Srovnání zadluženosti statutárních měst

Problematika zadluženosti obcí odezněla na stránkách tohoto časopisu již několikrát. V poslední době diskusi kolem obecních dluhů vyvolal především ukvapený pokus o regulaci zadluženosti, která byla provedena novelou obecního zřízení (zákon č. 450/2001 Sb.).

Po legislativní stránce tuto právní normu kriticky analyzoval JUDr. Josef Vedral v článku "Schválena regulace obecní zadluženosti" (OBEC a finance č. 1/2002, str. 14 a 15). Celkem opodstatněně ji označil za nepromyšlený a nekoncepční zásah do textu zákona. Také proto byl zákon urychleně upraven.

Právní rozbor podpořil text, doplněný řadou faktografických údajů od Ing. Luďka Tesaře -- "Skutečná zadluženost obcí" (viz OBEC a finance č. 1/2002, str. 18--21). Z článku je patrné, že celkový dluh obcí z hlediska objemu ovlivňují především velká města a vývoj není zdaleka tak dramatický, jak bývá někdy interpretován.

K otázkám zadluženosti jsme se vrátili i v minulém čísle. Redakční článek "Státní dluh a zadluženost obcí" ukázal, že obecní dluh je svým desetiprocentním podílem na veřejném dluhu nepodstatný. Rovněž podíl veřejného dluhu na HDP je v našich podmínkách velmi nízký, ve srovnání se zeměmi Evropské unie. Přesto jsou akceptovatelná "Doporučení Rady Evropy k zadluženosti místních společenství" (viz OBEC a finance č. 2/2002, str. 22--23).

Kongres starostů

Regulace obecní zadluženosti se ukázala být natolik závažná, že tento problém se stal jedním z hlavních témat 9. kongresu starostů a primátorů České republiky, který pravidelně pořádá Svaz měst a obcí v Brně při příležitosti veletrhu URBIS.

Představitelé ministerstev i státních fondů potvrdili, že výše uvedená právní úprava ohrozila financování řady významných projektů realizovaných a připravovaných místní samosprávou.

Podmínky financování rozvoje našich měst charakterizoval ve svém vystoupení brněnský primátor RNDr. Petr Duchoň. Z jeho vystoupení je zřejmé, proč musí obce a města volit cestu racionálního zadlužení, mají-li splnit základní předpoklad své existence -- pečovat o rozvoj svého území a potřeby svých občanů.

Zároveň bylo provedeno srovnání statutárních měst v České republice včetně vyhodnocení skutečných i očekávaných údajů zadluženosti. Ukázalo se, že jak dluhová služba, tak i podíl dluhu k celkovým příjmům či k celkovým aktivům je u všech statutárních měst včetně hlavního města Prahy v mezích, které nevyvolávají obavy.

Podmínky financování

Většina měst a obcí stále žije v podmínkách dědictví minulosti, která přináší velký dluh v úrovni veřejné infrastruktury. Snaha řešit tuto zanedbanost vede k finanční zadluženosti.

Nové rozpočtové určení výnosů daní přitom nepřineslo zásadní změny, které by vedly k významnému zvyšování daňových příjmů měst a obcí. Tyto příjmy mají spíše charakter dotací odvislých od výběru daní. Platná pravidla preferují přerozdělování výnosů podle počtu obyvatel a velikostní kategorie obce. Snižují odpovědnost obcí za daňovou výtěžnost a nedoceňují jejich úsilí o vlastní rozvoj. Motivační prvek k podpoře podnikání a tím i rozvoje území je pouze částečný.

Nedaňové příjmy jsou pro obce váhově méně významné. Růst výnosů z pronájmu bytů je zatím omezován cenovou regulací a příjmy z vlastní činnosti obcí v oblasti sociální, školské, apod. nejsou zdaleka adekvátní vynakládaným prostředkům. Kapitálové zdroje z prodeje investičního majetku jsou omezené a budou mít spíše klesající tendenci.

Možnost získání dotací ze státního rozpočtu a státních fondů na rozvoj infrastruktury je omezená a těžko lze kalkulovat s navýšením. Lze spíše počítat s příznivým vlivem dotací ze strukturovaných fondů EU.

Nedostatek vlastních příjmů a dotací k financování rozvojových a podmiňujících investic vedou k využití cizích zdrojů. Cizí zdroje (komunální obligace, úvěry a půjčky) mohou velmi příznivě ovlivnit a zejména urychlit rozvoj měst a regionů.

Hodnocené ukazatele

Zpracovávané údaje zahrnují období 1998--2005, přičemž do roku 2000 vyjadřují skutečnost, za roky 2001 a 2002 vychází z očekávané skutečnosti a údaje do roku 2005 vychází z rozpočtového výhledu. Podklady tvořily výkazy o plnění rozpočtu obcí a okresních úřadů a dále rozvaha rozpočtových organizací.

Ukazatel dluhové služby je podle výkladu MF ČR brán jako podíl výdajů na dluhovou službu k celkovým příjmům (rozhodná míra podílu dluhové služby činí 15 %). Do výdajů na dluhovou službu spadají: úroky, splátky jistin úvěrů a půjček, splátky leasingu, splátky směnek emitovaných v minulých letech, poměrná část jednorázové splátky dluhopisů (např. 1/6 celkové jednorázové splátky u šestileté emise).

Ukazatele zadluženosti poměřují úroveň dluhu jako podíl celkového nesplaceného dluhu a poskytnutých záruk k celkovým příjmům nebo k celkovým aktivům. Celkový nesplacený dluh k 31. 12. příslušného roku znamená sumu nesplacených jistin úvěrů, půjček a obligací. Záruky zahrnují sumu městem zaručeného nesplaceného dluhu třetích stran. Do celkových příjmů spadají: daňové příjmy, nedaňové příjmy, kapitálové příjmy, běžné dotace, kapitálové dotace.

Dle názoru MF ČR je ukazatel podílu zadluženosti k celkovým aktivům vhodnou metodou pro srovnání a pod hranicí 5 % je plně dostačující.

Závěr

Nedostatek vlastních příjmů a dotací vede města k hledání cizích zdrojů a k zadlužování. Cizí zdroje by měly sloužit především k odstranění zanedbané infrastruktury, k financování rozvojových a rozvoj podmiňujících projektů.

Nová rozpočtová pravidla nepřinesla zásadní změny vedoucí k významnému zvýšení příjmů měst. Pro některá města jsou méně výhodná než dřívější systém.

Vývoj celkové zadluženosti obcí v letech 1998--2000 vykazuje pouze velmi mírný nárůst.

Statutární města vykazují v letech 1998 až 2000 mírný pokles zadluženosti. Jejich podíl na celkovém dluhu obcí je v rozmezí cca 47--44 %, přestože na počtu obyvatelstva ČR se tato města podílí zhruba 30 %. V období let 1998 až 2001 statutární města až na výjimky nepřekračují 15% limit podílu dluhové služby k celkovým příjmům. Od roku 2002 žádné město s překročením limitu nepočítá. Podíl celkového dluhu a záruk k celkovým aktivům měst se u převážné většiny statutárních měst pohybuje pod 5 %.

Tabulka č. 1: Srovnávaná města

Tabulka č. 2: Rozdíly daňových výnosů u vybraných měst