Malé obce – sociologický pohled

Pro ČR je charakteristická rozdrobená sídlení soustava daná historickým vývojem. Od roku 1961, kdy bylo registrováno na území ČR 8726 obcí, se jejich počet trvale administrativně snižoval a probíhalo vytváření střediskové sídlení soustavy. V roce 1990 bylo v České republice 4100 obcí.

Pak nastal prudký obrat. Mnoho menších vesnic, jejichž obyvatelům se nelíbilo sloučení do střediskových obcí, se opět osamostatnilo. V prvním roce takto vzniklo 1668 obcí, v dalším ještě 329 a mezi lety 1992 a 93 přibyla další téměř stovka obcí. Celkový stav se ustálil a v současné době se pohybuje kolem čísla 6250. Ve srovnání s většinou ostatních evropských zemí je u nás velice nízký průměrný počet obyvatel na jednu obec (1632).

Podle zákona je obec základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce (§ 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích).

Obec může být složena z jedné či více místních částí. Pro zjednodušení budou v následujícím textu používány tyto pojmy: Malá obec = obec, která má méně než 500 obyvatel. Venkovská obec = obec, která má méně než 2000 obyvatel.

Struktura osídlení

V ČR ve vysoký počet venkovských obcí s nízkým počtem obyvatel. Obcí do 499 obyvatel je cca 3700, což je téměř 60 % ze všech obcí. Žije v nich však pouze 8,5 % obyvatel. Údaje v tabulkách 1 a 2 jsou z let 2001 a 2002, proto se mírně liší. První tabulka ukazuje strukturu malých obcí a jejich obyvatel s podrobnějším vymezením kategorie do 199 a nad 200 obyvatel. Druhá dokazuje, že sídelní struktura u nás je velice rozmanitá, závislá na přírodních i historicky daných podmínkách a proto se počty (podíly) malých venkovských obcích v jednotlivých oblastech (krajích) výrazně liší.

Tab. 1: Struktura sídlení soustavy podle velikostních kategorií

Zdroj: SLBD 2001 (ČSÚ), vlastní výpočty

Tab. 2: Počet a procentní podíl malých obcí a jejich obyvatel podle krajů

Zdroj: Malý lexikon obcí ČR 2002, ČSÚ 2003, vlastní výpočty

Technická vybavenost

Základní údaje o vybavenosti technickou infrastrukturou v obcích můžeme najít v Malém lexikonu obcí ČR vydávaném každoročně Českým statistickým úřadem (ČSÚ). Počet obcí vybavených vodovodem, kanalizací a plynofikací každoročně stoupá. Vybavenost je však přímo závislá na velikosti obce, jak ukazuje tab. 3.

Tab. 3: Technická vybavenost obcí (%)

Údaje jsou poněkud zkreslené tím, že statistika vybavenost obce vodovodem, kanalizací a plynofikaci uvádí i v případě, že takto je vybavena pouze část obce. Více než třetina venkovských obcí má více místních částí, není tedy vždy jisté, zda i obyvatelé těchto částí obcí mají uvedenou technickou infrastrukturu k dispozici. Skutečný stav v této záležitosti přiblížil samostatný výzkum.

Ukázalo se, že v malých obcích je podíl těch, které statisticky určitou infrastrukturu vykazují, ale ve všech částech obce není zavedena, u vodovodu 20,7%, u kanalizace 38,1 % a u plynu 11,7 %. Tuto situaci je třeba mít na zřeteli při celkovém hodnocení vybavenosti.

Pro zjednodušení práce byly obce rozděleny na čtyři skupiny, které byly pracovně označeny takto:

1. "všude vše", tj. obce, které mají vodu, kanalizaci i plyn ve všech místních částech obce -- takových bylo v našem souboru 17 %,
2. "většinou vše" -- mají alespoň dva typy infrastruktury v obci nebo ve více než polovině místních částí -- 37 %,
3. "něco v části" -- mají jen jeden nebo dva typy v menší části obce -- 10 %,
4. "téměř nic" -- nemají žádnou vybavenost nebo pouze vodovod -- 36 %.

Výsledky potvrdily, že vybavenost technickou infrastrukturou se zvyšuje s velikostí obce a snižuje se vzdáleností od města. Podrobněji souhrnnou infrastrukturu malých obcí zachycuje tabulka 4.

Tab. 4: Infrastruktura souhrnně podle velikostní kategorie obce

Občanská vybavenost

Statisticky jsou sledovány také údaje o občanské vybavenosti, avšak pouze ve čtyřech položkách (pošta, škola, zdravotnické zařízení a úřadovna Policie ČR). Z tabulky 5 je opět vidět logická závislost úrovně vybavenosti na velikosti obce.

Tab. 5: Občanská vybavenost obcí

Uvedené prvky v tabulce však nevypovídají podrobně o celkové situaci v obci. Proto i tato problematika byla předmětem výzkumu. Zjišťovaly se i další prvky občanské vybavenosti, jako například obchody, restaurace, knihovny či možnosti ubytování. Pro potřeby souhrnného hodnocení byly vytvořeny čtyři kategorie vybavenosti obce:

1. bohatá -- obec má školu základní i mateřskou, lékaře, více obchodů, knihovnu a další vybavenost (24 % obcí v souboru),
2. základní -- obec má základní školu, lékaře a alespoň jeden obchod (21 %),
3. malá -- obec má pouze obchod a školu s prvním stupněm nebo lékaře, který dojíždí pouze některé dny v týdnu (51 %),
4. žádná -- obec nemá žádný ze základních prvků vybavenosti (škola, lékař, obchod) (4 %).

Podle předpokladů se potvrdila přímá závislost mezi vybaveností a velikostí obce. Objevila se také souvislost mezi vybaveností a vzdáleností obce od nejbližšího města nad 10 tisíc obyvatel. Čím vzdálenější, tím lépe vybavená obec. Projevuje se tak stálá závislost venkovských obcí na městech, neboť argumenty o nepotřebnosti budování vybavenosti, která je dostupná v blízkém městě, vítězí nad snahou zkvalitnit život přímo v obci. Souhrnný přehled občanské vybavenosti obcí podrobně uvádí tabulka 6.

Tab. 6: Občanská vybavenost souhrnně podle velikostní kategorie obce

Charakteristická vesnice

Sociologická laboratoř sestavila z dat získaných v roce 1999 tabulku 7 popisující souhrnně jak občanskou, tak technickou i dopravní infrastrukturu a další služby občanům.

Tabulka 7: Existence prvků občanské vybavenosti podle velikosti obcí

Z tabulky je patrné, že s růstem velikosti obce roste i její vybavenost. Velice patrný je tento trend u položek typu škola, školka, pošta, zdravotní středisko, policejní stanice nebo kino. Naopak rozvody vody, telefonní stanice, zastávky autobusu a obchody jsou téměř ve všech obcích bez ohledu na velikost. Největší rozdíly jsou například u položky policejní stanice. Zajímavý je mírně vyšší počet školek než škol u menších obcí (do 1000 obyvatel) a za povšimnutí stojí i fakt, že i v kategorii nejmenších obcí mají sportovní hřiště alespoň v každé druhé z nich.

Celkově bylo tedy typickou českou obec v roce 1999 popsat z hlediska vybavenosti takto: v obci jsou čtyři obchody, dvě restaurace, jedna provozovna služeb, sportovní hřiště, dvě zastávky autobusu, dvě telefonní budky a vodovod. V každé druhé vesnici je pošta, zdravotní středisko, tělocvična a rozvod plynu. Ve třech čtvrtinách obcí mají školu a školku, kostel a sál pro taneční zábavy. V každé třetí obci je zastávka vlaku, v každé páté obci mají veřejné koupaliště a jen v každé šesté vesnici je kino a policejní stanice.

Vývoj vybavenosti obcí

Mimo současný stav se také hodnotilo, které z uvedených položek v obcích v prvním desetiletí po revoluci vznikly či zanikly, které se zhoršily či zlepšily a které lidem nejvíce chybí.

Pokud jde o nově vzniklé položky, v nejmenších obcích (do 200 obyvatel) si 40 % respondentů nevzpomnělo ani na jeden prvek vybavenosti, který v posledních letech vznikl. V ostatních obcích jen 10--20 % dotázaných.

V nejmenších obcích se nejvíce zlepšila vybavenost telefony, potom restauracemi a obchody, autobusy a vodovodem (kanalizací). V další velikostní kategorii obcí výrazně vedou restaurace a obchody, dále telefony a sál pro taneční zábavy. Ve větších obcích se nejvíce zlepšily obchody, dále se však pořadí liší -- v obcích s 500 až 1000 obyvateli jsou to telefony, restaurace, služby a škola, ve větších jsou to restaurace, telefony a škola, následuje vodovod a plyn.

Pokud jde o zaniklé položky, tak kino a služby jsou na předních místech jen ve větších obcích (nad 500 obyvatel). Následují obchody, bistro, policejní stanice a školka. V menších obcích je pořadí zcela odlišné -- na prvním místě škola, na druhém školka a kino a na třetím restaurace a služby. V nejmenších obcích zanikaly nejvíce obchody a restaurace, potom škola, školka a služby.

Co lidem chybí

Zhoršení služeb -- obchody a autobusy jsou na předních místech v první (nejmenší) a třetí kategorii obcí, následují restaurace, resp. služby. U obcí s 200--500 obyvateli je pořadí na prvních dvou místech opačné, dále zde došlo ke zhoršení v položkách, které spolu obvykle souvisí, a to u sálu pro taneční zábavy a restaurace. V největších obcích se nejvíce zhoršila nabídka služeb, obchodů, autobusových spojů a restaurací.

V nejmenších obcích lidé postrádají praktické věci -- obchody, služby, zdravotní středisko a plyn. V ostatních obcích však nejvíce potřebují zdravotní středisko, služby, plyn a koupaliště. Ve větších obcích lidé nejčastěji postrádají koupaliště, služby a kino. Zde je již patrný odklon od potřebnějších ke "zbytnějším" prvkům, který je nejmarkantnější u kategorie největších obcí, kde mezi chybějícími prvky s převahou vítězí koupaliště, následované službami a kinem. Zdravotní středisko se zde posouvá až za tyto kategorie.

Ing. Pavlína Maříková, ČZU, Fakulta provozně ekonomiká