K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Veřejné osvětlení – součást bezpečného dopravního prostoru

Funkce managementu územní (obecní a krajské) správy

Datum: 1. 6. 2005, zdroj: OF 2/2005, rubrika: Reforma veřejné správy

V článku Management územní správy jsme charakterizovali management jako ucelený soubor aktivit, jejichž realizace v praxi napomáhá kvalitnímu chodu organizace a dosahování jejich cílů. Zároveň jsme zdůraznili rozhodující roli obcí a krajů v územním rozvoji, význam sbližování soukromé a veřejné sféry a popsali jsme jednotlivé metody a modely manažerské práce v podmínkách územní správy.

Rozvoj jakéhokoliv území je velmi úzce vázán na orgán, který ho řídí a na jeho zaměstnance. Na kvalitě jejich práce je závislá úspěšnost celého regionu. Manažer působící na místní úrovni navíc nese i tzv. správní zodpovědnost, tedy zodpovědnost vůči veřejnosti za provádění veřejné politiky, finanční řízení a administrativní rozhodování. V rámci rozhodování přitom musí respektovat nadřazenost veřejného zájmu nad soukromým. Z tohoto důvodu se objevuje stále sílící snaha v maximální míře umožňovat občanům participaci na rozhodováních procesech v otázkách rozvoje jejich území.

Základními funkcemi managementu územní správy jsou: plánování a organizování, řízení a rozhodování, vedení a řízení lidí, informování a komunikace, kontrola a monitorování, rovněž i reprezentování organizace (úřadu).

Plánování a organizování

Základní a jednou z nejdůležitějších činností manažera je plánování, a to zejména plánování strategické, resp. strategický management. Strategický management pomáhá předvídat a řešit množství faktorů vnitřního a vnějšího prostředí, které nespadají do běžných operativních činností. Strategický management je často založen na vizích a představách rozhodujících představitelů regionu, a je pak úkolem manažera tyto vize převést do programů, propojit je na rozpočtový proces a následně implementovat do praxe. Vize by měla odpovědět na otázky: Jak bude území vypadat v budoucnosti? Co bude odlišovat naši obec, kraj od jiných? Jak bude obec, kraj vnímán jeho obyvateli a podnikatelskou sférou?

V rámci strategického managementu jsou vypracovávány strategické plány rozvoje, operační rozpočty a plány kapitálových investic. Každá strategie musí respektovat místní podmínky, měla by vyjadřovat zájmy a potřeby občanů, místních podnikatelů a zaměstnanců a dosáhnout všeobecné podpory obyvatel.

Řízení a rozhodování

Do oblasti řízení a rozhodování spadá rovněž otázka financí, tedy finančního managementu. V jeho rámci jsou uplatňovány aktivity, které by měly vést k efektivnějšímu využívání zdrojů a k růstu výkonnosti. Důležitým pro všechny subjekty veřejné správy, tedy i pro orgány obcí a krajů, je rozpočet a rozpočtový proces. Každý rozpočet prakticky představuje určitý plánovací dokument, slouží rovněž jako nástroj kontroly, svou roli zastává i v komunikaci informací.

Při sestavování rozpočtu je důležité splnit zejména dva hlavní požadavky, a to že rozpočet musí být přesný a reálný. Úkolem manažera v oblasti finančního managementu je kromě jiného také sledování změn v právní úpravě týkající se hospodaření obcí, resp. krajů, sledování státní politiky a jejích programů, stejně tak i programů Evropské unie. Oblast financí a hospodaření s majetkem je oblastí, která je pravděpodobně nejvíce omezena a upravena v právních předpisech, jejich znalost je pro manažera naprosto nepostradatelná.

Základem veškeré manažerské práce je rozhodování, které prolíná všemi dalšími činnostmi. Důležité je na rozhodování pohlížet jako na proces sestávající se z několika postupných kroků. Nejprve je nutné identifikovat možnosti (zde se analyzují reálné problémy versus disponibilní omezené zdroje), dále se stanovují cíle, vymezují se podmínky, stanovují se alternativy, kritéria, podle nichž se tyto alternativy hodnotí, dochází ke třídění alternativ, výběru alternativy a k její konečné realizaci. Dodržení všech jednotlivých kroků rozhodovacího procesu by mělo zajistit optimální rozhodnutí.

Vedení a řízení lidí

Oblast personálního managementu je velmi rozsáhlá a pro fungování úřadu zcela nepostradatelná. Toto vychází ze skutečnosti, že činnost úřadu je na práci svých zaměstnanců zcela závislá. Týká se to jak řadových zaměstnanců, tak i nejvyššího vedení či znalostních pracovníků s vysokou odborností. Oblast veřejného personálního managementu je kontrolována velkým množstvím právních a jiných souvisejících předpisů, pronikají sem také mnohé technologické inovace, mění se demografická skladba pracovníků (to souvisí s podporou zaměstnávání menšin a žen).

Personální management je založen na analýze pracovních míst, na náboru a výběru zaměstnanců, na vzdělávání a tréninku, na hodnocení výkonnosti, na kariérním růstu, na pobídkách, motivaci a odměňování. Na reálnou praxi personálního managementu pak mají vliv hodnoty, tradice a chování v jednotlivých zemích, velikosti organizací, organizační kultura a manažerská praxe.

Personální management ve veřejném sektoru musí být zaměřen na produktivitu a efektivnost, musí vycházet z dobré znalosti a orientace v právu, v technologiích, v analytických nástrojích, musí být zaměřen na zaměstnance a musí sledovat manažerské cíle. Kvalitní personální management může udělat z práce v územně-správních orgánech práci značně atraktivní a přilákat tak schopné lidi, jejichž zapojení může regionu přinést pozitivní výsledky.

Informování a komunikace

Otázka informování a komunikace má dva směry. Komunikace probíhá uvnitř úřadu nebo navenek. Vnitřní komunikace bývá zpravidla upravena vnitřními předpisy úřadu a slouží hlavně jeho efektivní činnosti. Komunikace navenek se ovšem jeví jako důležitější. Správa obce, kraje, je vždy vykonávána především pro jeho obyvatele. Dobré vztahy s nimi, ale i s dalšími subjekty a partnery, jsou proto velmi důležité.

Zapojení široké veřejnosti do rozhodování a správy území přináší řadu výhod. Rozhodovací proces se stává otevřeným, lépe kontrolovatelným, bohatším o nové nápady, podněty a způsoby řešení a realizace, jsou zohledněny místní podmínky prostředí a jeho charakteristiky, je zabezpečena i zpětná vazba. Řada úřadů již přistoupila na praxi zjišťování úrovně spokojenosti obyvatel s poskytovanými službami. Pro takové účely jsou hojně využívány dotazníky a jsou prováděny průzkumy veřejného mínění.

Úřady se snaží stát se v očích občanů a dalších subjektů oblíbenějšími, podporují komunikaci s veřejností, zavádějí jednotný styl prezentace, budují svou image, navazují partnerské vztahy s podnikatelskou sférou, ale i s dalšími úřady a organizacemi, a to i na mezinárodní úrovni. Mezinárodní partnerství regionů a obcí je dnes zcela běžnou záležitostí. Mezery lze ještě nalézat ve spolupráci s podnikatelskou sférou, i zde je však snaha tyto vazby posílit, např. podporováním spolupráce na principu tzv. Public Private Partnership (PPP).

Monitorování a kontrola

Pro účely monitorování a kontroly je vhodné na příslušném úřadě vytvořit samostatnou složku. Pro účely kontroly je toto již tradicí, důležitost je ale nutné vtisknout i procesu monitorování, tedy průběžnému sledování. Monitorování může být často přínosnější než následná kontrola, neboť díky němu je stále znám aktuální stav a je tedy možná včasná náprava ke stavu požadovanému. Monitorovací složkou jsou nejčastěji výbory či komise, zapojeni by do nich měli být zástupci místní samosprávy, významné zastoupení by měli mít představitelé soukromého sektoru, dalšími členy by pak měli být i experti z daných oblastí.

Reprezentace úřadu

Důsledkem skutečnosti, že management obcí a krajů, osoby, které ho vykonávají, se ustavuje na základě voleb, tedy občané si sami volí své zástupce v místních orgánech, spojování regionu a jeho úřadu s konkrétními osobami je intenzivnější. Tato vazba pak klade větší nároky na celkovou reprezentaci úřadu. Do takové reprezentace patří vystupování na veřejnosti, tedy před občany, jednání s podnikatelským sektorem regionu, ale i mimo něj, komunikace s dalšími úřady a správními orgány, navazování mezinárodních partnerství a spolupráce. Při všech jednáních a vystoupení jsou subjekty konfrontovány s představiteli dané obce či kraje, ne se samotnou územní jednotkou, činí si proto prvotní úsudek na základě dojmů z jejích reprezentantů a z jejich schopnosti svoji obec či kraj hájit, prezentovat a propagovat.

Ing. Petra Olšová, doktorandka Katedry veřejné správy a regionálního rozvoje VŠE v Praze

TOPlist
TOPlist