K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Veřejné osvětlení – součást bezpečného dopravního prostoru

Správa místních poplatků I.

(Místní poplatky 9.)

Datum: 17. 12. 2014, zdroj: OF 4/2014, rubrika: Legislativa

Právní úprava místních poplatků je obsažena v zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“), který obsahuje vedle své hmotněprávní části i část procesní.

Zatímco hmotněprávní část zákona o místních poplatcích obsahuje zejména vymezení osmi druhů místních poplatků z hlediska jejich předmětu, poplatníků a plátců, sazby či případného osvobození od místního poplatku atd., tak procesní část zákona o místních poplatcích reguluje některé zvláštní postupy odlišné od obecné úpravy daňového (poplatkového) řízení, které obsahuje zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.

Pojem správa místních poplatků

Pro vymezení pojmu „správa místních poplatků“ lze vycházet z § 1 daňového řádu, který definuje správu daní, přičemž podle § 2 odst. 3 písm. a) daňového řádu se daní pro účely daňového řádu rozumí peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek (a tedy i místní poplatek).

Vyjdeme-li z výše uvedeného podřazení místního poplatku pod pojem „daň“ ve smyslu daňového řádu, lze uvést, že daňový řád upravuje postup mj. i správců místních poplatků, práva a povinnosti poplatkových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě místních poplatků. Nicméně daňový řád neupravuje správu místních poplatků komplexně, neboť některé zvláštní postupy při správě místních poplatků jsou obsaženy v zákoně o místních poplatcích. Na tento vztah právní úpravy obecné (daňový řád) a zvláštní (zákon o místních poplatcích) výslovně reaguje i § 4 daňového řádu, podle něhož se daňový řád nebo jeho jednotlivá ustanovení použijí, neupravuje-li jiný zákon správu daní (poplatků) jinak. A právě „jinak“ upravuje správu místních poplatků v některých dílčích záležitostech zákon o místních poplatcích.

Z § 1 odst. 2 daňového řádu lze dovodit, že správa místních poplatků představuje takový postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení místních poplatků a zabezpečení jejich úhrady. Správa místních poplatků tedy představuje pravomoc správce místního poplatku (tj. obecního úřadu) činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění poplatkových povinností, jejich případnému stanovení platebním výměrem a zajištění jejich splnění příslušnými poplatkovými subjekty. Základem pro správné zjištění a stanovení místního poplatku je splnění ohlašovací povinnosti poplatkovým subjektem.

Správce místního poplatku

Podle § 14 odst. 3 zákona o místních poplatcích správu místních poplatků vykonává obecní úřad. V souladu s § 15 zákona o místních poplatcích je působnost stanovená obecnímu úřadu zákonem o místních poplatcích výkonem přenesené působnosti.

Zatímco stanovení místních poplatků patří do samostatné působnosti obce, která je na svém území zavedla, přičemž místní poplatky zavede obec obecně závaznou vyhláškou (§ 14 odst. 1 a 2 zákona o místních poplatcích), tak správa místních poplatků je naproti tomu – v tomto kontextu nelogicky – zařazena do přenesené působnosti obce (obecního úřadu).

Přenesená působnost obce představuje výkon státní správy, který byl zákonem delegován na nestátní subjekt, v tomto případě obec. Je-li samotné zavedení místních poplatků „právem“ a nikoliv povinností obce v samostatné působnosti, není potom příliš logické, aby následná správa místních poplatků, tedy „samosprávných“ vrchnostensky zavedených plateb, byla „překlopena“ na zájem státu na jejich řádnou správu (ostatně celý výnos z místních poplatků je příjmem obce, která je zavedla).

Argument, že v případě zařazení správy místních poplatků do samostatné působnosti budou nebo mohou být např. narušena procesní práva poplatníků místních poplatků (např. nerespektováním zásady neveřejnosti správy místních poplatků na veřejném zasedání zastupitelstva a s tím související zásady mlčenlivosti), však neobstojí, neboť je možné i v samostatné působnosti obce stanovit působnost obecnímu úřadu vykonávat správu místních poplatků postupem podle zákona o místních poplatcích a subsidiárně podle daňového řádu (a šetřit tak veškerá práva poplatníků a plátců místních poplatků vyplývající z těchto zákonů), aniž by byly jakkoliv narušeny základní zásady daňového (poplatkového) řízení.

Příkladem, kdy orgán obce vykonává samostatnou působnost v oblasti vrchnostenské veřejné správy je kupř. vyhrazená pravomoc rady obce podle § 102 odst. 2 písm. k) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), podle něhož je radě obce vyhrazeno ukládat pokuty ve věcech samostatné působnosti obce (§ 58); tuto působnost může rada obce svěřit příslušnému odboru obecního úřadu zcela nebo zčásti (rada obce, popř. obecní úřad v tomto případě vede klasické správní řízení podle správního řádu, a to v samostatné působnosti obce).

S ohledem na výše uvedené by proto případné zrušení § 15 zákona o místních poplatcích (tj. „Působnost stanovená obecnímu úřadu podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti.“), a to bez náhrady, pouze znamenalo, že správu místních poplatků by i nadále vykonával obecní úřad (viz § 14 odst. 3 zákona o místních poplatcích), tentokráte však v působnosti samostatné (výslovné uvedení v zákoně o místních poplatcích, že by se jednalo o samostatnou působnost, není přitom nutné, neboť to vyplývá z pravidla stanoveného v § 8 obecního zřízení – „Pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, platí, že jde vždy o samostatnou působnost.“).

Označení písemností

Skutečnost, že obecní úřad je správcem místních poplatků v přenesené působnosti se projevuje rovněž ve formálním označení jeho písemností (např. rozhodnutí). Podle § 111 odst. 2 obecního zřízení platí, že všechny písemnosti vyhotovené orgánem obce v přenesené působnosti orgánů obce (s výjimkou nařízení obce), se v záhlaví označují slovy „Obecní úřad“ („Městský úřad“, „Úřad městyse“) s uvedením názvu obce, městyse nebo města.

Uvedenému označení písemností odpovídá i použité úřední razítko s malým státním znakem, které je jednou z náležitostí rozhodnutí vydaného ve věci místních poplatků. Podle § 6 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů, platí, že razítko, na němž je vyznačen malý státní znak, je kulatého tvaru o průměru 20 mm, 25 mm nebo 36 mm; malý státní znak je vyobrazen uvnitř kruhu, na jehož obvodu je označení oprávněné osoby, popřípadě i označení její organizační součásti (v daném případě obecního úřadu) a sídla. Používá-li oprávněná osoba více úředních razítek, musí tato razítka obsahovat i pořadová čísla. Otisk úředního razítka je jednobarevný. Úřední razítko nesmí obsahovat velký státní znak.

Procesní část zákona o místních poplatcích

Zákon o místních poplatcích vzhledem ke svému poměrně malému rozsahu (nepřesahujícím ani 20 paragrafů) není formálně rozdělen na hmotněprávní a procesní část (jako je tomu např. v případě zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích). Nicméně lze z jeho jednotlivých ustanovení rozlišit právní normy, které mají buď hmotněprávní či procesní povahu.

Procesní část zákona o místních poplatcích se nachází po hmotněprávní části, a to počínaje § 11. Jak již bylo uvedeno, zákon o místních poplatcích (konkrétně jeho procesní část) představuje zvláštní právní úpravu vůči daňovému řádu, což znamená, že při správě místních poplatků se postupuje podle daňového řádu, pokud zákon o místních poplatcích nestanoví něco jiného.

Speciální právní úprava správy místních poplatků ve vztahu k obecné úpravě v daňovém řádu je obsažena v následujících ustanoveních zákona o místních poplatcích:

  • § 11 – vydávání platebních výměrů (kromě náležitostí tohoto rozhodnutí, které jsou upraveny v § 102 daňového řádu),
  • § 11 – zvýšení místních poplatků při nezaplacení ve lhůtě splatnosti nebo při zaplacení v nižší výši (penále, úroky a pokuty, upravené daňovým řádem, s výjimkou pořádkových pokut, se v oblasti správy místních poplatků neuplatňují),
  • § 12 – placení místního poplatku nezletilými poplatníky (za zaplacení místního poplatku odpovídá kromě nezletilého poplatníka též jeho zákonný zástupce),
  • § 14a – plnění ohlašovací povinnosti (povinnost oznámit správci místního poplatku identifikační údaje a údaje rozhodné pro stanovení výše poplatkové povinnosti a jejich změnu).

Při správě místních poplatků obecní úřad jako jejich správce aplikuje instituty daňového řádu v těch případech, kdy nejsou speciálně upraveny zákonem o místních poplatcích, avšak s výjimkou těch, které z povahy věci jsou využitelné pouze při správě daní příslušnými orgány finanční správy (viz zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Při správě místních poplatků se tak neuplatní ustanovení daňového řádu, která se týkají např. registračního řízení či podávání řádného nebo mimořádného daňového tvrzení.

Základní zásady správy místních poplatků

Při správě místních poplatků se uplatňují základní zásady správy daní, které jsou upraveny v § 5 až 9 daňového řádu. Tyto zásady jednak charakterizují daňové (poplatkové) řízení (a odlišují jej od jiných druhů řízení), a dále mohou být v případě nejasností interpretačním pravidlem při výkladu příslušných ustanovení daňového řádu a zákona o místních poplatcích a tím je tak dána jejich právní závaznost.

  • Zásada zákonnosti vyjadřuje vázanost veškeré činnosti správce místních poplatků právním řádem. Správce místních poplatků je při správě místních poplatků vázán nejen zákony a podzákonnými předpisy, ale též i mezinárodními smlouvami, jež jsou součástí právního řádu.
  • Zásada zákazu zneužití pravomoci a zákazu zneužití správního uvážení zavazuje správce místních poplatků uplatňovat svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena. Uvedená zásada je vyjádřením zákazu libovůle ze strany správce místních poplatků a dále znamená, že v případě, kdy zákon stanoví pevná kritéria, neuplatní se správní uvážení.
  • Zásada přiměřenosti (proporcionality) a zásada šetření práv zúčastněných osob vyjadřuje povinnost správce místních poplatků šetřit práva a právem chráněné zájmy poplatkových subjektů a třetích osob v souladu s právními předpisy a při vyžadování plnění jejich povinností používat jen takové prostředky, které zúčastněné osoby nejméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout cíle správy místních poplatků.
  • Zásada procesní rovnosti vychází z toho, že osoby zúčastněné na správě místních poplatků mají rovná procesní práva a povinnosti. Vyjádření této zásady vyplývá z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou si všichni účastníci v řízení rovni. Dodržení zásady procesní rovnosti při správě místních poplatků vyžaduje, aby v řízeních se shodným předmětem byl vždy respektován stejný rozsah práv a povinností osob na správě místních poplatků zúčastněných.
  • Zásada spolupráce (součinnosti) je právem i povinností osob zúčastněných na správě místních poplatků a je vyjádřena konstatováním, že osoby zúčastněné na správě místních poplatků a správce místních poplatků vzájemně spolupracují.
  • Zásada poučovací znamená povinnost správce místních poplatků umožnit osobám zúčastněným na správě místních poplatků uplatňovat jejich práva a v souvislosti se svým úkonem jim poskytnout přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu potřebné nebo stanoví-li tak zákon.
  • Zásada vstřícnosti a slušnosti zavazuje správce místních poplatků v tom smyslu, že je povinen podle možností vycházet osobám zúčastněným na správě místních poplatků vstříc. Úřední osoby jsou povinny vyvarovat se při správě místních poplatků nezdvořilostí, a to jak při ústním jednání, tak i v písemném styku.
  • Zásada rychlosti znamená, že správce místních poplatků postupuje bez zbytečných průtahů. Zásadu především správce místních poplatků dodržuje tím, že v rámci jemu stanovené lhůty činí potřebné úkony pokud možno průběžně, tj. nečeká až na její konec.
  • Zásada hospodárnosti a procesní ekonomie vyžaduje, aby správce místních poplatků postupoval tak, aby nikomu, tj. ani správci místních poplatků, ani zúčastněným osobám, nevznikaly zbytečné náklady. Z důvodu hospodárnosti může konat správce místních poplatků úkony pro různá řízení společně. Současně je však nutno respektovat, že dodržování zásady nesmí vést ke zkrácení práv osob zúčastněných na správě místních poplatků.
  • Zásada volného hodnocení důkazů obsahuje princip týkající se správce místních poplatků a spočívá v tom, že při dokazování hodnotí důkazy správce místních poplatků podle své úvahy. Správce místních poplatků posuzuje každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom přihlíží ke všemu, co při správě místních poplatků vyšlo najevo.
  • Zásada legitimního očekávání požaduje od správce místních poplatků dbát na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly neodůvodněné rozdíly.
  • Zásada materiální pravdy vyžaduje, aby správce místních poplatků vycházel ze skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu místních poplatků a nikoliv z jeho formálního označení.
  • Zásada neveřejnosti a zásada mlčenlivosti vyžadují, aby poskytnuté informace byly správcem místních poplatků ochráněny před zneužitím či využitím jinými osobami a k jiným účelům než je správa místních poplatků (tj. správné zjištění a stanovení místních poplatků a zabezpečení jejich úhrady).
  • Zásada oficiality a zásada vyhledávací stanoví správci místních poplatků povinnost soustavně zjišťovat předpoklady pro vznik nebo trvání povinností osob zúčastněných na správě místních poplatků a činit nezbytné úkony, aby tyto povinnosti byly splněny.
  • Zásada shromažďování údajů znamená oprávnění správce místních poplatků shromažďovat osobní údaje a jiné údaje, jsou-li potřebné pro správu místních poplatků, avšak jen v rozsahu, který je nezbytný pro dosažení cíle správy místních poplatků.

Mgr. Jan Břeň

TOPlist
TOPlist