Stanovisko ČSPŽP k návrhům na změnu zákona o ochraně přírody a krajiny v souvislosti s návrhem nového stavebního zákona
Ve středu dne 5. 5. 2021 začala Poslanecká sněmovna PČR projednávat ve 3. čtení návrh nového stavebního zákona (sněmovní tisk č. 1008) a souvisejícího změnového zákona (sněmovní tisk č. 1009). Ministr životního prostředí vyjádřil ve svém vystoupení obavy o osud ochrany přírody v národních parcích, chráněných krajinných oblastí a dalších přírodních územích chráněných podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a to v souvislosti s pozměňovacím návrhem poslance Bauera k § 76 zákona č. 114/1992 Sb., vedeným pod číslem 7980. Návrh se týká odstranění možnosti správ národních parků a Agentury ochrany přírody a krajiny prosazovat v řízeních podle stavebního zákona ve zvláště chráněných územích veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny.
Česká společnost pro právo životního prostředí upozorňuje, že tato degradace postavení dosavadních speciálních orgánů státní ochrany přírody není navrhovaná jen poslancem Bauerem. Její základ je již ve vládním návrhu změny zákona č. 114/1992 Sb. (sněmovní tisk 1009, platné znění s vyznačením změn t1009a0.pdf ). Podle něj již vláda (předpokládáme, že se souhlasem Ministerstva životního prostředí) odebrala v návrhu změny § 76 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb. možnost speciálním orgánům státní ochrany přírody závazně prosazovat veřejný zájem na ochraně přírody v řízeních týkajících se stavebních záměrů ve zvláště chráněných přírodních územích, pokud půjde o záměry v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, pro které územní plán stanovil „prvky regulačního plánu“. Podle vládního návrhu změny § 76 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. „podkladem pro vydání rozhodnutí podle odstavce 2 je vyjádření krajského úřadu, Agentury nebo správy národního parku jako dotčených orgánů podle jejich územní působnosti podle § 77a a 78 z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem“.
Jedná se o „velký skok zpět“ oproti dosavadní právní úpravě, kde tyto veřejné zájmy dosud prosazují speciální orgány ochrany přírody účinněji, a to formou samostatně vydávaných souhlasů, povolení výjimek, povolení odchylek (vše formou správního rozhodnutí) či závazných stanovisek. Podle navrhované právní úpravy již budou moci vydávat jen právně nezávazná vyjádření. Tím ztratí správy národních parků a Agentura ochrany přírody a krajiny kontrolu nad ochranou přírody ve zvláště chráněných územích. Rozhodování nových stavebních úřadů nebude zárukou prosazování veřejných zájmů na ochraně přírody a krajiny a ohrozí dosahování cílů ochrany přírody, a to i v kontextu naplňování závazků ČR plynoucích z evropského unijního práva a mezinárodních smluv z oblasti ochrany přírody a biodiverzity.
Pozměňovací návrh poslance Kolovratníka vedený pod číslem 7984 již jen tento vládní návrh rozšiřuje (tj. výčet povolení/vydání souhlasů, které bude posuzovat stavební úřad s tím, že bude mít k ruce právně nezávazné stanovisko AOPK nebo správy národního parku) a totéž činí pozměňovací návrh poslance Bauera vedený pod číslem 7980 (vypouští jen podmínku týkající se regulačního plánu).
Shrneme-li, ať bude přijat kterýkoliv ze tří uvedených návrhů změny § 76 zákona č. 114/1992 Sb., bude to vždy v neprospěch účinného prosazování veřejného zájmu na ochraně přírody. K uvedeným změnám kvalitní a přes 28 let dobře fungující právní úpravy není jediný rozumný důvod. Česká společnost pro právo životního prostředí nepodporuje žádné změny zákona o ochraně přírody a krajiny tohoto typu, neboť mají potenciál způsobit destrukci ochrany přírody a negovat dosavadní dochovaný stav přírody ve zvláště chráněných přírodních územích. Požadujeme proto zachovat stávající právní úpravu, zejména § 43, 44 a 78 zákona č. 114/1992 Sb., což předpokládá rovněž neschválení úpravy § 76 odst. 2 a 3 jak ve znění vládního návrhu, tak obou předložených pozměňovacích návrhů.
V Praze dne 10. května 2021