K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Místní poplatek z ubytovací kapacity

(Místní poplatky 5.)

Datum: 20. 2. 2014, zdroj: OF 5/2013, rubrika: Legislativa

Z hlediska systematiky zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 565/1990 Sb.“), je pátým typem místního poplatku, který obec může zavést formou obecně závazné vyhlášky, místní poplatek z ubytovací kapacity.

Vedle fiskální (rozpočtové) funkce (je to příjem do rozpočtu obce) může být smyslem zavedení tohoto místního poplatku rovněž regulace počtu zařízení určených k přechodnému ubytování za úplatu (byť vzhledem k sazbě místního poplatku z ubytovací kapacity, která činí „až“ 6 Kč za každé využité lůžko a den, je regulační funkce svým způsobem omezená).

Z historie místního poplatku

Místní poplatek z ubytovací kapacity je (obdobně jako např. místní poplatek ze psů) tradiční součástí soustavy místních poplatků na našem území, přičemž předchůdcem místního poplatku z ubytovací kapacity byl před rokem 1990 místní poplatek z přechodného ubytování.

Před zmíněným rokem 1990 vycházela právní úprava místních poplatků ze zákona č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích, podle jehož § 2 odst. 1 platilo, že druhy poplatků, které jsou místní národní výbory povinny vybírat, stanoví vláda a předpisy o těchto poplatcích vydá ministr financí. Na základě tohoto zákonného zmocnění byla vydána vyhláška č. 67/1966 Sb., o místních poplatcích, podle jejíhož § 11 bylo možné místní poplatek z přechodného ubytování vybírat v rekreačních místech, kde byla vybudována a udržována zařízení převážně užívaná účastníky rekreace, a dále v místech soustředěného turistického ruchu. Tato místa určoval v souladu se zásadami Rajonizace cestovního ruchu na návrh místního (městského) národního výboru příslušný okresní národní výbor po projednání s okresní odborovou radou. Místní poplatek se vybíral od osob, které v těchto místech přechodně pobývaly. Popisovaný místní poplatek se nevybíral v lázeňských místech, kde se platil lázeňský poplatek.

Zákon č. 565/1990 Sb. zavedl s účinností od 1. ledna 1991 místo místního poplatku z přechodného ubytování obdobný místní poplatek z ubytovací kapacity.

Předmět místního poplatku

Předmětem místního poplatku z ubytovací kapacity je ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb. přechodné ubytování za úplatu v zařízeních k tomu určených.

Přechodné ubytování, jakožto jeden z definičních znaků místního poplatku z ubytovací kapacity, bude zpravidla realizováno v rámci občanskoprávní smlouvy o ubytování podle § 754 až § 759 stávajícího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., resp. od 1. ledna 2014 podle § 2326 až § 2331 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. [podle § 2326 nového občanského zákoníku se smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé].

Zákon č. 565/1990 Sb. pozitivním způsobem nevymezuje „zařízení“, která jsou určená k přechodnému ubytování za úplatu. Vzhledem k negativnímu vymezení „zařízení“ v § 7 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., ve kterém jsou uvedena „zařízení“, která nepodléhají místnímu poplatku z ubytovací kapacity (tj. zařízení sloužící pro přechodné ubytování studentů a žáků; ubytovací kapacita ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních, pokud nejsou užívána jako hotelová zařízení a konečně ubytovací kapacita v zařízeních sloužících sociálním a charitativním účelům), bude nutno rozumět „zařízením“, která jsou určená k přechodnému ubytování za úplatu a zároveň podléhají místnímu poplatku z ubytovací kapacity především hotely, motely, botely, penziony, atd.

Kategorie a třídy ubytovacích zařízení

Podle § 2 písm. c) vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů, se pro účely této vyhlášky rozumí stavbou ubytovacího zařízení stavba nebo její část, kde je poskytováno ubytování a služby s tím spojené; stavbou ubytovacího zařízení není bytový a rodinný dům a stavby pro rodinnou rekreaci; ubytovací zařízení se zařazují podle druhu do kategorií

  1. hotel, kterým se rozumí ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty, vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služeb s tím spojených;
  2. motel, kterým se rozumí ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty, vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služeb s tím spojených pro motoristy;
  3. penzion, kterým se rozumí ubytovací zařízení s nejméně 5 pokoji pro hosty, s omezeným rozsahem společenských a doplňkových služeb, avšak s ubytovacími službami srovnatelnými s hotelem;
  4. ostatní ubytovací zařízení, kterými jsou zejména ubytovny, koleje, svobodárny, internáty, kempy a skupiny chat nebo bungalovů, vybavené pro poskytování přechodného ubytování.

Ustanovení § 43 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, stanoví, že stavba ubytovacího zařízení se zařazuje podle požadavků na plochy a vybavení do tříd, které se označují hvězdičkami, stanovené normovými hodnotami. Hotely se člení do pěti tříd; hotel garni má vybavení jen pro omezený rozsah stravování, minimálně však snídaně a člení se do čtyř tříd. Motel a penzion se člení do čtyř tříd. Turistické ubytovny se zařazují do dvou tříd a kempy, skupiny chat a bungalovy se zařazují do čtyř tříd.

Poplatník a plátce místního poplatku

Podle § 7 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb. místní poplatek z ubytovací kapacity platí ubytovatel, kterým je fyzická nebo právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla. Poplatníkem místního poplatku z ubytovací kapacity tedy nejsou fyzické osoby, které jsou za úplatu přechodně ubytovány v zařízení k tomu určenému, byť na druhou stranu nelze vyloučit, že místní poplatek z ubytovací kapacity je ubytovatelem promítnut (v plné či částečné výši) do ceny ubytování. V této souvislosti je vhodné upozornit, že u místního poplatku z ubytovací kapacity zvolil zákonodárce v případě jeho poplatníka jinou konstrukci, než je tomu u obdobného místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, který platí fyzické osoby, které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace, pokud tyto osoby neprokáží jiný důvod svého pobytu (srov. § 3 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb.). Zatímco u místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt jsou poplatník a plátce odlišnými subjekty, v případě místního poplatku z ubytovací kapacity je ubytovatel nejen jeho plátcem, ale zároveň i poplatníkem.

Ubytovatelem bude zpravidla živnostník provozující živnost ohlašovací volnou (u které není jako podmínka provozování živnosti stanovena odborná způsobilost) – viz příloha č. 4 bod 55 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů – ubytovací služby. Podle § 17 odst. 8 písm. c) živnostenského zákona musí být provozovna určená k poskytování služeb spotřebitelům trvale a zvenčí viditelně označena také kategorií a třídou ubytovacího zařízení poskytujícího přechodné ubytování.

Vedení evidenční knihy

V souladu s § 7 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb. je ubytovatel povinen vést evidenční knihu obdobně jako u místního poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt (§ 3 odst. 4) s výjimkou údaje o účelu pobytu. Vyjdeme-li z výše uvedeného odkazu na § 3 odst. 4 zákona č. 565/1990 Sb., je ubytovatel povinen vést v písemné podobě evidenční knihu, do které zapisuje následující údaje o fyzické osobě, které poskytl ubytování:

  • dobu ubytování,
  • jméno a příjmení,
  • adresu místa trvalého pobytu nebo místa trvalého bydliště v zahraničí,
  • číslo občanského průkazu nebo cestovního dokladu.

Zákon č. 565/1990 Sb. požaduje, aby zápisy do evidenční knihy byly vedeny přehledně a srozumitelně. Tyto zápisy musí být uspořádány postupně z časového hlediska. Evidenční knihu ubytovatel uchovává po dobu 6 let od provedení posledního zápisu. Zpracování osobních údajů v evidenční knize se řídí zvláštním právním předpisem (viz zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

V souvislosti s ubytováním cizinců je vhodné poukázat na speciální povinnosti vyplývající z § 99 a násl. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (např. podle § 101 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. je ubytovatel povinen vést domovní knihu, do které ubytovatel zapisuje jméno a příjmení ubytovaného cizince, den, měsíc a rok narození, státní občanství, číslo cestovního dokladu, počátek a konec ubytování).

Osvobození od místního poplatku

Zákon č. 565/1990 Sb. v § 7 odst. 2 obsahuje věcné osvobození od místního poplatku z ubytovací kapacity, podle kterého místnímu poplatku z ubytovací kapacity nepodléhá

  • ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro přechodné ubytování studentů a žáků – půjde např. o domovy mládeže, školy v přírodě, vysokoškolské koleje, atd.,
  • ubytovací kapacita ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních, pokud nejsou užívána jako hotelová zařízení – podle § 4 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), se zdravotnickým zařízením rozumí prostory určené pro poskytování zdravotních služeb; lázeňskými zařízeními je třeba rozumět např. zdravotnická zařízení poskytující lázeňskou péči – viz zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů,
  • ubytovací kapacita v zařízeních sloužících sociálním a charitativním účelům – zákon č. 565/1990 Sb. typově nevymezuje (a ani neodkazuje na jiný právní předpis) jaká zařízení sloužící sociálním a charitativním účelům jsou osvobozena od místního poplatku z ubytovací kapacity.

Obecně závazná vyhláška obce může zákonný okruh ubytovacích kapacit osvobozených od místního poplatku z ubytovací kapacity dále rozšířit (např. o ubytovací kapacitu v zařízeních sloužících pro ubytování pracovníků fyzických a právnických osob, které tato zařízení vlastní nebo k nim mají právo hospodaření, což byl do konce roku 2009 další zákonný důvod pro osvobození od místního poplatku z ubytovací kapacity), nikoliv však zúžit.

Sazba místního poplatku

Sazba místního poplatku z ubytovací kapacity činí podle § 7 odst. 4 zákona č. 565/1990 Sb. až 6 Kč za každé využité lůžko a den. Z historického hlediska je možno pro zajímavost uvést, že od šedesátých let minulého století až do 31. prosince 2003 činila sazba místního poplatku z ubytovací kapacity (resp. původního místního poplatku z přechodného ubytování) až 2 Kč za osobu a za každý den pobytu, resp. za každé využité lůžko a den. Od 1. ledna 2004 až do 31. prosince 2009 činila sazba místního poplatku z ubytovací kapacity až 4 Kč za každé využité lůžko a den. Zákon č. 565/1990 Sb. stanoví maximální sazbu místního poplatku z ubytovací kapacity, kterou obec nesmí ve své obecně závazné vyhlášce překročit.

Zejména za účelem zjednodušení správy tohoto místního poplatku může obec stanovit místní poplatek z ubytovací kapacity po dohodě s poplatníkem roční paušální částkou. I stanovení místního poplatku paušální částkou musí být uvedeno konkrétní částkou v obecně závazné vyhlášce. Rozhodně tedy není dostačující případné obecné ustanovení, které se občas vyskytuje v některých obecně závazných vyhláškách o místních poplatcích typu „obec může po dohodě s poplatníkem stanovit poplatek paušální částkou“, neboť toto ustanovení je zcela nekonkrétní ohledně stanovení přesné výše paušální částky, která by byla stejná (nediskriminační) pro všechny poplatníky místního poplatku z ubytovací kapacity. Uvedené nekonkrétní stanovení výše sazby místního poplatku paušální částkou by ostatně bylo v rozporu s § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., z něhož vyplývá, že místní poplatky zavede obec obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu místního poplatku. O výši paušální částky místního poplatku tedy nikdy nemůže rozhodnout obecní úřad, jakožto správce místního poplatku (§ 14 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb.), a nelze tudíž ani stanovovat místní poplatek paušální částkou po dohodě obce (obecního úřadu) s poplatníkem, aniž by konkrétní výše této paušální částky nebyla zároveň uvedena v obecně závazné vyhlášce obce.

Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit pro jednotlivé typy ubytovacích kapacit nebo pro rozdílné části obce (centrum obce, okrajové části obce) rozdílné sazby tohoto místního poplatku.

Mgr. Jan Břeň

TOPlist
TOPlist