K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Den malých obcí

Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt

(Místní poplatky 2.)

Datum: 20. 6. 2013, zdroj: OF 2/2013, rubrika: Legislativa

Druhým typem místního poplatku, který může obec zavést formou obecně závazné vyhlášky v souladu se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 565/1990 Sb.“), je místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt.

Vedle fiskální (rozpočtové) funkce (je to příjem do rozpočtu obce, který má do určité míry kompenzovat zvýšené náklady obce spojené např. s udržováním zařízení sloužících převážně návštěvníkům lázeňských či rekreačních míst) může být smyslem zavedení tohoto místního poplatku rovněž regulace počtu fyzických osob v obci, které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace (i když s ohledem na výši sazby, která činí „až“ 15 Kč za osobu a za každý i započatý den pobytu, a která se od přijetí zákona č. 565/1990 Sb. s účinností od 1. ledna 1991 vůbec nezměnila, je regulační funkce tohoto místního poplatku v současné době spíše zdánlivá).

Z historie místního poplatku

Místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt je (obdobně jako např. místní poplatek ze psů) tradiční součástí soustavy místních poplatků na našem území.

Před rokem 1990 vycházela právní úprava místních poplatků ze zákona č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích, podle jehož § 2 odst. 1 platilo, že druhy poplatků, které jsou místní národní výbory povinny vybírat, stanoví vláda a předpisy o těchto poplatcích vydá ministr financí. Na základě tohoto zákonného zmocnění byla vydána vyhláška č. 71/1964 Sb., o lázeňském poplatku. Poslední právní úpravou předmětného místního poplatku, která měla pouze podzákonný charakter, byla vyhláška č. 216/1988 Sb., o místním poplatku ze psů a o lázeňském poplatku, která byla účinná od 1. ledna 1989 do 1. ledna 1991.

Předmět místního poplatku

Předmětem místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt je ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 565/1990 Sb. pobyt fyzické osoby, která přechodně a za úplatu pobývá v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace (není-li ze zákona nebo z obecně závazné vyhlášky tento pobyt fyzické osoby od místního poplatku osvobozen).

Poplatník místního poplatku

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb. platí místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt fyzické osoby, které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace, pokud tyto osoby neprokáží jiný důvod svého pobytu. Je vhodné zdůraznit, že tato fyzická osoba, která podléhá místnímu poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, je jeho poplatníkem, nikoliv však plátcem (plátce předmětného místního poplatku je vymezen v § 3 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb.).

Poplatková povinnost u popisovaného místního poplatku se tak váže na pobyt fyzické osoby, který je zároveň:

  • přechodný,
  • úplatný,
  • v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu, a
  • účelový.

K jednotlivým kumulativním podmínkám poplatkové povinnosti u místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, resp. jejich bližšímu vymezení, lze uvést následující.

Institut přechodného pobytu v případě občanů České republiky stávající platná právní úprava nezná; přechodným pobytem tak lze např. rozumět takový pobyt, který se realizuje mimo místo trvalého pobytu. Trvalý pobyt občanů České republiky upravuje zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. Ten v § 10 odst. 1 stanoví, že místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, která je vedena v registru obyvatel ve formě referenční vazby (kódu adresního místa) na referenční údaj o adrese v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání.

Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci. Poplatkové povinnosti u místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt podléhají nejen občané České republiky, ale samozřejmě také i cizinci, pokud nejsou od své poplatkové povinnosti osvobozeni (a to zákonem – viz § 3 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., anebo obecně závaznou vyhláškou).

Lázeňské místo a místo soustředěného turistického ruchu

U otázky úplatnosti přechodného pobytu fyzické osoby v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. listopadu 2009, č. j. 2 Afs 51/2009-85, který judikoval, že pobytem za úplatu dle § 3 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, je i pobyt fyzické osoby hrazený plně z prostředků veřejného zdravotního pojištění v rámci komplexní lázeňské péče. Tato fyzická osoba je poplatníkem místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt.

U vymezení pojmu lázeňské místo lze odkázat na zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon). Podle § 28 odst. 1 a 2 lázeňského zákona lze za lázeňské místo stanovit území obce nebo jeho část anebo území více obcí, popřípadě jejich částí, v němž se nacházejí přírodní léčebné lázně. Režim ochrany lázeňského místa stanoví statut lázeňského místa. Lázeňské místo a statut lázeňského místa stanoví vláda nařízením (lázeňské místo a statut lázeňského místa vláda nařízením zruší, pokud důvody pro stanovení lázeňského místa podle tohoto zákona zanikly).

Na rozdíl od pojmu „lázeňské místo“ se však pojem „místo soustředěného turistického ruchu“ v platné právní úpravě nevyskytuje a je to tedy neurčitý právní pojem. V případě možného sporu o tom, zda to či ono místo je místem soustředěného turistického ruchu a tedy zda lze toto místo podrobit poplatkové povinnosti popisovaným místním poplatkem, bude v posledku věcí posouzení konkrétního případu příslušným správcem tohoto místního poplatku či odvolacím orgánem, popř. soudem.

Neexistuje žádná právní procedura (na rozdíl od lázeňského místa podle lázeňského zákona), jak se daná obec stane (může stát) místem soustředěného turistického ruchu. Rovněž není zákonnou podmínkou, aby se obec pro zavedení předmětného místního poplatku sama prohlásila (např. v obecně závazné vyhlášce či v usnesení zastupitelstva) za místo soustředěného turistického ruchu. V dané souvislosti lze snad pouze pro zajímavost poukázat na zrušenou vyhlášku č. 67/1966 Sb., o místních poplatcích, která v § 11 odst. 1 ohledně míst soustředěného turistického ruchu stanovila, že tato místa určí v souladu se zásadami Rajonizace cestovního ruchu na návrh místního (městského) národního výboru příslušný okresní národní výbor po projednání s okresní odborovou radou.

Účel pobytu

Konečně posledním předpokladem vzniku poplatkové povinnosti u místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt je účelovost pobytu. Účelem pobytu je léčení nebo rekreace příslušné fyzické osoby. Zákon v otázce účelovosti pobytu konstruuje vyvratitelnou domněnku, kdy je na fyzické osobě, která přechodně a za úplatu pobývá v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu, že zde pobývá za jiným účelem, resp. ve smyslu dikce zákona musí prokázat – nechce-li podléhat poplatkové povinnosti – „jiný důvod svého pobytu“. V otázce účelovosti pobytu je tedy důkazní břemeno zcela na fyzické osobě (jiný účel pobytu může fyzická osoba prokázat např. pozvánkou nebo přihláškou na místní konferenci, školení, atd.).

Osvobození od místního poplatku

Místnímu poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt podle § 3 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb. nepodléhají:

  • osoby nevidomé, osoby bezmocné a osoby s těžkým zdravotním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP/P podle zvláštního právního předpisu a jejich průvodci,
  • osoby mladší 18 let,
  • osoby starší 70 let,
  • osoby, na které náležejí přídavky na děti (viz § 17 až § 19 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře),
  • vojáci v základní službě (v souladu s § 39 odst. 1 zákona č. 585/2004 Sb., branný zákon, však byli všichni vojáci vykonávající základní službu z této služby propuštěni dne 22. prosince 2004),
  • osoby, které vykonávají civilní službu (podle § 1 odst. 1 zákona č. 587/2004 Sb., o zrušení civilní služby a o změně a zrušení některých souvisejících zákonů, občanům, kteří ke dni 22. prosince 2004 vykonávali civilní službu podle zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, skončil jejich výkon tímto dnem a nevykonaná část civilní služby se prominula.

Podle § 34 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, platí, že osobám, kterým byl podle zákona o sociálních službách přiznán příspěvek na péči, a osobám, kterým byl přiznán příspěvek na mobilitu nebo příspěvek na zvláštní pomůcku, vydává krajská pobočka Úřadu práce podle jiného právního předpisu kartu sociálních systémů, která současně v zákonem stanovených případech slouží jako průkaz osoby s těžkým zdravotním postižením (průkaz TP) nebo průkaz osoby se zvlášť těžkým zdravotním postižením (průkaz ZTP) anebo průkaz osoby se zvlášť těžkým zdravotním postižením s potřebou průvodce (průkaz ZTP/P).

Obecně závazná vyhláška obce může zákonný okruh osob osvobozených od místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt dále rozšířit, nikoliv však zúžit.

Plátce místního poplatku

Podle § 3 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb. místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt ve stanovené výši vybere a obci odvede ubytovatel, kterým je fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla; tato osoba je plátcem poplatku.

Vedení evidenční knihy

V souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 565/1990 Sb. je ubytovatel povinen vést v písemné podobě evidenční knihu, do které zapisuje následující údaje o fyzické osobě, které poskytl ubytování:

  • dobu ubytování,
  • účel pobytu,
  • jméno a příjmení,
  • adresu místa trvalého pobytu nebo místa trvalého bydliště v zahraničí,
  • číslo občanského průkazu nebo cestovního dokladu.

Zákon č. 565/1990 Sb. požaduje, aby zápisy do evidenční knihy byly vedeny přehledně a srozumitelně. Tyto zápisy musí být uspořádány postupně z časového hlediska. Evidenční knihu ubytovatel uchovává po dobu 6 let od provedení posledního zápisu. Zpracování osobních údajů v evidenční knize se řídí zvláštním právním předpisem (viz zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

V souvislosti s ubytováním cizinců je vhodné poukázat na speciální povinnosti vyplývající z § 99 a násl. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (např. podle § 101 odst. 1 zákona č. 326/199 Sb. je ubytovatel povinen vést domovní knihu, do které ubytovatel zapisuje jméno a příjmení ubytovaného cizince, den, měsíc a rok narození, státní občanství, číslo cestovního dokladu, počátek a konec ubytování).

Sazba místního poplatku

Sazba místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt činí podle § 3 odst. 5 zákona č. 565/1990 Sb. až 15 Kč za osobu a za každý i započatý den pobytu, není-li tento dnem příchodu.

Zejména za účelem zjednodušení správy tohoto místního poplatku může obec stanovit místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou. I stanovení místního poplatku paušální částkou musí být uvedeno konkrétní částkou v obecně závazné vyhlášce (paušální částka pochopitelně nemůže převyšovat maximální „obecnou“ sazbu místního poplatku 15 Kč za osobu a za každý i započatý den pobytu).

Rozhodně tedy není dostačující případné obecné ustanovení, které se občas vyskytuje v některých obecně závazných vyhláškách o místních poplatcích typu „obec může po dohodě s poplatníkem stanovit poplatek paušální částkou“, neboť toto ustanovení je zcela nekonkrétní ohledně stanovení přesné výše paušální částky, která by byla stejná (nediskriminační) pro všechny poplatníky místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt. Uvedené nekonkrétní stanovení výše sazby místního poplatku paušální částkou by ostatně bylo v rozporu s § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., z něhož vyplývá, že místní poplatky zavede obec obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu místního poplatku. O výši paušální částky místního poplatku tedy nikdy nemůže rozhodnout obecní úřad, jakožto správce místního poplatku (§ 14 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb.), a nelze tudíž ani stanovovat místní poplatek paušální částkou až po dohodě obce (obecního úřadu) s poplatníkem, aniž by sazba této paušální částky byla uvedena v obecně závazné vyhlášce obce.

Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit, že se místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt bude vybírat jen po určitou (přesně vymezenou) dobu kalendářního roku, popř. může stanovit pro jednotlivé části obce rozdílné sazby tohoto místního poplatku (např. vyšší sazba místního poplatku se bude týkat centra obce).

Mgr. Jan Břeň

TOPlist
TOPlist