodné roky a bohužel jsme se posunuli do ‚nového normálu‘ velkých vládních výdajů a velkých schodků veřejných rozpočtů. Vláda fiskální situaci zdědila a vina tedy neleží zcela na ní. Lze ji částečně pochválit, že Den daňové svobody se posouvá zpět k začátku roku, což by se mělo potvrdit v dalších letech, pokud Parlament přijme aspoň část úsporného balíčku,“ komentuje letošní termín ředitel Liberálního institutu Martin Pánek.

Nejdříve daňovou svobodu letos přivítali již tradičně v Irsku (19. 3.) a poté ve Švýcarsku (9. 5.), v Izraeli (17. 5.) a ve Spojených státech (18. 5.). Naopak nejdéle si na ni počkají také již tradičně ve Francii (30. 7.), v Belgii (23. 7.) a ve Finsku (21. 7.). Průměr OECD oproti pandemickým letům klesl o dva týdny a je o týden dříve než v České republice (6. 6.).

„V předchozích ročnících Dne daňové svobody, dávno před pandemií a válkou, jsme varovali, že české veřejné finance potřebují reformu a že trvalé schodky způsobí to, že v krizi nebude kde brát. Také jsme upozorňovali, že v situaci nízkých úrokových měr se na dluh žije snadno, ale že tato situace nebude trvat věčně. Poslední roky nám daly zapravdu a je pozitivní, že si toho všímá i vláda, ale je třeba učinit ještě razantnější kroky,“ uzavírá Pánek.

Zdroj: Liberální institut, z. ú.

-as-