K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Nový zákon o hazardních hrách – dopady na obce

Sémantika a symbolika obecního znaku: Co lze vyčíst a dozvědět se o obci z jejího znaku?

(Obecní znaky 3.)

Datum: 7. 12. 2015, zdroj: OF 4/2015, rubrika: Regiony

Novodobý obecní znak je jedinečným prostředkem prezentace i reprezentace obce. Přispívá k posílení lokální identity i k budování image místa, ale jen v případě, že zachycuje nejsilnější symboly místa a zdůrazňuje jeho specifické rysy.

Zároveň musí být jeho forma i obsah vzájemně propojené, co nejjednodušší a „srozumitelné“. Aby obecní znak využil svůj potenciál „pouta“ k místu i jeho „vizitky“, musí jeho grafická podoba vyvolávat konkrétní, pozitivně laděné asociace tím, že přesvědčivě a výstižně odráží „to nejcennější“, čím obec disponuje. Prvky, které považují obecní komunity za symboly „svého“ území, tvoří (spolu s odpovídajícím estetickým a heraldickým zpracováním) základ formálně i významově kvalitního znaku. Zvolené symboly však musí být nejen „silné“, ale i nadčasové.

Proto není dobré, stane-li se znak pro uživatele symbolicky nejasný, významově posunutý či deformovaný, „vyhaslý“. Proto jsou ve znacích s vysokou výpovědní hodnotou nejčastěji zastoupeny symboly „trvalé hodnoty“ (krajinné a přírodní, historické, církevní), ale i administrativní, hospodářské či společenské, ale často se v ikonografii znaku objevují i motivy s jedinečným významem (specifická tradice, událost, rodák). Pro heraldické zobrazení zvolené symboliky jsou využívány tinktury, polcení štítu a nejčastěji figury. (V následujícím výčtu nejužívanějších symbolů je uváděn vždy příklad obecního znaku z Libereckého kraje, neboť těmi se autor zabýval nejpodrobněji.)

Krajinné a přírodní prvky

Symbolika novodobých obecních znaků je nejvýrazněji ovlivněna krajinnými a přírodními prvky. Ty život obcí ovlivňují a charakterizují, jsou pro obyvatele důležité a výrazně obec „prezentují“ navenek. Krajina a příroda jsou prvním, s čím se člověk při návštěvě či pobytu v místě ztotožňuje, co jej ovlivňuje (podnebí, možnost obživy, vizuálně vnímané krajinné prvky), a proto často nabývají podobu silného lokálního symbolu. Jako takové jsou pak „inspirací“ komunální symboliky. V obecních znacích jsou vyjádřeny různými způsoby.

K nejčastějším patří tinktury: zelená odkazuje ke krajinnému (horskému) rázu místa, k lesnatosti, ale i k pastvinám a lukám (lesy – Bílý Potok p. S., louky – Vlastibořice). Stříbrná asociuje charakter podnebí (sníh – Bedřichov), modrá je typická pro vodní plochy a toky (Zahrádky, Olešnice). Zelená, modrá a hnědá tinktura evokují i přítomnost bažin či mokřadů (Brniště, Višňová, Doksy).

Polcením štítu bývá vyjádřena blízkost hor (Paseky n. J.) i sémantika vodních toků (modrá či stříbrná příčná břevna, vlnité polcení – Višňová, Radvanec, Desná).

Krajinný a přírodní ráz připomíná ve znacích i řada figur. Lesní porosty v katastrech obcí jsou prezentovány figurami jehličnanů (nebo jejich částí) i listnatých stromů či kapradin (Bedřichov, Tanvald, Smržovka). Oblý vrch nebo vícevrší znázorňuje konkrétní hory, kopce či skalní útvary, dominanty obcí (Bezděz – Doksy, Buková hora – Jiřetín pod Bukovou, Sloní kameny – Rynoltice). Odkaz k vrchu či skále může být stylizován i do podoby hrotu (Ještěd – Světlá p. J., Suché skály – Líšný). Trojvrší je často symbolem blízkého pohoří (Lužické hory – Svor) nebo odkazuje ke „svažité“ poloze obce (Chlum). Příjemné, zdravé klima evokuje silueta slunce (Tanvald), význam rybníků (a rybolovu) umocňují figury ryb (Hamr na Jezeře) nebo leknínů (Sosnová). Soutoky, na nichž byla založena jádra budoucích osad, zachycují např. vidlice (Jablonné v Podještědí) nebo kůl (Ktová), figura pramene odkazuje k výskytu léčivých vod (Chotovice). Památné aleje nebo stromy evokují figury jejich listů (lipové – Radimovice, javorové – Dlouhý Most), větviček (tis – Krompach) i celých stromů (hrušeň – Peřimov). Znaky často odrážejí i pro lokalitu typickou, často legislativně chráněnou flóru (bledule – Zahrádky, lilie zlatohlavá – Svor, porosty brusinek – Rynoltice). Objevují se i figury zvířat (viz níže), ale jen u málokterých lze tvrdit, že prezentují vzácnou faunu (ledňáček – Horní Řasnice).

Přírodní bohatství a ráz obce

Komunální symboly odkazují také k přírodnímu bohatství. Stříbrná či zlatá tinktura připomínají těžbu drahých kovů (Paseky nad Jizerou, Plavy) stejně jako sémanticky odpovídající figury: horník (Rokytnice nad Jizerou), hornické nástroje (kladívka, mlátek, škrabky – Nové Město pod Smrkem, Chrastava), zařízení na zpracování vytěžených surovin (hamr – Velké Hamry) i nerosty samotné (ametyst – Tatobity). Zelená či zlatá tinktura často připomínají zemědělský ráz obcí (Velký Valtinov, Polevsko), podobnou roli plní figury typických plodin: obilných klasů (Sychrov), snopů (Vratislavice nad Nisou), lnu (Svijanský Újezd) a chmele (Blatce), květy i plody ovocných stromů (jablko – Pěnčín, třešňový květ – Všeň), ale i figury jednoduchých zemědělských nástrojů (radlice – Levínská Olešnice, kosa – Radvanec). K mlynářské tradici odkazují mlýnská kola (Albrechtice v Jizerských horách), pastevectví symbolizují figury chovaných zvířat (koza, ovce, beran – Nová Ves). Své místo má v komunální symbolice i lesní hospodářství. Loveckou tradici připomíná nejčastěji jelen, atribut patrona lovu sv. Huberta (Benecko), dřevařskou produkci prezentuje např. pilové dělení štítu (Paseky n. J.) nebo dřevorubecké sekyry (Tuhaň).

Historické odkazy a církevní symboly

Velmi početné jsou v komunální symbolice i grafické prvky čerpající z historie a paměti místa. Tinkturami bývají připomínány rodové barvy zakladatelů nebo význačných majitelů obcí (černozlatá Ronovců – Českolipsko, modrozlatá Markvarticů – Turnovsko), časté je i užití erbovních figur významných držitelů (ronovské ostrve – Českolipsko, biberštejnský červený paroh – Frýdlantsko, markvartický lev – Turnovsko), ale i jejich leníků (Rakwitz – Černousy, vladyka ze Mžan – Kruh). Ojedinělé nejsou ani připomínky církevního vlastnictví (biskupský klobouk – Stvolínky, věže konventního chrámu – Luka).

Ve výjimečných případech se v obecním znaku setkáme i s figurou českého lva. Ta většinou odkazuje na původní královskou držbu (Bezděz), výjimečně se její sémantika pojí s novodobou charakteristikou (české sklo – Kamenický Šenov). Historii obcí zdůrazňují i figury cimbuří, věží a bran, připomínající původní tvrze a hrady, při nichž vyrůstaly poddanské vsi (hrad Smojno – Velenice, Grabštejn – Chotyně). Řidčeji se v obecních znacích objevují odkazy na historické jedinečnosti (založení vsi žďářením – Ždírec, paleolitické nálezy – Velenice). S dějinnou tematikou jsou bezprostředně svázány i historické znaky (vzniklé před rokem 1990). Analýza jejich ikonografie však se sledovanou tematikou souvisí jen v případě, že obec ztratila městský status a motiv z historického znaku (nejčastěji městská brána nebo hradební věž) byl přenesen do znaku nového (Blíževedly).

V novodobých obecních znacích je poměrně překvapivé hojné využití církevní symboliky. Opakovaně se setkáváme s křížem, odkazujícímu k existenci farnosti či kostela (Benecko), kalich (Koberovy) naopak odkazuje k reformační tradici. Častá je silueta typické sakrální stavby (kostela, zvonice, kláštera) nebo sochy (Bozkov). S historickou pamětí souvisejí také odkazy k tradičním poutním místům (mariánské lilie – Bozkov, svatojakubská hřebenatka – Přepeře). Velmi četné jsou atributy světců, patronů místních kostelů a kaplí (sv. Mikuláš – Brniště, sv. Prokop – Zásada, archanděl Michael – Bulovka).

Tradiční výroby

Bedřichov
Z použitých symbolů ve znaku Bedřichova lze vyčíst, že jde o území proslavené tradiční sklářskou výrobou (kterou symbolizuje figura sklářských kleští i modrá tinktura), bohatě zalesněné (zelená tinktura, figura jehlic lyží), v zimě proslulé množstvím sněhu (bílá tinktura).

Hospodářské dějiny obce se v obecních znacích odrážejí prostřednictvím symbolů vztahujících se k tradiční výrobě. Modrou či stříbrnou tinkturou bývá vyjádřena sklářská tradice (Bedřichov, Velenice), červenou kovářství. Časté jsou figury speciálních nástrojů (sklářské kleště – Bedřichov, tkalcovský člunek – Radvanec, ozubené kolo – Hejnice) i výrobních míst (mačkárna – Pěnčín na Železnobrodsku, sklářská pec červené klíče (atribut patrona sklářů sv. Petra)  – Polevsko) a konkrétních výrobků (perly – Dalešice, pohár – Kamenický Šenov, podkova – Dolní Řasnice). Ojediněle se setkáme i s odkazem na obchodní tradici (vozové kolo – Horky).

V obecních znacích se objevují i odkazy na výjimečné, architektonicky cenné stavby, mosty (Horní Police), rozhledny (Janov nad Nisou) i proslulé hostince (U Husy – Paceřice) či parky (Zahrádky).

Svébytnou skupinu grafických symbolů tvoří prvky připomínající sepětí současné obce s původními osadami a vískami, dnes jejími částmi. Jejich počet je vyjádřen polcením štítu (Sosnová), pruhy, břevny (Benešov u Semil, Kořenov) i figurami, většinou spojenými ještě s jinou významovou rovinou (tři lipové listy – Bulovka, tři hvězdy – Volfartice, osm znakových figur – Světlá p. J.).

Lázně Libverda
Obecní znak Lázní Libverda odkazuje ke kohoutovi, který dle pověsti našel místní lázeňský pramen. Figurou srdce připomíná i původní (německý) název obce – Lieben Verde.

Nejzajímavější (a z hlediska porozumění nejnáročnější) skupinu symbolů v obecních znacích tvoří odkazy k „nehmotnému dědictví“ místa, k tradicím, zvykům, pověstem či historickým událostem. Bez znalosti reálií je jejich „čitelnost“ takřka nemožná (kohout – Lázně Libverda, lilie na vodě – Horní Police, rytíř – Lomnice n. P.), pokud však má blason základ v obecně známé tradici či vyprávění, je jejich umístění ve znaku velmi efektivní (i efektní).

Hrdost na kulturní dědictví

Při tvorbě nových obecních znaků je doporučeno vycházet z obecních pečetí, razítek, kronik a místních názvů. Proto se v komunální symbolice často objevují figury z historických pečetí (laň – Rovensko p. T., žebřík – Žandov, jelen – Semily). Názvy se pak odrážejí v tzv. mluvících znameních, které grafickým symbolem vystihují jméno obce. Některé jsou založeny na přímém názvovém symbolu (dub – Dubnice, strouha – Stružnice, vích – Víchová), jiné spojují etymologii místního názvu s metaforickým atributem (růženec – Mníšek u Liberce), s polohou obce nebo konkrétním jevem (Roztoky u Jilemnice – soutok potoků, Proseč pod Ještědem – sekery, Plavy – plavení dřeva). V pohraničních oblastech některá mluvící znamení odkazují k německým, po roce 1945 zrušeným místním názvům (Lázně Libverda – srdce, něm. Lieben Verde, Volfartice – vlk, něm. Wolf, Krompach – křivý potok, něm. Krummbach). Tyto symboly (spolu s historickými a církevními motivy) dokládají, že přes stále připomínané přetrvávající etnické antagonismy v dosídlených oblastech i v médiích často propagovanou snahu „odstřihnout se od všeho německého“ převládá v pohraničních oblastech hrdost na kulturní dědictví a vědomí, že historická paměť místa obohacuje i ty, kteří zde nežijí po staletí.

Chyby a nedostatky

Uvedené typy symbolů jsou v obecním znaku významotvorné jen tehdy, jsou-li pro obyvatele i návštěvníky obce srozumitelné a „reprezentativní“. Bohužel ne všechny obecní znaky tuto podmínku splňují. Jejich ikonografie je v mnoha případech nepřehledná, symbolika předimenzovaná, neesteticky ztvárněná a nejasná. Navrhovatelé často vycházejí z chybných historických údajů, používají deformované, matoucí nebo zapomenuté symboly. Místní aktéři do znaku nejednou promítají vlastní estetické cítění, osobní ambice, snahy o zviditelnění (portrét starosty ve znaku Novosedlic u Teplic – Ústecký kraj, tenisové hřiště jako dominanta obce) či „vlastenecký tón“ (užití trikolóry evokující kontinuální české osídlení – Bělá, Košťálov). Zkombinují-li se takovéto „faktické“ chyby s formálními (heraldickými), ztrácí obecní znak svou hodnotu již v okamžiku, kdy je navrhován a schvalován. Naprosto nepřijatelné jsou znaky se složitou ikonografií (osm významových figur v jednom znaku – Světlá p. J.), zatížené neznámými a podružnými detaily nebo kombinující dvě významové roviny (atribut světce zkombinovaný s portrétem současné osobnosti – Novosedlice). Podobně negativně lze hodnotit znaky se zavádějící symbolikou (nejčastější je neznalost církevních termínů nebo omyly v hagiografii, záměna či komolení atributů svatých, např. dvouhlavý orel Jana Evangelisty – Malé Březno) i znaky s chybným, „rádoby odborným“ blasonem („biberštejnský korál“ – Krásný Les, „lem krokve s gryfem“ – Bozkov). Přidá-li se k nepromyšlenému blasonu a nevhodnému výběru symbolů ještě nízká kresebná úroveň (neumělá stylizace figur, bizarnost, karikatura, „fotografické“ vykreslení detailů), je obecní znak spíše ostudou než pýchou. Vztahu obyvatel k obecním znakům však bude věnována až další část.

Příspěvek vznikl v souvislosti s řešením grantových projektů SVV UK č. 260199 „Hodnocení obecných a specifických socio-prostorových a demografických procesů: Česko v evropských a globálních souvislostech“ a GA UK č. 1090214 „Význam grafických symbolů v procesu formování regionu, územních identit a mocenských vztahů v území: příklad Libereckého kraje“.

Miroslav Šifta, Přírodovědecká fakulta UK v Praze

Seriál Obecní znaky

  1. Obecní znak – symbol obce, 17. 8. 2015
  2. Příběh vzniku obecního grafického symbolu, 17. 9. 2015
  3. Sémantika a symbolika obecního znaku: Co lze vyčíst a dozvědět se o obci z jejího znaku?, 7. 12. 2015 (právě čtete)
  4. Význam obecního znaku, 16. 2. 2016
  5. Vztah obyvatel k obecnímu znaku, 17. 5. 2016
  6. Figury v obecních znacích – odkaz k historii území, 20. 7. 2016
  7. Figury v obecních znacích – krajinná a přírodní symbolika, 26. 9. 2016
TOPlist
TOPlist