K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Veřejné osvětlení – součást bezpečného dopravního prostoru

Příběh vzniku obecního grafického symbolu

(Obecní znaky 2.)

Datum: 17. 9. 2015, zdroj: OF 3/2015, rubrika: Ostatní

Obecní znaky a vlajky tvoří významnou součást grafické symboliky místa a primárně se podílejí na formování jeho symbolického tvaru, jsou reprezentantem obce i prostředkem její prezentace. Jejich podoba a „obsah“ se opírají o širokou základnu prvků odkazujících ke kulturněhistorickému potencionálu obcí a jejich fyzickogeografickému charakteru.

Znaky jsou koncipovány tak, aby podtrhly specifické a jedinečné rysy či události obce a tím ji názorně představily. Pro místní obyvatele jsou významným prostředkem identifikace s místem, skrývají v sobě potenciál „pouta“ domova i jeho „vizitky“. Svou pozitivní úlohu v rozvoji obce ale mohou plnit jen takové symboly, které jsou společenstvím, jež reprezentují, kladně přijímány, s kterými se obyvatelé ztotožní, protože jsou výstižné, mají přesvědčivou symboliku a odrážejí to „nejcennější“, čím obec v jejich očích disponuje.

Právo na užití symbolů

Právo užívat obecní symboly bylo v roce 1990 obcím Česka přiznáno zákonem o obcích. Zatímco do roku 1990 mohla znak užívat pouze města (evidence a schvalování byla v rukou archivní správy ministerstva vnitra), zákon o obcích (§ 5) umožňuje užívat komunální symboly všem obcím (a od roku 2000 i krajům ČR). Toto legislativní rozhodnutí způsobilo v Česku do té doby nevídaný nárůst počtu nových komunálních symbolů, jen mezi lety 1991 a 2010 jich vzniklo cca 4000 a stále přibývají další.

Každá obec má právo si navrhnout vlastní grafické symboly, projednat jejich přijetí v obecním zastupitelstvu a následně požádat Parlament ČR o jejich schválení. Návrhem se zabývá parlamentní heraldická komise, která jej posuzuje z hlediska ikonografie i heraldické kvality. Komisi se předkládá barevné vyobrazení znaku s odborným heraldickým (v případě vlajky vexilologickým) popisem a ikonografickým výkladem, zdůvodňujícím výběr figur a tinktur.

Heraldická komise posuzuje kvalitu znaku, může doporučit jeho úpravy a opravy, ale není oprávněna jej bez souhlasu obce měnit. Schválený návrh pak potvrzuje ještě parlamentní Výbor pro vědu, výzkum, kulturu, mládež a tělovýchovu. Posledním krokem konstituování obecního grafického symbolu je jeho symbolické udělení obci předsedou Poslanecké sněmovny PČR. Grafická podoba všech schválených znaků a vlajek včetně odborného popisu (tzv. blasonu) je v elektronické podobě přístupná v Registru komunálních symbolů PČR (REKOS; rekos.psp.cz). Je však politováníhodné, že v uvedené přehledné databázi není zveřejněna také ikonografie znaku (vysvětlení významu jeho dílčích prvků).

Neparlamentní způsoby

Některé obecní symboly se však užívají bez souhlasu PČR pouze na základě schválení obecním zastupitelstvem, jiné jsou registrovány pouze na omezenou dobu jako ochranná známka či značka. Takto konstituované komunální symboly však často bývají formálně i sémanticky nekvalitní a z heraldického hlediska nepřijatelné. Rychle ztrácejí svůj význam a mnohdy po několika měsících či letech „zanikají“. Uvedené „neparlamentní“ způsoby zavádění obecních znaků/vlajek hodnotí jeden z jejich předních českých navrhovatelů Stanislav Kasík jako neracionální a nevýhodné, neboť znaky nemají zajištěnu „ochranu s vyšší právní silou, bez časového omezení a bez poplatku“, když nejsou legálně konstituovány.

Obecní reprezentace se jejich prosazením snaží vyhnout zdlouhavému procesu parlamentního schvalování, ale i kritice heraldické komise a odhalení odborné nezpůsobilosti komunálního grafického symbolu. Riskují tím však jak jeho legislativní hodnotu, stabilitu, revizi či plné odmítnutí.

Obce mají nezpochybnitelné právo návrhu a volby vlastních symbolů, vždy by ale měly mít na paměti jejich obecnou platnost a symboliku, překračující územně katastr obce a časově dobu přijetí návrhu. Znak i vlajka jsou „věcí veřejnou“, s dlouhodobou platností, proto musí být smysluplné, nadčasové, odrážející trvalé hodnoty obce. Kvalitní komunální symboly respektují a zdůrazňují svůj významový vztah k obci. Proto se stávají primárním, jasným a výmluvným grafickým symbolem místa, k němuž se vztahují.

Podle doporučení heraldické komise PČR by obecní znaky měly navázat na historickou pečetní a razítkovou symboliku obce a tím zachovat kontinuitu obecní symboliky. Dále jsou preferována tzv. mluvící znamení a symbolické odkazy na silnou tradici obce, např. na místního svatého patrona, na významné události, pověsti, erby někdejší vrchnosti, na krajinný, etnický či náboženský charakter obce, přírodní dědictví a bohatství, tradiční hospodářské aktivity, administrativní členění atp.

Navrhovaný grafický symbol by měl zachycovat pouze ty prvky, jež jsou v obci vnímány jako nejsilnější symboly místa, měl by se lišit od již užívaných znaků a zároveň by měl být co nejjednodušší. Složitý znak je totiž hůře „čitelný“, množství symbolů ztěžuje porozumění a tím snižuje i míru ztotožnění se znakem. I zde platí známé rčení, že „méně znamená někdy více“.

Základní pravidla

Obecní znaky ve správním obvodu ORP Jilemnice (Liberecký kraj)
Obecní znaky ve správním obvodu ORP Jilemnice (Liberecký kraj): V obvodu ORP Jilemnice užívalo v roce 2014 obecní znak 18 z 21 obcí. Ve znacích obcí se setkáváme se třemi znaky vycházejícími z historických pečetí (Benecko, Jablonec n. J. a Rokytnice). Z 15 novodobých znaků od osmi různých autorů čtyři obsahují nedostatky v heraldickém zpracování, vč. blasonu (Horní Branná, Levínská Olešnice, Roztoky, Studenec), pět je zatíženo významovou chybou (Benecko, Horka, Kruh, Levínská Olešnice, Roztoky). Vítkovice užívají jako oficiální komunální symbol původní obecní pečeť.

Při vytváření návrhů obecních znaků a vlajek musí být respektována a dodržena základní vexilologická a heraldická pravidla (výběr heraldických tinktur, vrstvení barvy a kovu, orientace a umístění figury, členění štítu atp.).

Komunální heraldika se zabývá zákonitostmi tvorby obecního znaku, jejich popisem, určováním i kresbou. Na základě historických zkušeností stanoví přesná pravidla pro užívání a pozici figur i barev, specifikuje tvar či tzv. polcení štítu a rozmístění motivů v jeho jednotlivých polích, Vymezuje podmínky, za nichž může být nový obecní znak PS PČR schválen.

Heraldika vnímá komunální symboly jako spojení vizuální a verbální složky, tj. znak je obdařen významem jen tehdy, spojí-li se figura s konkrétní asociací (např. vydutý hrot ve znacích v Libereckém kraji je symbolem Ještědu: figura evokuje tvar Hubáčkovy stavby horského hotelu a vysílače a význam se přesouvá k obecné charakteristice). Vypovídající možnosti heraldického znaku jsou proto často limitovány mírou poznání a schopnosti interpretace původního významu grafického symbolu.

Na podobných principech se problematikou vlajek, praporů a standart zabývá vexilologie. Studuje nejen jejich vývoj a funkci, ale soustředí se i na jejich popis, výklad a pravidla pro vznik nových. Obě disciplíny zkoumají symboly s ohledem na samotného držitele, jeho historii, právo, ale i na aspekty národopisné, sociologické či estetické.

Náročnost zpracování návrhu

Přípravou návrhu obecního znaku jsou nejčastěji pověřováni odborníci z heraldických kanceláří, ne vždy se však lze na jejich kvality spolehnout. Heraldika je totiž v Česku disciplínou, již nelze samostatně studovat. Profesně nejblíž jí jsou absolventi historických oborů vysokých škol, ti však často nedokáží své odborné znalosti rodové heraldiky skloubit s orientací v regionální historii i v současnosti a nejednou jim chybí výtvarné nadání. Oproti tomu výtvarníci-heraldici jsou vesměs amatéři a ne všichni fundovaně spojí grafickou podobu znaku či vlajky s ikonografií. V Česku dosud neexistuje sdružení heraldiků s právní subjektivitou, které by bylo zárukou odbornosti a způsobilosti ke zhotovení a předložení návrhu bezchybného, plnohodnotného grafického symbolu.

Z těchto, ale mnohdy především z finančních důvodů, si některé obce navrhují znaky samy. Zpracováním ikonografie pověří např. kronikáře nebo vybírají z výtvarných návrhů obyvatel, přičemž do soutěží někdy přihlašují své práce např. i žáci místních škol či lidé, kteří jsou bytostně spjati s jedním prvkem v obci (strom, lom, kostel, tenisový kurt atp.) a prosazují jej jako zásadní a základní symbol. Negativní roli sehrává i lokální patriotismus, usilující naopak o to, aby ve znaku byla zachycena celá historie obce, od třetihorního formování krajinného reliéfu až po výstavbu nového koupaliště. Při výběru vítězného návrhu pak představitelé obcí často „šlápnou vedle“, když se nezajímají o ikonografii, ale důležitější je pro ně hledisko líbivosti znaku. Takové varianty, jistě zpracované s nadšením a s tím nejlepším vědomím a svědomím, bývají nepřesné, fakticky i heraldicky chybné nebo kopírující již užívané znaky. Ve svých důsledcích deformují význam užitých symbolů. Ten pak bývá chybně interpretován, protože je pro ně „nesrozumitelný“, nebo jej obyvatelé vůbec nepřijmou.

Nutnost odborné konzultace

Ať už je autorem návrhu nového obecního znaku laik nebo heraldik, vždy by měl své dílo konzultovat s nezávislými odborníky. Ti se zaměřují nejen na grafickou podobu respektující platná heraldická pravidla, ale i na správně užitou terminologii v blasonu a odpovídající, historicky a geograficky přesnou ikonografii znaku, vysvětlující a zdůvodňující umístění jednotlivých symbolů do znaku ve významovém vztahu k obci. Jen tak se může počet chyb, matoucích prvků, nevhodných obecností (slunce, voda, les) a nepřesností v grafickém obecním symbolu omezit na minimum. Přední čeští komunální heraldici (Palát, Kasík) v této souvislosti opakovaně hovoří o „mystifikaci a bullshitu“ v heraldické praxi, když upozorňují na obsahové, významové i formální nedostatky nových obecních symbolů. K nejčastějším patří chyby historické, nesprávné vyhodnocení heraldických pramenů (např. rodových erbů), komolení symboliky (např. atributů světců) a nepochopení významu reálných komunálních symbolů.

Nejzávažnější formální nedostatky plynou z nedostatečné znalosti heraldických pravidel a neprofesionálního zpracování „heraldické kresby“ (anatomie těl zvířat, tvar štítu, nevhodné užití počítačových technik apod.). Nad všemi těmito výtkami stojí pak povzdech nad opakujícím se plagiátorstvím a „vykrádáním“, podtržený nezpochybnitelným negativním podílem parlamentního podvýboru na schválení řady odborně nepřijatelných znaků. Zarážející jsou v tomto kontextu i četné věcné a jazykové chyby v terminologii veřejně přístupného blasonu v REKOSu (např. červený jelení paroh je nesprávně označován jako korál, přilba jako helm, místo termínu „přirozená barva“ se objevuje v popisu „hnědá, fialová“ atp.).

Závěrem

I přes všechny uvedené výtky je třeba zdůraznit význam procesu konstituování nových komunálních symbolů. Výstižný a heraldicky přijatelný znak má pro život obce, pro utváření jejího image i posílení identity místní komunity nezastupitelný význam. Proto je třeba jeho tvorbě, heraldickému zpracování, blasonu i ikonografii věnovat mimořádnou pozornost, aby byla zajištěna jeho stabilita a posílen jeho pozitivní přínos obci.

Sémantice a symbolice obecního znaku se budeme věnovat v příštím čísle. Na konkrétních příkladech budou analyzovány nejčastěji užívané symboly, jejich význam, podoba i četnost.

Příspěvek vznikl v souvislosti s řešením grantových projektů SVV UK č. 260199 „Hodnocení obecných a specifických socio-prostorových a demografických procesů: Česko v evropských a globálních souvislostech“ a GA UK č. 1090214 „Význam grafických symbolů v procesu formování regionu, územních identit a mocenských vztahů v území: příklad Libereckého kraje“.

Miroslav Šifta, Přírodovědecká fakulta UK v Praze

Seriál Obecní znaky

  1. Obecní znak – symbol obce, 17. 8. 2015
  2. Příběh vzniku obecního grafického symbolu, 17. 9. 2015 (právě čtete)
  3. Sémantika a symbolika obecního znaku: Co lze vyčíst a dozvědět se o obci z jejího znaku?, 7. 12. 2015
  4. Význam obecního znaku, 16. 2. 2016
  5. Vztah obyvatel k obecnímu znaku, 17. 5. 2016
  6. Figury v obecních znacích – odkaz k historii území, 5. 7. 2016
TOPlist
TOPlist