Centra společných služeb obcím
Kulatý stůl
Projekt „Posilování administrativní kapacity obcí na bázi meziobecní spolupráce“, zkráceně také „Centra společných služeb“ (CSS), je aktivitou Svazu měst a obcí ČR, která navázala na úspěšný projekt „Meziobecní spolupráce“ z let 2013 až 2015.
Projekt Center společných služeb je financován z Operačního programu Zaměstnanost a je součástí dokumentu „Strategický rámec rozvoje veřejné správy,“ schváleného vládou České republiky. Finanční alokace projektu, který bude ukončen 31. 12. 2019 dosahuje částky bezmála 400 milionů korun.
Hodnocení projektu a budoucnosti CSS se u „kulatého stolu“ zúčastnil vedoucí projektový manažer Antonín Lízner a experti SMO ČR pro komunikaci s dobrovolnými svazky obcí (DSO) – Ing. Bronislava Bolcková, Ing. Ivana Červinková, bývalá starostka Kostelce nad Orlicí, Mgr. David Novák, starosta obce Sviadnov a Mgr. Jaroslav Šlechta, starosta obce Košíky.
Přínos společných služeb
Antonín Lízner: Obce sdružené v dobrovolných svazcích se při zřizování Center společných služeb dohodly a angažovaly do funkcí manažerů především místní zkušené odborníky v oblasti veřejné správy. Tím se pro jednotlivé obce zjednodušila administrativa, ušetřil čas a peníze v řadě oblastí jejich činnosti (GDPR, veřejné zakázky, příprava projektů, vzdělávání). Projekt CSS měl původně skončit letos v červnu a zúčastnilo se jej celkem 83 partnerů ze všech krajů. Po prodloužení lhůty trvání projektu do konce roku se aktivity navíc rozšířily také o podporu lokální mikroekonomiky a v tomto pojetí pokračuje v projektu 73 dobrovolných svazků. Zpracovaná závěrečná evaluační zpráva ve shodě se všemi zúčastněnými obcemi hodnotí princip vzájemné spolupráce obcí jako velmi užitečný a přínosný. Výsledkem je i legislativní návrh, připravovaný ve spolupráci s Ministerstvem vnitra, který by měl umožnit DSO vykonávat společně po dohodě na svém území i přenesenou působnost ve státní správě.
Jaroslav Šlechta: Jako koordinátor projektu mám na starosti dvacet dobrovolných svazků, dvanáct z Jihomoravského kraje a osm ze Zlínského kraje. Jinak pracuji již šesté volební období jako neuvolněný starosta v malé obci (400 obyvatel) na Uherskohradišťsku. Centra společných služeb jsou jedním z mála projektů, které mají velký význam pro malé obce, zvláště pak pro jejich starosty, kteří v převážné míře nejsou uvolnění pro svou funkci. Zejména pro ně je využití služeb poskytovaných CSS velkou úsporou času a pro jednotlivé obce i velkou finanční úsporou. Centra totiž zaměstnávají tři až čtyři profesionální manažery, kteří dokáží kvalitně zabezpečit pro každou obec ve svazku nezbytné služby – veřejné zakázky, administrativu spojenou s dotacemi, úkoly plynoucí z nařízení GDPR, ale také servis řady dalších běžných náležitostí (správa webových stránek, zpracování rutinních písemností apod.). To vše přináší časové a finanční úspory a představuje hmatatelný a nenahraditelný přínos pro každou malou obec. Žádný jiný projekt to dosud tak jednoznačně nedokázal.
Ivana Červinková: V rámci projektu mám na starosti komunikaci s DSO v Pardubickém a Královéhradeckém kraji, z části v Kraji Vysočina a v Libereckém kraji. Jsem bývalou starostkou města s rozšířenou působností a zakladatelkou svazku obcí Orlice. Poznala jsem součinnost města s obcemi při výkonu přenesené působnosti a vzájemnou kooperaci obcí při řešení rozvoje mikroregionu. Podpora spolupráce obcí je pro mě tedy srdeční záležitostí a po zkušenostech musím říci, že zejména profesionální zázemí Center společných služeb je naprosto klíčové pro jejich úspěšnou činnost. Podpora meziobecní spolupráce je jedinou smysluplnou cestou dalšího rozvoje obcí, protože cestou slučování nikdo z nás nechce jít a zlatá střední cesta neexistuje. My se snažíme v krajích prezentovat a propagovat činnost a výsledky CSS. Setkáváme se přitom s představiteli obcí a DSO, které tato profesionální zázemí nemají. A často slyšíme hlasy, že premisa o penězích, které jsou vždy až na prvním místě, tady v tomto případě neplatí. Peníze se vždy nějakým způsobem dají získat, ale takto kvalifikovaní lidé, kteří pracují v CSS, jsou v území nenahraditelnou vzácností. Je to široká škála vědomostí a praktických zkušeností, které se nevysedí nikde ve škole, ale získají se jen dlouhodobou prací, znalostí daného území a jeho problémů. Chceme-li podpořit myšlenku spolupráce obcí, jde tedy hlavně o to, abychom nepřišli o tyto lidi v území, když už je tam máme.
Bronislava Bolcková: Mám na starosti centra především ve Středočeském kraji, kde působí 8 CSS, v Ústeckém kraji, kde působí jen jediné CSS na Chomutovsku, a dále jedno CSS v části Libereckého kraje. Většina z center funguje ve správním obvodu obce s rozšířenou působností (ORP). Mohu potvrdit, že lidé, kteří pracují v centrech, jsou skuteční odborníci s bohatou zkušeností ze samosprávy. Jejich pomoc oceňují zejména neuvolnění starostové v malých obcích, kterých je většina. Stále složitější legislativa a nárůst administrativy právě tyto starosty nejvíce zatěžuje. Na počátku činnosti center se obě strany vzájemně s možnostmi projektu seznamovaly, ale nyní je jasně patrný velký růst vzájemných zkušeností. V současnosti jsou starostové s pracovníky center doslova v každodenním styku, velmi intenzivně spolupracují a považují Centrum společných služeb doslova za svou pravou ruku. Já jen doufám, že součinnost obcí na Chomutovsku a jejich zkušenosti s projektem center budou příkladem i pro ostatní svazky v Ústeckém kraji, které Centrum společných služeb nezřídily.
David Novák: Ve Svazu měst a obcí působím jako expert pro komunikaci s DSO v Moravskoslezském a Olomouckém kraji, celkem se jedná o 15 center při dobrovolných svazcích v obou krajích. Jsem starostou obce (2040 obyvatel) na Frýdecko-Místecku. Nechci opakovat věci, které již zdůraznili mí kolegové, ale potvrzuji jednoznačný přínos center pro malé obce a jejich starosty a zejména chci zdůraznit, že došlo k vylepšení celkového obrazu těch jednotlivých obcí ve svazcích, kde byla zřízena CSS. Díky nim si ty obce daly do pořádku řadu svých právních záležitostí a základních činností tak, že nyní fungují v souladu se všemi předpisy. Do každé obce může přijít jakákoliv kontrola, aniž by shledala závady. Mohu odpovědně prohlásit, že centra služeb posunula úroveň jednotlivých svazků do úplně jiné dimenze oproti těm, které je nemají. Starostové ve všech obcích díky CSS dostávají pravidelné informace o aktuálních změnách legislativy a předpisů, o nových možnostech investování apod. Jsou vedeni k tomu, aby se přizpůsobili a dokázali nové podmínky efektivně využít. Nejvíce se ta pomoc projevila v souvislosti s nařízením GDPR, protože ty obce, které centra nemají a nedokázaly se domluvit s ostatními na společném zástupci doplácí velké peníze na rozdíl od obcí s Centrem, které mají tyto služby v podstatě zadarmo.
Struktura regionů a lidské zdroje
Jaroslav Šlechta: V mém obvodu působnosti je jen jeden svazek (Hodonínsko), kde převažují malá města, městys a větší obce. Zbývajících 19 svazků je tvořeno hlavně z malých obcí s neuvolněnými starosty (je jich cca dvě třetiny). Nedávno jsem se zúčastnil několika valných hromad DSO, kde byli přítomni i zástupci odboru kontroly a dozoru z Ministerstva vnitra. Všichni se shodli, že projekt Center společných služeb jednoznačně vedl k zlepšení administrace a kvality výkonu veřejné správy z hlediska dodržování zákonnosti v činnosti obcí. U obcí ve svazku, kde působí CSS, se nenašly z hlediska dozoru žádné závady a potvrdily to rovněž závěry kontrolních auditů provedených orgány Zlínského kraje. Pokud jde o počet obcí, pro které se zřizuje centrum služeb, domnívám se, že optimální je počet 15 až 20 obcí ve svazku. U většího počtu obcí ve svazku je zajišťování společných služeb obtížnější, protože počet zaměstnanců centra je vždy stejný a potom už závisí na kvalitě a zkušenostech manažera, jak se vyrovná s větším rozsahem práce. Je pochopitelně rozdíl mezi dlouholetým a zkušeným starostou a čerstvým absolventem, byť i vysoké školy.
Antonín Lízner: Potvrdilo se tedy, že z hlediska počtu obcí ve svazku je pro zřízení centra společných služeb nejvýhodnější 15 až 20 obcí, což bylo nastavené hledisko sledované při výběru svazků, které se hlásily do projektu.
Ivana Červinková: Já si myslím, že velikost svazku je důležitá věc, ale v prvé řadě při zřizování center služeb jde vždycky o ty lidi, kteří se té myšlenky ujmou a začnou ji uskutečňovat. Osobnost lídra, předsedy svazku, je naprosto klíčová pro úspěšnou realizaci záměru, zejména ve vztahu k lidem – ať už jde o starosty či představitele jednotlivých obcí ve svazku, tak i k samotným zaměstnancům centra služeb, kteří vykonávají konkrétní agendy pro ty obce. Pokud se všichni ztotožní s tou vizí společné práce, sjednotí se na té myšlence, potom je spolupráce ideální, funguje bez závad, nikdo nehází klacky pod nohy a všichni táhnou za jeden provaz. Tady skutečně je prvotní role lidí, kteří stojí v čele, bývá to většinou předseda svazku, zpravidla starosta největší obce. Až poté samozřejmě hraje roli i velikost toho svazku. Například svazky, které jsou na území ORP, fungují úspěšně zejména tam, kde „osvícený starosta toho trojkového města“ pochopí roli svého sídla pro celé území a dokáže do Centra služeb zapojit i servis svého úřadu. Myslím, že to centrum může působit s úspěchem až pro maximálně 30 obcí, ale souhlasím s tím, že patnáct až dvacet je ideální. Nutno také vidět, že rozhoduje velikost a struktura daného území. Pokud jsou v jednom svazku horské a podhorské obce, jejich zájmy jsou naprosto rozdílné, a to je třeba respektovat, protože v takových případech je mnohem složitější hledat v území společné aktivity.
Bronislava Bolcková: Také bych řekla, že počet dvaceti obcí ve svazku je optimální pro efektivní fungování Centra společných služeb, které má tři až čtyři zaměstnance. I když nyní je tendence zvyšování počtu obcí ve svazku, protože stále více obcí má zájem vstoupit do svazků, kde Centrum společných služeb dobře pracuje. Tyto výsledky jsou pak motivující pro obce, které dosud nebyly členy DSO. Pro malé obce je velmi výhodné, když mohou spolupracovat i s “trojkovými“ obcemi, které se mnohdy pro ně stávají „tajemníky“ v řadě záležitostí.
David Novák: Musím souhlasit s kolegy, pokud jde o optimální počet obcí ve svazku, kde má působit Centrum společných služeb. Při větším počtu obcí, nad dvacet ve svazku, už by bylo pro kvalitní práci Centra vhodnější zapojit větší počet odborných pracovníků. Chtěl bych jen ukázat, jak se za období působení projektu projevil jeho přínos. V minulosti v podstatě stagnoval počet obcí v dobrovolných svazcích, ale se vznikem center se zájem o členství velmi rozšířil v místech, kde CSS působí. Mám příklady, že DSO před založením centra měl deset členů a nyní je tam vlivem činnosti CSS již 18 členských obcí. To je jednoznačný důkaz, že jejich práce má smysl a pomáhá obcím ve svazku.
Ivana Červinková: Pokud jde o pracovníky CSS, je pro jejich získání velmi důležitá perspektiva další činnosti, kterou jim svazek může nabídnout. Jsou to převážně lidé šikovní, „srdcaři“, a pokud se v oboru dlouhodobě pohybují, jejich cena stoupá. A i když úroveň platů není špatná, pro rozhodování o budoucnosti je perspektiva další činnosti rozhodující. Pro svazky je proto zásadní získat prostředky trvalého charakteru, aby v daném území bylo možné tyto odborníky trvale udržet.
Jaroslav Šlechta: Osvědčení a zkušení pracovníci, například bývalí starostové, mají přirozenou autoritu, jsou respektováni v území svazku a za takové lidi se velmi těžko získává náhrada.
Budoucnost a udržitelnost
Jaroslav Šlechta: Máme-li hovořit o udržitelnosti a budoucnosti, tak mohu z vlastní zkušenosti prohlásit, že už teď je minimálně polovina CSS samofinancovatelná a v těchto svazcích určitě budou pokračovat nadále ve své činnosti. Najdou se však i svazky, kde obce říkají, že bez podpory do další činnosti nepůjdou. Budou to možná dva svazky z těch dvaceti, s kterými komunikuji, ale záleží to především na osobnostech těch pracovníků v centrech. Po zkušenostech i z minulého projektu je zřejmé, že lidé, kteří se osvědčili, získali zkušenosti a prokázali znalosti, se nepropouštějí a obce i města je zaměstnají. Protože tu praxi, kterou získali za tři léta činnosti, ta se nezíská tak rychle nikde jinde. Pokud se jednoznačně prokáže přínos těchto lidí je pro obce, tak je nikdo nepropustí.
Antonín Lízner: Takže se dá konstatovat, že projekt je nejenom přínosem pro obce, poskytnutím administrativní podpory, ale je přínosem i pro pracovníky CSS, protože se výrazně zvyšuje jejich kvalifikace a zkušenosti. Jsou tedy schopni poskytovat nejen odborné služby v rámci centra společných služeb, ale jejich kvalifikovanost se zvýší i obecně. To je konec konců jedním z cílů Operačního programu Zaměstnanost, z kterého je projekt financován.
David Novák: Mají-li CSS pokračovat, tak nejde o to, hledat následovníky lidí, kteří tu práci dělají dnes, ale zajistit podmínky, aby se v území udrželi. A já si myslím, že z 90 % ty obce v jednotlivých svazcích udělají vše pro to, aby ty pracovníky v území udržely. Už teď se hledají určité způsoby financování. Někde zvyšují členské příspěvky obcí na činnost svazku, někde přecházejí na fakturaci za poskytnuté služby, schvalují na valných hromadách sazebníky služeb atd. Tím se vytváří zdroje k zaplacení těch pracovníků Center a opakuji, že dle mých poznatků cca 90 % DSO bude pokračovat v zajišťování společných služeb obcím.
V mém okruhu se možná jen dva svazky utlumí stávající aktivitu a vrátí k systému, který fungoval v minulosti – tedy určitému přežívání, kdy si svazek platil osobu, která čas od času zpracovala pro obec projekt, ale nešlo o žádné systematické služby.
Bronislava Bolcková: Pokud jde o můj obvod, jsou tam svazky, které existovaly již dříve, a tam bude pokračování snadnější. Současně koordinuji také svazky, které vznikly až s projektem Center společných služeb. Všechny svazky momentálně pochopitelně zvažují, jak dál, a některé svazky spoléhají na pomoc Svazu měst a obcí, například formou nového projektu. Svaz naopak připravuje starosty obcí na to, že bude potřeba zvýšit členské příspěvky členských obcí a hledat jiné možnosti samofinancování. Je samozřejmě otázkou, jak konkrétně bude vyřešena otázka financování v jednotlivých svazcích, až projekt skutečně skončí, ale celkově je všude patrná chuť pokračovat dál, udržet fungování Center společných služeb a nekončit.
Ivana Červinková: Mohu říci, že drtivá většina těch DSO, které byly v projektu, hledají a nacházejí cesty, jak pokračovat dál, protože ta činnost CSS obcím skutečně pomáhá a vidí to i řada zástupců okolních DSO, které v projektu nejsou a chtěly by CSS zřídit a provozovat. Ty diskuze jsou společné a starostové debatují o různých způsobech financování a hledání zdrojů. Končí to zpravidla vždy u lidských zdrojů – tzn., kde vezmeme lidi, kteří to budou schopni zajistit. To je klíčové. A finance – myslím, že když někdo hledá cesty, tak je najde.
Antonín Lízner: Chci potvrdit, že řada DSO nezapojených do projektu jezdí i na několik dní do území, kde CSS působí, podívat se, jak to funguje a je to pro ně inspirativní, což je velmi pozitivní. Většina svazků zapojených do projektu se rozšířila o řadu obcí, které poznaly přínos společných služeb, a to vše potvrzuje úspěšnost projektu. Je fakt, že vše záleží na lidech, kteří služby obcím poskytují – jejich přístup musí přesvědčit jednotlivé starosty, že jsou skutečným přínosem pro danou obec. Potom každý starosta podpoří zvýšení příspěvku obce do rozpočtu DSO.
Podstatné je, že CSS opravdu přispěla k tomu, že se zlepšil výkon státní správy v obcích, dodržuje se zákonnost a nedělají se chyby při výkonu samosprávy. To vše koresponduje se záměry a cíli Strategického rámce rozvoje veřejné správy, což je základní koncepční státní dokument pro tuto oblast. Stát by si měl uvědomit, že bude dobře fungovat jako celek, když budou dobře fungovat jednotlivé obce. Proto si myslím, že by měla existovat systémová podpora státu obecní spolupráci, neboť výsledky projektu jednoznačně prokazují efektivitu takové podpory.
Ivana Červinková: Mluvili jsme o tom, že základem jsou kvalitní lidé, ale druhá věc jsou opravdu ty peníze. Pokud chceme lidi motivovat, pokud chceme kvalifikovanou práci musíme ji zaplatit. Řada starostů prohlásila, že pokud by neměli v centru služeb kvalifikované odborníky, nikdy by se sami do mnohých projektů ani nepouštěli. Takže finance pro odborné zázemí jsou potřebné, protože to slouží nejenom zaplacení lidí, ale ta realizace projektů slouží rozvoji území celého svazku. Je mnohem efektivnější, když ty zdroje vytvoří ten svazek ze svých zdrojů a pro své potřeby, než když se to dělá jen proto, že tam zrovna ty peníze jdou ze státní podpory.
Bronislava Bolcková: Mohu potvrdit, že řada obcí se vyjádřila, že díky spolupráci s Centrem společných služeb si mohly sáhnout i na projekty, které by nedokázaly realizovat samostatně, jak z důvodu odborné kapacity, tak i finančních možností. A právě profesionalita a zkušenosti pracovníků center jim například umožnily požádat o dotace na projekty, které by individuálně nezvládly.
Antonín Lízner: Navíc tyto projekty v řadě případů řeší společné a životně důležité problémy regionu. Příkladem je například společný vodovod za 140 mil. Kč realizovaný prostřednictvím CSS v rámci DSO CHOPOS na Benešovsku. Druhým příkladem může být vyřešení nedostatečné kapacity mateřských škol na Tišnovsku, kde šest obcí během jednoho roku společně postavilo a uvedlo do provozu svazkovou MŠ za pomoci CSS, také s přispěním kraje, ale šlo jednoznačně o projekt, který vyřešil společný problém mikroregionu, který by jednotlivé obce samostatně nemohly zvládnout.
Objevují se názory, že když se obcím vyplácí společné projekty, nechť si tedy pro tuto spolupráci vytváří společné zdroje. Nic proti tomu. Jde ale o i to, aby podporu dostaly také činnosti, které jsou nevýdělečné. Úkolů, které stojí před malými obcemi, je velmi mnoho, jsou administrativně náročné, starosta to prostě „nestíhá“ a potřebuje pomoc – tu s webovými stránkami, tu se zpracováním vyhlášky, jindy zase s vypracováním zásad pro vedení účetnictví, jednacího řádu zastupitelstva, pravidel veřejné soutěže atd. Zkrátka, mělo by být v zájmu státu, aby každá, i ta nejmenší obec fungovala v mezích zákona bez zbytečných chyb a nedostatků. A proto by se systémově měla podpořit spolupráce obcí v území vytvořením základního odborného aparátu, který obcím vytvoří potřebné podmínky. Řádově jde o cca 400–500 milionů korun pro celou republiku. Svaz měst a obcí v tomto směru jedná s představiteli krajů a v řadě z nich jsou připraveny funkční modely podpory spolupráce obcí a myšlenka se promítá i do řady důležitých státních dokumentů – Strategie rozvoje veřejné správy, příprava nového programového období EU a dalších.
Několik slov na závěr
Jaroslav Šlechta: Věřím, že najdeme společnou řeč – obce, dobrovolné svazky, kraje i stát a naleznou se prostředky pro podporu spolupráce obcí. Úkolů pro představitele obcí neustále přibývá, jsou administrativně náročné a zejména malé obce je mohou zvládnout jen ve spolupráci, která musí být podporována i státní motivací.
Ivana Červinková: To je jednoznačné, a chci jen doplnit, že je zvláště třeba ocenit ty pracovníky, kteří už v území jsou a dělají pro obce skvělé služby a mají nenahraditelné zkušenosti. Buďme rádi, že v území jsou, ale když je nezaplatíme, tak nám utečou.
Bronislava Bolcková: Souhlasím, a za sebe jen dodávám, že budu ráda, když po skončení projektu bude do spolupráce obcí zapojeno v mém obvodu více svazků než dosud.
David Novák: Vidím to tak, že nastoupená spolupráce obcí formou CSS se osvědčila pro obce v území DSO je to přínos po všech stránkách. Starostové okolních obcí vidí dosažené výsledky a chtějí podobným způsobem pokračovat. Takže to určitě neskončí 31. 12. 2019. To bychom se vraceli o tři roky zpět.