K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Další informace

Biomasa je téma také pro obce a města

Datum: 30. 11. 2021, zdroj: OF 4/2021, rubrika: Životní prostředí

Jedním z nejdůležitějších témat v současné době, a ještě větším tématem pro obce a města v budoucnosti, je odpadové hospodářství a náklady spojené s likvidací a produkcí odpadů všeho druhu. Pro celou společnost je pak zásadním tématem růst podílu obnovitelných energií na tuzemské výrobě energie a rychlejší než plánovaný odklon od těžby uhlí.

Pro zemědělství, zejména ve světle naplňování zelených vizí EU v příštích letech, je ale klíčové zvýšit schopnost krajiny zadržovat vodu, udržet kvalitu zemědělské půdy a zároveň snížit kontaminaci krajiny postupnou redukcí do půdy aplikovaných chemických hnojiv. Společným jmenovatelem všech tří uvedených témat je přitom využití biomasy produkované v rámci zemědělského podnikání, mimo jiné v podobě kompostů. Biomasu lze totiž zároveň považovat za odpad, za zdroj energie i za zdroj organické hmoty aplikované z výše uvedených důvodů do půdy.

Základním využitím zemědělské biomasy by přitom měla být třetí možnost, tedy její opětovná aplikace do půdy, neboť jí nic jiného nemůže plnohodnotně nahradit. To by si měli uvědomit, jak samotní zemědělci, tak také obce a města, z nichž řada plánuje nebo již využívá zemědělskou biomasu především k produkci energií, jako jeden z „obnovitelných zdrojů energie“ – OZE.

V této souvislosti je proto vhodné připomenout si dosavadní důsledky využití zemědělské produkce k technickým účelům, konkrétně k produkci biopaliv. Výsledkem totiž nebylo a není ani snížení závislosti na ropě, ani snížení emisí (součet všech kroků předcházejících vlastnímu využití biopaliv v automobilovém průmyslu generuje razantnější uhlíkovou a emisní stopu, než představuje výroba benzínu a nafty z ropy), a už vůbec ne zlepšení stavu životního prostředí, které se na řadě lokalit zbarvilo na jaře žlutě nárůstem ploch k pěstování řepky na technické účely. Spalování biomasy, ať již jakékoli a k jakýmkoli účelům, mizí její hmota z přírody, a i když některé rostliny poměrně rychle znovu opětovně narostou a zmizení z přírody je jen dočasné, biomasa z nich využitá k produkci OZE v životním prostředí prostě chybí.

Green Deal

Důležitá je také role biomasy v zemědělství v kontextu vizí „Green Deal“ a obecně „zelenající“ Společné zemědělské politiky EU (SZP) v následujících letech. Mezi hlavní cíle Green Deal patří totiž razantní snížení chemických hnojiv (nejrizikovějších účinných látek až o 50 procent), zpřísnění podmínek udržitelného zemědělského hospodaření jako podmínek k čerpání dotací, a také zvýšení podílu zemědělských ploch obhospodařovaných v režimech ekologického zemědělství na cílových 25 procent, přičemž závazek naší země činí do roku 2027 zvýšit současný podíl biozemědělství ze stávajících zhruba 15 na 22 procent. To vše v praxi znamená výrazný nárůst poptávky po opětovném zapravování biomasy zpět do půdy, a není a nebude proto strategické „prohnat biomasu komínem“.

Aplikace biokompostu na poli
Aplikace biokompostu na poli

Biomasa opětovně navracená do zemědělské půdy také představuje pro obce a města prevenci rizik povodní nebo sucha, neboť se tím zvyšuje již zmiňovaná schopnost krajiny zadržovat a absorbovat vodu z dešťů, snižuje se také riziko eroze a přítomnost biomasy v půdě zvyšuje biodiverzitu krajiny se všemi pozitivními důsledky, které z toho vyplývají. Podporou aplikace biomasy do půdy tak obce mimo jiné stabilizují vodní zdroje ve svých katastrech, snížením chemických hnojiv na úkor statkových hnojiv a kompostů se navíc zvyšuje kvalita pitné vody a vyšší biodiverzita znamená, mimo jiné, vyšší turistickou atraktivitu jednotlivých lokalit. Obce tak na jednu stranu ušetří (nejen) za vodohospodářské náklady, na straně druhé ale i mohou více vydělat na turistickém ruchu.

Kvalitní kompost

Udržitelnější zemědělství, a zejména ekologické zemědělství, bude každopádně muset mnohem více než dosud využívat k doplňování živin na zemědělskou půdu registrovaná hnojiva, především pak hmotu z registrovaných kompostů. Jejich kvalitu kontroluje Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), a jejich produkce podléhá legislativě spojené se zákony o odpadech. To v praxi znamená, že samotní zemědělci si vlastními silami kompost potřebných parametrů v zásadě nevyrobí a k aplikaci do půdy tak musí využít produkty stávajících kompostáren. To se zatím v širokém měřítku v podmínkách ČR moc neděje, neboť za takový kompost musí zemědělci zaplatit, a to se většině z nich nechce. Do půdy tak dodávají organickou hmotu prostřednictvím mulčování, ve formě statkových hnojiv, případně do ní zaorávají meziplodiny či posklizňové zbytky, nejčastěji však doplňují do půdy látky nutné k pěstování hospodářských plodin ve formě chemických přípravků. Biomasy je totiž v ČR, navzdory některým názorům nedostatek, a to jak slámy, sena i cíleně produkovaných kompostů. A statkových hnojiv je nedostatek také, neboť stavy hospodářských zvířat nejsou v ČR na potřebné úrovni. Vzhledem k tomu se do půdy v podmínkách naší země aplikuje organická hmota zhruba jednou za tři roky – a to je podle všeho málo.

Základ kompostu
Základ kompostu

Řešením jsou mimo jiné areály, které slouží zároveň jako místa ke skládkování komunálního odpadu, svozu bioodpadu a zároveň jako kompostárny, jako je tomu například v areálu Borecký dvůr v blízkosti Dačic na Vysočině. Uvedená kompostárna je v provozu od roku 2012 a ročně vyprodukuje zhruba 2000 tun registrovaného kompostu kategorie A+, který je použitelný i pro ekologické zemědělství. Veškerý kompost končí na polích vedoucího kompostárny a zároveň ekologického zemědělce, mimochodem největšího pěstitele biomáku na území ČR, k obdobnému řešení ale budou muset časem sáhnout i jiní zemědělci, včetně těch neekologických (konvenčních).

Ekonomika provozu

Ačkoli se zdají být náklady na aplikaci biokompostu do půdy nemalé (aplikace v objemu 40 tun na hektar vyjde zhruba na 12 000 korun), jsou ve skutečnosti s náklady na průmyslová hnojiva srovnatelné – biokompost se totiž do půdy dodává jen jednou za tři roky (a roční náklady tak činí přibližně 4000 korun na hektar), zatímco průmyslová hnojiva je nutné do půdy dodávat každoročně.

Kromě toho se neustále množí zákazy používání rizikových látek, které jsou složkou průmyslových hnojiv, přičemž alternativní biohnojiva mají nižší účinnost (kolem 40 procent) a jsou dražší. Doplňovat organickou hmotu do půdy v podobě kompostů se tedy už dnes vyplatí (zejména, pokud se v úvahu vezme biodiverzita krajiny), a vyplácet se bude postupně stále více. Vzhledem k tomu, že základní surovinou k výrobě biokompostů je biomasa, neměla by se proto využívat k jiným než zemědělským účelům.

Žádoucí by také bylo zvýšení stávající kapacity kompostáren i biokompostáren, což může být řešením i pro některé obce v oblasti navýšení příjmů. Za uložení bioodpadu se totiž samozřejmě platí, přičemž cena za tunu je docela vysoká – například v případě pařezů je to více než 1200 korun. Což je zajímavá informace mimo jiné v souvislosti s kůrovcovou kalamitou. Dodat snad lze jen, že kapacita příslušné kompostárny by měla činit alespoň 5000 tun zpracovaného odpadu ročně a spádová oblast by neměla překročit 35 kilometrů od místa skládkování a zpracování, neboť jinak by bylo nemilým vedlejším efektem zhoršení stavu životního prostředí emisemi z transportů příslušného odpadu.

Využití obecních pozemků

Žádoucí produkci biomasy (nejen) k výrobě kompostů mohou podpořit samy obce způsobem obhospodařování obecních pozemků. Příkladem je městská část Prahy 12, což je okrajová část hlavního města (a tedy „tak trochu venkov“), kde působí na pozici místostarostky bývalá šéfka České inspekce životního prostředí. Uvedená městská část cíleně změnila nájemce a pachtýře obecních pozemků, kteří na těchto pozemcích kromě údržby mokřadů či výsadby stromů zakládají květnaté louky, čímž vzniká biomasa, která je následně zapravována zpět do půdy. Výsledkem je výskyt zhruba 40 druhů motýlů a desítek běžně rostoucích i vzácných planě rostoucích bylin v katastru hlavního města, a také stabilizace vodního režimu v krajině – ve skutečnosti prostřednictvím biomasy.

Změny ve způsobu hospodaření na obecních pozemcích přitom mají obce i města na svých pozemcích ve svých rukou – v časové pauze mezi sklizní a založením nové úrody, v praxi každoročně do konce měsíce září, mohou totiž měnit podmínky pronájmu, pachtu i samotné nájemce a pachtýře. Jak s pozemky dále nakládat, radí od letošního roku zájemcům z řad vlastníků bezplatně projekt brněnské Nadace Partnerství s názvem „Živá půda“, zahrnující přehled nejefektivnějších opatření pro půdu přes poradnu až po generátor pachtovních smluv, databázi dotací a poskytující individuální poradenství.

Uhlíková stopa

Tvorba a správné využití biomasy v podobě organických hnojiv má velký význam také při ukládání uhlíku do půdy a tedy dnes tak často zmiňovaná „uhlíková stopa“, která se časem stane (a v některých případech tomu tak už je) jedním z parametrů investic a poskytovaných úvěrů, přičemž je třeba připomenout, že s úvěry obce i města běžně hospodaří. Aplikace biomasy přitom podle výsledků dosavadních výzkumů obsah uhlíku v půdě stabilizuje, nebo dokonce i zvyšuje, jde však o procesy trvající roky, a dokonce i desítky let. To představuje potřebu doplňovat biomasu do půdy každoročně, což je dalším důvodem k mnohem širšímu využití statkových hnojiv a kompostů, než je tomu v současné době.

Surovina k jejich výrobě – biologicky rozložitelné odpady, tvoří aktuálně zásadní množství z celkových odpadů produkovaných na území ČR, přesto dosud nebyl vyvinut uspokojivý systém na jejich likvidaci či využití. Ideální možností využití je podle odborníků právě kompostování, i proto, že biomasa obsahuje mnoho živin a její kompostování a následná aplikace do půdy je přirozeným zakončením cyklu těchto živin. V půdě jsou totiž zbytky biomasy mineralizovány a stávají se součástí jídelníčku půdních organismů. Jejich dostatek je pak měřítkem kvality půdy, retenční schopnosti krajiny a v důsledku i výnosů hospodářských plodin schopných konkurovat a zvýšit tak konkurenční schopnost našich zemědělců. Platí tak, že kdo má skutečný zájem na rozvoji našeho zemědělství, měl by se zasazovat o to, aby biomasa v maximálně možné míře skončila svou existenci tam, kde jí začala – v půdě. Navzdory všem projektům, které se snaží biomasu využít k energetickým účelům, byť v rámci závazků ČR navyšovat podíl na produkci energií z OZE.

Petr Havel, agrární analytik