Hospodaření s vodou

V České republice se za posledních třicet let hospodaření s vodou podstatně změnilo. Zatímco před rokem 1989 byl všude uměle stanoven jednotný poplatek za vodné a stočné, přechod k reálným hodnotám zahrnuje do ceny vody postupně všechny provozní náklady včetně nákladů na obnovu vodohospodářské infrastruktury. Následkem zvyšování cen došlo samozřejmě k snížení spotřeby vody, která je nyní v Česku cca 90 litrů na osobu a den, což je zhruba polovina oproti spotřebě před třiceti lety.

Důvodem nižší spotřeby však není jen cena, postupně také zanikla řada velkých průmyslových odběratelů, ale započalo systémové řízení vodárenských systémů, jejichž stav byl na počátku devadesátých let minulého století neuspokojivý a obnova značně zanedbaná. Zákonem o vodovodech a kanalizacích je nastaven rámec vztahů mezi dodavatelem vody a odběratelem, který upravuje měření spotřeby a definuje povinnosti sběru a předávání technických informací. To vše se projevilo také na stavu vodovodních řadů a podstatném snížení ztrát vody v síti. Díky pravidelné údržbě, obnově a monitoringu vodovodní sítě je podíl ztrát z vody vyrobené a určené k realizaci v ČR průměrně 14,7 % (Český statistický úřad, ČSÚ – vodovody v roce 2022).

V České republice je vysoký podíl obyvatel zásobovaných vodou z vodovodů – podle ČSÚ je to 95,6 %. Stoprocentní připojení obyvatelstva k vodovodní síti je v Praze a Karlovarském kraji. Jedná se o kraje, které ovšem mají nejkratší délku vodovodní sítě ze všech krajů (2375 km v KVK a v Praze 3701 km). Nejnižší podíl zásobovaného obyvatelstva z vodovodní sítě vykazuje Plzeňský kraj (87,5 %) a Středočeský kraj (88,4 %), který má ovšem jednoznačně nejdelší délku vodovodní sítě ze všech krajů (11 787 km). Rozdíly mezi kraji nalezneme i pokud jde o ztráty vody v síti. Zatímco český průměr, jak jsme uvedli, je 14,7 %, Ústecký kraj vykazuje ztráty 21,7 % a Liberecký kraj na druhém nejhorším místě má ztráty 20,4 %. Nejúspěšnější z tohoto hlediska je Jihomoravský kraj (10,0 %) a Moravskoslezský kraj (10,4 %).

Zatímco ve spotřebě vody se řadíme v Evropě k zemím s nejnižší spotřebou, pokud jde o ztráty ve vodovodní síti, patříme mezi šest nejlépe hospodařících zemí v EU, kde se v roce 2020 pohybovaly ztráty v průměru na hodnotách 20–30 %. Přitom u nás v devadesátých letech byly ztráty vody v síti na celostátním maximu 32 %, v Praze dokonce dosahovaly hrozivých 46 %. Právě pražská vodovodní síť je nejlepším příkladem, jak dosáhnout významného zlepšení v oblasti hospodaření s vodou. Systematickou prací, která spočívá mj. v rozdělování vodovodů na menší úseky s vlastním vyhodnocováním průtoku, řízeném snižování tlaku v síti, rozvoji měření a diagnostiky a samozřejmě rychlém odstraňování identifikovaných poruch bylo dosaženo v Praze dnešních 15 % ztrát vody v síti. Zásluha patří jak provozovateli (Pražské vodovody a kanalizace, a. s.) stejně i vlastníkovi (Pražská vodohospodářská společnost, a. s.).

Ztráty vody tvoří zjevné úniky vody, kam patří viditelné havárie vodovodního potrubí, ale větší podíl patří mezi skryté úniky, například když starší vodovodní potrubí špatně těsní, objeví se malé trhliny apod. Odhalit takové závady je přitom časově i ekonomicky náročné. Do ztrát se započítávají také rozdíly, které mohou vznikat chybami měřidel nebo černými odběry. Životnost vodárenské infrastruktury se odhaduje teoreticky až na 100 let. Aby se zamezilo vyšším ztrátám vody, měla by se její obnova pohybovat v průměru okolo 1 % ročně. Takového tempa ale Česká republika nedosahuje. Je to dáno vysokým počtem provozovatelů vodovodů. Privatizace vodárenství v 90. letech způsobila, že u nás připadá na 10 milionů obyvatel téměř 6 tisíc provozovatelů veřejných vodovodů. Oproti tomu třeba Holandsko má na 17 milionů obyvatel 10 vodáren. Pokud jde o ztráty vody, dobrých výsledků dosahujeme jen díky provozovatelům 92 vodovodů (3 % ze všech hodnocených vodovodů) pro 67 tis. až 1 mil. obyvatel, ve kterých se produkuje přes 41 % vody k realizaci. Ve všech ostatních kategoriích dosahujeme ztrát horších než průměr. Velmi znepokojivě také vyznívá absolutní vyjádření ztrát v roce 2020. Nevyfakturovalo se přes 100 milionů m³ pitné vody, to je množství vody, které by stačilo na zásobení téměř 2,5 milionu obyvatel!

Velké nedostatky jsou především u menších systémů a menších provozovatelů. Přitom snižování ztrát je velmi komplexní disciplínou, která se musí promítnout nejen do provozních činností ale také do investic. U schopných provozovatelů bude nutné postupovat systematicky a podle předem připravené strategie. ekonomické náklady. Na ztráty vody se zaměřila i Evropská unie, která od roku 2022 od členských států vyžaduje zavedení strategie zamezující ztrátám vody.

Poznámka

V textu jsou použity údaje z článku Ztráty vody v evropském kontextu Mgr. Jiřího Paula, MBA, ředitele společnosti Vodovody a kanalizace Beroun, a. s.