Malé obce – sociologický pohled (3)

Již potřetí (1. část, 2. část) přinášíme výsledky výzkumů, které publikuje Sociologická laboratoř České zemědělské univerzity z údajů současného venkova. Dnešní text uvede některé poznatky získané ze zkoumaného vzorku v oblasti obyvatelstva, jeho zaměstnanosti a pohled na vývoj výstavby a finanční možnosti venkovských obcí.

Vybrané údaje z některých kapitol souhrnného materiálu (Český venkov 2003 -- Situace před vstupem do EU, Majerová V. a kol., PEF ČZU Praha 2004) zobrazují sice stav z roku 2003, nicméně jde o obecný pohled, který podává charakteristický obraz situace současného venkova.

Univerzitní pracoviště při sběru informací spolupracovalo se společností STEM, která má dlouhodobé zkušenosti s prováděním tohoto typu výzkumu a rozsáhlou tazatelskou síť. Jednalo se o reprezentativní výzkum obyvatel venkovských obcí (které byly definovány jako obce do 2000 obyvatel) na území celé České republiky.

Byla zvolena korespondenční forma výzkumu, pomocí dotazníku, který byl rozeslán na 2000 adres obecních úřadů. Obce byly vybrány tak, aby byly splněny podmínky zastoupení podle velikostních kategorií a regionů. Předpokládala se návratnost okolo 50 %, což bylo překročeno. Z uvedené tabulky 1 je patrné, že výběr obcí je zcela reprezentativní.

Tabulka 1: Porovnání souboru dat se skutečností

* Podle počtu obyvatel k 1. 1. 2003

Vývoj počtu obyvatel

U více než poloviny sledovaných obcí došlo během minulých třech let ke zvýšení počtu obyvatel. Necelých 40 % obcí naopak o obyvatele přišlo (migračním nebo přirozeným úbytkem). Ke zvýšení průměrného počtu obyvatel došlo ve všech velikostních kategoriích s výjimkou nejmenších obcí (do 200 obyvatel).

Trend mírného zvyšování počtu obyvatel venkovských obcí potvrzují i statistiky, nárůst je však soustředěn nejvíce na okolí velkých měst (proces suburbanizace).

Vylidňování venkova, ke kterému docházelo v druhé polovině 20. století se již v polovině 90. let zastavilo. V současné době jsou venkovské obce migračně ziskové. Na venkov se stěhují lidé z měst, kteří využívají možnosti levnějšího a dostupnějšího bydlení. Tento proces se projevuje výrazněji v okolí větších měst, hlavně Prahy.

Možným ohrožením pro venkov je však stále odchod mladých lidí. Podle údajů starostů však situace není kritická. Pouze necelá polovina obcí (46 %) uvedla, že se z jejich obce stěhují mladí lidé ve věku 20--35 let. Relativně více jich však odchází z menších obcí.

Mezi důvody, které vedou ke stěhování z malých venkovských obcí, je na prvním místě práce (jako jeden z důvodů ji uvedly více než tři čtvrtiny dotázaných starostů). Jedná se hlavně o nedostatek pracovních příležitostí, nezaměstnanost a nízké výdělky. Druhým nejčastějším důvodem je bydlení (stěhování za bydlením, nedostatek bytů v obci, nedostatek stavebních parcel, řešení bytové situace). I tento problém uvedla více než polovina starostů. Třetí podstatnou záležitostí, která zapříčiňuje odchod lidí z venkova je nutnost dojíždění a špatná dopravní obslužnost.

Podle získaných výsledků se do průměrné velmi malé obce (do 199 obyvatel) přistěhovaly za posledních pět let tři nové rodiny, do malé (200--499 obyvatel) 7 rodin, do středně velké (500--999 obyvatel) 11 rodin a do větších (do 1499 a do 1999 obyvatel) 19 a 26 rodin.

Vyjíždění za prací

Průměrná venkovská obec ve na sledovaném vzorku tedy má 522 obyvatel a z nich průměrně 146 vyjíždí za prací mimo obec. Méně než čtvrtina obyvatel dojíždí ze 40 % obcí, čtvrtina až polovina z 50 % obcí a více než polovina všech obyvatel ve 4 % zkoumaných obcí.

Za prací dojíždějí obyvatelé venkovských obcí nejčastěji do bývalých okresních měst (na prvním místě to bylo uvedeno ve třetině případů), dále do menších měst (do 10 tisíc obyvatel -- čtvrtina případů). V menší míře dojíždějí také do krajských měst (17 %) a do jiných větších měst (15 %).

Nejvýraznějším důkazem upřednostňování bývalých okresních měst je fakt, že těchto měst je téměř stejně jako ostatních měst nad 10 tisíc obyvatel (59 a 60), ale při dojíždění jsou okresní města uvedena v 375 případech, zatímco ostatní pouze ve 171 případě, což je o polovinu méně. Vysvětlení je v dlouhodobých vazbách regionů na své správní centrum, ke kterému se váže směr dopravy a další skutečnosti.

Za nákupy a službami lidé z vesnic jezdí spíše do menších měst či větších obcí (do dvou do 10 tisíc obyvatel) v bližším okolí (30 %) a do bývalých okresních měst (28 %), kam mají nejlepší dopravní spojení. Mnoho lidí také jezdí do jiných malých obcí (16 %), většinou do nejbližší větší vesnice, kde je lepší vybavenost. Zbývající čtvrtina jezdí do větších měst (krajských a jiných než okresních nad 10 tisíc obyvatel). Opět je možno říci, že větší města jsou preferována.

Nezaměstnanost se zvyšuje

Počet nezaměstnaných v jednotlivých obcích se pohyboval od nuly do 320 v roce 1998 a v roce 2003 stoupl maximální počet až na 495. V průměru bylo před pěti lety v jedné venkovské obci 18 a v současnosti 26 nezaměstnaných.

Porovnáním údajů můžeme zjistit vývojový trend -- ve většině obcí (60 %) se nezaměstnanost zvyšuje. Ke snížení došlo v 15 % zkoumaných vesnic a v necelé desetině se počet nezaměstnaných nezměnil.

Podíl nezaměstnaných na všech obyvatelích je v průměru 4,5 %, ale toto číslo není srovnatelné s mírou nezaměstnanosti, protože ta se vyjadřuje podílem na obyvatelstvu v produktivním věku. Pokud vycházíme z údajů z Lexikonu obcí 2000, můžeme vypočítat, že ve zkoumaných obcích tvoří obyvatelé v produktivním věku 64 % populace. Pomocí tohoto čísla pak můžeme získat průměrnou míru nezaměstnanosti ve zkoumaných obcích, tj. 7,3 %.

Výstavba nových rodinných domků

Ve sledovaných venkovských obcích bylo od roku 1998 postaveno zhruba 7690 nových rodinných domů (RD). Nejméně se staví v malých obcích do 199 obyvatel (za posledních pět let 620 rodinných domů). Naopak v obcích s 500--999 obyvateli dosáhl počet nově postavených RD čísla 2771. Ve zbývajících třech velikostních kategoriích obcí počet nově postavených RD nevystoupil nad 2000, avšak také neklesl pod 1000.

Skutečný stav mnohem lépe dokumentuje průměrný počet postavených RD připadajících na obec v dané velikostní kategorii. Potom je situace následující. Na obec v příslušné kategorii připadá od roku 1998 do roku 2003 tento počet postavených RD:

• do 199 obyvatel 2,09 RD,
• 200--499 obyvatel 4,83 RD,
• 500--999 obyvatel 9,49 RD,
• 1000--1499 obyvatel 14,22 RD,
• 1500--2000 obyvatel 17,33 RD.

Průměrné hodnoty poukazují na skutečnost, že nové RD se staví především ve velkých obcích nad 1000 obyvatel. Příznivé výsledky však také vykazují obce 500--999 obyvateli. Většina obcí v této velikostní kategorii má již alespoň základní občanskou vybavenost a je pravděpodobné, že právě to přitahuje lidi do těchto obcí. V 59 obcích do 199 obyvatel nebyl od roku 1998 postaven žádný RD, naopak obce, s více jak 1000 obyvateli, kde se od roku 1998 nestavělo, jsou nanejvýše tři.

Za posledních pět let bylo nejvíce RD postaveno v okresech Středočeského kraje, především okresy Praha-západ a Praha-východ se vyznačují velkým přírůstkem. Staví se však také v ostatních okresech Středočeského kraje.

Podobnou situaci můžeme také sledovat v oblasti střední Moravy, kde dosáhl největšího přírůstku RD okres Olomouc a na jihovýchodě pak okres Brno-venkov. Obecně lze tedy říci, že nejvíce RD se staví v okresech v blízkosti velkých měst.

Z ostatních okresů ČR vykazují větší výstavbu RD ještě okresy Žďár nad Sázavou, České Budějovice, Hradec Králové, Chrudim a Frýdek-Místek. Naopak nízký přírůstek nových RD byl zaznamenán v okresech Jihočeského (kromě již výše jmenovaného okresu České Budějovice), Karlovarského, Ústeckého a Libereckého kraje.

Možnosti rozvoje obce

Vidí-li v něčem představitelé obcí možnost jejich rozvoje, pak je to především v bydlení, neboť pro tuto možnost se rozhodlo 75,6 % starostů. Z pohledu velikostních kategorií obcí jsou to především obce (87 % obcí) o velikosti 500--999 obyvatel. Nejméně je tato skupina obcí reprezentována obcemi do 199 obyvatel (60 % obcí).

Jako další způsob řešení rozvoje obce by starostové volili variantu podnikání. Nejčastěji se k této možnosti přikláněly obce s více jak 500 obyvateli. Avšak ani starostové malých obcích tuto možnost zcela neopomíjejí. Vidí možnost rozvoje především v zemědělství.

Jednou z mnoha dalších funkcí, kterou by měla plnit venkovská sídla či krajina, je rekreace jak venkovského, tak i městského obyvatelstva. Je zřejmé, že tento fakt si uvědomují také někteří představitelé obcí a za účelem většího rozvoje obce proto počítají i s touto alternativou, neboť možnost rekreace zvolilo 36,4 % představitelů všech obcí. Do této kategorie je jistě možné zařadit také další dvě varianty možných odpovědí, a to turistiku a cestovní ruch.

Rozvojové plochy v obci byly sledovány pro odvětví bydlení, podnikání a zemědělství, sport a rekreaci. Z výsledků vyplývá, že většina obcí má k dispozici rozvojové plochy a připravenost roste s velikostí obce. Otázkou však zůstává, do jaké míry jsou tyto rozvojové plochy v obcích využívány. Blíže viz tabulka 2.

Tabulka 2: Rozvojové plochy v obci

Finanční zdroje obcí

Příjmy

Příjmy zkoumaných obcí se pohybovaly v rozmezí od 120 tisíc do několika desítek milionů korun. Průměr byl necelých 6 miliónů korun. Tyto částky jsou však závislé na mnoha faktorech, z nichž jeden z nejdůležitějších je počet obyvatel. Proto dále budeme pracovat pouze s příjmy na jednoho obyvatele. Nejnižší takto vypočítaná částka byla necelý tisíc korun a tři nejvyšší částky překročily sto tisíc korun. Průměrný celkový příjem rozpočtu obce v roce 2002 činil 10 260 Kč na jednoho obyvatele.

Příjmy vyšší než 10 000 Kč však mělo jen necelých 30 % obcí. U většiny (62 %) se příjmy na jednoho obyvatele pohybovaly od pěti do deseti tisíc korun. Zbývající necelá desetina obcí má příjmy nižší.

Přesto, že pracujeme s příjmy přepočtenými na hlavu, stále platí závislost na velikosti obce. Nejmenší obce mají stále nejmenší příjmy, s velikostí obce se příjmy na obyvatele zvyšují. Relativně nejvíce obcí s malými příjmy je v Jihočeském kraji a na Vysočině, ale je to způsobené tím, že v těchto krajích je vysoký podíl malých obcí.

Investice

Rozpočet obce úzce souvisí s možnostmi jejího rozvoje. O této problematice se můžeme více dozvědět z přehledu velkých investičních akcí. Ze zkoumaných 1135 obcí jich více než osm set uvedlo, že v posledních letech prováděly investiční akce ve výši nad půl milionu korun. V průměru bylo investováno necelých pět miliónů korun na jednu akci. Množství akcí, jejich rozpočet a typ je závislý na velikosti obce.

Celá polovina z nejmenších obcí (do 199 obyvatel) si v minulých letech mohla dovolit provádět větší investiční akce. V průměru byly investovány tři miliony korun. Z 234 uvedených akcí se celá čtvrtina vztahovala k plynofikaci, dále obce investovaly do rekonstrukcí a oprav místních komunikací, do budování vodovodních řadů a stavby či rekonstrukci bytových jednotek. V menší míře stavěly kanalizační řady a čistírny odpadních vod, sportovní hřiště, prováděly rekultivace vodních ploch a rekonstrukce budov úřadu.

Ve velikostní kategorii 200 do 499 obyvatel realizovaly větší investiční akce téměř tři čtvrtiny obcí. Průměrně investovaly 4160 tisíc Kč při jedné akci. Stejně jako u malých obcí i zde téměř čtvrtinu akcí tvořila plynofikace, dále bylo investováno do místních komunikací a chodníků, výstavby vodovodních řadů (včetně zdrojů pitné vody), výstavby bytových jednotek a kanalizace.

Většina obcí ve velikosti od 500 do 999 obyvatel (88 %) v minulých letech provedla nějakou investiční akci a v průměru na ni vynaložila pět a čtvrt milionu korun. Jednalo se také často o plynofikaci, ale na rozdíl od menších obcí zde pouze v 18 %, neboť takto velké obce jsou lépe vybavené již z minulých let. Druhou nejčastější akcí byly rekonstrukce místních komunikací a chodníků a dále výstavba či rekonstrukce kanalizace a ČOV, výstavba bytů a vodovodu.

Na jednu investiční akci bylo v obcích od 1000 do 1499 obyvatel vynaloženo v průměru 7175 tisíc korun, což je nejvíce ze všech kategorií. V období od roku 1998 byly provedeny cca 2 až 3 velké akce ve většině obcí, ale jsou i výjimky, kde bylo provedeno 10 či až 24 takových akcí. V 16 % obcí se prováděly opravy místních komunikací či mostů, v 15 % plynofikace. Dále byly peníze investovány do výstavby či rekonstrukce bytových jednotek, kanalizace a často byla také opravována škola či školka.

Necelých 7 milionů korun průměrně vydaly velké obce na každou rozsáhlejší investiční akci. Nejvíce peněz bylo investováno do komunikací, kanalizace a plynofikace. Dále se v těchto obcích stavěly a rekonstruovaly byty, školy a vodovodní rozvody.

Na financování investičních akcí se v některých obcích podílel soukromý investor. Ve sledovaném vzorku se jednalo o 71 obcí, což je pouze 6 % ze zkoumaných obcí. Stejně jako u výčtu všech investičních akcí, i zde se nejčastěji jednalo o spolufinancování plynofikace, kanalizace a bytové výstavby, v menší míře o opravy místních komunikací a výstavbu vodovodních řadů.

Dotace

Ze státního rozpočtu ČR či fondu EU (SAPARD, PHARE, CBC) od roku 1998 dotace čerpalo téměř 60 % obcí, jejichž starostové odpověděli na otázku. Jako zdroj bylo nejčastěji označeno Ministerstvo pro místní rozvoj -- Program obnovy venkova, Ministerstvo životního prostředí -- Státní fond životního prostředí, Ministerstvo zemědělství -- SAPARD.

Finanční prostředky byly využívány na podporu bydlení, výstavbu cyklostezek, úpravu veřejných prostranství a ostatních komunikací a chodníků, na vybudování infrastruktury jako například plynofikace, kanalizace a vodovodu a čistírny odpadních vod, rekonstrukce veřejných budov a kulturních památek. Výše dotací se pohybovala od 3 tis. Kč, nejčastější (63 případů) čerpaná částka byla 200 tis. Kč.

Kromě získaných dotací se zkoumaly také žádosti o dotace, které nebyly úspěšně vyřízeny. V odpovědích převládají starostové (téměř 57 %), kteří se do situace, že by žádanou dotaci jejich obec nezískala, nedostali. To svědčí o tom, že vedení obcí má reálnou představu o možnostech v této oblasti a také o znalostech a schopnostech připravit žádosti tak, aby vyhověly požadavkům. Marně podávalo žádosti o dotace téměř 37 % obcí. Většina obcí (70 %) nevyužívala při zpracování žádostí o dotace služeb konzultačních firem.

Překážky sociálního rozvoje

Ze všech různorodých odpovědí na otázku, co považují za největší sociální problém v obci, bylo vybráno 11 typických problémů, které se nejčastěji vyskytovaly v odpovědích starostů obcí (viz tabulka 3). Největší překážkou sociálního rozvoje je nezaměstnanost, jak vypovědělo téměř 30% starostů. S tím souvisí i další nejčastěji se vyskytující formulace sociálního problému, a tou je "nedostatek pracovních míst" (10 %), což je na venkově a v malých obcích obzvlášť podstatná překážka rozvoje a "nedostatek pracovních míst v obci" (3 %). Věkovou strukturu obyvatel obce, tj. převaha starých nad mladými lidmi, označilo téměř 9 % starostů. Sociální problémy nemá nebo žádný nebyl uveden u 3 % obcí.

Tabulka 3: Největší sociální problém v obci

V dotazníku byla rovněž otázka, zda existuje překážka či bariéra výrazně omezující rozvoj obce. Tři čtvrtiny starostů žádnou takovou překážku neuvedly. Z uváděných odpovědí se nejčastěji objevovaly překážky typu -- chráněná oblast, ochranné pásmo či památková zóna, blízkost továrny, složiště, kaliště, dobývacích prostor, hald, lomů či skládky.

Ing. Pavlína Minaříková, Fakulta provozně ekonomická ČZU