K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Solon – elektronická publikace pro pracovníky veřejné správy a návštěvníky knihoven

Separace sociálně silných

(Segregace v České republice 2.)

Datum: 28. 6. 2007, zdroj: OF 2/2007, rubrika: Bydlení

Článek přináší pokračování prezentace výsledků výzkumného projektu "Segregace v České republice: stav a vývoj, příčiny a důsledky, prevence a náprava" (WA-014-05-Z01) podpořeného v rámci programu Výzkum a vývoj pro potřeby státní správy Ministerstva pro místní rozvoj. Dnešním tématem je separace sociálně silného obyvatelstva. To najdeme koncentrované především v tradičních vilových čtvrtích velkých měst.

Příkladem jsou například Hanspaulka a Ořechovka v Praze nebo Masarykova čtvrť v Brně. V posledních letech se však staví mnoho nových rezidenčních lokalit, kdy v extrémních případech vznikají komunity uzavřené branou či závorou. Příkladem nových lokalit separace sociálně silných jsou Malá Šárka v Praze-Nebušicích a Brno-Ivanovice.

Malá Šárka v Praze-Nebušicích

Malá Šárka (asi 300 obyvatel) vznikla v polovině 90. let minulého století na východě městské části Praha-Nebušice (celkem 2700 obyvatel). Jde o relativně samostatné, separované sídliště 145 luxusních vil, dvojdomků a řadových rodinných domků spojené s komplexem Mezinárodní školy v Praze. Lokalita se vyznačuje mimořádně vysokým podílem vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva (65 % v roce 2001), podílem domácností s osobním počítačem a připojením k internetu. Bydlí zde převážně cizinci zastávající manažerské nebo diplomatické pozice. Asi 35 % tvoří občané původních 15 států Evropské Unie, 50 % ostatní cizinci, zejména západní, ale také Asiaté a v poslední době Rusové. Asi 15 % obyvatel jsou Češi. Značnou část domácností tvoří rodiny s dětmi, kteří se sem stěhují zejména kvůli Mezinárodní škole. Manželky většinou nepracují. Vzhledem k charakteru zaměstnání manažerů, jež se často stěhují, se složení obyvatel Malé Šárky neustále mění. Lokalita má specifický režim. Manažeři a diplomaté (muži i ženy) jezdí osobními auty do centra města. Minimum z nich využívá městskou dopravu. Každá rodina má k zajištění chodu domácnosti více aut. Manželky zaopatří děti a zůstávají doma, popř. zařizují nákupy a služby. V dopoledních hodinách se v lokalitě vyskytují uklízečky, zahradníci, chůvy menších dětí. Roční režim se řídí harmonogramem Mezinárodní školy. Lokalita se od počátku července do poloviny srpna (v době školních prázdnin) prakticky vylidní. V této době také dochází k výměně obyvatel a opravám nemovitostí připravovaných pro nové obyvatele. Údržbu veřejných prostor, tj. komunikací, zeleně a parku obstarává akciová společnost Malá Šárka, jejímiž akcionáři jsou vlastnící nemovitostí. Stejným způsobem je zajištěna i ostraha celého areálu.

Oddělené světy

Malá Šárka má samostatný vjezd z ulice Nebušická a s obcí Nebušice je propojena jedním dalším vjezdem na opačném konci lokality a několika průchody pro pěší. Z fyzického hlediska se tak vyznačuje odděleností až izolací od zbytku obce. Mezi obyvateli Malé Šárky a zbytkem Nebušic existuje vztah vzájemného ostychu, ale také ignorace. K přímému sousedskému kontaktu téměř nedochází, není zde zájem, natož úsilí. V Nebušicích tak žijí dvě oddělené skupiny obyvatel s minimálním kontaktem mezi sebou. Vzájemně si však nevadí. Většina starousedlíků je vůči Malé Šárce neutrální, vnímají ji jako svět sám pro sebe. Důvodem mála kontaktů je odlišný životní styl, jiný časový harmonogram dne i roku (v případě školy) a v neposlední řadě i jazyková bariéra. Určitou překážkou pro zlepšení vzájemné komunikace je jediný hlavní příjezd do lokality, který navíc na první pohled působí dojmem "chtěné separace". Fyzická separace sociálnímu oddělení nejen napomáhá, ale také zabraňuje případným konfrontacím. Existují zde vedle sebe dva oddělené světy nejen s vlastním životem, ale i správou. Zcela nevyužitý je však potenciál, který přináší obyvatelé Malé Šárky ve smyslu obohacení kulturní plurality.

V Malé Šárce jde o do určité míry naplánovanou a organizovanou dobrovolnou separaci západních cizinců do bezpečného prostředí, které se svým charakterem podobá lokalitám / komunitám budovaným pro "expatriots" i na mnoha jiných místech naší planety. Nevytváří se zde komunita v pravém slova smyslu, založená na dlouhodobých vazbách mezi konkrétními lidmi a vztahu ke konkrétnímu území, ale komunita lidí podobných charakteristik, podobného způsobu života, jejichž lidský osud je momentálně v daném místě propojen lokalizací rezidence a školy jejich dětí a jimž v každodenním životě na místě pomáhá společná asociace vlastníků nemovitostí. Dalo by se možná hovořit i o ideálním případu řešení ubytování cizinců v manažerských pozicích migrujících v několikaletých periodách po celé zeměkouli.

Brno-Ivanovice

V Brně-Ivanovicích najdeme několik specifických útvarů vyznačujících se fyzickou a sociální separací zdejších obyvatel. Jde především o zcela uzavřené ulice, které jsou na jedné straně opatřeny posuvnými branami, k nimž mají přístup pouze rezidenti a na straně druhé je ukončuje vysoký plot s uzamčenou brankou. Další typ lokalit představují ulice s rodinnými domky opatřené označením soukromý majetek. Na lokality v Ivanovicích bezprostředně navazují soukromé a částečně zahrazené ulice v obci Česká. Uzavření některých ulic přitom blokuje přímý přístup do některých lokalit v obci a zdejší obyvatelé se domů dostanou jen dlouhou objížďkou po nedostatečně zpevněných cestách. Soukromé ulice jsou přitom opatřeny zámkovou dlažbou, což vytváří ostrý kontrast mezi ulicemi v soukromém vlastnictví a veřejně přístupnou a obslužnou komunikací. Velkým problémem je nedořešená kanalizace, jež způsobuje praktické problémy, které následně pokřivují vztahy mezi obyvateli lokalit, starousedlíky a radnicí.

Širším kontextem rozvoje Ivanovic od poloviny 90. let minulého století byl zájem o bydlení v atraktivním prostředí na okraji Brna a zároveň dostupnost pozemků pro výstavbu rodinných domků od restituentů. V roce 2001 bydlela téměř třetina obyvatel Ivanovic v domech postavených po roce 1991. K ještě výraznějšímu rozvoji pak dochází od roku 2001. Noví obyvatelé mění sociální charakter Ivanovic. Zatímco v roce 1980 mělo vysokoškolské vzdělání jen kolem 10 % obyvatel starších 15 let, v roce 2001 to bylo již více než 27 %. Značná část nových obyvatel pracuje mimo Ivanovice, zpravidla v centrálních částech Brna a Ivanovice pro ně představují hlavně místo bydlení.

Neregulovaná výstavba

Separace do uzavřených a polozavřených soukromých obytných souborů však vznikla především v důsledku chaotické a neregulované výstavby, bez urbanistického konceptu, bez návaznosti mezi novou a starou zástavbou i mezi jednotlivými novými obytnými soubory. Stavělo se bez provázanosti a často při neexistenci základní technické infrastruktury (zejména kanalizace) a komunikací. Přístup samosprávy vedl k tomu, že si každý stavěl, jak chtěl.

Stavební firmy skoupily a rozparcelovaly pozemky, nevypořádaly však vlastnické vztahy, napojení na technickou infrastrukturu, veřejný prostor a často zkrachovaly před dokončením výstavby. Svůj podíl na nepříznivé situaci nesou i jednotliví investoři, kteří často stavěli bez patřičných povolení. Z hlediska vlastnictví byly často komunikace součástí parcel jednotlivých domů a tak město Brno a správci sítí nemohly vlastnicky nevypořádanou strukturu převzít.

Jednotliví stavebníci rodinných domků často komunikaci stavěli sami a při snaze o snížení nákladů ji budovali v co nejmenší šířce. Ulici nesplňující základní šířkové parametry pak odbor dopravy města Brna nepřevzal, protože v minimální šířce vybudovanou komunikaci nelze obsloužit technikou. Ulice zůstala jako soukromá se závorou nebo posuvnou bránou.

Současnou situaci do určité míry způsobila i posloupnost výstavby. Nejdříve se stavělo podél hlavní komunikace, aniž by se nechala rezerva pro přístup stavební techniky pro výstavbu ve vzdálenějším pásu. Obyvatelé domů se nyní brání průjezdu stavební techniky a budoucích obyvatel domků. Díky tomu, že ulice zůstaly soukromé a nebyly předány do vlastnictví obce, mohou se bránit velmi efektivně.

Ne vždy šlo o následnou reakci na nepříznivou situaci. Někteří stavebníci od počátku počítali s tím, že budou žít v uzavřené lokalitě za branou. V současnosti mezi hlavní důvody uzavření patří obavy před zničením ulice a domů stavební technikou v případě výstavby v okolí. Nemalou roli hraje i pocit bezpečí, zabezpečení majetku a pohybu dětí. Starousedlíci za jejich separací vidí strach o vlastní majetky a to, že komunikace a sítě vybudovali z vlastních peněz, za což může špatná koordinace výstavby ze strany úřadů. Jak obyvatelé separovaných lokalit, tak starousedlíci se shodují, že k situaci nemuselo dojít, pokud by byla důsledně dodržována pravidla územního rozvoje a výstavby.

Pokřivené vztahy

Lidé ze separovaných komunit jsou většinou se současným stavem spokojeni a nepřipouštějí si žádné negativní dopady fyzické separace svých domovů od zbytku obce na své okolí. Pociťují však nevraživost ze strany starousedlíků, určitou závist a předpokládají, že je starousedlíci pomlouvají. Negativně vnímají označování lokalit, v nichž žijí jako "Hollywood", "Beverly Hills" nebo dokonce "ghetto". Sami však přiznávají, že jsou tak zaměstnaní, že nemají čas se podílet na obecním životě a pohled starousedlíků změnit. Někteří z nových vlastně se starou vesnicí a jejím způsobem života ani nechtějí mít nic společného a spíše svoji situaci vidí tak, že žijí v Brně a ne Ivanovicích.

Starousedlíci cítí fyzické i sociální oddělení separovaných od zbytku městské části, rozdělení obyvatel městské části podle příjmů a odlišného způsobu života, omezení volného pohybu po městské části ze strany majitelů ohrazených nemovitostí a následnou nepospolitost obyvatel. Negativně vnímají, že obyvatelé separovaných lokalit se nezačleňují do života městské části, nemají vztah k Ivanovicím a že zde často nemají ani trvalé bydliště. Zvyšování dopravy v obci a zánik "vesnického" stylu života patří mezi doprovodné aspekty dále umocňující napětí. Nejvíce jsou starousedlíci naštvaní kvůli uzavřeným ulicím, které je omezují v pohybu.

Zatímco jsou nové lokality sociálně vyčleněné od starých Ivanovic, zdá se, že uvnitř vytvářejí určitou pospolitost. Ta je formována nejen nutností zabezpečit úklid ulice či kanalizaci. Mezi některými separovanými lokalitami však existují i velmi napjaté vztahy, a to tam, kde jedni blokují přístup druhým. Zvláštní problém představuje vzájemný vztah mezi novousedlíky z Brna Ivanovic a sousední obce Česká. Konfliktní vztahy jsou mezi těmi, kteří již postavili, a těmi, kteří si bydlení teprve staví. Jednou vzniklý nepříznivý vztah pak přetrvává a nevytváří vhodné klima pro případné odstranění fyzických překážek v území.

Problémové důsledky

Neprostupnost území může být kritická v případě potřeby rychlé záchranné pomoci, požáru či jiné důležité služby. I běžné zásobování a obsluhování některých domů v blízkosti uzavřených lokalit nemůže probíhat po nejkratší cestě. Komplikovaná je údržba silnic a odvoz odpadků. Ulice vlastněné různými majiteli komplikují výstavbu a rekonstrukci silnic, kanalizace, veřejného osvětlení. Závory a ploty přehrazující ulice jsou v některých případech i bariérami pro pěší. Ploty a brány komplikují spontánní potkávání se a komunikaci obyvatel vně lokality.

Některé ulice sice nejsou fyzicky uzavřené, ale jsou opatřené cedulemi s nápisem "Soukromý majetek, vstup zakázán". Obyvatelé těchto ulic říkají, že sem kdokoliv může přijít a cedulí se jen brání tomu, kdyby se někomu na jejich soukromém pozemku něco stalo. Ostatní obyvatelé však označení zákazu vstupu vnímají velmi negativně a do ulice nevstupují. Privatizace prostoru a jeho fyzická segmentace umocňuje rozdíly v životním stylu starousedlíků a nových obyvatel a vede v horších případech k nevraživosti a závisti a v těch lepších k vzájemné ignoraci.

Situace nemá snadné řešení. Dokončení výstavby rodinných domů, inženýrských sítí a komunikací může odstranit některé z příčin. Řešení je ale spíše na aktivním a stmelovacím přístupu místní samosprávy a na vzájemném se sbližování mladších generací díky podobnějšímu životnímu stylu a společenským akcím věnovaným především dětem a mládeži.

doc. RNDr. Luděk Sýkora, PhD., Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PF UK

Seriál Segregace v České republice

  1. Rezidenční segregace, 23. 3. 2007
  2. Separace sociálně silných, 28. 6. 2007 (právě čtete)
  3. Segregace sociálně slabých, 29. 8. 2007
  4. Rezidenční segregace Romů v ČR, 29. 10. 2007
  5. Prostorové koncentrace imigrantů, 28. 2. 2008
TOPlist
TOPlist