K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Soutěž Chytrá města pro budoucnost

Auditorská činnost aneb co je audit

(Auditorská činnost I.)

Datum: 16. 1. 2017, zdroj: OF 5/2016, rubrika: Ekonomika

Auditem je v dnešní době moderní označovat téměř jakoukoli kontrolu, a tak se pojmem audit značně plýtvá. V praxi se lze setkat s tím, že široká veřejnost, ale mnohdy i samotný objednatel auditorských služeb netuší, co audit znamená a co by mělo být jeho výstupem. Cílem tohoto článku je nabídnout přehled vybraných auditorských činností a přiblížit jejich význam, základní procesy a výstupy.

Na úvod je vhodné poznamenat, že pojmem audit nebo prověrka, budeme v celém článku rozumět ověření účetní závěrky účetní jednotky. Postupně si představíme samotný audit účetní závěrky, kterému bude věnován největší prostor a dále představíme prověrku účetní závěrky, přezkoumání hospodaření územního samosprávného celku prováděný auditorem a některé další činnosti auditora.

Audit účetní závěrky

I když je kontrola prováděna auditorem nebo auditorskou společností, nemusí se nutně jednat přímo o audit. Tato kauzalita ovšem platí v opačném pořadí, tedy je-li prováděn audit, měl by být prováděn auditorem resp. auditorskou společností, čili fyzickou resp. právnickou osobou, které bylo vydáno oprávnění provádět auditorskou činnost Komorou auditorů.

Audit by měl být primárně proveden v souladu se zákonem č. 93/2009 Sb., o auditorech, mezinárodními auditorskými standardy (ISA) a souvisejícími aplikačními doložkami Komory auditorů České republiky.

Cílem auditu účetní závěrky je umožnit auditorovi vyjádřit názor, zda je účetní závěrka ve všech významných ohledech v souladu s příslušným rámcem účetního výkaznictví[1]. Výstupem auditu je tedy zpráva auditora obsahující výrok auditora o tom, zda účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz aktiv a pasiv a nákladů, výnosů a výsledku jejího hospodaření v našich podmínkách nejčastěji v souladu s českými účetními předpisy. Pro výrok auditora je tedy použita pozitivní formulace.

Výše uvedené mezinárodní auditorské standardy po auditorovi vyžadují, aby dodržoval etické normy a aby naplánoval a provedl audit tak, aby získal přiměřenou jistotu, že účetní závěrka neobsahuje významné nesprávnosti. Za přiměřenou jistotu je dle ISA 200 považována velká míra jistoty a auditor jí dosáhne, jestliže získá dostatečné a vhodné důkazní informace, které mu umožní snížit auditorské riziko (tj. riziko, že vydá nesprávný výrok k účetní závěrce, která je významně [materiálně] zkreslena) na přijatelnou úroveň.

Audit tedy zahrnuje provedení auditorských postupů k získání důkazních informací o částkách, údajích a informacích zveřejněných v účetní závěrce. Výběr auditorských postupů závisí čistě na úsudku auditora, určitě však při nich stanoví významnost (materialitu)[2] případných nedostatků v účetní závěrce, vyhodnotí riziko podvodu ze strany účetní jednotky, ověří vybraný vzorek účetních dokladů, posoudí použité účetní metody a přiměřenost použitých účetních odhadů a zhodnotí samotnou prezentaci účetní závěrky. Při své práci může auditor přihlížet i k vnitřnímu kontrolnímu systému účetní jednotky[3]. Stručně lze tedy říci, že auditor ověří, zda účetní závěrka obsahuje veškeré informace, které by obsahovat měla a zda tyto informace odpovídají tomu, co svými auditorskými postupy zjistil.

Výrok auditora

Výsledek provedeného auditu je představován výrokem auditora[4], který může být:

  • bez výhrad (nazýván také jako „čistý“ výrok; ve zprávě auditora bývá označen pouze jako „výrok auditora“) – účetní závěrka ve všech významných (materiálních) ohledech podává věrný a poctivý obraz,
  • s výhradou – účetní závěrka ve všech významných (materiálních) ohledech podává věrný a poctivý obraz s výjimkou (výhradou) skutečností, které auditor popíše,
  • záporný – účetní závěrka ve všech významných (materiálních) ohledech nepodává věrný a poctivý obraz,
  • nebo je vyjádření výroku auditorem odmítnuto, jestliže byl ve své činnosti natolik omezen, že není schopný výrok auditora vyjádřit.

Vedle samotného výroku může auditor ještě upozornit na skutečnost náležitě zveřejněnou v účetní závěrce, která je dle úsudku auditora natolik důležitá, že je zásadní pro pochopení účetní závěrky jejím uživatelem, prostřednictvím zdůraznění skutečnosti. Pokud by chtěl auditor upozornit na skutečnost, která není zveřejněna v účetní závěrce, avšak je dle jeho úsudku relevantní (nikoli však materiální) pro uživatele k pochopení auditu, odpovědností auditora nebo zprávy auditora, provede tak prostřednictvím odstavce obsahující jinou skutečnost.

Ověřuje-li auditor účetní závěrku účetní jednotky, která vyhotovuje výroční zprávu, je povinen ověřit také tuto výroční zprávu.[5] Auditor posuzuje, zda informace uvedené ve výroční zprávě nejsou ve významném (materiálním) nesouladu s účetní závěrkou a zda je výroční zpráva sestavena v souladu s právními předpisy. Ve zprávě auditora vyhotovené počínaje datem 1. 1. 2016 tak auditor činí v rámci ostatních informací. Nevydává tedy již samostatný výrok, jak tomu bylo do uvedeného data.[6]

Jak již bylo uvedeno, výstupem auditu je zpráva auditora, jež má zákonem o auditorech stanoveny příslušné náležitosti. Vedle zprávy však auditor může vyhotovit také dopis auditora, ve kterém může uvést zjištěné nedostatky, které nebyly natolik významné, aby měly za následek modifikaci výroku auditora, nedostatky vnitřního kontrolního systému a případná doporučení k jejich odstranění.

Některé z mezinárodních auditorských standardů po auditorovi požadují, aby v různých oblastech získal prohlášení vedení účetní jednotky k auditorovi poskytnutým informacím. Nemělo by proto být překvapením, že auditor není ochoten, resp. oprávněn vydat zprávu auditora, pokud od odpovědných osob takové prohlášení nezíská.

Na závěr části věnované auditu účetní závěrky ještě doplňujeme, že účetní závěrku jsou povinny mít auditorem ověřeny ty účetní jednotky, kterým to stanoví zvláštní právní předpis nebo přímo zákon o účetnictví v § 20 odst. 1.

Prověrka účetní závěrky

Prověrka účetní závěrky je auditorskou zakázkou, pro kterou platí v podstatě totéž, co je uvedeno výše k auditu účetní závěrky, avšak s několika významnými rozdíly, které je třeba mít na zřeteli.

Nejpodstatnějším rozdílem mezi auditem a prověrkou, od kterého se odvíjí rozdíly ostatní, je míra auditorem získané jistoty o správnosti účetní závěrky. Mezinárodní standard pro prověrky ISRE 2400 ukládá auditorovi získat omezenou jistotu o tom, že účetní závěrka byla sestavena dle příslušných účetních předpisů. Omezenou jistotou auditor sníží riziko zakázky na úroveň, která je za daných okolností přijatelná, přičemž je ale riziko vyšší než u zakázky poskytující přiměřenou jistotu. I když se nejedná o standardy stanovenou hodnotu, můžeme říci, že prověrkou získá auditor cca 60% až 70% jistotu, přičemž auditem 95% jistotu.

Velkým rozdílem je tedy i samotný cíl prověrky, kterým je vyjádřit názor auditora, zda nezjistil nějaké skutečnosti svědčící o tom, že účetní závěrka jako celek není ve všech významných (materiálních) ohledech sestavena v souladu s příslušným rámcem účetního výkaznictví. Výstupem prověrky je zpráva auditora obsahující v tomto duchu formulovaný závěr auditora, nikoli výrok auditora. Závěr auditora je formulován negativním způsobem. Nedává tedy kladné ujištění o stavu účetní závěrky, ale ujištění, že auditor při své činnosti nezjistil nedostatky, které by významně ovlivnily účetní závěrku.

S ohledem na míru ujištění a cíl prověrky pak auditor volí příslušné auditorské postupy, kterými jsou v tomto případě především dotazování odpovědných osob účetní jednotky (ale i osob mimo účetní jednotku) a vlastní analytické postupy (rozbory a vyhodnocení finančních i nefinančních informací). Auditor tedy volí postupy podstatě omezenější, než kdyby prováděl audit.

Svůj závěr pak může auditor modifikovat případně doplnit o další skutečnosti stejným způsobem, jako v případě výroku auditora při provádění auditu.

Závěr

V tomto článku jsme si podrobněji představili základní službu auditora, tedy audit účetní závěrky a jí podobné ověření s nižším stupněm ujištění, prověrku účetní závěrky. K oběma těmto ověřením lze ještě dodat, že i při správném provedení ze strany auditora a dodržení všech závazných předpisů upravujících auditorské postupy může nastat situace, že některé významnější nedostatky zůstanou neodhaleny. To vyplývá z výběrového způsobu ověřování, jelikož auditor až na výjimky u drobných organizací s malým počtem účetních dokladů nikdy neověří všechny účtované skutečnosti.

Předložený text snad pomůže odbourat zažité stereotypy o auditu. V praxi se lze často setkat s tím, že objednatel auditu posuzuje výsledky auditu pouze z toho pohledu, zda se v auditované účetní jednotce krade či nikoli. Jak jsme si vysvětlili, takové ujištění rozhodně není podstatou auditu účetní závěrky, ale patří spíše do oblasti forenzního auditu.

V příštím čísle se pak budeme detailněji věnovat přezkoumání hospodaření územního samosprávného celku a dalším vybraným auditorským činnostem.

Poznámky

  1. Příslušný rámec účetního výkaznictví – rámec účetního výkaznictví, v souladu s nímž vedení a případně osoby pověřené správou a řízením účetní jednotky sestavují účetní závěrku a který je přijatelný s ohledem na charakter účetní jednotky a cíle její účetní závěrky nebo který je vyžadován právními předpisy (ISA 200).
  2. Nesprávnosti včetně opomenutí jsou dle ISA 320 považovány za významné (materiální), jestliže je možné přiměřeně očekávat, že jednotlivě nebo v součtu ovlivní ekonomická rozhodnutí uživatelů přijatá na základě účetní závěrky.
  3. Nejedná se o povinnost auditora, jelikož cílem není výrok k účinnosti interních kontrol, ale výrok k účetní závěrce. Nicméně pokud je vnitřní kontrolní systém účetní jednotky spolehlivý (což auditor ověří vhodně zvolenými postupy), odrazí se jistě tato skutečnost alespoň v objemu kontrolovaného vzorku účetních dokladů.
  4. § 20 odst. 1 písm. c) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech.
  5. § 20 odst. 2 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech
  6. Dodatečné sdělení skutečností ve zprávě auditora prostřednictvím zdůraznění skutečnosti nebo jiné skutečnosti je upraveno ISA 706. Ostatní informace o ověření výroční zprávy účetní jednotky jsou upraveny ISA 720.

Ing. Pavel Chmelík, asistent auditora, AUDIT – DANĚ, spol. s r. o.

Seriál Auditorská činnost

  1. Auditorská činnost aneb co je audit, 16. 1. 2017 (právě čtete)
  2. Přezkoumání hospodaření územního celku, 4. 4. 2017
TOPlist
TOPlist