Financování samospráv na Taiwanu

Každý kraj, jiný mrav, toto známé pořekadlo platí také v oblasti ekonomiky. Každá země má vlastní systém uspořádání veřejné moci i veřejných financí včetně jejich následné redistribuce. Jak systém funguje v zemi vzdálené tisíce kilometrů, Čechy zatím tolik nepoznané, na Taiwanu (anglický oficiální název je Republic of China) se pokusím stručně nastínit v tomto článku.

Jeden z největším chrámu na Taiwanu

Taiwan je země s velmi pohnutým historickým vývojem. Po uchvácení moci komunisty v pevninské Číně se na ostrov Taiwan přesunulo několik milionů obyvatel pod vedením vůdce Kuomitangu Čankajška, který se v roce 1948 stal prvním prezidentem nového státu Republic of China, Taiwan. Dnešní Taiwanci se tedy považují za hrdé pokračovatele pevninské Čínské republiky založené po pádu dynastií v roce 1912. Taiwan je demokratickou parlamentní republikou v čele s prezidentem. Na ostrově o rozloze necelých 36 tis. km² žije zhruba 23 mil. obyvatel (zhruba tedy na polovičním území dnešní ČR žije dvojnásobek obyvatel). Situaci ještě zhoršuje fakt, že více než dvě třetiny plochy zaujímají hory. Díky tomu žije většina populace ve velmi silné koncentraci podél západního a severozápadního pobřeží, v hlavním městě Taipei dosahuje hustota zalidnění průměrně až k 10 000 obyv./km².

Taiwan je ekonomicky vyspělou zemí, podle srovnání v úrovni hrubého domácího produktu na hlavu je na 28. místě na světě (ČR je ve stejném pořadníku na 56. místě). Nezaměstnanost je zhruba nad úrovní 4 % a obyvatel pod hranicí chudoby je přibližně 1,5 %. Hospodářství země je postaveno na exportu IT technologií (např. HTC, Asus), polovodičů či optoelektroniky, dále je zde silný textilní průmysl či petrochemie.

Veřejná správa

Národní divadlo a brána

Taiwan je z hlediska veřejné správy primárně členěn na pět zvláštních měst (special cities), což představuje pět největších měst na ostrově Taipei, New Taipei, Kaohsiung, Taichung a Tainan. Vedle těchto pěti měst tvoří první linii dělení dvě provincie. Jedna z nich zahrnuje přibližně 73 % zbylého ostrova Taiwanu, druhá provincie zahrnuje několik malých ostrůvků ležících směrem k pevninské Číně. Druhá úroveň členění představuje kraje (county), těch je na ostrově celkem 14. Zvláštní města plní i v této druhé řadě dělení roli zvláštních oblastí. Třetí úrovní je pak dělení na okresy (township), ty jsou buď venkovské (rural township) nebo městské (urban township), celkem se jedná o 278 okresů.

Základní sídelní jednotku tvoří jednotlivé obce. Systémem vlády je unitární stát s tím, že jednotlivé kompetence zajištění veřejných služeb se dělí na jednotlivé úrovně veřejné správy. Centrální úroveň zabezpečuje například obranu, zahraniční politiku, dálnice, poštovní služby či vysoké školy. Lokální autority pak mají na starost místní komunikace, odpadové hospodářství, zaměstnanost nebo základní a střední školství.

Daňový systém

Finanční úřad ve městě Tayoen (autor textu i fotografií první zleva)

Druhým důležitým exkurzem vedle místního systému veřejné správy je systém daňový. Z hlediska celkové daňové zátěže by se mohlo zdát, že daně budou na Taiwanu nízké, daňové příjmy tvořily v roce 2013 přibližně „neevropských“ 16 % HDP (v ČR to bylo 28,6 %). Celkový daňový systém na Taiwanu je v mnoha ohledech odlišný, od toho, jak jsme zvyklí z České republiky. Základní rozdělení daní na přímé a nepřímé, spotřební, majetkové a příjmové daně platí i na Taiwanu.

Z hlediska systému daní je ovšem důležitější pohled příjemce daňového výnosu, a to jestli se jedná o příjem pro centrální vládu nebo lokální správy (obce, okresy, kraje), tedy tzv. lokální daně.

Na národní úrovni se vybírají následující daně: daň z příjmu, daň z přidané hodnoty (DPH), korporátní daň, daň z alkoholu a tabáku, daň dědická a daně kapitálové. V ČR jsme zvyklí, že nejdůležitějším a nejvyšším příjmem celkově je DPH. Na Taiwanu je sazba DPH ve výši 5 % a největší příjem tak plyne z daně z příjmu.

Naopak místní vlády získávají příjmy z daně z nemovitosti (pozemky, budovy), daně z převodu nemovitosti (hradí kupující), daně darovací, dále z daně ze zemědělské půdy či z daně za řidičské oprávnění. Jak je z tohoto hrubého výčtu vidět, základem obecních a regionálních financí jsou majetkové daně.

Význam majetkové daně

Velmi důležité je zmínit, že daň z majetku je konstruována naprosto odlišně od systému daně z nemovitosti, který známe z České republiky. V ČR se jedná pouze o jakýsi administrativní systém, kdy na základě velikosti, typu a lokality nemovitosti je určena daň. Taiwanský systém vychází ze zdanění oceněné hodnoty nemovitosti. Oceňování pro daňové účely provádí místní úřady a to formou rozčlenění měst do zón s podobnými vlastnostmi (dostupnost, poloha, vybavenost lokality apod.) a charakterem (typ stavby, odpisy, počet pater, apod.), následně dochází ke sběru dat z trhu. Není tedy oceňována každá nemovitost individuálně, ale na základě podkladů a dat se oceňuje hromadně. Přecenění probíhá každé tři roky. U oceňování hraje roli také nákladová metoda ocenění hodnoty budovy. O významu daně z budov hovoří i fakt, že výnos z ní představuje více než 20 % daňových příjmů lokálních vlád. Daň z pozemku je určována sazbou z hodnoty pozemku, tato daň je progresivní a sahá od 2 do 55 %?. Jak již bylo výše uvedeno, na ostrově žije velké množství lidí ale na malé využitelné ploše. To se samozřejmě projevuje do vnímání prostoru, pozemku a půdy. Dalším důsledkem tohoto stavu je vysoká cena nemovitostí. Samostatný domek se zahradou pro jednu rodinu je na Taiwanu velký luxus. Ve městech lidé žijí převážně jen v několikapatrových výškových budovách. Z Ústavy dokonce vychází, že vlastnictví půdy je nárokovatelné státem. Tudíž dojde-li k majetkové transakci půdy, stát vybírá daň z rozdílu ceny mezi hodnotou při koupi a hodnotou při prodeji (Land Value Increment Tax). Takováto daň může dosáhnout až hodnoty 40 % z rozdílu mezi hodnotami, tedy zisku z prodeje. Opět pro určení hodnoty je důležité ocenění a typ půdy.

Rozdělování lokálních daní

Složitost taiwanského daňového systému navíc přináší systém rozdělování výnosů daní. Stejné daně lokálních samospráv jsou rozdělovány jinak ve zvláštních městech (special cities), která mají celý daňový výnos pro sebe a v krajích (county), které se o některé daňové výnosy dělí spolu s okresy a městy.

Pro lokální daně je důležitá charakteristika, že za výběr i nastavení těchto daní jsou zodpovědny místní autority. Na základě toho se lokální daně napříč Taiwanem mohou odlišovat. Uvedená tabulka přináší plánované proporce příjmů a výdajů rozpočtu makroekonomicky na lokální úrovni (Municipal/County/City Government) pro rok 2014.

Údaje v tabulce představují průměr za celek, tedy za všechny územní jednotky. Napříč jednotlivými oblastmi se ovšem výše a struktura příjmů velmi liší. Zvláštní města jsou ekonomicky daleko více soběstačná (hlavní město Taipei mělo v roce 2010 84,08 % vlastních příjmů) než méně rozvinuté oblasti na východním pobřeží či ve vnitrozemí. Podle indexu autonomie (údaj, který uvádí podíl vlastních příjmů k celkovým příjmům) byl průměr za kraje a města na Taiwanu v roce 2010 na úrovni 55,88 %.

Shrnutí na závěr

Jak je ze stručného popisu vidět, systém organizace veřejné správy je odlišný a lze říci, že z našeho pohledu i více komplikovaný, nicméně každý systém by měl reflektovat podmínky v konkrétní společnosti.

Vedle toho má systém veřejné i daňové správy jeden nepopiratelný rozdíl oproti českému prostředí – tím je lidský faktor. Přátelské naladění, snaha pomoci, pozitivní myšlení a přívětivost jsou základní atributy chování lidí nejen na úřadech, ale i na ulicích a to vytváří významný pozitivní dojem. Taiwanci si v rámci veřejné správy dávají záležet na chování k občanům ve smyslu klienta, ale i na drobné detaily, jako jsou například brýle k půjčení na úřadech.

Významné je i výrazné zapojení moderních technologií, jako je například možnost platby daní z nemovitosti v síti běžných obchodů speciální kartou, která slouží i jako jízdenka či prostředek k parkování. Z mnoha hledisek se máme i od takto vzdálených zemí v čem inspirovat.

Mgr. Ing. David Sláma, Svaz měst a obcí ČR