K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst

(Místní poplatky 6.)

Datum: 23. 4. 2014, zdroj: OF 1/2014, rubrika: Legislativa

Z hlediska systematiky zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 565/1990 Sb.“), je šestým typem místního poplatku, který obec může zavést formou obecně závazné vyhlášky, místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst.

Vedle fiskální (rozpočtové) funkce (je to příjem do rozpočtu obce) může být smyslem zavedení tohoto místního poplatku rovněž regulace počtu motorových vozidel ve vybraných místech a částech obce (např. historicky cenných či památkově chráněných).

Z historie místního poplatku

Místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst je jedním z šesti místních poplatků (vedle místního poplatku ze psů; za lázeňský nebo rekreační pobyt; za užívání veřejného prostranství; ze vstupného; z ubytovací kapacity), které jsou nepřetržitě součástí soustavy místních poplatků již od nabytí účinnosti zákona č. 565/1990 Sb., tj. od 1. ledna 1991. V tomto smyslu lze tedy považovat zmiňovaný místní poplatek za téměř již „tradiční“ typ místního poplatku na našem území (byť zavedeného „až“ od roku 1991).

Poplatek v národním parku

V souvislosti s místním poplatkem za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst je vhodné upozornit na obdobný poplatek upravený v § 24 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 349/2009 Sb. Podle citovaného ustanovení za vjezd a setrvání motorovými vozidly na území národního parku (nebo za vstup do jeho vybraných míst mimo zastavěná území obcí) může orgán ochrany přírody vybírat poplatek (tento poplatek neplatí osoby pracující, trvale bydlící nebo fyzické osoby vlastnící rekreační objekty na území národního parku). Za jízdu na území národního parku motorovým vozidlem, jehož vjezd podléhá poplatku, může orgán ochrany přírody rovněž vybírat jednorázový poplatek.

Výši uvedených poplatků, okruh osob osvobozených od poplatku, vzor potvrzení o zaplacení poplatku nebo potvrzení o osvobození od poplatku a určení vybraných míst na území národního parku, na která se povinnost platit poplatek za vstup vztahuje, stanoví Ministerstvo životního prostředí prováděcím právním předpisem, kterým je vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Podle § 9 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 395/1992 Sb. za jízdu motorovými vozidly na území národního parku může orgán ochrany přírody stanovit poplatek v maximální výši 20 Kč za jeden den, a jde-li o autobus, ve výši 50 Kč za jeden den. (Poplatek za jízdu motorovými vozidly na území národního parku lze též vybírat ročním paušálem ve výši maximálně 1000 Kč za jedno motorové vozidlo, a jde-li o autobus, v maximální výši 3000 Kč).

Z ustanovení § 24 odst. 5 zákona č. 114/1992 Sb. vyplývá, že pokud orgán ochrany přírody realizuje svoji pravomoc stanovit poplatek podle tohoto zákona, potom nelze v těchto místech vybírat poplatek podle zákona o místních poplatcích, tj. v daném případě místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst. Jinými slovy nelze totéž území současně zpoplatnit jak poplatkem podle zákona č. 114/1992 Sb., tak i místním poplatkem podle zákona o místních poplatcích.

Předmět místního poplatku

Předmětem místního poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst je ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb. vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst (obcí), do kterých je jinak vjezd zakázán příslušnou dopravní značkou.

Název popisovaného místního poplatku je však do jisté míry matoucí, a to konkrétně ve slovech „částí měst“. Uvedený dovětek jakoby snad naznačoval, že tento místní poplatek lze zavést pouze v těch obcích, které jsou městy, což samozřejmě pravda není. Místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst lze zavést nejen ve městech, ale i v jakýchkoliv jiných obcích. Toto tvrzení vychází z rovnoprávného právního postavení všech obcí vyplývajícího z Ústavy České republiky. Místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst může tedy zavést nejen město, ale i „běžná“ obec, městys, statutární město (a pochopitelně i hlavní město Praha, které má postavení jak obce, tak i samosprávného kraje). Z pohledu zpřesnění názvu popisovaného místního poplatku by tedy bylo na místě, aby z jeho názvu byl buď dovětek „částí měst“ vypuštěn, anebo aby byl nahrazen slovy „částí obcí“.

Pojem „část obce“ vymezuje § 27 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), podle něhož část obce je evidenční jednotka vytvářená budovami s čísly popisnými a čísly evidenčními přidělenými v jedné číselné řadě, která leží v jednom souvislém území. Názvy částí obce jsou zpravidla převzaty z názvu zaniklých obcí, osad nebo z názvů historicky vzniklých území, na nichž se tyto části obce nacházejí.

Vybrané místo

Pojem „vybrané místo“ vymezil Ústavní soud v nálezu ze dne 11. července 2001, sp. zn. Pl. ÚS 23/2000, ve kterém konstatuje, že „Jakkoli zákon »vybrané místo« nedefinuje, gramatický a věcný výklad tohoto pojmu, podle přesvědčení Ústavního soudu, průjezd motorového vozidla po mostě, který je součástí pozemní komunikace, a jako takový slouží sjízdnosti pozemní komunikace a v tomto smyslu je její součástí, která (průjezdem po ní) je určena k obvyklému způsobu užívání komunikace, (obecné užívání) ze zmíněných znaků vylučuje. Proto také most přes řeku, navazující v obou směrech na pozemní komunikaci, nelze pokládat za »vybrané místo« ve smyslu zákona [§ 1 písm. f) zák. č. 565/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů)]; takovým místem je totiž třeba rozumět ucelenější, zpravidla osídlenou lokalitu, kterou s vnějším světem (okolím) komunikace jako dopravní cesta spojuje (sr. § 2 zák. č. 13/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, »k vjezdu do vybraných míst«).“ Ústavní soud v tomto nálezu považoval zavedení místního poplatku v části obce, ke které vedla pozemní komunikace přes nově postavený most v dané obci, za skryté mýtné, což však právní úprava neumožňuje.

V jiném nálezu ze dne 24. dubna 2012, sp. zn. Pl. ÚS 12/11, Ústavní soud dále rozvedl pojem „vybrané místo“, když uvedl, že „Ze znění uvedeného ustanovení nelze dovodit, že by obce byly oprávněny »vybraným místem« označit libovolné místo, tedy i úsek místní komunikace a pouhou spojnici mezi dvěma územími obcí. I přes to, že se, jak tvrdí starosta obce Lukovany, jedná o místo užívané k vycházkám a rekreaci, chybí zde aspekt osídlení, resp. historicky cenné či jinak památkově nebo urbanisticky významné území, nebo jeho část, příp. významný krajinotvorný prvek. Charakter »vybraného místa«, v režimu § 1 písm. f) a § 10 zákona o místních poplatcích, tak není naplněn. Opačný závěr a výklad by se dostal do rozporu s účelem těchto ustanovení, tj. umožnění regulace provozu motorových vozidel v historicky cenných či jinak památkově nebo urbanisticky významných částech (viz výše, bod 5 a 6 nálezu) a zároveň by v obdobných případech, kdy by bylo obcím umožněno zpoplatnit jakýkoliv libovolný úsek (nijak neodpovídající výše naznačeným kritériím) veřejně přístupné účelové komunikace na svém území, zabraňoval, až znemožňoval řádný výkon státní správy na úseku silniční dopravy a silničního hospodářství ve věcech pozemních komunikací, a to primárně k újmě jejich uživatelů.“

Motorové vozidlo

Dalším pojmem, který se týká místního poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, je pojem „motorové vozidlo“. Podle § 2 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), je motorové vozidlo nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus.

Dopravní značka

Příslušnou dopravní značkou, kterou se zakazuje vjezd s motorovým vozidlem do vybraných míst, bude ve smyslu vyhlášky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zpravidla zákazová dopravní značka č. B 1 „Zákaz vjezdu všech vozidel (v obou směrech)“, popř. zákazová dopravní značka č. B 3a „Zákaz vjezdu všech motorových vozidel s výjimkou motocyklů bez postranního vozíku“, nebo zákazová dopravní značka č. B 11 „Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“, přičemž pod tyto zákazové dopravní značky může být umístěna dodatková tabulka č. E 13 „Text“, která omezuje nebo doplňuje platnost značky, pod kterou je umístěna, vhodným nápisem, případně symbolem – v daném případě může příslušný text znít např. „Vjezd povolen pouze po zaplacení místního poplatku.“

Poplatník a plátce místního poplatku

Podle § 10 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb. místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst platí fyzická nebo právnická osoba, které bylo vydáno povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst (částí obcí). Fyzická nebo právnická osoba, která je poplatníkem místního poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, je zároveň i jeho plátcem.

Osvobození od místního poplatku

Zákon č. 565/1990 Sb. v § 10 odst. 1 obsahuje osobní osvobození od místního poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, podle kterého tomuto místnímu poplatku nepodléhají

  • fyzické osoby mající trvalý pobyt ve vybraném místě nebo vlastnící nemovitosti ve vybraném místě a osoby jim blízké, manželé těchto osob a jejich děti – institut trvalého pobytu upravuje § 10 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, podle kterého se místem trvalého pobytu rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání; občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci; institut osoby blízké upravuje nový občanský zákoník v § 22,
  • osoby (fyzické nebo právnické), které ve vybraném místě užívají nemovitost ke své hospodářské činnosti,
  • fyzické osoby, které jsou držiteli průkazu ZTP a jejich průvodci – podle § 34 odst. 3 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, „Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem »ZTP« (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.“

Obecně závazná vyhláška obce může zákonný okruh osob osvobozených od místního poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst dále rozšířit (např. o fyzické osoby, které nedosahují stanoveného příjmu), nikoliv však zúžit.

Sazba místního poplatku

Sazba místního poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem činí podle § 10 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb. až 20 Kč za den. Zákon č. 565/1990 Sb. stanoví maximální sazbu místního poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst, kterou obec nesmí ve své obecně závazné vyhlášce překročit.

Zejména za účelem zjednodušení správy tohoto místního poplatku může obec stanovit místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst po dohodě s poplatníkem paušální částkou. I stanovení místního poplatku paušální částkou musí být uvedeno konkrétní částkou v obecně závazné vyhlášce.

Rozhodně tedy není dostačující případné obecné ustanovení, které se občas vyskytuje v některých obecně závazných vyhláškách typu „obec může po dohodě s poplatníkem stanovit poplatek paušální částkou“, neboť toto ustanovení je zcela nekonkrétní ohledně stanovení přesné výše paušální částky, která by byla stejná (nediskriminační) pro všechny poplatníky tohoto místního poplatku.

Uvedené nekonkrétní stanovení výše sazby místního poplatku paušální částkou by ostatně bylo v rozporu s § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., z něhož vyplývá, že místní poplatky zavede obec obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu místního poplatku. O výši paušální částky místního poplatku tedy nikdy nemůže rozhodnout obecní úřad, jakožto správce místního poplatku (§ 14 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb.), a nelze tudíž ani stanovovat místní poplatek paušální částkou po dohodě obce (obecního úřadu) s poplatníkem, aniž by konkrétní výše této paušální částky nebyla zároveň uvedena v obecně závazné vyhlášce obce.

Mgr. Jan Břeň

TOPlist
TOPlist