K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Nový zákon o hazardních hrách – dopady na obce

Obecní znak – symbol obce

(Obecní znaky 1.)

Datum: 17. 8. 2015, zdroj: OF 2/2015, rubrika: Regiony

V souvislosti s aktuálními dynamickými proměnami regionálního systému se v teoretické i praktické rovině stále častěji diskutuje otázka významu a využitelnosti regionálních symbolů v procesu rozvoje, stabilizace i prezentace území, v regionálním marketingu a dokonce i v módním brandingu.

Každá obec, každé místo se jistě touží zviditelnit a prosadit v různých regionech, v cestovním ruchu, ale i ve vědomí svých vlastních obyvatel. Obecní samosprávy hledají různé cesty, jak upevnit pozici obce v širších územních strukturách, jak „vstoupit“ do povědomí veřejnosti. Vhodným pomocníkem (ale i škůdcem) v tomto snažení mohou být lokální symboly, konkrétní i abstraktní, grafické (znaky, loga, vlajky, prapory).

Sérií článků se postupně zaměříme na poslední zmiňovaný typ, na obecní znaky, nejrozšířenější grafické symboly obcí v Česku. Poskytneme nejen informace o tom, jak obecní znaky odrážejí nebo by měly odrážet realitu i historii místa, k němuž se vztahují, ale i o tom, jak se konstituují. Seriál by měl pomoci jak obecním samosprávám, které přijetí znaku zvažují, tak i obcím, jež již znak užívají.

Lokální symboly a obecní znak

Dříve než přistoupíme k obecné charakteristice obecního znaku, je třeba se zmínit o regionální (místní) symbolice. Tuto symboliku lze chápat jako soubor symbolů různého typu (přírodní, krajinné, historické, architektonické, ad.), který je jedním z hlavních faktorů spoluutvářejících „genius loci“ regionu (konkrétní lokality). Tento „duch místa“ odráží obsah konkrétní lokality, dává jí její specifický symbolický rozměr. Obdařuje místo názvem, spoluutváří jeho jedinečnost a zároveň z ní sama vychází. Podporuje vztah obyvatel k žitému prostoru a dává místu konkrétní hodnotu i význam. Je přirozenou a nedílnou součástí místa; nikdy nemůže vzniknout uměle, z ničeho, ale vždy vyrůstá z prvků, jimiž lokalita disponuje. Využívá místní specifika a unikátnosti, ty zdůrazňuje a zároveň se jejich prostřednictvím vymezuje a odlišuje od ostatních, sousedních míst (obcí).

Emotivní charakter symbolů

Lokální symboly přispívají nejen ke zviditelnění místa, ale také je posilují v konkurenčním boji mezi sebou, např. lákáním turistů, potenciálních nových rezidentů či investorů. Z tohoto úhlu pohledu přistupují k symbolice aktéři lokálního rozvoje, její tvůrci i uživatelé. Záleží na jejich záměrech, jak (a zda vůbec) bude symbolika vyjadřovat kontinuitu prostoru v čase, jaký důraz bude klást na přírodní unikáty i historické prvky, na interpretaci a zviditelnění minulosti, jak s ní bude spojovat přítomnost. Symbolika místa se tak stává součástí mocenských vztahů v oblasti a je přímo ovlivňována či pozměňována různými aktéry (veřejnou správou, neziskovým sektorem i komerční sférou).

Motivace aktérů při formování a užívání lokální symboliky je stejně pestrá jako jejich výčet. Jedni užívají (i vytvářejí) symboly z tradice či sentimentu, druzí (např. představitelé obcí) tak mohou činit ve veřejném (ovšem i osobním) zájmu. Někteří sledují ekonomický profit, jiní politické cíle, další se snaží o zviditelnění místa či regionu.

Mají-li však aktéři lokálního rozvoje symboly a symboliku svého místa efektivně využít, potřebují si nejprve ujasnit, které prvky či jevy v území mají symbolickou hodnotu. Jakákoliv konkrétní součást území (socha, budova, řeka, jméno) se v okamžiku, kdy je obdařena významem, stává nositelem či zprostředkovatelem myšlenky, pocitu, hodnoty a proměňuje se v symbol. Pro obyvatele daného místa získává přenesený, emotivní význam, stává se společným a stmelujícím „majetkem“ místních. Většina lokálních symbolů vychází z tradic místa, odráží jeho specifika a zdůrazňuje význam a suverenitu oblasti.

Přírodní a krajinné symboly

Vedle názvu, který je sám o sobě specifickým symbolem regionu, patří k dominantním symboly přírodní (fyzickogeografické prvky) a krajinné.

Symbolem se často stávají nejvyšší hory nebo významné vrcholy, skalní útvary, jeskyně, rašeliniště či vodní plochy a toky. Krajinné dominanty jsou často známy za hranicemi oblasti (např. jako turistický cíl), jsou spjaty s tradicemi místa nebo s lokálními pověstmi či písněmi, které samy tvoří další symboly. Také geografická poloha místa může být jeho symbolem (pohraniční, horská, periferní) stejně jako klimatické podmínky (Česká Sibiř, Studenec, Větrná Hůrka).

Symbolický význam často získává i konkrétní přírodní dědictví a bohatství, specifická fauna a flóra, lesy i geologické prvky. S přírodním potenciálem území úzce souvisí i hospodářská symbolika, např. tradiční zemědělská produkce (pěstování chmele, vinné révy) či specifická řemesla založená na zpracování přírodního bohatství (sklářství, hornictví, hamernictví).

Historické symboly

Obsáhlou skupinu symbolů tvoří ty, jež vycházejí ze společenských aktivit a působení člověka. K takovým lze řadit architektonické prvky, turistické cíle, kulturní dědictví, rozličné lidské projevy, ale i atmosféru v regionu, zdejší bezpečnostní situaci, etnické složení, příslušnost k etnografické oblasti či historickému území apod.

Pro formování symbolického tvaru je nezanedbatelné také vědomí historické regionální příslušnosti, tzv. kolektivní paměť místa. Využitím historických symbolů (připomínkou významných událostí, osobností, zvyků, či místní slovesností) usilují obyvatelé o jejich obnovování a uchovávání, posilují svá pouta k místu a podporují vědomí dějinné kontinuity.

Lokální symboly se hojně využívají k vnitřní i vnější prezentaci a propagaci místa, bohužel někdy jen ve velmi schematické, dostatečně nevypovídající podobě. Fotografie krajinných či architektonických dominant nebo obecní znak v záhlaví místního „zpravodaje“ či obecních webových stránek jsou jen pouhou reprodukcí symbolu a bez funkčního využití o místu vlastně nic nevypovídají, nestávají se jeho „živou a žitou“ součástí a ztrácejí svůj primární význam reprezentovat a sjednocovat. Symboly mohou mít také náboj napětí či konfliktu (spor o autenticitu, výklad, vlastnictví apod.), a proto se mohou stát předmětem sporů jednotlivých skupin společenství (profesní, generační, zájmové rozdíly) i územních komunit (nekritický lokální patriotismus).

Významy symbolů však mohou být i „revitalizovány“, pokud se změní společenská atmosféra, a územní komunity mohou jejich prostřednictvím navazovat na již zapomenuté nebo v minulosti potlačované hodnoty. Nezanedbatelná je také diskontinuita významu symbolu, kdy vyjádření prvků zůstává, ale významy se mění, tj. prvky se interpretují v jiných kontextech a mohou vyjadřovat jiné hodnoty. Nedostatečné nebo nesprávné využívání lokální symboliky, střety či nedorozumění při jejím výkladu pak citelně oslabují možnost jejího využití při rozvoji místa.

Grafické symboly

Nezastupitelné postavení zaujímají v lokální symbolice grafické symboly (znaky, loga, prapory, vlajky). Mají vysokou (bohužel poněkud opomíjenou) výpovědní hodnotu, protože usilují o co nejpřesnější a nejpřesvědčivější obraz místa s využitím schematického, zjednodušeného vyjádření jeho typických prvků. Jejich jednotlivé typy se liší svou funkcí, významem i provedením.

Loga jsou grafická označení institucí a organizací veřejné i soukromé sféry, která podporují jejich prezentaci, a proto často odkazují ke konkrétnímu místu. Vztahují se na ně autorská práva (Úřad průmyslového vlastnictví 2014), jejich výtvarná podoba ale nepodléhá žádným omezením a nemusí být ani legislativně schválena.

Znaky obcí

Oproti tomu znaky obcí jsou legislativně schvalovány, symbolicky je obcím uděluje předseda Poslanecké sněmovny PČR. Právo znaku a vlajky je přiznáno vedle státu pouze krajům a obcím Česka, platné mohou být jak znaky historické, tak nově navržené (Zákon č. 128/2000 Sb. o obcích a Zákon o krajích č. 129/2000 Sb.).

Příklady mluvících znamení ve znacích obcí Bedřichov, Josefův důl, Ždírec a Volfartice (všechny Liberecký kraj).
Bedřichov
Obec Bedřichov byla pojmenována po svém zakladateli Bedřichu z Redernu, dostala tedy do znaku redernovské vozové kolo.
Josefův Důl
Ve znaku Josefova Dolu je zobrazena hnědá poutnická hůl – atribut sv. Josefa, zelený klín znázorňující údolí (důl) je přímým odkazem na název obce.
Ždírec
Znak Ždírce odkazuje na způsob založení obce, ta byla založena na místě vyžďářeném (červená a zelená tinktura, plamen a sekery).
Volfartice
Častá jsou i mluvící znamení odkazující k německé minulosti obcí jako např. černý vlk (Wolf) ve znaku Volfartic.
Zdroj: Registr komunálních symbolů (www.rekos.psp.cz)

Tvar i grafická podoba obecních znaků a praporů vycházejí z platných heraldických a vexilologických pravidel. Na jejich základě jsou komunální symboly vnímány jako spojení vizuální a verbální složky. Znak je obdařen významem jen tehdy, spojí-li se figura s konkrétní asociací. Ikonografie znaku by měla obec reprezentovat a podílet se na reprodukci její image.

Námětem obecních znaků se stávají různorodé symbolické prvky s emotivním nábojem, jež by měly být obyvateli žitého prostoru vnímány jako typické a jež mají svým významem pro území platnost vžitého symbolu. Jednotlivé symbolické prvky znaku jsou buď dlouhodobě sdíleny územním společenstvím a reprezentují místo bez ohledu na jeho vývoj a změny.

Některé užité prvky v reálném prostředí ztratily svou symbolickou hodnotu a staly se „vyhaslými“ (např. mluvící znamení – symboly poukazující na název obce např. stejným slovním základem nebo prostřednictvím heraldické metafory – která jsou častá např. ve znacích obcí s původním německým názvem – viz uvedené příklady), i tak ale mohou být součástí lokální symboliky.

Jiné symboly, mající dříve jasný význam pro komunitu, žijící v určitém čase a prostoru, získávají vývojem nový obsah a funkci a nové generace je transformují do „nové kvality“ (např. šlechtické erby jako součást komunální symboliky). Vypovídající možnosti heraldického znaku jsou tak často limitovány mírou poznání a schopnosti interpretace původního významu grafického symbolu.

V souvislosti s existencí a významem symboliky (a její využití v obecním znaku) je třeba zmínit i rizika a hrozby, které s jejich produkcí souvisejí. Patří k nim např. nejednotná orientace symboliky, kdy v důsledku mnoha prvků a mnoha symbolů vzniká roztříštěný, rozporuplný obraz místa.

Problematická je i nekoordinovanost vytváření grafické symboliky, jejímž důsledkem je protisměrné působení symbolů, „konflikt“ log a znaků i jejich výkladů. Negativní dopad mají rovněž nově utvořené symboly s falešným nebo chybným obsahem, které vedou nejen k identifikaci komunity s „omylem“, ale někdy i k utváření „mylných“ tradic.

Integrující funkce

Aby lokální symbol plnil funkci integrujícího činitele, musí být vyjádřením konsenzu těch, které má reprezentovat. To je také nezbytnou podmínkou jeho přijetí a užívání. Je-li jeho význam reprezentativní a propagační, posiluje pozitivní image místa a zviditelňuje územním společenstvím přijaté a sdílené hodnoty bez ohledu na to, zda je vytvářen „shora“ (např. heraldikem na zakázku obecního zastupitelstva), „zdola“ (na návrh místních obyvatel), „z vnějšku“ (na popud regionálních institucí) či kombinací těchto aspektů.

Smyslem současné tvorby lokálních symbolů je proto schematické vyjádření zřetele hodných prvků, které mají místo prezentovat (i reprezentovat) prostřednictvím zdůraznění jeho nejvýraznějších hodnot, specifik a unikátností tak, jak je vnímá místní společenství. A přestože je nesporné, že obce mají nezastupitelné právo volby vlastních symbolů, je nanejvýš žádoucí, aby si při jejich konstituování obecní reprezentace uvědomovaly, jak důležité je brát v potaz nejen formu a estetické hledisko znaku, ale především jeho obsah a s ním související logický výklad. Neboť jedině výstižný, heraldicky i obsahově „správný“ obecní znak může být přesvědčivou vizitkou obce a dobrým „společníkem“ jejího života.

Heraldickým i sémantickým zásadám tvorby obecního znaku i možnostem jeho utváření a legislativního schválení bude věnována pozornost v příštím čísle.

Příspěvek vznikl v souvislosti s řešením grantových projektů SVV UK č. 260199 „Hodnocení obecných a specifických socio-prostorových a demografických procesů: Česko v evropských a globálních souvislostech“ a GA UK č. 1090214 „Význam grafických symbolů v procesu formování regionu, územních identit a mocenských vztahů v území: příklad Libereckého kraje“.

Miroslav Šifta, Přírodovědecká fakulta UK v Praze

TOPlist
TOPlist