K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Nový zákon o hazardních hrách – dopady na obce

Vliv nového občanského zákoníku na obce

(Obce a nový občanský zákoník 1.)

Datum: 29. 5. 2013, zdroj: OF 2/2013, rubrika: Legislativa

Není žádnou novinkou, že od 1. ledna 2014 pravděpodobně nabude účinnosti tzv. nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), který přinese do právního řádu České republiky celou řadu zásadních změn. Protože se jedná o základní kodex zasahující do běžného života každého z nás, je s touto skutečností zcela oprávněně spojována obava z komplexního dopadu nového občanského zákoníku na společenské vztahy.

Tato obava zcela zjevně souvisí s tím, že nový občanský zákoník je kodexem obsahujícím 3081 paragrafů, který podle jeho autorů napravuje veškeré omyly doby minulé – tzv. socialistické pojetí soukromého práva – a mění tak zažité instituty, právní terminologii i celkový náhled na soukromé právo jako na celek.

I když se v nedávné době objevila snaha některých politiků o odložení onoho osudného data opírající se o stále silnou kritiku nového občanského zákoníku z řad odborné veřejnosti zabývající se oblastí soukromého práva, v současnosti celá záležitost směřuje k tomu, že nový občanský zákoník opravdu účinnosti dne 1. ledna 2014 nabude, a že od příštího roku tedy dojde k malé společenské revoluci v soukromoprávní sféře.

Zásadní změny se nevyhnou ani obcím, jako základním územním samosprávným společenstvím občanů, a to právě proto, že občanský zákoník je jedním ze základních právních předpisů, který ovlivňuje nejen právo soukromé, ale do jisté míry i právo veřejné.

Hlavní cíle rekodifikace

Jak již bylo uvedeno, nový soukromoprávní kodex se prý pokouší o odtržení od socialistického pojetí soukromého práva a snaží se o vytvoření právního prostředí, které by mělo být více vhodné pro současnou rychle se rozvíjející demokratickou společnost. S tímto bez větších pochyb korespondují i hlavní cíle rekodifikace spočívající v důrazu na svobodu a odpovědnost každého jednotlivce, na integraci a konvenci.

První z uvedených cílů, tedy důraz na svobodu a odpovědnost jednotlivce lze jistě považovat za posun správným směrem s tím, že tento vyplývá ze samotné povahy soukromého práva, jehož hlavním úkolem je upravit právní vztahy mezi navzájem rovnými subjekty. Zásahy státu do této sféry by tak měly být opravdu minimální a přednost by měla dostat – samozřejmě při zachování určité míry ochrany slabšího subjektu – spíše autonomie vůle. Je pravdou, že v současnosti je tomu v mnoha případech opačně, a v rámci soukromoprávních vztahů se snad až přespříliš uplatňují kogentní (přikazující) ustanovení, která smluvní strany nemohou pod sankcí neplatnosti překročit.

I když s prvně uvedeným cílem rekodifikace bez větších problémů souhlasit lze, odlišně je tomu u otázek integrace a konvence, na což se také naráží i v četných diskuzích. Integrace v pojetí nového občanského zákoníku by měla spočívat v tom, že zákoník zcela pohltí právní úpravu, která je dnes obsažena v několika samostatných zákonech a zákonících, a stane se tak komplexní soukromoprávní úpravou čítající přes 3000 paragrafů. Není zde ale zase tak jisté, zda tento postup může přinést kýžený posun k přehlednosti právního řádu, jelikož tímto krokem se nový občanský zákoník pro většinu společnosti v důsledku svého rozsahu stává nečitelným a jen stěží uchopitelným, čemuž samozřejmě nepomáhá ani autory zvolená terminologie vycházející z velké části z první poloviny minulého století.

Stejně jako integrace je sporná i zmiňovaná konvence, kdy se tvůrci nového občanského zákoníku snažili o inspiraci v jiných státech a vybrali tak pro náš právní řád instituty, které jsou v zahraničí využívány a které v různých společnostech bezproblémově fungují. Toto ovšem také nelze s jistotou považovat za správnou cestu tvorby občanského zákoníku tak, jak je to vnímáno jeho autory. Je třeba si totiž uvědomit, že jednotlivé instituty v rámci právního řádu nepůsobí jako oddělené samostatné jednotky, ba naopak vzájemně na sebe působí a konečný dopad na společnost tak nemůže být v současnosti zcela zjevný. Při úvahách nad správností této cesty by tedy mělo být zvažováno zejména to, že ačkoliv v zahraničí může být některý z přejatých institutů bezproblémový a hojně užívaný, v českých poměrech může jít o institut problematický anebo třeba zastaralý.

Dopad nového občanského zákoníku na obce

Dopady nového občanského zákoníku do problematiky obcí poté nelze s ohledem na rozmanitost vztahů, v nichž obec jako územně samosprávný celek může vystupovat, obsáhnout úplným výčtem a tento článek si ani neklade za úkol podat čtenáři komplexní přehled o veškerých změnách. Spíše má stručně informovat o základních oblastech, do nichž nová soukromoprávní úprava dopadá. Pro určité zjednodušení lze poté tyto dopady na běžnou činnost obce rozdělit do šesti oblastí.

  • Postavení obce jako právnické osoby, které je specificky upraveno zákonem o obcích, ale úprava nového občanského zákoníku na něj také v okrajových situacích cílí.
  • Oblast majetkového práva, kdy nový občanský zákoník upravuje chápání vlastnického práva a zavádí nové instituty v této oblasti.
  • Oblast práva závazkového, kde je kladen větší důraz na autonomii vůle smluvních stran a zavádí se nová terminologie včetně nových pojmenovaných závazků.
  • Činnost obce při zakládání právnických osob a účast obce na nich.
  • Oblast, kde je obci přiznáno soukromým právem zvláštní postavení a zvláštní funkce (např. veřejný opatrovník, nález věci, obec jako dědic apod.).
  • Oblast přenesené působnosti, kde ve většině případů bude mít občanský zákoník pouze zprostředkovaný dopad skrze veřejnoprávní předpisy (např. stavební právo, správní řád apod.).

Ačkoliv je zřejmé, že dopad nového občanského zákoníku do všech výše zmíněných oblastí bude znatelný, nelze tyto změny, které by měly nastat po 1. lednu 2014 okamžitě, bez rozmyslu označit za fatální. Nový občanský zákoník se ve velké míře snaží o zavedení změn plynulým způsobem při zachování základních principů, na kterých je postaven právní stát a demokratické státní zřízení.

Obec jako právnická osoba

Co se poté týká např. postavení obce jako právnické osoby po 1. lednu 2014, je třeba říci, že změny budou v zásadě nepatrné, což je dáno tím, že nadále bude základním právním předpisem upravujícím obecní zřízení zákon o obcích, kterému bezesporu nelze upřít jeho specialitu i vůči novému občanskému zákoníku.

V souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku proběhne sice změna některé terminologie užívané tímto speciálním zákonem, ale lze předpokládat, že tyto změny snad do samotného obecního zřízení jako takového výrazným způsobem zasahovat nebudou.

Nový občanský zákoník svou úpravou zasahuje do postavení obce jako právnické osoby pouze okrajově tím, že obsahuje obecnou úpravu právnických osob a jeho § 20 odst. 2 výslovně říká, že právnické osoby veřejného práva podléhají zákonům, podle nichž byly zřízeny; ustanovení tohoto zákona se použijí jen tehdy, slučuje-li se to s právní povahou těchto osob.

Nově je tedy výslovně stanoveno subsidiární (podpůrné) použití nového občanského zákoníku i na právnické osoby veřejného práva, kterými jsou i územní samosprávné celky, nicméně pouze v takových případech, na které nepamatuje speciální úprava obsažená v zákoně o obcích.

Majetková práva

Daleko zásadnější změny ovšem nový občanský zákoník přináší v oblasti majetkových práv a práva závazkového, kde lze na tomto místě upozornit pouze na některé z nich, bez nároku na konečný a vyčerpávající výčet.

Asi za nejvíce markantní je možné označit změnu týkající se vlastnického práva k nemovitostem vracející se k jedné ze základních zásad práva římského. Nový občanský zákoník totiž vychází z klasické římskoprávní koncepce „superficies solo cedit“, kdy v § 506 odst. 1 říká, že součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

Z tohoto ustanovení vyplývá, že pozemky a stavby, které se na nich nacházejí, by v zásadě měly mít pouze jediného vlastníka. Od 1. ledna 2014 tedy v případech, kdy má pozemek a stavba nacházející se na něm stejného vlastníka a stejný vlastnický režim, splynou tyto v jednu nemovitou věc. V situaci opačné, kdy jsou pozemek a stavba nacházející se na něm v rukou jiných subjektů nebo v rozdílném vlastnickém režimu, ze zákona vznikne věcné předkupní právo tak, aby postupem času takových případů ubývalo a pozemky se stavbami zpravidla vždy tvořily jeden celek s jediným vlastnickým režimem.

Závazkové právo

Stejně tak je patrná změna, která se dotkne samotného sjednávání smluv a vytváření závazkových vztahů, kdy nový občanský zákoník odstupuje od zažité dvoukolejnosti závazků a přistupuje k jednotnému pojetí závazkových vztahů jak v oblasti práva občanského, tak v oblasti práva obchodního.

Tuto změnu lze považovat za pozitivní, protože v současnosti je obec na pomezí mezi obchodněprávním a občanskoprávním režimem a v mnoha případech je obtížné režim smlouvy určit s ohledem na velice vágní ustanovení obchodního zákoníku, které operuje s pojmem uspokojování veřejných potřeb.

Od 1. ledna 2014 bude zaveden režim jediný a uzavírání smluv by se s ohledem na jednotná pravidla mohlo značně zjednodušit, což ovšem do určité míry kompenzuje změna zažité terminologie a zavedení terminologie nové ve většině případů příliš archaické.

V rámci závazků je v novém občanském zákoníku také patrný výše zmíněný posun k autonomii vůle stran a k minimalizaci zásahů státu do této sféry. Koncept nového závazkového práva totiž vychází z dispozitivních ustanovení, od kterých se smluvní strany mohou ve většině případů odchýlit, čímž je kladen daleko větší důraz na svobodnou vůli jedince a jeho odpovědné chování.

Stejně tak vyznívá i posun od koncepce absolutní neplatnosti k neplatnosti relativní, kdy nový občanský zákoník nepovažuje za nutné, aby jednání, která nejsou v příkrém rozporu se zákonem, byla sankcionována neplatností automaticky ve všech případech. Nechává tak na vůli smluvních stran, zda neplatnost budou namítat či nikoliv, a pokud jsou s učiněným právním jednáním smluvní strany ve všech směrech spokojeny, ponechává jej v platnosti i přes zřejmé nedostatky.

Závěrem

Obdobných změn, které mohou nějakým způsobem ovlivnit činnosti obce, je v novém občanském zákoníku celá řada, a jak již bylo výše zmíněno, není možné v rámci jednoho článku veškeré přicházející změny shrnout.

Nezbývá než se pokusit na chystané změny co nejlépe připravit a vyčkat, zda půjde o změny pozitivní či nikoliv. Nikdo si dnes totiž nemůže být jistý tím, jakým způsobem všechny nově zaváděné instituty a pravidla současnou společnost zasáhnou a jaký bude skutečný dopad provedených úprav v rámci soukromého práva.

Dnes lze s jistotou říci pouze to, že první očekávání nový občanský zákoník nesplnil. Ačkoliv měl být přehledným a každému člověku přístupným právním předpisem, vnáší naopak do právního řádu odchýlení od zažité terminologie, která byla doposud bez větších problémů užívána, což nikterak srozumitelnosti právního předpisu, který obsahuje přes 3000 paragrafů, v žádném případě nepřidává.

Zda budou naplněna očekávání přínosu nové právní úpravy nebo se naopak potvrdí obavy z jejího zavedení, to zřejmě ukáže až čas.

Mgr. Zdeněk Borkovec ve spolupráci s JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph. D.; KVB advokátní kancelář, s. r. o.

TOPlist
TOPlist