Rozhovor o nové směrnici o čištění odpadních vod, příležitost i výzva pro Česko

Hned trojice ministrů české vlády vystoupila na konferenci Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR), která se konala 13. až 14. listopadu 2024 v Českých Budějovicích. Diskusního stolu s regulátory se zúčastnili Marek Výborný (zemědělství), Petr Hladík (životní prostředí) a Lukáš Vlček (průmysl a obchod). Debatě byli přítomni také Vilém Žák, ředitel a člen představenstva SOVAK ČR, členové představenstva SOVAK ČR Ondřej Beneš a Vladimír Stehlík. Moderátor Pavel Hájek položil přítomným řadu otázek, z diskuse jsme vybrali to nejdůležitější.

Jaké příležitosti a výzvy přinese České republice implementace nové směrnice o čištění odpadních vod? Jak vnímáte revizi směrnice o čištění městských odpadních vod?

Marek Výborný: Revizi vnímám jako potřebnou. Od roku 1991 jsme se v České republice posunuli v čištění odpadních vod výrazně dopředu. Směrnice je však velmi ambiciózní a je třeba si uvědomit, že její implementace bude vyžadovat nemalé finanční prostředky – jak na počáteční investice, tak na každoroční provoz. Nyní je naším úkolem ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí a průmyslu najít nejvhodnější způsob implementace tak, abychom naplnili stanovené cíle a zároveň nezatížili celý sektor nad únosnou míru.

Petr Hladík: Je to jednoznačně příležitost výrazně zvýšit kvalitu povrchových vod a posílit princip cirkularity vody v průmyslu. Potřebné technologie již máme, často dokonce české. Naši dodavatelé dosud naráželi na nízkou domácí poptávku, kterou by nová legislativa mohla podpořit. Ačkoliv implementace bude finančně náročná, z dlouhodobého hlediska se investice do kvality životního prostředí a povrchových vod vyplatí.

Jaký je hlavní cíl této směrnice?

Marek Výborný: Cílem je dosáhnout dalšího posunu v kvalitě čištění a využití povrchové vody. Nedávné povodně ukázaly, jak zásadní je mít funkční systém čištění vod. Když například vypadne čistírna odpadních vod v Ostravě, má to závažné důsledky včetně těch mezinárodních. Směrnice představuje výzvu, ale musíme najít rozumnou míru vyváženosti, zejména s ohledem na finanční dopady na provozovatele.

Jaká jsou hlavní úskalí implementace směrnice?

Vilém Žák: Je to především ohromná odpovědnost. Za 30 měsíců musíme nastavit pravidla implementace a je klíčové udělat to správně. Pokud to pokazíme, budoucí generace nám to budou oprávněně vyčítat. Proto vítáme spolupráci s ministerstvy a věříme, že společně dokážeme najít optimální řešení.

Jak jsou ministerstva připravena na implementaci?

Marek Výborný: Zhruba za 14 dní (diskuse se konala 14. listopadu – pozn. red.) bude směrnice uveřejněna ve věstníku, a to znamená, že začne běžet 30měsíční lhůta na implementační plán. Pro někoho se může zdát, že to je strašně dlouhá doba. Uvědomujeme si ale, že 30 měsíců je velmi krátká doba vzhledem k rozsahu směrnice. Už nyní pracujeme na národním implementačním programu ve spolupráci se SOVAK ČR a dalšími partnery, nastavujeme pravidla implementace. Musíme zařadit vyšší rychlostní stupeň, protože každý promarněný měsíc se může později vymstít.

Petr Hladík: Jsme již v pokročilé fázi příprav. Směrnice má různé časové horizonty pro různá opatření a my nejsme na startovní čáře. Již nyní pracujeme na dílčích legislativních změnách, například v oblasti domácích čistíren odpadních vod a fosforu. Klíčové bude udržet odbornou diskuzi mimo politické tlaky, zejména s ohledem na nadcházející volby.

Proč MŽP připravilo tzv. fosforovou novelu vodního zákona ještě před zahájením implementace směrnice a co tato novela přináší?

Petr Hladík: Novela vznikla na základě diskuze mezi ministerstvem životního prostředí a zemědělství jako reakce na aktuální problémy, především se znečištěním rybníků a vodních nádrží. Je v souladu s novou směrnicí a řeší také akutní problémy spojené s povodněmi a domácími čistírnami odpadních vod. Ačkoli by bylo možné tato ustanovení řešit později v rámci velké novely, tlak ze strany majitelů vodárenských nádrží a rybničních soustav vyžaduje rychlejší řešení.

Implementace nové směrnice představuje významnou výzvu, která bude vyžadovat úzkou spolupráci mezi ministerstvy, vodohospodáři a dalšími odbornými partnery. Klíčové bude najít rovnováhu mezi rychlostí implementace a kvalitou přijatých řešení. Jak se propojuje vodohospodářství s energetikou?

Lukáš Vlček: Propojení vodárenství a energetiky je v současné době naprosto zásadní. Po období energetického dostatku a nízkých cen nás válka na Ukrajině a další faktory přinutily uvažovat kreativněji a hledat synergie mezi obory. Český průmysl patří k energeticky nejnáročnějším v Evropě, proto je potřeba hledat cesty k větší efektivitě.

Jaké konkrétní příležitosti vidíte v propojení vodárenství a energetiky?

Lukáš Vlček: Existují stovky projektů zaměřených na energetickou efektivnost a modernizaci vodárenských soustav – od modernizace čerpadel přes systémy telemetrie až po řízení čistíren odpadních vod. Významnou příležitostí je zapojení vodárenství do systému výkonové rovnováhy. V rozpočtu ČEPS je na služby výkonové rovnováhy vyčleněno asi osm miliard korun a část těchto prostředků by mohla směřovat do vodárenství.

Jaké výhody by to přineslo?

Lukáš Vlček: Toto propojení by mohlo přinést vodárenství dodatečné příjmy, které by mohly být využity na investice do modernizace infrastruktury. Zároveň by to mohlo pomoci udržet konečnou cenu pro spotřebitele na přijatelné úrovni. Cílem je vytvořit inteligentní a chytré systémy, které budou nejen efektivní, ale také ekonomicky přínosné pro české vodárenství.

Nová směrnice o čištění odpadních vod tak podle ministra Vlčka otevírá nejen výzvy v oblasti environmentální, ale přináší i příležitosti pro modernizaci a větší propojení vodárenského a energetického sektoru. Klíčové bude využít tyto příležitosti k vytvoření efektivnějšího a ekonomicky udržitelného systému.

Směrnice stanovuje jasné termíny implementace. Jak vnímáte tento časový rámec? Jednotlivé kroky si vyžádají řadu i projektových řešení. Dá se to stihnout? Jaká je doba na vyprojektování, realizaci, vysoutěžení a financování nutných opatření?

Ondřej Beneš: Příprava projektů ve vodohospodářské oblasti trvá opravdu velmi dlouho. Doba od studie proveditelnosti přes přípravu projektové dokumentace, vysoutěžení, výběr zhotovitele, realizaci a zkušební provoz představuje zhruba pět let. V některých případech, u velkých projektů, to představuje osm let, což výrazně převyšuje volební období. Takže si musíme uvědomit, že proces bude opravdu nějakou dobu trvat a jenom upozorňuji, že termíny (2033, 2039, 2045) jsou definované, takže o tom není diskuse. Všichni víme, že k těm termínům musíme směřovat. Některé projekty trvají dlouho a je potřeba je začít připravovat včas.

Lukáš Vlček: Řada věcí je v běhu, ale existují venkovské regiony, kde ten potenciál ještě není úplně naplněn. Je ale nutné říci, co je zcela zásadní. Co je hlavním obsahem vašeho byznysu? Znamená to 365 dní v roce 24 hodin dodávat kvalitní pitnou vodu.

Petr Hladík: Máme 30 měsíců na implementaci a pak následuje realizace. Nesmíme k tomu přistoupit typickou českou cestou – tedy že tomu nejdřív nevěříme, pak doufáme v posun termínů, a nakonec jsme překvapeni, že to platí. Směrnice je schválená, je to zlomový bod a pokud k tomu přistoupíme zodpovědně, je to realistické, byť to bude vyžadovat enormní úsilí.

Jak vidíte otázku financování těchto změn?

Marek Výborný: Financování bude vícezdrojové. Počítáme s tím, že i znečišťovatel bude na systém přispívat. S takovým přístupem jsme schopni projekty připravit tak, aby byly realizovatelné.

Pane Stehlíku, jako zástupce středně velké vodárenské společnosti, jaké vidíte hlavní výzvy?

Vladimír Stehlík: Jsme finančně silná firma, takže financování by neměl být hlavní problém. Větší výzvou je technická stránka – najít projektanty, dodavatele a zajistit specializované technologie. Jako provozní firma také musíme našim zákazníkům zdůvodnit, proč cena vodného, a především stočného poroste.

Zmínil jste zajímavý problém s platbami za dešťové vody…

Vladimír Stehlík: Ano, současný systém není zcela spravedlivý. Někteří uživatelé jsou osvobozeni od plateb za odvod srážkových vod, přestože jejich vody odtékají kanalizací, kterou musíme udržovat a opravovat. Náklady tak nesou pouze ti, kteří platí stočné, zatímco ostatní jsou z této povinnosti vyňati.

Pane ministře Výborný, jak se ministerstvo staví k výjimkám z plateb za odvádění srážkových vod?

Marek Výborný: V současné době neplánujeme zrušení těchto výjimek. Nicméně toto téma může být součástí širší debaty při implementaci nových opatření. Diskusi se rozhodně nevyhýbáme.

Vladimír Stehlík: Jde mi především o to, že zatímco v případě elektřiny lidé ekonomicky uvažují a instalují si fotovoltaiku, u nakládání se srážkovou vodou chybí ekonomická motivace. Často se setkáváme s tím, že soukromníci i firmy argumentují nemožností zasakování a trvají na odvodu do kanalizace.

Jak by se tedy mělo přistupovat k hospodaření se srážkovou vodou?

Marek Výborný: Klíčová je motivace k cirkularitě. Máme pozitivní příklady jak z průmyslu, tak z menších obcí. Například školy jsou ideálním místem pro využití ‚šedé vody‘. Toto je cesta, kterou bychom se měli vydat, spíše než debatovat o výjimkách.

Petr Hladík: Musíme přehodnotit celý současný přístup. Devadesát procent případů úhynu ryb v letním období souvisí s lokálními bouřkami a odlehčením znečištěné vody do toků. S postupující klimatickou změnou bude situace ještě komplikovanější.

Lukáš Vlček: Je nutné změnit způsob uvažování a plánovat v dlouhodobějším horizontu – někdy i na 50 až 100 let dopředu. Musíme efektivněji sdružovat investice a při budování městské infrastruktury automaticky počítat s oddělenou srážkovou a splaškovou kanalizací. Těší mě, že mnoho měst už takto uvažuje a hledá způsoby, jak srážkovou vodu využít v městském vodním hospodářství.

Jak vysvětlovat občanům zdražování vody a kde na opatření vzít peníze?

Ministr Výborný: Vysvětlování musí jít ruku v ruce s novelou vodního zákona. Na vodní hospodářství je k dispozici přes dvě miliardy korun ročně. Malé obce potřebují státní podporu, samy si neporadí. Náklady na čištění vody rostou, musí se eliminovat také léky, hormony, fosfor. Zvýšení stočného o jednu korunu odpovídá zhruba dvěma až třem miliardám na investice ročně. Je nutné dát důraz na praktické vysvětlování přínosů i v menších obcích.

Zpracovala Ing. Radka Hušková na základě záznamu z debaty.

Kráceno, celé znění vyšlo v čísle 12/2024 časopisu SOVAK.