K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Nový zákon o hazardních hrách – dopady na obce

Místní poplatek za užívání veřejného prostranství

(Místní poplatky 3.)

Datum: 1. 10. 2013, zdroj: OF 3/2013, rubrika: Legislativa

Z hlediska systematiky zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 565/1990 Sb.“), je třetím typem místního poplatku, který obec může zavést formou obecně závazné vyhlášky, místní poplatek za užívání veřejného prostranství.

Vedle fiskální (rozpočtové) funkce, je to příjem do rozpočtu obce, může být smyslem zavedení tohoto místního poplatku rovněž regulace tzv. zvláštního užívání veřejného prostranství, které je taxativně vymezeno v § 4 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb. Tento místní poplatek může např. „odrazovat“ od umístění skládek na území obce, byť na druhou stranu maximální sazba místního poplatku, která se od přijetí zákona v roce 1990 nijak nezměnila, je v dnešní době spíše symbolická, když stále činí „až“ 10 Kč za každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den.

Z historie místního poplatku

Místní poplatek za užívání veřejného prostranství je (obdobně jako např. místní poplatek ze psů) tradiční součástí soustavy místních poplatků na našem území.

Před rokem 1990 vycházela právní úprava místních poplatků ze zákona č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích, podle jehož § 2 odst. 1 platilo, že druhy poplatků, které jsou místní národní výbory povinny vybírat, stanoví vláda a předpisy o těchto poplatcích vydá ministr financí. Na základě tohoto zákonného zmocnění byla vydána vyhláška č. 67/1966 Sb., o místních poplatcích, podle jejíhož § 2 odst. 1 bylo předmětem místního poplatku za užívání veřejného prostranství zvláštní užívání veřejného prostranství, a to k umístění stavebních, prodejních nebo reklamních zařízení, k postavení zařízení cirkusů, lunaparků a jiných atrakcí, k prodeji lesních plodin, zemědělských nebo květinářských výrobků, k trvalému parkování motorových vozidel mimo hlídaná parkoviště a k skládkám všeho druhu.

Veřejné prostranství

Klíčovým pojmem u místního poplatku za užívání veřejného prostranství je pojem veřejného prostranství. Tento pojem již platné a účinné znění zákona č. 565/1990 Sb. nedefinuje. Zákon č. 565/1990 Sb. vymezoval pojem veřejné prostranství pouze do 31. 12. 2003. Novela č. 229/2003 Sb. tuto definici ze zákona č. 565/1990 Sb. vypustila a nyní zákon v otázce veřejného prostranství odkazuje (byť právně problematickou formou poznámky pod čarou) na zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).

Definici veřejného prostranství obsahuje § 34 obecního zřízení, podle něhož veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Nosným znakem veřejného prostranství je jeho přístupnost veřejnosti (otázka vlastnictví přitom není rozhodná; tedy i subjekt soukromého práva může vlastnit prostor, který naplňuje charakteristické znaky veřejného prostranství).

Podle § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb. obec obecně závaznou vyhláškou u místního poplatku za užívání veřejného prostranství určí místa, která v obci podléhají místnímu poplatku za užívání veřejného prostranství.

Pochybnosti a výklady

V obecně závazných vyhláškách o místních poplatcích, jimiž se upravuje místní poplatek za užívání veřejného prostranství, se někdy objevují i následující ustanovení: „V pochybnosti je zastupitelstvo obce oprávněno rozhodnout, zda ve sporném případě jde o veřejné prostranství.“ Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. Pl. ÚS 20/01, jsou obdobná ustanovení (je-li oním „arbitrem“ sporu zastupitelstvo obce) v souladu se zákonem o místních poplatcích i zákonem o obcích. Tento názor Ústavního soudu však nemohu sdílet. Ústavní soud sice správně připomíná vzhledem k obecné zásadě zákazu retroaktivity obecně závazných předpisů, že rozhodne-li zastupitelstvo obce ve sporném případě o tom, že v konkrétním případě jde o veřejné prostranství, jehož užívání má být zpoplatněno, lze poplatkovou povinnost vztahovat jen do budoucna, ale to je asi vše, s čím lze v dané věci souhlasit. Toto konstatování však nic nemění na tom, že v případě přistoupení na takovéto formulace mohou vedle sebe existovat dva druhy veřejných prostranství v obci, jež podléhají zpoplatnění, a to ta, která jsou uvedena v obecně závazné vyhlášce o místních poplatcích, a dále na straně druhé ta, o nichž tak rozhodne zastupitelstvo obce ve svém usnesení. Dochází tak k absurdní situaci, kdy se poplatník místního poplatku za užívání veřejného prostranství bude nucen seznámit se nejen se zněním příslušné obecně závazné vyhlášky, ale též s jednotlivými usneseními zastupitelstva obce, zda tam náhodou nenalezne něco, co obecní normotvůrce (v tomto případě též zastupitelstvo obce) jaksi „pozapomněl“ specifikovat v právním předpisu obce. Vzato do důsledku – teoreticky by zastupitelstvo obce svými usneseními mohlo stanovit v podstatě všechna veřejná prostranství, která jsou předmětem zpoplatnění.

Zákon č. 565/1990 Sb. v poslední větě ustanovení § 14 odst. 2 stanoví u místního poplatku za užívání veřejného prostranství výslovný požadavek na určení míst, která v obci podléhají tomuto poplatku. Ostatně i Ústavní soud v jiném nálezu (nález pléna Ústavního soudu ze dne 25. října 1995, sp. zn. Pl. ÚS 14/95) klade důraz na nutnost provést přesnou specifikaci veřejných prostranství pro zvláštní užívání uvedením místa nebo jinak blíže charakterizovat jejich umístění v obci, aby byla vyloučena jejich záměna a současně aby nebyla narušena právní jistota občanů. Ústavní soud v dalším nálezu ze dne 22. března 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/02, výslovně uvedl, že podle § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, obec určí, obecně závaznou vyhláškou, místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství. Mají-li být tedy veřejná prostranství pro účely místního poplatku za užívání veřejného prostranství stanovena ze zákona (a to i podle názoru Ústavního soudu z citovaného nálezu) obecně závaznou vyhláškou, nelze je stanovovat v jiném dokumentu (např. v usnesení zastupitelstva obce).

Zjistí-li zastupitelstvo obce, že jsou dány určité pochybnosti o zpoplatňovaných veřejných prostranstvích, nic mu nebrání, aby novelizovalo předmětnou obecně závaznou vyhlášku tak, aby v budoucnu došlo k minimalizaci možných sporů. Dodatečné „upravování“ právního předpisu obce usnesením, byť „nejvyššího“ samosprávného orgánu obce, považuji za rozpor nejen se zákonem, ale i za rozpor s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, kdy daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

Předmět místního poplatku

Předmětem místního poplatku za užívání veřejného prostranství je ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb. tzv. zvláštní užívání veřejného prostranství (oproti tomu tzv. obecné užívání veřejného prostranství je zásadně bezplatné).

Zvláštním užíváním veřejného prostranství zákon č. 565/1990 Sb. rozumí:

  • provádění výkopových prací,
  • umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb – podle § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), je dočasnou stavbou stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání,
  • umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí – reklamní zařízení bychom mohli vymezit jako zařízení, které je určeno pro písemnou, obrazovou, světelnou nebo jiným způsobem prováděnou reklamu; k otázce cirkusů je možné uvést, že podle § 49 odst. 1 písm. k) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), krajská veterinární správa např. registruje cirkusy, vydává rejstříky cirkusových zvířat a rejstříky míst konání představení cirkusů,
  • umístění skládek – pro vymezení pojmu skládka nelze vycházet z definice skládky uvedené v § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, neboť skládka definovaná v zákoně o odpadech z povahy věci není veřejným prostranstvím ve smyslu § 34 obecního zřízení,
  • vyhrazení trvalého parkovacího místa – podle vyhlášky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, půjde v daném případě patrně o tzv. „vyhrazené parkoviště“, které je označeno svislou informativní dopravní značkou provozní č. IP 12; údaje o tom, pro koho je parkoviště vyhrazeno, například název organizace, státní poznávací značka, symbol zařízení nebo prostoru pro osoby na vozíku, a popřípadě v jaké době, jsou uvedeny na dodatkové tabulce; tyto údaje mohou být uvedeny i na značce místo nápisu [viz § 12 odst. 1 písm. m) a příloha č. 3 vyhlášky č. 30/2001 Sb.],
  • užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl.

Z již uvedeného nálezu Ústavního soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. Pl. ÚS 20/01, lze pro doplnění vymezení předmětu místního poplatku za užívání veřejného prostranství zmínit názor, že předmětem poplatku za zvláštní užívání veřejného prostranství nemůže být „jakékoliv užití bránící obecnému užívání“, neboť tento způsob v taxativním výčtu forem zvláštního užívání chybí. Zpoplatněním „jakéhokoliv užití bránícího obecnému užívání“ obec stanoví povinnost nad rámec a mimo meze zákona.

Poplatník místního poplatku

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb. místní poplatek za užívání veřejného prostranství platí fyzické i právnické osoby, které užívají veřejné prostranství způsobem uvedeným v § 4 odst. 1 (viz předmět místního poplatku).

Osvobození od místního poplatku

Zákon č. 565/1990 Sb. v § 4 odst. 1 a 3 rozlišuje věcné a osobní osvobození od místního poplatku za užívání veřejného prostranství:

  • věcné osvobození: z akcí pořádaných na veřejném prostranství, jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí (§ 4 odst. 1 zákona),
  • osobní osvobození: místnímu poplatku za užívání veřejného prostranství spočívajícího ve vyhrazení trvalého parkovacího místa nepodléhají osoby zdravotně postižené (§ 4 odst. 3 zákona).

K problematice osvobození od místního poplatku za užívání veřejného prostranství lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. července 2009, č. j. 9 Afs 86/2008-89, který konstatoval, že pokud si nájemce pronajme pozemek, který je veřejným prostranstvím ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, pak jeho povinnost hradit nájemné vyplývající ze soukromoprávního nájemního vztahu nenahrazuje veřejnoprávní povinnost platit místní poplatek za zvláštní užívání veřejného prostranství dle § 4 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Jinými slovy je třeba rozlišovat soukromoprávní platbu (nájemné) a veřejnoprávní platbu (místní poplatek za užívání veřejného prostranství), byť v obou případech je (může být) příjemcem této platby obec. Platba soukromoprávní sama o sobě tedy neosvobozuje od platby veřejnoprávní. Na druhé straně lze ty poplatníky, kteří jsou současně smluvními nájemci veřejného prostranství ve vlastnictví obce, v obecně závazné vyhlášce od místního poplatku za užívání veřejného prostranství osvobodit.

Obecně závazná vyhláška obce může zákonný okruh osob osvobozených od místního poplatku za užívání veřejného prostranství dále rozšířit, nikoliv však zúžit.

Sazba místního poplatku

Sazba místního poplatku za užívání veřejného prostranství činí podle § 4 odst. 4 zákona č. 565/1990 Sb.:

  • až 10 Kč za každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den,
  • za užívání veřejného prostranství k umístění prodejních nebo reklamních zařízení, lunaparků a jiných atrakcí může obec zvýšit sazbu až na její desetinásobek (tj. až 100 Kč za každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den).

Zejména za účelem zjednodušení správy tohoto místního poplatku může obec stanovit místní poplatek za užívání veřejného prostranství týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou. I stanovení místního poplatku paušální částkou musí být uvedeno konkrétní částkou v obecně závazné vyhlášce (paušální částka pochopitelně nemůže převyšovat maximální „obecnou“ sazbu místního poplatku 10 Kč za každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den, resp. maximální „zvláštní“ sazbu místního poplatku za užívání veřejného prostranství k umístění prodejních nebo reklamních zařízení, lunaparků a jiných atrakcí, tj. až 100 Kč za každý i započatý m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den).

Rozhodně tedy není dostačující případné obecné ustanovení, které se občas vyskytuje v některých obecně závazných vyhláškách o místních poplatcích typu „obec může po dohodě s poplatníkem stanovit poplatek paušální částkou“, neboť toto ustanovení je zcela nekonkrétní ohledně stanovení přesné výše paušální částky, která by byla stejná (nediskriminační) pro všechny poplatníky místního poplatku za užívání veřejného prostranství.

Uvedené nekonkrétní stanovení výše sazby místního poplatku paušální částkou by ostatně bylo v rozporu s § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., z něhož vyplývá, že místní poplatky zavede obec obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu místního poplatku. O výši paušální částky místního poplatku tedy nikdy nemůže rozhodnout obecní úřad, jakožto správce místního poplatku (§ 14 odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb.), a nelze tudíž ani stanovovat místní poplatek paušální částkou až po dohodě obce (obecního úřadu) s poplatníkem, aniž by sazba této paušální částky nebyla zároveň uvedena v obecně závazné vyhlášce obce.

Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit pro jednotlivé části obce rozdílné sazby tohoto místního poplatku (např. vyšší sazba místního poplatku se bude týkat centra obce).

Mgr. Jan Břeň

TOPlist
TOPlist