Jak si vedou základní registry?

O tom, že veřejná správa ČR potřebuje novou mladou krev, určitě není sporu. Velice rádi jsme proto v redakci využili možnosti otisknout část bakalářské práce Tomáše Martináka, studenta 3. ročníku vysokoškolského bakalářského studia oboru Veřejná správa Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Publikovaná část práce se týká především shrnutí přínosů a taktéž současných problémů základních registrů a nepostrádá řadu zajímavých pohledů a zároveň námětů k zamyšlení ze strany (zatím) „neprofesionála“.

Každý občan České republiky se musel až donedávna neustále prokazovat již evidovanými údaji, což vedlo k neefektivní komunikaci mezi úřadem a občanem. Zavedením určitého centralizovaného informačního systému bylo dosaženo sjednocení těchto údajů a jejich rozdělení dle potřebných kategorií. V České republice z tohoto důvodu začaly od 1. července 2012 fungovat 4 základní registry. Pro připomenutí se jedná o registr obyvatel, registr osob, registr územní identifikace, adres a nemovitostí a registr práv a nemovitostí. Oblast základních registrů můžeme zcela jistě řadit mezi nejdůležitější pilíře elektronizace veřejné správy v ČR.

Systém základních registrů se pomalu blíží k hranici jednoho roku svého provozu. Během tohoto necelého roku potvrzuje svou užitečnost, kdy odlehčuje jak veřejné správě, tak i samotným občanům a dalším subjektům. Rád bych tedy představil, v čem z mého pohledu spočívají přínosy provozu základních registrů a jeho silné stránky, ovšem taktéž prozatímní problémy, se kterými se potýkají téměř všechny nově vzniklé projekty takového rozsahu.

Zcela určitě mezi velké přínosy zavedení základních registrů patří efektivnější a rychlejší komunikace mezi občany, ekonomickými subjekty a veřejnou správou a mezi orgány veřejné správy samotnými. Občanovi tak s dalšími nástroji elektronické veřejné správy jako jsou datové schránky nebo Czech POINT vesměs odpadá náročné běhání po úřadech, kdy si veškeré záležitosti může vyřídit během pár okamžiků.

Dle vyjádření bývalého náměstka ministra vnitra pro informační technologie a projektové řízení Radka Šmerdy, občan podle analýz průměrně stráví přípravou na jednání s úředníkem, samotným jednáním a také cestou na úřad 12 hodin ročně. Po zavedení základních registrů do provozu se dle jeho prohlášení uspoří 60 % tohoto času, tedy 7 hodin ročně. Dle údajů Českého statistického úřadu žije nyní v České republice 10 548 527 obyvatel. Pokud budeme vycházet z těchto čísel a z toho, že každý občan či jeho zákonný zástupce musí přicházet do styku s úřadem, uspoří se ročně 75 949 394 hodiny.

Provoz základních registrů má mezi roky 2013–2015 stát zhruba 950 milionů, tedy ročně přesáhne částku 300 milionů. Tato vynaložená částka ovšem mnohonásobně překročí částku uspořenou díky zavedení systému základních registrů. Podle vypracovaných analýz Ministerstva vnitra ČR mají totiž základní registry uspořit až 9 miliard korun ročně.

Občan či ekonomický subjekt již nebude muset úřadům sdělovat žádný údaj, který je zákonem označen jako referenční, kdy je úředník povinen si tyto údaje dohledat v příslušném základním registru. Zavedením také došlo k odstranění duplicity, nejednotnosti a neaktuálnosti evidovaných dat, kdy jsou tato data uložena právě v základních registrech a jednotlivé agendy z nich získávají, mění či zanáší nové, aktuální údaje.

K dalším přínosům základních registrů jistě patří možnost kontroly občana prostřednictvím ročního výpisu do datové schránky či na požádání v listinné podobě na kterékoliv pobočce Czech POINTů. Tuto možnost požádat o výpis údajů prostřednictvím Czech POINT z registru obyvatel nebo registru osob využilo k 15. dubnu 2013 celkem 5235 subjektů. Prostřednictvím datových schránek bude jednou ročně jejich majitelům automaticky odeslán výpis o tom, kdo s jejich údaji pracoval nebo si jich vyžádal. Tato operace se uskutečnila 15. března 2013 a bylo odesláno ve srovnání s listinnou podobou o poznání více výpisů, konkrétně se jednalo o číslo 511 612.

Občan má také možnost požádat základní registry, když dojde k nějaké změně jeho údajů, aby o tom byly informovány ty subjekty, které si sám a dopředu určí. K těmto třetím osobám můžeme zařadit banky, pojišťovny či mobilní operátory, kdy tedy dochází k propojování se soukromou sférou, ale pouze prozatím ze strany občana.

Pokud ještě zůstanu u občanů, běžný člověk o existenci a výhodách základních registrů není dle mého názoru dostatečně informován. Menší povědomí běžných občanů o zavedení základních registrů a jeho výhodách zapříčiňuje nadbytečné obcházení úřadů a tím potažmo zbytečné zatěžování byrokratického aparátu, jelikož mnoho z nich netuší, co nového ve spojitosti se zavedením základních registrů mohou po úřednících na úřadech požadovat a jaké povinnosti jim odpadly.

Když se zaměříme na slabé stránky či problémy provozu základních registrů, zjistíme, že v některých agendách se k identifikaci občana ještě stále jako identifikačního čísla využívá jeho rodného číslo. To ve spojitosti s bezvýznamovými identifikátory (ZIFO a AIFO), využívanými základními registry, může přinést do oblasti identifikace mnohé zmatky, kdy na jednom úřadě bude jako identifikátor sloužit rodné číslo a na jiném zrovna bezvýznamový identifikátor. Cílem by proto mělo být rodná čísla jako identifikační číslo zcela odstranit a nahradit jej právě bezvýznamovým identifikátorem, pod nímž nepoznáme, která osoba se pod tímto číslem skrývá, a tudíž ani nelze dovodit její soukromé údaje.

Na základní registry ještě nejsou napojeny veškeré agendové informační systémy, u kterých při jejich postupném napojování dojde ještě k větší ucelenosti systému základních registrů, kdy budou veškeré údaje dostupné z jednoho centrálního místa a zjednoduší se tím pádem fungování celé veřejné správy. Systém registrace a certifikace Správy základních registrů je nastaven pro přihlášení do systému pro přibližně více než 2000 agendových informačních systémů. Ke konci ledna bylo již k informačnímu systému veřejné správy připojeno 1695 agendových systémů, tedy přibližně 85 % z celkově možných.

Novela zákona č. 167/2012 Sb., o elektronickém podpisu, představuje skutečnost, že v budoucnu může být oslabena či snížena právní váha dokumentů, které byly vystaveny orgánem veřejné moci v elektronické podobě oproti dokumentům vystaveným těmito orgány v listinné podobě. Bylo by tedy zřejmě vhodné, aby zákonodárci vrátili zpět do českého právního řádu institut elektronické veřejné listiny, který z něj byl vyňat.

Nedostatkem projektu základních registrů je i skutečnost, že dosud neexistuje žádný právní předpis, podle něhož by byly do registru osob zaneseny příspěvkové organizace zřízené územně samosprávnými celky, tudíž nejsou v tomto registru obsaženy. Nelze tedy brát za relevantní referenční údaje o velké části zdravotnických zařízeních, školských zařízeních a dalších komunálních organizacích. Prozatím je nutné takové subjekty zadávat do registrů v textovém tvaru, což vede k hrozbě a vyššímu riziku způsobení chyby špatným zapsáním. Určitým problémem je také nekompletnost registru práv a povinností, jež je prozatím stále naplňován referenčními údaji a není tedy ještě úplný, což vede k problémům s ujasněním práv a povinností, které mohou omezovat práci samotných úředníků v přístupu k potřebným údajům.

Závěrem lze dodat, že klady převažují nad zápory, a že Česká republika tímto krokem, čili zavedením základních registrů, jistě učinila další velký posun v elektronizaci své veřejné správy a bude se tak snad v budoucnu moci zařadit po bok zemí s nejvíce vyspělou oblastí eGovernmentu.