Význam vodárenských nádrží pro zabezpečení pitné vody v České republice

O tom, že území České republiky je ohroženo nedostatkem vody, svědčí nejenom zkušenost historická, ale i novodobá z let 2014–2019. Prokazuje to rovněž indikátor Evropské agentury pro životní prostředí^[1], který vychází z posouzení procentuálních odběrů vody z disponibilních zdrojů vody v jednotlivých zemích. Pokud odběry přesahují úroveň 20 % objemu zdrojů vody, jde o nebezpečí nedostatku vody, pokud přesáhnou 30 %, pak jde o hrozbu a při překročení 40 % je výrazné ohrožení.

První obrázek obsahuje údaje pro Českou republiku obsažené v citované publikaci^[1]. Ukazuje, jak procenta odběrů vodních zdrojů silně kolísají v souvislosti se změnou objemů disponibilních vodních zdrojů, závislých jednak na ročních úhrnech ročních srážek a jednak na objemech odebírané vody. Z obrázku 1 je patrné, že v ČR několikrát došlo k překročení odběrů vody dokonce o více než 20–30 %. Závažná překročení byla v období po r. 1990, kdy byly spotřeby vody dvojnásobné oproti současné úrovni. V období víceletého sucha po roce 2015 sice vzrostly podíly odběrů z vodních zdrojů, ale nedosáhly již úrovně 30 % v důsledku poklesu spotřeby vody na polovinu oproti stavu po r. 1990.

Prioritní zaměření státní vodohospodářské politiky se orientuje na zabezpečení dostatku pitné vody pro obyvatelstvo jak v současnosti, tak zejména v budoucnosti. Proto jsem soustředil pozornost na zhodnocení funkce našich stávajících 47 vodárenských nádrží v období posledních 30 let. Jejich zásobní objemy totiž pokrývají v posledních 40 letech přibližně 50 % vyráběné pitné vody, jak dokládá tabulka 1. K růstu podílu vodárenských zdrojů z povrchových vod došlo především následkem výstavby řady přehradních nádrží v rozmezí let 1960–1980.

Nárůst v letech 1960–1980 je způsoben výstavbou vodárenských přehradních nádrží dokončených v uvedeném období. Zdroj: Plecháč^[1] a ročenky Vodovody a kanalizace (www.eAgri.cz).

Spolehlivost zajistit efektivně potřebné objemy vody pro vodárenské společnosti dokládají údaje za posledních 30 let o poklesech zásobních objemů vody ve vodárenských nádržích, získané od státních podniků Povodí. V tabulce 2 jsou soustředěny údaje o poklesech pod 30 % zásobních objemů v jednotlivých vodárenských nádržích od r. 1990. Výsledky přesvědčují o tom, že stávající vodárenské nádrže jsou schopné zabezpečit odběry pro 50 % připravené pitné vody. Ani u menších vodárenských nádrží nikdy nebyl omezen vodárenský odběr. Vzhledem k tomu, že scénáře změny klimatu svědčí o tom, že roční srážkové úhrny neklesnou, spíše mírně porostou, existující vodárenské nádrže zajistí bez problémů pokrytí poloviny vyráběné pitné vody i do budoucnosti.

Zdroj: Údaje s. p. Povodí.

Tam, kde nastaly největší poklesy zásobních objemů, proběhla anebo probíhají opatření, jak pokrytí odběrů posílit pro budoucnost. Např. nádrž Husinec, kde zásobní objem poklesl až na 4 %, již není zásadním vodárenským zdrojem, ale po propojení Jihočeské vodárenské soustavy nyní představuje záložní zdroj. Vodárenské nádrže Koryčany, Opatovice a Ludkovice v povodí Moravy budou nahrazeny realizací nádrže Vlachovice, jejíž příprava probíhá (pokračují výkupy pozemků). Podobně nádrž Souš bude posílena z vodního toku Bílá Desná, a pro nádrž Josefův Důl je plánován přivaděč z Jeleního potoka. Podrobněji viz [3].

Omezení dopadů změny klimatu

Všechny s. p. Povodí v r. 2021 pořídily, kromě prověření funkce vodárenských nádrží, Generely adaptačních opatření na omezení dopadů změny klimatu s vyhodnocením bilancí všech existujících přehradních nádrží. Nejde jenom o současnou situaci do r. 2040, ale především o výhled v budoucích letech až do roku 2100. Pro vyhodnocení byl použit tzv. „střední scénář vývoje klimatu“, který pro toto hodnocení vypracovali pracovníci Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, v. v. i.^[4]

Státní podniky Povodí se tedy průběžně zabývají zabezpečením vodních zdrojů (nejenom vodárenských) jak pro období do r. 2040, tak zejména i pro vzdálenější časové horizonty. Pro výhled po r. 2040–2060 se již rozpracovávají varianty na posílení stávajících akumulací anebo nutnost vytvořit další nádrže. Uspokojivá je skutečnost, že trend vývoje klimatu očekává spíše mírné navyšování ročních úhrnů srážek, nikoliv jejich pokles, ovšem ve zcela jiném sezonním a časovém rozložení. Doplnění akumulace zdrojů povrchových vod je tedy reálné a opatření směřují k pokrytí budoucích nároků na odběry vody.

Z uvedených skutečností vyplývá nutnost podrobnějšího vyhodnocení dostupnosti a udržitelnosti zdrojů podzemních vod v lokalitách, kde jsou na ně veřejné vodovody zcela odkázány, případně využívají kombinaci odběrů ze zdrojů povrchových a podzemních vod. Proto by se měla průběžné vyhodnocovat situace v lokalitách, kde lze očekávat v důsledku změny klimatu nedostatek zdrojů podzemní vody. Náhradu za chybějící objemy podzemních vod představují stávající vodárenské nádrže a rovněž propojení s vodárenskými soustavami, které je využívají. Pokud by existující vodárenské nádrže nedostačovaly, je třeba seriózně v regionech s napnutou vodohospodářskou bilancí zahájit diskusi s cílem zvolit příslušná strategická opatření, jak dostatek pitné vody zabezpečit v budoucích desetiletích.

Jde především o situace, kde zatím nebyl vyhodnocen výhled o dostatečnosti udržitelných zdrojů podzemní vody. Odběry ze stávajících vodárenských nádrží jsou zajištěny až do r. 2040, posílení akumulace na další období jsou již ve stadiu přípravy jednotlivých s. p. Povodí. V rámci těchto prognóz je nutné alespoň modelově prověřit situace, kdyby většina ročních odběrů ze zdrojů podzemních vod (ve výši 600 mil. m³) nebyla k dispozici, čímž by se nepokrylo přibližně 50 % požadovaných objemů pitné vody.

Tabulka 3 obsahuje údaje o současném naplnění zásobních prostorů vodárenských nádrží v České republice. Je zřejmé, že veškeré zásobní prostory těchto nádrží jsou naplněny na více než 80 %, což pro letošní rok znamená zabezpečenost 50 % objemu pitné vody bez jakýchkoliv problémů. Údaje o vývoji vydatnosti pramenů, které jsou indikátorem stavu podzemních vod, však pro rok 2022 naznačují průběžně narůstající pokles vydatnosti. Proto v ohrožených oblastech by vlastníci a provozovatelé vodárenské infrastruktury měli urychleně uvažovat o řešení situací, kdy jejich individuální zdroje pitné vody mohou mít problémy zajistit obvyklé odběry.

Zdroj: dispečinky s. p. Povodí.

V souvislosti s příchodem uprchlíků před válkou na Ukrajině, a jejich rozmístěním v České republice, je třeba rovněž zvážit nárůst spotřeby zvýšeným počtem obyvatel, především v některých venkovských aglomeracích zásobených z místních vodovodů s omezenou kapacitou zdrojů. Několik obcí již nyní požádalo o poskytnutí cisteren ze Správy státních hmotných rezerv, neboť očekávají nedostatečnost svých zdrojů podzemní vody.

Propojování vodárenských soustav

K zajištění dostatku pitné vody může přispět v řadě situací propojování vodárenských soustav, které např. řeší projekt „Dostupnost pitné vody pro obyvatele malých obcí jako indikátor socio-ekonomického rozvoje společnosti“ podporovaný Technologickou agenturou ČR (projekt TL 02000060) viz [6]. Propojování vodárenských soustav je ovšem třeba doporučit a realizovat jen v případech, kdy jejich zdroje vody prokazatelně překlenou situace očekávaného dopadu změny klimatu na období až do 2081–2100. Zajistit tento přístup je ovšem obtížné. Na rozdíl od přesné kvantifikace akumulací srážkových vod v dostupných objemech přehradních nádrží, chybí srovnatelná kvantifikace pro mělké podzemní vody i pro hluboké zvodně. Jejich doplňování je omezené v mírných zimách posledních let bez dostatku sněhové pokrývky, probíhá po delší dobu, a navíc ani pohyb podzemních vod není dostatečně identifikovaný a kvantifikovaný. (Viz [5]).

Spoléhání na obvyklou dostatečnost zdrojů podzemních vod, prohlubování studní a realizace nových studní k zajištění dostatečných objemů pitné vody nelze garantovat. V letech 2015–2019 sice byly zahájeny podpůrné dotační tituly z Operačního programu životního prostředí na rozšíření vodárenských zdrojů podzemní vody, zejména na prohlubování stávajících vrtů a studní, ale šlo o rychlé řešení, po kterém má následovat koncepční řešení dostatečných a udržitelných zdrojů pitné vody.

Veškeré uvedené argumentace a údaje vycházejí z celostátních ročních průměrů, bez vazeb na regionální variabilitu jak charakteru vodních zdrojů, tak jejich využívání vodárenskými subjekty. Proto je nutná opatrnost především tam, kde lze očekávat výrazné zhoršení dostupnosti zdrojů podzemní vody, což znamená především orientaci na dobře kvantifikovatelné objemy zdrojů povrchových vod, tedy akumulovaných atmosférických srážek v nádržích.

Spotřeba a kvalita vody

Ve sdělovacích prostředcích se občas objevují doporučení úsporných opatření k dalšímu snížení spotřeby pitné vody a omezení odběrů z vodárenských zdrojů. Při pohledu na porovnání spotřeby vody na 1 obyvatele v České republice a v ostatních státech EU (viz obrázek 2), může být pro čtenáře překvapující skutečnost, že pouze ve třech státech je spotřeba na 1 obyvatele o trochu nižší než u nás: na Maltě, v Estonsku, a na Slovensku.

Další omezení stávající spotřeby by v případě České republiky vedlo k nepříznivému dopadu na kvalitu dodávané pitné vody. Původní infrastruktura vodovodů totiž byla dimenzována v době vzniku (v období let 1960–1990) ve značné části území státu na dvojnásobnou spotřebu, objem soustav je tedy velký, takže další pokles spotřeby by mohl vést k nárůstu zdržení dodávky vody ve vodovodní síti („voda v trubkách“), provázeném zhoršením velice kvalitní pitné vody, kterou máme trvale k dispozici.

S ohledem na všechna uvedená fakta je třeba nahlížet s rezervovaností na různá prohlášení nevládních organizací ochrany přírody a životního prostředí (které často formují názor veřejnosti), že dostatek vody v půdě a v krajině, dosažený změnou hospodaření zemědělců a lesníků, zajistí dostatek vodních zdrojů. Opatření k retardaci a omezení odtoku vody z krajiny určitě prodlouží přežití vegetace, posílí biodiverzitu, je vítáno všemi obyvateli včetně vodohospodářů. Nicméně tato voda v půdě, voda v rybnících, tůňkách a zejména v mokřadech nepředstavuje zabezpečení vodních zdrojů pro obyvatele nebo k využití pro hospodářské účely. O tom, že dostatečná akumulace vody v půdě a v malých vodních útvarech v povodích, není zdaleka zárukou zajištění dostatečných průtoků ve vodních tocích a naplnění využitelných vodních zdrojů, již byly publikovány zcela přesvědčivé údaje^[6].

V těchto souvislostech rovněž zaráží, že se zcela podceňuje a zanedbává vliv rostoucích teplot vzduchu na výrazné zvyšování evapotranspirace vegetace (výpar), která je samozřejmě velmi podstatným „odběratelem“ vody. Evapotranspirací se bezpochyby ochlazuje povrch terénu, ale k tomu je nutný dostatek půdní vody, kterou vegetace čerpá. Rostlinstvo, zejména lesy, jsou přirozeným největším „odběratelem“ vody a vývoj klimatu podstatně zvyšuje rozsah této spotřeby vody, k čemuž přispívá výrazné prodloužení vegetačního období jak na jaře, tak na podzim.

Závěr

Údaje o využívání odběrů vody ze 47 vodárenských nádrží v ČR potvrzují, že tyto nádrže jsou schopny pokrývat 50 % vyráběné pitné vody bez závažných problémů až do r. 2040. Pro další období, ve kterém by trend změny klimatu pokračoval stejným rozsahem, jsou již připravena v jednotlivých s. p. Povodí opatření, jak zajistit nárůst akumulace vody v těchto nádržích, aby odběry pro výrobu pitné vody byly zabezpečeny (podle ČSN viz ^[8]).

Stejný výhled ovšem není garantován pro zdroje podzemních vod. Proto by vlastníci a provozovatelé veřejných vodovodů, vázaných na zdroje podzemních vod, měli provést modelové vyhodnocení situace pro období až do r. 2100, a projednat se s. p. Povodí a hydrogeologickými institucemi jak možnosti propojení udržitelných vodárenských soustav, tak zajistit navýšení zdrojů povrchových vod pro pokrytí chybějících objemů podzemních vod. Jedině tak je možné v dostatečném předstihu zajistit požadované objemy pitné vody z našich vodních zdrojů závislých na srážkových úhrnech a vývoji změny klimatu.

Reference

1. Use of Freshwater Resources in Europe. European Environmental Agency, (Coppenhagen) 2019, 46 s.
2. Plecháč, V., (1999): Vodní hospodářství České republiky, jeho vývoj a možné perspektivy. (Praha), EVAN, 248 s.
3. Punčochář, P., (2022): Vodárenské nádrže v České republice a sucho. SOVAK, 31 (6): v tisku.
4. Vizina, A., et al., (2021): Zabezpečenost odběrů vody z vodárenských nádrží v období klimatické změny. VTEI 2021 (3): 4–18.
5. Dostupnost pitné vody pro obyvatele malých obcí jako indikátor socio-ekonomického rozvoje společnosti
6. Punčochář, P., (2022): Podzemní voda je neviditelná, ale jej dopad je viditelný všude. Obec a finance 2022 (2–3): 42–44.
7. Kašpárek, L., A. Vizina, R. Kožín (2017): Využití hydrologického modelu BILAN pro odhad změny schopnost půdy zadržet vodu. Vodní hospodářství 67 (6): 6–9.
8. ČSN 75 2405 (2017): Vodohospodářská řešení vodních nádrží.

Autor článku děkuje pracovníkům státních podniků Povodí, jmenovitě Ing. Tomášovi Kendíkovi, Ing. Jiřímu Petrovi, Ing. Monice Zeman, Ing. Dr. Antonínu Tůmovi a Ing. Břetislavu Turečkovi za poskytnutí údajů o provozu vodárenských nádrží České republiky v uplynulých 30 letech a rovněž informací o aktuálním stavu jejich naplnění v prvním pololetí letošního roku.

RNDr. Pavel Punčochář, CSc., Sekce vodního hospodářství MZe a Katedra vodních zdrojů FAPPZ ČZU