K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Obce a správa autorských práv

Datum: 12. 5. 2003, zdroj: OF 1/2003, rubrika: Ostatní

V poslední době je stále častěji slyšet řadu stížností na konflikty, které nastávají při správě autorských práv. Jedná se zejména o poplatky za hudební produkce. Podle autorského zákona (č. 121/2000 Sb.) může být kolektivním správcem autorských práv jen ten, kdo získal oprávnění k výkonu kolektivní správy.

Držitelem oprávnění může být pouze právnická osoba, která přímo či nepřímo sdružuje nositele práv, které při kolektivní správě zastupuje a má výkon kolektivní správy jako hlavní předmět své činnosti. Přitom výkon kolektivní správy je prováděn soustavně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Oprávnění k výkonu kolektivní správy uděluje Ministerstvo kultury ČR na základě písemné žádosti. K 1. lednu 2003 takového oprávnění získalo celkem pět právnických osob -- OSA, Intergram, OAA-S, Dilia a Gestor. U všech organizací se jedná o občanská sdružení.

Pro úplnost -- občanské sdružení je samostatná právnická osoba, které mohou být povinnosti přikázány pouze zákonem, což platí i o omezení jejích práv. Vrcholným orgánem občanského sdružení je shromáždění členů, které rozhoduje o hospodaření a majetku, obsahu stanov, o složení volených orgánů atd. Občanské sdružení vzniká dnem, kdy bylo zapsáno do evidence Ministerstva vnitra ČR. Účetnictví vede sdružení podle platných předpisů, na jeho činnost se vztahují např. i živnostenský zákon, zákon o daních z příjmů apod.

Zaregistrované subjekty, které obdržely oprávnění ke kolektivní správě autorských práv rozhodují např. o návrhu textu smluv s nositeli práv při jejich zastupování, návrhu textu individuálních smluv, o návrhu rozúčtovacího řádu atd. Správce autorských práv zastupuje své členy na základě smlouvy, která stanoví oboustranně práva a povinnosti jak autorů tak správce jejich autorských práv.

Kolektivní správa práv

Udělená oprávnění jsou formulována pro dva typy kolektivní správy práv -- pro práva povinně kolektivně spravovaná a pro práva dobrovolně kolektivně spravovaná.

Při povinně kolektivně spravovaných právech, nemohou jejich nositelé uplatňovat svá práva jinak, než prostřednictvím kolektivního správce, tzn., že zákon v tomto případě omezuje autora a nositele práv při výkonu vlastnického práva.

Jedná se o:

  • vysílání zvukové nahrávky uměleckého výkonu (zvukového záznamu šířeného prodejem) rozhlasem nebo televizí
  • vysílání nebo přenos zvukového záznamu (kde je zaznamenáno autorské dílo či výkon) v rozhlase či v televizi
  • kopírování zvukové nebo audiovizuální nahrávky (pouze je-li zaznamenáno dílo nebo výkon) na nenahraný nosič záznamu (např. na CD, kazety) a to i pro osobní potřebu uživatele
  • kopírování díla, jehož výsledkem je tisková rozmnoženina (např. díla literárního, výtvarného)
  • opětovný prodej originálu uměleckého díla (např. prodej zakoupeného obrazu)
  • pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla, tj. jejich zpřístupňování "za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu"
  • kabelový přenos předmětů ochrany, pokud záznamy nebyly(!) vydány k obchodním účelům.

Kolektivní správce je zákonem oprávněn k tomu, aby vybíral pro nositele uvedených práv odměny v případě, kdy dojde k užití předmětů ochrany. K tomuto výkonu kolektivní správy nepotřebuje tedy kolektivní správce zmocnění nositele práv.

Dobrovolně kolektivně spravovaná práva -- příslušný kolektivní správce musí mít uzavřenu (individuální) smlouvu o zastupování s příslušným nositelem práv. Autor či nositel práv se samozřejmě mohou rozhodnout a uzavřít smlouvu s jinou osobou o zastupování svých práv. Takovou osobou zřejmě nemusí být pouze držitel oprávnění ke kolektivní správě.

Autorský zákon přikazuje, aby kolektivní správce vykonával kolektivní správu nevýdělečně. Lze tomu rozumět tak, že z odměn vybraných za užití autorského díla kolektivní správce odečte pouze (účelně vynaložené) náklady související s kolektivní správou a zůstatek odešle na účet jednotlivých zastupovaných autorů. Ujednání smlouvy je však výhradně záležitostí dohody a svobodné vůle obou stran. Takovouto správu práv nelze tedy automaticky považovat za činnost neziskovou, správa cizích práv může být vykonávána i jako podnikání.

Výkon správy autorských práv

Vztahy kolektivního správce k nositelům práv i k uživatelům upravuje § 100 autorského zákona. V odstavci 4 zákon přikazuje každému, kdo užívá předmět ochrany, aby umožnil kolektivnímu správci řádný výkon kolektivních správy. Lze si obtížně představit, že by kolektivní správce vykonával kolektivní správu i mimo oblast, kterou zákon stavuje jako "povinně kolektivně spravovaná práva"

Odstavec 5 § 100 definuje, co zákon považuje za "veřejnou hudební produkci" a koho považuje za "provozovatele veřejné hudební produkce". Může to být i taková osoba, která poskytne prostor k produkci a nesdělí správci práv totožnost provozovatele produkce.

Odstavec 6 § 100 ukládá povinnost provozovateli "živé veřejné hudební produkce", aby 10 dní před jejím konáním oznámil kolektivnímu správci jména autorů a názvy děl, která mají být provozována. Pokud provozovatel takové oznámení neučiní, má se za to, že na produkci budou provozována pouze díla autorů, pro které kolektivní správce právo na živé provozování hudebních děl spravuje".

Kolektivní správce má stanovenu povinnost vést rejstřík smluvně zastupovaných nositelů práv. Kolektivní správce je povinen sdělit tomu, kdo o to písemně požádá, zda zastupuje nositele práv k určitému předmětu ochrany a vydat o tom na žádost a náklady žadatele písemné potvrzení. Dále je kolektivní správce povinen vést rejstřík předmětů ochrany, k nimž kolektivně spravuje práva.

Změnit zákon?

Neodpovídá-li užité dílo nebo právo autorskému zákonu nebo je-li z ochrany podle autorského zákona vyňato, pak se v případě jeho užití samozřejmě nemůže jednat o neoprávněné užití díla ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb. Lze si např. obtížně představit, že za nedovolené užití autorského díla by bylo možno považovat zhotovení tiskové kopie např. oddacího listu nebo zápisu ze zasedání zastupitelstva obce.

Je nepochybné, že práva autorů, jakož i práva související, zasluhují ochrany neboť jsou předmětem vlastnictví. Jsou-li užita někým jiným, než vlastníkem, pak pouze se souhlasem vlastníka a za podmínek, které vlastník určí, resp. které jsou dohodnuty mezi vlastníkem a nabyvatelem (uživatelem).

K ochraně autorských práv prostřednictvím zákona je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Tyto úmluvy ovšem ponechávají jistý prostor pro to, aby jednotlivé státy mohly upravit ochranu autorských práv podle svých specifických podmínek.

Pokud se některá ustanovení autorského zákona jeví poněkud kontraproduktivní nebo nepřesná či nejasná, pak existuje nejméně jeden zcela regulérní způsob, jak text zákona změnit. Podat návrh na změnu zákona. Což může -- vzhledem ke zmocnění ze zákona č.129/2000 Sb. -- učinit např. krajské zastupitelstvo.

-amce-

TOPlist
TOPlist