Poplatky za autorská práva
Nedávno jsme publikovali článek Obce a správa autorských práv týkající se problematiky autorských práv. Toto téma bylo zařazeno i na program Dnů malých obcí, kde na dotazy účastníků odpovídala JUDr. Hana Masopustová, ředitelka oddělení autorských práv Ministerstva kultury a její kolegyně Mgr. Lenka Jirsová. Některé vybrané otázky z jednání v Praze i v Brně otiskujeme, neboť odpovědi jsou jistě zajímavé pro širší odbornou veřejnost. Pokud k této problematice budou mít čtenáři další dotazy, připravíme v některém z dalších čísel odborná stanoviska.
1) Při produkci lidových písní v obecním rozhlase je obec též nucena odvádět poplatek OSA a pravděpodobně i INTERGRAMU. Jak je s těmito penězi naloženo?
Dle § 3 písm. b) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), se ochrana podle práva autorského nevztahuje na výtvory tradiční lidové kultury, např. na lidové písně v jejich autentické podobě. Jen v tomto případě není nutné získat od OSA a INTERGRAMu svolení k tomuto užití. Jestliže však bude v obecním rozhlase užita lidová píseň zpracovaná (upravená) autorem a zaznamenaná na zvukovém nosiči, je povinností obce uzavřít smlouvu a zaplatit příslušnou odměnu jak OSA, tak INTERGRAMu. Vybrané odměny jsou rozděleny jednotlivým nositelům práv v souladu s rozúčtovacími řády těchto kolektivních správců.
2) Máme veřejný rozhlas, kde užíváme reprodukovanou hudbu. Máme smlouvu s OSA. Musíme mít smlouvu i s INTERGRAMEM?
Ano. V případě, že prostřednictvím veřejného rozhlasu zpřístupňujete reprodukovanou hudbu, je nutné platit odměnu OSA i INTERGRAMu. OSA -- Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním (zastupuje autory hudebních děl s textem i bez textu a textaře) a INTERGRAM, nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, (zastupuje výkonné umělce a výrobce zvukových a zvukově obrazových záznamů), jsou kolektivními správci, kterým Ministerstvo kultury udělilo oprávnění k výkonu kolektivní správy práv dle autorského zákona.
3) Není ochrana autorských práv příliš jednostranně a komerčně zaměřená? Proč mají obce a spolky za neziskové užívání hudebních děl (když honoráře zaplatily nákupem nosičů) platit nadprůměrně honorovaným skupinám lidí? Neměli by naopak tito lidé s nadprůměrnými zisky podporovat kulturu a lidové umění na vesnicích?
Ochrana autorských práv není jednostranně ani komerčně zaměřená, jelikož se vztahuje na výsledky tvůrčí činnosti každé fyzické osoby, jejíž výtvor splňuje pojmové znaky uvedené v autorském zákoně. Dle tohoto zákona má autor právo své dílo užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva (jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem). Mezi způsoby užití, k nimž autor uděluje svolení a má právo na odměnu, patří nejen právo na rozšiřování (např. prodejem), ale i právo na sdělování veřejnosti, kterým se rozumí zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově, přičemž není rozhodující, zda-li je dílo zpřístupňováno za úplatu či bezplatně.
Pokud jde o podporu kultury, v mnoha případech umělci přispívají na různé kulturní a charitativní účely. OSA např. v loňském roce poskytla l mil. Kč na odstranění škod způsobených povodněmi.
4) Jsem proti placení autorských práv. Dělník vyrobí výrobek dostane zaplaceno a dost. Umělec nazpívá píseň -- vydá "desku", dostane zaplaceno a dál bere poplatky z užití práv. Zaplatím "desku" a dost. Umělci by nemuseli žít na tak "vysoké noze".
Povinnost platit odměnu nositelům práv v souvislosti s užitím chráněných předmětů ochrany má oporu v autorském zákoně, který odpovídá mezinárodním úmluvám, smlouvám a směrnicím ES. Ochrana práv duševního vlastnictví je zakotvena v řadě mezinárodních úmluv a smluv, kterými je Česká republika vázána. (Jedná se např. o Bernskou úmluvu o ochraně literárních děl z roku 1886, revidovanou v Paříži v roce 1971, Mezinárodní úmluvu o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací z roku 1961, Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském a o výkonech výkonných umělců a zvukových záznamech z roku 1996).
Je nutné si uvědomit, že výsledkům duševní činnosti (nehmotným statkům) je třeba přiznat v době prudkého rozvoje techniky umožňující přeshraniční šíření, adekvátní stupeň ochrany, jaký vyžaduje tento specifický druh vlastnictví.
5) Problém není v tom, že bychom nechtěli nebo odmítali platit za autorská práva. Problém je, aby se peníze za autorská práva skutečně dostaly k autorům, např. OSA je neprůhledná černá díra, kam mizí miliony korun. OSA vyměřuje poplatky za díla autorů, které nezastupuje. Kdo tyto peníze inkasuje, jdou např. na dobročinné účely nebo končí v rukou několika osob, které si tak vytvářejí zlatý důl? Proč je stejný poplatek nehledě k počtu např. přehraných skladeb na koncertě nebo festivalu. Je-li přehrána jedna skladba nebo 60 skladeb je poplatek stejný, protože se vybírá na kapacitu a počet návštěvníků a tak dále!
Postup OSA při vybírání a rozdělování odměn v souvislosti s užitím autorských děl odpovídá ustanovením autorského zákona. Dle § 100 odst. 1 písm. j) a k) autorského zákona je povinností OSA vybírat pro nositele práv odměny, rozdělovat je a vyplácet je v souladu s rozúčtovacím řádem, vést evidenci vybraných odměn a umožnit nositelům práv kontrolu správnosti výše jim vyplacených odměn. Dále je mj. povinností OSA dle § 100 odst. 1 písm. o) tohoto zákona zveřejňovat roční účetní závěrku včetně zprávy auditora bez zbytečného odkladu od jejího vyhotovení v Obchodním věstníku.
Způsob výpočtu výše odměn je stanoven v sazebníku, který je kolektivní správce dle § 100 odst. 1 písm. s) autorského zákona povinen zveřejnit vhodným způsobem (sazebník odměn OSA naleznete na www.osa.cz). Způsob výpočtu odměn u veřejných hudebních produkcí v závislosti na kapacitě sálu je mezinárodně uznávaný princip, který vychází z toho, že autor nemůže nést riziko podnikatele, který nedostatečně odhadl svůj podnikatelský záměr. Domníváme se však, že v takovém konkrétním případě lze s OSA dohodnout podmínky individuálně.
Nesouhlasíme s názorem, že OSA je "černá díra". OSA je občanské sdružení, jehož stanovy registruje Ministerstvo vnitra. Je členem CISAC, tj. Mezinárodní konfederace společností sdružujících autory a skladatele na národní úrovni. Má volené orgány valnou hormadou, která schvaluje výroční zprávy OSA, účetní závěrky, rozúčtovací řády a volí dozorční orgány OSA. Každý kolektivní správce musí být transparentní z hlediska autorů a uživatelů a zejména z hlediska zahraničních autorů, které na základě recipročních smluv s obdobnými kolektivními správci zastupuje pro užití jejich děl na území ČR. Poměr vyplacených odměn zahraničních autorům a nakladatelům vůči českým autorům a nakladatelům činí 55:45.
6) Někteří umělci se práva na autor. poplatky chtějí vzdát, váš úřad nesouhlasí. Některým umělcům dlužíte, jak je to možné. V hospodách se sleduje v televizi fotbal, hokej, po skončení přenosu se televize vypíná, proč se mají platit poplatky umělcům?
Dle § 26 odst. 1 autorského zákona se autor nemůže vzdát svých majetkových práv k dílu, tato práva jsou nepřevoditelná. Autorský zákon však umožňuje, aby nositelé práv udělovali svolení k užití předmětů ochrany také bezúplatně.
V případě některých práv kolektivně spravovaných, které si autoři nemohou spravovat sami, nýbrž pouze prostřednictvím kolektivních správců, je povinností kolektivního správce odměnu vybrat a vyplatit konkrétním autorům v souladu s rozúčtovacím řádem. Odměna je tedy vybírána jak pro smluvně zastupované, tak i smluvně nezastupované autory (tito mají právo na odměnu, pokud bylo jejich dílo užito a přihlásili se k evidenci u kolektivního správce). Kolektivní správce je tedy ze zákona povinen odměny vybírat a autoři mají právo (nikoliv povinnost) se o ně přihlásit. Jen v rámci tzv. dobrovolné kolektivní správy podle § 101 odst. 9 autorského zákona existuje možnost, aby nezastupovaný autor vyloučil dopad hromadné smlouvy uzavřené mezi uživatelem a kolektivním správcem. Tuto výluku musí učinit ve vztahu k příslušnému uživateli a k příslušnému kolektivnímu správci.
Ministerstvo kultury nedluží v souvislosti s výkonem kolektivní správy žádnému nositeli práv odměny, jelikož mu nepřísluší jejich vybírání a ani rozdělování.
Pokud jde o vybírání odměn v souvislosti s umístění televizních přijímačů v restauracích, tak i v tomto případě jde o právo upravené autorským zákonem, ke kterému musí být uděleno svolení a zaplacena odměna. Argument, že televizor je v provozu pouze při sportovních utkání neobstojí, jelikož již pouhé umístění funkčního televizoru ve veřejně přístupném prostoru je považováno za provozování dle § 23 autorského zákona a odpovědný je v každém případě provozovatel takového zařízení.
7) Proč OSA -- jde-li o ochranu práv autorů -- nevyžaduje od obcí za produkci ve veřejném rozhlase seznam skladeb, ale pouze počet reproduktorů obecního rozhlasu?
Způsob, jakým OSA vypočítává odměny, vyplývá ze sazebníku, který je tvořen jeho orgány (orgány občanského sdružení), ve kterých jsou zastoupeni autoři. Ministerstvo kultury pravidla pro výpočet odměn nestanovuje, bližší informace Vám jistě k této otázce poskytne přímo OSA.
Můžeme však doporučit, aby o tarifech a způsobu vybírání proběhlo jednání s kolektivními správci na úrovni Svazu měst a obcí.
8) Zrušili jsme OZV o vstupném z kulturních akcí, ve kterém byla ošetřena i tzv. ohlašovací povinnost i autorské právo. Nyní jsou obavy, že akce nebudou pořadatelé ohlašovat vůbec. Tato povinnost je prý dána zákonem, jakým?
Dle § 100 odst. 6 stávajícího autorského zákona je povinností provozovatele živé veřejné hudební produkce vždy oznámit příslušnému kolektivnímu správci (OSA) program produkce s uvedením jmen autorů a názvů děl, která mají být provozována, a to nejpozději 10 dnů před konáním produkce. Pokud provozovatel takové oznámení neučiní, má se za to, že na produkci budou provozována pouze díla autorů, pro které kolektivní správce právo na živé provozování hudebních děl spravuje.
Pokud jde o pořádání kulturních akcí v obci, je na obci samotné, aby přijala potřebnou úpravu, např. vydáním obecní vyhlášky.
9) Obec vydává zpravodaj, který má sloužit především k informování občanů o různých akcích, o činnostech místních spolků a organizací. Zpravodaj se rozdává zdarma. V poslední době (kolem komunálních voleb) se však domáhají pisatelé různých "vtipných" příspěvků jejich uveřejnění ve zpravodaji. Dále jsou otiskovány příspěvky, které překrucují fakta a pomlouvají spoluobčany. Kdo má právo rozhodovat o tom, co se otiskne? Kdo odpovídá za obsah v případě, že se napadený občan obrátí na soud? Je nutné dávat zpravodaj registrovat na MK?
Problematika vydávaní periodických publikací (zpravodaj vydávaný obcí) je upravena v zákoně č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Dle § 4 tohoto zákona odpovídá za obsah periodického tisku vydavatel, tedy vydavatel je tím, kdo rozhoduje, které příspěvky budou do tisku zařazeny a které nikoliv (vydavatel však neodpovídá za pravdivost údajů obsažených v reklamě a v inzerci uveřejněných v periodickém tisku, tato výjimka však neplatí pro reklamu a inzerci samotného vydavatele).
Jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi (§ 10 odst. 1 a násl. tiskového zákona). Může se také dožadovat ochrany osobnosti podle občanského zákoníku.
Registrační povinnost u Ministerstva kultury dle § 7 odst. 2 tiskového zákona se vztahuje i na zpravodaj vydávaný obcí (samozřejmě za předpokladu, že splňuje znaky periodického tisku uvedené v tomto zákoně).